Únos, bordel a láska 25.

autor: Kiki

V tomhle díle budu hodně zkracovat. Snad to moc vadit nebude… K. 🙂

„Bille, musím ti něco říct…“ začal Tom, když se Bill vzbudil a koukali spolu na nějaký DVD. 
„Ano?“ odvětil a koukl mu do očí. 
„Já… no…. Domluvil jsem se s mámou, že tě tam pozítří odvezu.“  
„Co?“ nemohl tomu uvěřit. Tak brzo?“ 
„Bille, čím dřív tě tam odvezu, tím rychleji budeme spolu, jo?“ 
„Ale vždyť to tu sám nezvládneš…“ 
„Ale jasně, že jo. Budeme si pořád volat, jo?“ 
„Tome, já nechci být bez tebe. Už ne…“ zavrtěl hlavou.  
„Nebudeš. Slibuju ti to.“ Políbil ho na krk, Bill zaklonil hlavu, aby měl Tom lepší přístup a vydechl. Tom si jej pomalu položil pod sebe a lehl si na něj. Pořád jej nepřestával líbat. Bill ho hladil po zádech, potom ruku pomalu přemístil do jeho dredů…

„Bille, já si pro tebe za chvíli přijedu, hm?“ loučil se Tom se svým bratrem, když ho odvezl do bezpečí k mámě.  
„Slibuješ?“ 
„Slibuju.“ 
„Co… co když se ti něco stane? Ten chlap ví, kde bydlíme.“  
„Nic se mi nestane. Vážně. Budu se ti pořád hlásit, jo?“ 
„Jo.“ Vydechl Bill a hlavu položil do polštáře. Mohl chodit, ale jemu se právě, ostatně jako pokaždé za poslední dobu, chtělo ležet. Stejně už byl večer. „Miluju tě, Tomi.“  
„Já tebe taky, lásko, ale už musím jet. Vydrž to tu beze mě. Máš tady mámu.“ Políbil ho Tom.  
„Já vím, ale máma nejsi ty.“ Zamrkal, aby zahnal slzy. 
„Neplakej.“ Usmál se na něj Tom. 
„Já nebrečím.“ 
„Vidím, jak ti slzí oči.“ Bill se nadechoval, aby něco namítnul, ale Tom mu skočil do řeči. „A ne, nic neříkej.“ 
„Dobře… možná máš pravdu… Bude mi smutno, víš to?“ 
„A já odsud snad nikdy neodejdu, víš to?“ 
„Vážně?“ 
„Jo, Bille, pusť mě. Čím dřív odejdu, tím dřív budeme spolu.“ Zopakoval mu to, co mu řekl před dvěma dny.  
„Ok, ok… A Tome?“ 
„Hm?“ 
„Nemůžeš počkat, až usnu?“ 
„No, to bych mohl…“  

Bill se usmál a poodsunul se na druhou stranu postele. Tom, i když na sobě měl oblečení, si lehl vedle něj a začal jej hladit ve vlasech. Čekal, až Bill usne, což se nakonec po několika minutách stalo. Tom jej naposledy políbil, vstal a vydal se dolů za mámou.

„Díky moc, mami.“ Objal ji. 
„V pohodě, Tome. Jak dojedeš domů, tak zavolej, hm?“  
„Jasný. Ale už půjdu, než se vzbudí.“ 
„Usnul?“ 
„Jo. Chtěl, abych tam byl do té doby, dokud neusne.“ 
„Jsem na tebe hrdá, Tome, že se o něj s takovou péčí staráš.“ 
„Mami, já ho miluju. Víc, než kohokoliv jiného.“  
„Já vím, Tome. Tak už jeď, ať potom nejedeš moc pozdě.“  
„Jo. Tak zatím!“  
„Ahoj.“ Políbila ho na čelo a Tom už odcházel. Když za ním zavřela Sim dveře, naposledy se koukl do pokoje, kde byl Bill. Povzdechl si, nastoupil do auta, setřel jednu jedinou slzu a rozjel se…