autor: B-kay
„Ahoj,“ ozvalo se po chvilce roztřeseným hlasem. Ten hlas v Billovi dokázal rozechvít každou částečku jeho těla. Ve chvíli, co jej uslyšel, mu naskočila husí kůže, a on sám měl náhle problém udržet se na nohou. Nevěřícně zíral do tmavého vzduchoprázdna před sebou, zoufale tápal po kyslíku a vnímal, jak tlak v jeho bříšku pomalu ustupoval. Nebyla to Chantelle. Nyní si tím byl už stoprocentně jistý. Váhavě postoupil o krok dopředu.
Nedokázal rozeznat jeho tvář, nemohl se mu zadívat do očí, přesto jej cítil. Z Tomova těla sálal chlad, nutil Billa, oblečeného jenom v tílku a teplákách, couvat, on se však ani nepohnul. Dlaní si pohladil malinko vyčnívající bříško, a kdyby mu jeho miminko rozumělo, určitě by mu řekl jednu jedinou věc: „Táta se vrátil…“
„Ahoj,“ vydechl téměř neslyšně. Hlas se mu třásl úplně stejně, jako ten Tomův. Bojoval s neskutečnou touhou, vrhnout se mu kolem krku a už nikdy jej nepustit. Chtěl se nechat sevřít v jeho náručí a věřit, že bude zase všechno v pořádku, ale bál se. Bál se, že pokud by udělal jediný krok, Tom by se náhle rozplynul a jediné, co by po něm zůstalo, by byla jeho kouzelná vůně, která Billa tolik pobláznila.
Chtěl mu toho tolik říct, za ten týden se mu v mysli vynořilo neskutečné množství otázek a on jenom tápal po odpovědích, kterých se mu nedostávalo. Přesto jej náhle nenapadla jedna jediná.
Zhluboka se nadechl a dokončil svou zkázu. Ten jeden jediný krok, který je dělil, způsobil přímo bouři. Netušili, kdo se pohnul jako první, přesto se v příštích vteřinách naléhavě objímali a zoufale se k sobě tiskli. Dny, které strávili jeden bez druhého, si pomalu vybíraly svou daň a oni se nedokázali nabažit toho pocitu, že jsou zase spolu. Bill se poslepu dotýkal Tomovy tváře, konečky prstů ji hladil a zlehka ji líbal. Chtěl jej svým tělem zahřát. Rychle z něj stahoval vlhké oblečení a Tom se v jeho rukou měnil na hadrovou panenku. Neměl sílu hýbat se, ledva se držel na nohou. Po tváři mu stékaly horké slzy, kterých se nedokázal zbavit a on netoužil po ničem jiném, než držet Billa ve svém náručí a už nikdy jej neopustit. Bill byl totiž jedinou osobou, která mu ještě zůstala.
„Nadzvedni ruce.“
Tom tiše vzlykl, přesto uposlechl Billův měkký hlas. Chtěl mu to vysvětlit. Nerozuměl, proč byl na něj Bill tak hodný po tom, co od něj bez rozloučení odešel.
„Bille, musím ti to vysvětlit,“ vydechl šeptem a zlehka se dotkl Billovy tváře. Bill se pod tím dotekem zachvěl, na krátkou chvíli přivřel víčka a šťastně se usmál. Přiložil si Tomovy ledové prsty ke svým rtům a zlehka je líbal. Nepotřeboval vysvětlení. Nepotřeboval dokonce ani jedinou malou omluvu za všechno to trápení, kterým si za poslední týden prošel. Tom se mu přeci vrátil. Vrátil se i bez toho, aby jej nějak kontaktoval. Dokonce mu nemusel ani posílat svůj dopis. Vrátil se proto, že chtěl.
Bill mu pomohl posadit se na Samovu postýlku, přikryl jej teplou dekou a sám si před něj klekl a tváří se opřel o Tomova kolena. Cítil, jak jej Tom zlehka hladil po vlasech a on se až tehdy cítil úplný. Konečně dokázal klidně dýchat a nebál se dalšího dne.
„Chtěl jsem se vrátit. Chtěl jsem se vrátit hned ten den, co jsem od tebe odešel, ale,“ Tomův hlas byl zvláštně neklidný. Plný zoufalství, v některých okamžicích se dokonce prolínal s pláčem. Nechtěl mu to říct, protože jej nechtěl zbytečně trápit teď, když čekal to maličké, ale lhát mu nedokázal. A jinou omluvu pro své chování ani neměl. Potřeboval utišit, potřeboval Billovu blízkost, aby mu pomohla překonat všechnu tu bolest, kterou poslední dny cítil.
„Ale co?“ Bill k němu zvedl svou nevinnou tvář, v třpytu sněhových vloček dokázal rozeznat rysy jeho obličeje, a díky tomu se na něj mohl konečně dlouze zadívat.
„Můj děda umřel,“ Tomova slova se ztrácela v jeho bezmocném pláči a Bill si až tehdy uvědomil, že ta bolest, ukrývající se hluboko v Tomových očích, byla opodstatněná.
„Cože? J-jak,“ Bill chrlil jednu otázku za druhou. Nedokázal uvěřit, že by ten milý starý pán, kterého si dokonce i malý Sam tolik oblíbil, umřel. Pozval je přeci k sobě na venkov. Řekl, že za ním budou moct zajet, kdykoliv budou chtít. Nemohla to být pravda.
„Táta mu volal. Pořád jej otravoval s tím, že chce jeho chalupu prodat. A i když jsem jej prosil, aby mu dal pokoj, neudělal tak. Strašně se pohádali a děda dostal infarkt,“ víc už říct nedokázal, protože se opět rozplakal. Bill si dlaní utřel drobné slzy, které mu stékaly po tváři, posadil se mu na klín a sevřel jej ve svém náručí. Tom se k němu naléhavě přitiskl a tlumil mu své vzlyky v dlouhých vlasech.
„Táta mu nepřišel ani na pohřeb. Nikdy jej neměl rád. Ani ke mně nikdy nic necítil,“ Bill mu láskyplně přejížděl po zádech a každou chvilku jej opatrně políbil do vlasů.
„Tvůj dědeček byl úžasný člověk. Měl neskutečně dobré srdce, úplně stejně jako ty, a já bych si moc přál, aby bylo naše maličké taky tak úžasné,“ Tom po chvilce přestal plakat a přímo bez dechu se přitiskl ke rtům své jediné lásky. Jejich polibky byly dlouhé a vášnivé. Díky nim Tom pomalu zapomínal na své trápení. Tiskl si k sobě Billa celou silou, rukama mu zajížděl po krátké tílko a hladil jeho horkou kůži.
„Už mám jenom tebe a to miminko. Ani nevíš, jak jste mi chyběli. Ani na toho malého špuntíka jsem nedokázal přestat myslet,“ po dlouhé době se krátce pousmál a ukázal směrem k Billově posteli, na které leželo drobné tělíčko blonďatého chlapce.
„Zblázní se radostí, až tě tady ráno najde,“ Bill se měkce usmál proti Tomovým rtům a ještě jednou jej dlouze políbil.
„Chtěl bych ho adoptovat, aby mohl žít už jenom s náma…“
autor: B-kay
betaread: Janule
chudák tomi :(…ten konec mě dosta…to asi ae nebude tak jednoduchý,co???
Chudáček Tom 🙁 … Jeho dědečka mě je líto … ALe mám neskutečnou radost z toho, že se k sobě vrátili a že si Tom chce malého Samiho adoptovat ♥ … Nádherné ♥♥♥
Nádherný díl, já to prostě věděla!!! A dobrovolně se přiznám, že po přečtení 41. dílu, jsem navštívila blog B-Kay a tak trochu jsem si tenhle díl přečetla dřív… xD
Jak to řekl Bill svému miminku? "Táta se vrátil", ta věta řekla všechno….Tenhle díl byl sice moc smutný, ale zároveň i šťastný, protože Tom je znovu u Billa, aby ho chránil a miloval, krásný díl ♥♥♥
jsem moc ráda, že je Tom zpátky. Ale dědečka je mi opravdu líto 🙁
prostě nádherný