autor: B-kay
„Tome?“ Billův hlas, zněl v té překrásné spleti zimního vánku a dopadání drobných sněhových vloček na okna jako tichý šepot. Ležel na Tomově hrudníku, se zavřenýma očima se nořil do tlukotu jeho srdce a pootevřenými rty, mu vtiskával na nahou kůži drobné polibky. Cítil se tak krásně. Nedokázal se přestat usmívat. Tom jej držel v náručí, chránil jeho zranitelné tělo v bezpečném objetí a vdechoval Billovu vůni. Nyní byla tolik jiná, v mnoha věcech se lišila od té, na kterou byl zvyklý, přesto byla pořád nádherná. Voněl po milování. Vlastně tak voněla těla obou.
„Copak?“ zeptal se tichým hlasem. Nechtěl narušit kouzlo té chvíle hlasitým mluvením, proto raději šeptal. Proplétal dlouhé prameny Billových vlasů mezi prsty, sem tam jej nimi pošimral po tváři, za což byl odměněn Billovým sladkým úsměvem. Pokaždé, když se na něj Bill usmál, si byl jist, že je od doby, co čeká miminko, ještě krásnější. V očích mu plála neuvěřitelná nevinnost ve spojení s něhou a právě tyhle dvě vlastnosti, na něm Tom nejvíce miloval. Jeho tvář byla poznačena rozkošným ruměncem pokaždé, kdy se na něj Tom déle zadíval. Nádherné však bylo to, že tentokrát už jeho pohledům neunikal. Právě naopak. Užíval si je…
„Copak?“ zeptal se tichým hlasem. Nechtěl narušit kouzlo té chvíle hlasitým mluvením, proto raději šeptal. Proplétal dlouhé prameny Billových vlasů mezi prsty, sem tam jej nimi pošimral po tváři, za což byl odměněn Billovým sladkým úsměvem. Pokaždé, když se na něj Bill usmál, si byl jist, že je od doby, co čeká miminko, ještě krásnější. V očích mu plála neuvěřitelná nevinnost ve spojení s něhou a právě tyhle dvě vlastnosti, na něm Tom nejvíce miloval. Jeho tvář byla poznačena rozkošným ruměncem pokaždé, kdy se na něj Tom déle zadíval. Nádherné však bylo to, že tentokrát už jeho pohledům neunikal. Právě naopak. Užíval si je…
Miloval hloubku Tomových očí, ve kterých se dokázal ztrácet jako v hlubokém oceánu. Miloval ty chvilky, kdy se na sebe jenom tiše dívali a náklonnost k tomu druhému, projevovali jenom prostřednictvím dlouhých pohledů. A nejinak tomu bylo i teď, dokud se Bill nerozhodl promluvit.
Nepatrně se na Tomově hrudníku zamlel, tváří se přitiskl k jeho krku a ve chvíli, kdy ucítil Tomovu dlaň na svém holém stehně, omámeně přivřel víčka. Přitiskl se k Tomovi ještě blíž.
„Jak je možné, že ses zamiloval právě do mě?“ vydechl téměř neslyšně svou otázku, která však Toma nijak nepřekvapila.
Nepatrně se na Tomově hrudníku zamlel, tváří se přitiskl k jeho krku a ve chvíli, kdy ucítil Tomovu dlaň na svém holém stehně, omámeně přivřel víčka. Přitiskl se k Tomovi ještě blíž.
„Jak je možné, že ses zamiloval právě do mě?“ vydechl téměř neslyšně svou otázku, která však Toma nijak nepřekvapila.
Tuhle otázku od něj slyšel již několikrát, a teď ji považoval za jakousi rutinu.
Byl si jist, že Bill zřejmě nikdy nebude moct chápat, co pro něj znamená.
Byl středem jeho vesmíru, objektem všech jeho snů a tužeb, jedinou osobou, které kdy věřil a které kdy dokázal odevzdat své srdce. Byl pro něj vším, a teď se o něj bál mnohem více, než kdy předtím. Věděl, že v těhotenství bývají ženy přecitlivělé a lehce zranitelné, a Bill byl křehounký už dávno před tím, než čekal miminko.
Byl si jist, že Bill zřejmě nikdy nebude moct chápat, co pro něj znamená.
Byl středem jeho vesmíru, objektem všech jeho snů a tužeb, jedinou osobou, které kdy věřil a které kdy dokázal odevzdat své srdce. Byl pro něj vším, a teď se o něj bál mnohem více, než kdy předtím. Věděl, že v těhotenství bývají ženy přecitlivělé a lehce zranitelné, a Bill byl křehounký už dávno před tím, než čekal miminko.
„Jak je možné, žes mi dovolil milovat tě?“ místo odpovědi mu položil svou vlastní otázku, která Billa donutila na chvilku zapřemýšlet. Krátce stiskl víčka, skrz lehce pootevřené rty vydechl horký vzduch a trpkým polknutím se snažil zabránit slzám.
„Sám sis na to odpověděl, Tome. Miloval jsi mě. Dal jsi mi to nejkrásnější, co dokáže člověk člověku dát, aniž bych tě o to žádal. Nebyl jsem na něco takového zvyklý,“ odpověděl malinko zastřeným hlasem. Cítil, jak se Tom pomalu podepřel na loktech a společně se posadili.
„Byl jsem tvůj první?“ Tom se na tu nadpozemsky něžnou bytost nedokázal vynadívat. Bill se skloněnou tváří a mírně zahanbený tiše přitakal.
„Úplně první,“ zopakoval, jako by si nebyl jist, zdali Tom viděl jeho přikývnutí.
„Ve všem,“ dodal tichounce a víc se k mluvení neměl. Cítil se hloupě a připadal si v porovnání s Tomem malinko méněcenný. On jistě neměl nouzi na holky a jistě nebyl tak dlouho osamělý.
„Každý tvůj drobný polibek, Bille, byl mnohem krásnější, než všechny ty, které jsem dostal od Chantelle,“ zlehka se dotkl chlapcovy bledé tváře, vtiskávaje mu na sevřené rty polibek. Billovy nejisté pocity byly náhle tatam. Jakmile ucítil, že se Tomova ústa vzdalují, naléhavě se k nim přisál, omámeně vydechl a jazykem v pomalých pohybech, kroužil s tím Tomovým.
„Sám sis na to odpověděl, Tome. Miloval jsi mě. Dal jsi mi to nejkrásnější, co dokáže člověk člověku dát, aniž bych tě o to žádal. Nebyl jsem na něco takového zvyklý,“ odpověděl malinko zastřeným hlasem. Cítil, jak se Tom pomalu podepřel na loktech a společně se posadili.
„Byl jsem tvůj první?“ Tom se na tu nadpozemsky něžnou bytost nedokázal vynadívat. Bill se skloněnou tváří a mírně zahanbený tiše přitakal.
„Úplně první,“ zopakoval, jako by si nebyl jist, zdali Tom viděl jeho přikývnutí.
„Ve všem,“ dodal tichounce a víc se k mluvení neměl. Cítil se hloupě a připadal si v porovnání s Tomem malinko méněcenný. On jistě neměl nouzi na holky a jistě nebyl tak dlouho osamělý.
„Každý tvůj drobný polibek, Bille, byl mnohem krásnější, než všechny ty, které jsem dostal od Chantelle,“ zlehka se dotkl chlapcovy bledé tváře, vtiskávaje mu na sevřené rty polibek. Billovy nejisté pocity byly náhle tatam. Jakmile ucítil, že se Tomova ústa vzdalují, naléhavě se k nim přisál, omámeně vydechl a jazykem v pomalých pohybech, kroužil s tím Tomovým.
„Jsi jako kometa, Bille. Kometa, která svým příchodem rozzářila můj temný svět,“ v podobě Tomových slov, to nebyla jenom pouhá fráze. Bill byl v jeho očích skutečně podobný hvězdě, díky které najednou viděl věci, kterých si předtím nevšímal nebo všímat nemohl. Všechny potíže a problémy, jako by se z jeho života najednou vytratily. Už nebyl tím Tomem Kaulitzem – synem zbohatlého podnikatele, ani klukem pyšné barbíny. Byl Tomem Kaulitzem – jednoduchým klukem, který žil jenom pro svou lásku a svoje dítě, a nic jiného pro něj nemělo smysl.
„Něco jsem koupil,“ vydechl nečekaně, jakmile si vzpomněl na maličkost, kterou i se Samim koupili v obchodě. Tváří mu prolétl nadšený úsměv, jak se rozběhl ke skříni a po chvilce z ní vytáhal drobný balíček. Bill měl mezitím nádherný výhled na jeho nahé tělo a s každou další vteřinou v něm rostl nádherný pocit štěstí. Patřil tak překrásnému klukovi…
Netrvalo dlouho a Tom se i s balíčkem v dlaních posadil vedle něj. V očích mu hrála neskonalá radost.
„Nevím, proč jsem to koupil. Když jsem to uviděl, musel jsem to vzít. Nevím proč,“ Bill s lehkým úsměvem na rtech sledoval jeho rozpoložení a snad i chvilkové zmatení. Ještě nikdy předtím mu nepřišel tak roztomilý. Vzal si od něj nabízený dáreček. Vlastně to byl první dárek, který nedostal od Simone nebo od svého malého synovce.
Zvědavě se zadíval na malou bílou krabičku, přiložil si ji k uchu a krátce zatřepal.
„Otevři ji.“
„Nevím, proč jsem to koupil. Když jsem to uviděl, musel jsem to vzít. Nevím proč,“ Bill s lehkým úsměvem na rtech sledoval jeho rozpoložení a snad i chvilkové zmatení. Ještě nikdy předtím mu nepřišel tak roztomilý. Vzal si od něj nabízený dáreček. Vlastně to byl první dárek, který nedostal od Simone nebo od svého malého synovce.
Zvědavě se zadíval na malou bílou krabičku, přiložil si ji k uchu a krátce zatřepal.
„Otevři ji.“
Bill se na něj ještě jednou dlouze zahleděl, vesele si skousl rty a rychle otevřel malou krabičku. To, co však ukrývala, nečekal ani v nejmenším. Její obsah jej překvapil dokonce natolik, že musel potlačit slzy.
„Tome,“ téměř nábožně vzal do dlaní dvě malilinkaté botičky bílé barvy, s malým medvídkem po krajích. Byly tak maličké… Až v té chvíli si uvědomil, jak moc se na to maličké těší.
„Nevěděl jsem, jestli to bude holčička nebo kluk, proto jsem vzal bílé. Líbí se ti?“ Tom přímo zářil.
„Jsou nádherné,“ na nic víc se nevzmohl. Už nedokázal udržet slzy. Rozplakal se, přesto to byly slzy štěstí, které krásně ladily s jejich zamilovanými úsměvy…
„Tome,“ téměř nábožně vzal do dlaní dvě malilinkaté botičky bílé barvy, s malým medvídkem po krajích. Byly tak maličké… Až v té chvíli si uvědomil, jak moc se na to maličké těší.
„Nevěděl jsem, jestli to bude holčička nebo kluk, proto jsem vzal bílé. Líbí se ti?“ Tom přímo zářil.
„Jsou nádherné,“ na nic víc se nevzmohl. Už nedokázal udržet slzy. Rozplakal se, přesto to byly slzy štěstí, které krásně ladily s jejich zamilovanými úsměvy…
autor: B-kay
betaread: Janule
Tak romantické, kouzelné, krásné … Nevím co napsat … Miluju tuhle povídku a straašně moc se těším jak to bude pokračovat, hlavně ať jim to takhle vydrží ♥ … Krásně napsané, máš můj obdiv ♥
Já už se tak těším, až Billovi poroste bříško a až budou mít miminko!!!
Úžasné, jako vždy. Moc se těším, jak to bude pokračovat.
Uff, uz aj ja placem 🙁 krasne
Tak tohle byl extrémně nádherný díl:-D Neříkám, že žádný z nich nebyl nádherný, všechny jsou nádherné, ale tento byl jeden z těch nejkrásnějších. Už tak mě dojímal jejich rozhovor a Tomův krásný dáreček to celé ještě završil. Přála bych jim holčičku, když už mají Samiho:-)♥ Hlavně, ať se Billovi do té doby nic nestane, věřím ale, že si jej Tom bude ochraňovat na každém kroku. Musí… ještě pořád je tu Chantelle…:-/
Nádhera, nádhera ♥♥♥!!!! Skvostný díl, stejně jako celá povídka, stejně jako všechny, co jsem od tebe četla. Jak něžně si vyznávali lásku, a ten Tomův dáreček, já se na to maličké těším více než oni =) Krása ♥!!!
[5]: Já vím, co budou mít, ale prozradit to nemůžu =), ty máš výhodu, aspoň se můžeš těšit.