autor: Majestrix
Možnosti volného času
Bill se musí naučit nechat Zoe o samotě, ale nebere to zrovna dobře.
Zoe se předklonila a něco zažvatlala na Joela, který se na ni podíval a pak podobně odpověděl. Vyměňovali si polovičatá slova a zvláštní zvuky a gesta, zatímco se jejich rodiče na ně koukali z gauče u Molly v obýváku.
„Vážně to vypadá, jako by si povídali, že jo?“ zašeptala Molly. Bill přikývnul a zašklebil se, když Zoe přepadla dopředu a začala hlodat Joelovu nohu. Joel se taky překulil dopředu a začal jí jíst vlasy, Bill zavrtěl hlavou.
„Přísahám, oba dva jedí věci, které by neměli. Našel jsem Zoe na schodech. Dokázala na jeden vylézt, ale to, proč jsem se málem rozkřičel, nebo spíš proč jsem se rozkřičel, bylo, že měla pusu na hraně schodu a cucala koberec.“ Zavřel Bill oči a zavrtěl hlavou, jako by to snad mělo vzpomínku vymazat. Molly vypadala, že se chce smát a je jí špatně.
„To je nechutné,“ vydala ze sebe, zavrtěla hlavou. Batolata začala mlátit do koberce kostkami, a Rhiannon přiběhla od gauče a posadila se vedle nich. „Rhiannon, co to děláš?“ zeptala se Molly rychle. „Nech je být.“
„Aaaw, mami, jen si chci se Zoe hrát. Chci na ní vidět,“ řekla rychle, zvedla ruce, jakože se vzdává. Zoe se na ni podívala a šťastně vypískla, zatleskala a málem kvůli své radosti přepadla na hlavu. Rhiannon ji posadila a snažila se hrát ‚kam se schovala‘ s oběma dětmi, ale zoufale pohořela. Joel a Zoe ale nemohli být šťastnější, smích malého nadšeného Joela zněl trošku démonicky a Bill se začal po chvilce taky smát.
„To vždycky zní takhle?“ zeptal se, málem si utíral oči, ale zarazil se, když si vzpomněl, že je namalovaný.
„Ano. Když se takhle poprvé zasmál, paní Williamsovou tím hrozně vyděsil. Mám dojem, že ho málem upustila na zem.“
„Neobviňuj ji. Zní jako dospělý muž,“ řekl Bill za svého smíchu. Smích zmizel a Bill si povzdychl. „Pojedu znovu na turné,“ řekl a podivně se zachvěl.
„Wow, tak brzo?“
„Jo; Melindiny požadavky byly přijaty, takže pojede s námi a za pár týdnů vyrážíme.“ Odtáhl si trochu triko a upravil si podprsenku. „Musím sehnat Zoe pas a všechny ty ostatní hlouposti, než pojedeme.“ Krátký pocit nadšení z jeho břicha vymizel, Bill zvedl pohled, Molly se na něj koukala. „Co?“
„Jsi šťastný?“
„Část mě je ztuhlá, ale ta část se stále zmenšuje a zmenšuje, když nad tím přemýšlím. Vzpomínám si, jak to v autobuse vonělo, jaké to bylo se probudit v jiné zemi nebo v jiném městě, než ve kterém jsem usnul. Chci se o to se svou dcerou podělit.“
„Um, pane Bille?“
Bill a Molly se podívali a uviděli Zoe výskat a tahat svou papírovou plínku po koberci, Rhiannon se smála vedle zmateného Joela, který cucal kostičku. „Och bože,“ zasténal Bill. „Musím ji tohle odnaučit, než ji přitom přistihne tisk, nebo se toho už nikdy nezbavím.“
Molly se zasmála.
~*~
Bill se pomalinku pohupoval, zatímco se Zoe krmila, jemně ho tahala za prso a sála. Už si zvyknul na celý tento proces, bývalo to pro něj divné, ale teď to byla šance se s jeho dcerou spojit, něco, co mu připomínalo, že pochází z něho, že je za ni zodpovědný.
Zvedl pohled, když Tom tiše vešel, zavřel za sebou dveře. „Spí?“ zeptal se, zatímco přešel pokoj.
„Skoro,“ zašeptal Bill. Zoenino tahání za bradavku se zmenšilo, a miminko něžně vydechlo. „Myslím, že je hotová.“
„Dám ji do postýlky,“ navrhnul Tom a jemně si ji k sobě vzal. Přitulila se k němu, beze zvuku, své malé ručičky zatnuté v pěsti. „Je tak maličká,“ řekl s úsměvem. „Musím se smát, když se snaží natahovat po dospěláckém jídle.“
„Je jen nenasytná, ale jsem rád, že je připravená být odstavená.“ Upravil si Bill svoje triko a zavřel oči. „Už celkem chápu mamčinu posedlost s ‚tak rychle rostou‘.“
Tom se usmál a vyndal Zoe ruku z pusy. „Jo, myslím, že ano.“
~*~
Musel to přiznat; když se ráno vzbudili a museli jet do Hamburku, Billovi se nechtělo. Zoe byla toho rána nedůtklivá a on se s ní chtěl jen celý den mazlit v posteli a krmit ji hrachovou kaší. Ale Tom mu jeho dceru vzal, dal ji Melindě, a řekl Billovi, ať se připraví.
A přesně takhle se dostal před mikrofon, miloval ten pocit, co měl z toho, že jen cvičili. Za ním byla skupina, hráli nějaký nový materiál a nějaké staré hity, které je nikdy neunavily. Ve vzduchu jako by byla elektrika, a dokonce i Davidovi se na obličeji objevoval stále širší úsměv. Stále měli to kouzlo, ten dotyk, a jejich kontrakt byl v bezpečí na další rok dopředu. Když byli hotovi, Peter, jeden z jejich producentů, a David nadšeně zatleskali.
„Chlape, tohle bylo lepší, než jsem očekával,“ řekl David s úsměvem, zvedl se a poklepal Toma po rameni.
„Jo, beru zpátky všechno to, co jsem řekl,“ zažertoval Peter.
„Co jsi řekl?“ vyfuckoval ho Georg se smíchem a Bill se taky musel začít smát.
„Dobře, ale teď vážně, chlapci. Společnost chce ukázku. Vědí, že jste to neztratili, ale chtějí vidět znovu tu magii na vlastní oči.“ Podrbal se David na krku. „Jestli to uděláme teď hned, můžeme být na šňůře už za tři týdny.“
„Wow, to je fakt brzo.“ Zamračil se Gustav, nepřítomně šlapal na pedál u basového bubnu.
„No, znáte to.“
„Jo, známe.“
„Dobře.“ Zahnal je David. „Vím, že odsud chcete vypadnout, tohle byla jen zkouška. Budeme jich mít víc; abyste zase zaběhli do zvyku a tak.“
„Pamatuju si, co jsem nesnášel na těchhle zkouškách,“ zabručel Georg. „Připomínaly mi školu.“
„A David mi připomíná Paní Curtisovou, angličtinářku.“ Zasmál se Gustav.
„Tu s knírkem?“
„Jo, přesně tu.“
„To je celkem ošklivý, chci říct, David ti ještě nic neudělal,“ opáčil Georg. Bill zavrtěl hlavou a dal pryč mikrofon, okamžitě volal domů.
„Halo?“
„Melindo, je všechno v pořádku?“
„Bille, musíš si přestat dělat starosti. Zoe je v pořádku; pobíhá tu a padá, a jí namixované hrášky a nějaké broskve. Vážně miluje broskve.“
„Takže nepije z lahviček?“
„Ne.“
„Och…“ zamračil se Bill a podrbal se na břiše. Prsa mu připadala celkem plná, a předpokládal, že až bude doma, tak že Zoe nakrmí. „No, jen kontroluju.“
„Užij si to tam, Bille, bav se.“
„Bav se? Je to jen zkouška. Jsme na cestě domů.“ Zamračil se Bill a podíval se na svoje dvojče. Tom se koukal na druhou stranu, mluvil s Davidem a Peterem.
„Mně bylo řečeno, že se vrátíte až zítra.“
„Kdo ti to řekl?“
„Je tvůj dvojník.“
Do prdele. „Dobře, to se ještě uvidí.“ Zatnul Bill zuby a ukončil hovor. „Tome, můžu s tebou na chvilku mluvit?“ zeptal se, tón hlasu přeslazený. Oba, Peter a David, nakrčili obočí a rychle odešli s Georgem a Gustavem pryč ze studia, nechali dvojčata o samotě.
„Co se děje, Bille?“
„Kdy ses mi chystal říct, že se dnes nevracíme domů?“ zkřížil Bill ruce na prsou, a okamžitě toho začal litovat.
„Nikdy ses nechystal najít nám hotel, ve kterém budeme spát,“ odporoval Tom. Bill zaprskal a zavrtěl hlavou.
„Protože je ještě kurva brzo,“ ujišťoval ho. „Proč bych měl?“
„Bille, vracíme se zpátky na šňůru. Bude to dost těžký, si třeba jen sednout, a oba se musíme vypořádat se Zoe.“ Natáhnul k němu Tom ruce, aby si ho přitáhl, ale jeho dvojče se mu vytrhlo ze sevření.
„My se nevypořádáváme se Zoe, Tome,“ řekl podrážděně.
„Tak jsem to nemyslel. Přestaň si přebírat všechno, co řeknu, jako útok. Víš přesně, jak jsem to myslel.“ Přitáhl si Tom Billa rozhodně k sobě a objal ho. „Teď vím, že jsem tě trošku obalamutil, ale možná tu budou dny, kdy Zoe neuvidíš, protože to bude naprosto šílené.“
„Nemůžeme je nechat nám tohle udělat, Tomi.“ Opřel se Bill hlavou o bratrovo rameno a vydechl. „Nemůžeme dělat věci jako dřív. Prostě nemůžeme.“
Tom přikývl, ale nemyslel si, že se jejich situace v nejbližší době změní. Na Zoe bylo pohlíženo jako na soukromý projekt, a soukromé projekty musely být dělány ve vlastním volném čase, pokud jste nějaký měli. „Promluvíme si se společností,“ zamručel, a Bill ho pevně objal. „A pak můžeme jet domů, jestli chceš.“
„Chci. Chybí mi.“ Zvedl Bill hlavu a popotáhl. „Vím, že se chovám jako šílený, ale-„
„Ne, to je normální. Říkal mi, ať s tím počítám.“ Naklonil se a rychle ho políbil. „A teď odsud vypadneme. Víš, jak blbý je, když jsi poslední, kdo odchází.“ Bill se usmál a stiskl Tomovi ruku.
~*~
Melinda se na ně podívala s pobavením v obličeji. „Říkala jsem vám, že je v pořádku,“ zašeptala, když se oba, Tom i Bill, koukali do postýlky, kde spalo jejich dítě. Bill jí dal trošku vlasů z čela a chytl ji za ruku.
„Šla spát bez mlíka?“ zeptal se skoro nevěřícně.
„Ano, jedla a trochu si hrála, přesně v osm jsem jí dala do postýlky. Ubrečela se ke spaní-„
„Cože udělala?“ zeptal se Tom.
„To je normální. Musí se naučit, že ji pořád nebude jen někdo uspávat. Je to něco, co se musí všechny děti naučit.“ Složila Melinda zrovna vypraná bodýčka a dala je pryč. „Když budete na podiu, nebo s tiskem, bude se muset naučit vystačit si se mnou.“
„Nelíbí se mi pomyšlení na to, že by brečela,“ řekl Bill pomalu. „Jestli tu bude někdo, kdo by ji mohl držet, kolébat, dokud neusne, tak proč by nemohli?“
„Protože ji rozmazluješ,“ řekla rovnou.
Bill se podíval na Toma, ten vypadal nerozhodně a nepohodlně. Bill věděl, že se nechce měřit s Melindinými mateřskými dovednostmi; sakra, už se starala o hodně dětí, a Zoe byla těžko její první, ale byla jejich, a to byl rozdíl.
„Gentlemani, můžeme si promluvit na chodbě?“ dvojčata ji následovala do chodby, zavřeli za sebou dveře. „Podívejte, rozumím, že jako čerství rodiče-„
„Nejsem rodič, to Bill,“ řekl Tom zdráhavě. Melinda se na něj divně podívala a zavrtěla hlavou.
„Jasně, samozřejmě. Bille, jako nový rodič a Tome, ty jako nový strýc, se musíte naučit obstarávat každičkou maličkost, kterou Zoe potřebuje. Je to normální, ale musíte to kontrolovat. Čím dřív se naučí, že není princezna, a že jí všechno každý nepřinese až k nosu, tím déle z ní bude hodné miminko, které všichni známe a milujeme. A já mám Zoe moc ráda, ano? Neseděla bych tu a jen se nekoukala, jak dlouho Zoe pláče.“
Bill zíral na své kozačky a přikývnul. „Já vím,“ řekl po minutě. „Já jen… Já nevím.“
„To je v pořádku. Jestli si o tom budeš ještě chtít promluvit, nebo jestli budeš chtít, abych se o ni starala po vašem, nebudu si stěžovat. Nesouhlasím, ale vy mi platíte a Zoe je vaše dítě.“
Tom přikývl a usmál se na ni. „Myslím, že dnes večer tě už nebudeme potřebovat. Můžeš zůstat, nebo jestli chceš, tak můžeš jet domů.“
„Myslím, že pojedu domů. Zavolejte mi, kdybyste něco potřebovali.“ Zamávala jim Melinda a seběhla dolů schody. Tom se otočil na Billa, ale jeho dvojče už tam nebylo, protože bez jediného slova odešlo do ložnice. ‚No super,‘ pomyslel si a šel za ním. „Co se děje?“
„Nic,“ ujistil ho Bill, který seděl na kraji postele a sundával si kozačky. „Já jen, vzpomněl jsem si, jak jsme spolu tenkrát mluvili o tom, že nedopustíme, aby Zoe byla rozmazlený dítě.“
„Jo,“ řekl Tom pomalu a přikývl. „A?“
„A to, co chci je, aby Zoe nikdy nebrečela. Nikdy.“
„To je nemožný.“ Zvedl Tom ruce a vycouval.
„Já vím, Tomi. Ale stejně to chci. Mimoto, nějak jsem plánoval, že dám Zoe spát sám. Nějak mě to k ní pojí, když ji můžu krmit.“
„Sám jsi to řekl, Bille, žes chtěl, aby se už odstavila.“ Sundal si Tom pokrývku hlavy a podrbal se na hlavě. „Stalo by se to dříve nebo později.“
„Ale připadá mi to moc brzo…“ Bill věděl, že kňourá, a vážně nesnášel, když kňoural, ale když mluvil o tomhle tématu, jeho hlas prostě takhle zněl.
„Doktor Robert říkal, že děti začínají jíst v rozdílném věku. Když se natahuje po tvém talíři, nebo když si mlíkem projde moc rychle, pak je na čase dávat jí normální jídlo.“ Položil Tom svého bratra na postel a políbil ho na krk. „Souhlasili jsme, že je to dobře.“
„Já vím.“ Sklepal ze sebe Bill Toma a znovu se postavil.
„Tak co máš za problém?“ zeptal se podrážděně.
Billův výraz v obličeji ztvrdnul a pokrčil rameny. „Nevím.“
„Fajn, jdu se koukat na televizi.“ Zahučel Tom a vylezl z postele.
„Tady je taky televize, proč kvůli tomu musíš jít dolů?“
„Protože máš zase hroznou náladu, a jestli tu zůstanu, tak se budeme hádat. Byl to dlouhý den a já jsem si s tebou chtěl odpočinout. Ale ty odpočívat nechceš,“ řekl Tom narovinu.
Bill se na Toma letmo podíval a zavrtěl hlavou. „Půjdu se osprchovat.“
„Přijď za mnou, jestli pak budeš mít lepší náladu.“ Ušklíbnul se Tom, zatímco ho Bill vyfuckoval, a třísknul dveřmi od koupelny.
autor: Majextrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Ani se Billovi nedivím, já bych taky asi neměla to srdce nechat malý dítě brečet, i kdybych věděla, že z něj udělám to nejrozmazlenější dítě na světě.
Vůbec se mi ta blížící tour nelíbí. Akorát jim to přinese spoustu stresu. 🙁
No doprčic, je to všechno tak rychlý s tou blížící se tour. Chápu Billa se starostí o Zoe, ale nadruhou stranu, taky by nebylo dobré, aby byla rozmazlená. Navíc, to aby dítě nikdy nebrečelo je nemožné. Ať si pobrečí, když potřebuje, někdy je to v pohodě. A ještě se kvůli tomu hádá s Tomem. Příjde mi, že jejich vztah už není takový jako dřív. Nevím, příjde mi to takové odtažité, hlavně ze strany Billa. Zdá se mi, že od té doby, co se Zoe narodila vidí jen ji. No každopádně jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet.
K nechání dítě vybrečet se nebudu vyjadřovat, už jsem na tyhle rady alergická… 😀 Úplně Billa chápu 😀
Ale mám pocit, že Melinda VÍ!!
[3]: Dneska s tebou absolutně souhlasím. Nechat tak maličké dítě plakat, protože chce před spaním pomazlit mi připadá naprosto nepřijatelné! Dítě potřebuje cítit jistotu a lásku, takhle ze Zoe akorát vyroste vystresovaný neurotik… A taky si myslím, že Melinda "to" ví!
[2]: Souhlasím, že Billův vztah k Tomovi už pro něj není na prvním místě, ale tak to je přece správné, pro každého rodiče je dítě středem vesmíru, je to naprosto přirozené, a tak to prostě bude už napořád. Tom to musí pochopit, a musí se s tím vypořádat, jinak jejich láska vezme brzo za své…
Úžasná povídka ♥♥♥
Děkuju za překlad =)
Jo jo souhlasím s váma. Jinak povíka je boží!!! A mocinky děkuju za překlad =D
No sem zvědavá, jak to budou všichni zvládat na turné, musí to bejt šílenej záhul samo o sobě, a ještě navíc k tomu s mimčem… To musí bejt na zhroucení…
Moc se těšim, jak se to vyvine dál… A za překlad taky moc děkuju, jako ostatní přede mnou 🙂
Jsem já idiot?:-o Proč jsem si toho nevšimla? Jdu na to!!!:-o
Když se nad tím tak zamyslím..tak díte, ktoré má takovéto rodiče rozmazlené zrejme trochu být musí. Ale samozrejme, že to jde i míň i víc. Myslím ale, že tady je ten prípad vetšího rozmazlení…povídka je ale D*O*K*O*N*A*L*A!! Doufám, ale že vztah mezi Billem a Tomem se nijak nepokazí nebo se neodcizí. Zajíma me jak to bude s tou tour. Už jen z tohotle dílu plyne, že pro Billa to bude víc než težké. a určite si to nejednou odnese práve Tom. ale snad to nebude až tak hrozivé jak to být muže. Bill by mel dát určite trochu (hodne) na Melindiny rady. Vážne úžasná povídka. a preklad taky skvelej. Vážne se teším jak to celé bude pokračovat a teším se na nové zápletky a podobne .-)
Za a) vůbec nechápu, proč to ty lidi nekomentují, když je to tak perfektní. Přijde mi to, nebo jsou čím dám, tím víc línější!?
A za b) je to dokonalý! Šílím z toho a jestli bych měla přijít o tyhle dokonalý překlady, Lil bych klidně platila deset korun za to, aby mi přeložila zbytek!:'( Zbožňuju, vážně zbožňuju, miminka a je a přijde mi naprosto kouzelný, jak se o Zoe Bill bojí, stará a všechno. Zoe je naprostej blázen s plenkou a kobercem:D:D:D A doufám, že se už nebudou hádat, protože jsou jak manželé po 30 letech, každopádně to zbžoňuju, miluju a chci další díl!!!!:-@
Bože, odpusť mi, že jsem tu (NAPROSTO NEPOCHOPITELNĚ!) přehlédla pokračování téhle úúúžasné povídky a dej mi čas, abych stihla přečíst předchozí díly a řádně je všechny okomentovala.
Já mám taaaakovou radost!
Teď jsem si všimla bílého varování vlevo – možná to pomůže i jiným, já fakt nechápu, že jsem tuhle dokonalostní povídku mohla přehlédnout:( Asi jak byl člověk zvyklý na nápis Makes Tree a teď mu to nějak nedocvaklo, i když jsem nápis And baby…měla dávno vrytý do paměti… Omlouvám se a stydím se!
[9]:Súhlasím lepšie by som to nenapísala!
Každé miminko je potřeba hýčkat!! A podle mě jsou Bill s Tomem…úžasní rodiče…Hlavně,když tu malou rozmazlujou !!!!♥
Tuhle povídku je radost číst. 🙂
[9]: Souhlasím – já bych klidně platila mnooooohonásobně více 😀
Řekněte mi, kdo v dnešní době není rozmazlený? To každý být prostě musí a taky chápu Billa. Dokonalé, nemám slov, děkujeme za to, že si tuhle skvost můžeme číst tady na blogu *__*
[15]: Já bych taky platila víc, ale je ekonomická krize a projevuje se i v mojí peněžence :D:D:D:D Ale to možná bude častým kupováním Starbucksu a podobně 😀 Holt, bych musela pro Lil šetřit 😀
snažila jsem se si to přeložit z angličtiny, ale vzdala jsem to po pár řádcích. těch 14 dní je strašná doba, tuhle povídku miluju prostě <3
bezkonkurenční! 🙂
So, I finally read all the three chapters a few hours ago and my smile still hangs on me^^ It was so amazing how twins were looking after their lovely daughter♥ Totally charming! Bill should learn to be less stressed when he is away from Zoe for a while. But it's simply natural, he is a parent and he is worried about his child. However, I think Tom feels the same as he said:) But I'm a bit worried about twins on tour, it may be pretty stressful and difficult. I'm so much looking forward to the next chapter!
Nelíbí se mi že se hádaj. A Bill by se na Zoe neměl tak urputně upínat nebo to nedopadne dobře. Nic se nemá přehánět a Melinda má prawdu.