autor: undrockroll
Někdy je vhodnou odpovědí pro realitu zešílet.
-Philip K. Dick
Vina byla těžký pocit, a Tom se dalšího rána probudil a cítil její tíhu. Jeho ruka usnula a byla znecitlivělá pod horkým tělem, které na něj bylo přitisknuté. Bill se k Tomovi pevně tisknul, a Tom se malinko zamračil, když ho pohladil po vlasech.
Tom cítil spoustu emocí. Věděl, že udělal něco velmi špatného, a s čerstvým ranním svitem a nějakým ohlédnutím zpět, že možná udělal i velkou chybu. Připadal si provinile; styděl se za sebe.
„Co?“ zamumlal Bill, řasy se dotkly Tomova ramena. „Mm…“
Tom na Billa koukal, trochu zpanikařil. Co to udělal? Dal ruku pryč z Billových vlasů a snažil se dostat pryč, ale Bill se ho až moc pevně držel.
Billovy oči se pomalu otevřely a on se na Toma podíval skrz své černé vlasy. „Tome?
„Ahoj,“ řekl Tom jemně, to slovo se mu zaseklo v krku.
„Nebyl to sen.“
„Ne,“ zamručel Tom. „To nebyl.“
Bill chvilku zaslepeně koukal na zeď, a pak se mu pomalu začal na rtech objevovat široký úsměv. „Doufal jsem, že to nebyl sen, doufal jsem, že to bylo opravdový.“
Pocit viny, který Tom cítil, se mu rozlil do celého těla; skoro nemohl dýchat. Posadil se a předklonil se, rukama se držel za krk.
„Tome?“
„No,“ řekl Tom a zavřel oči. „Jo, jsem tady.“
Cítil, že se Bill posadil, cítil, jak se na něj z boku tlačí jeho nahé tělo. „Jsi v p-pořádku?“
Tom pomalu přikývnul. Jeho panika trochu zmizela. Bill vypadal v pořádku, byl spokojený a v bezpečí. Tom se podíval na hodiny. Bylo skoro půl sedmé ráno.
„Měli bychom jít,“ řekl Tom Billovi, konečně se na něj podíval. „Nechceme se přeci dostat do potíží.“
Bill zavrtěl hlavou, sklopil oči. „Jo, to bychom měli.“ Vydechl tiše. „Zpátky do léčebny.“
„Omlouvám se,“ bylo jediné, na co Tom přišel. V tuhle chvíli si připadal bídně. Co si myslel, že vzal odtamtud Billa na noc ven? Nejen, že to bylo proti každému pravidlu v knize, ale Tom už nepomyslel na to, že bude muset Billa odvést i zpátky.
Pro jednu noc byl Bill jeho. Teď nevěděl, co se s Billem stane. Uvědomil si, že vlastně neví skoro nic.
Bill pomalu vylezl z postele a stoupl si k oknu, koukal ven. Byl stále nahý, a Tom se díval na jeho dlouhé, štíhlé tělo. Měl na něm modřiny a rány, jizvy na zádech a ramenou. Jeho bledá kůže v slunci skoro zářila. Tom ho nechtěl nechat jít, a proto se cítil ještě víc provinile.
„Můžeme to udělat znovu,“ řekl Tom tiše. „Jestli, víš… jestli nás nechytí.“
„Dobře,“ odpověděl Bill, ale neotáčel se.
„Teda jen pokud chceš.“ Přelezl Tom ke kraji postele a dal nohy na zem. Byl také nahý, a stydlivě si dal peřinu do klína. „Nemusíme-„
„Nemusíš mě zachraňovat.“
Tom na Bila zíral, neschopný slova. „Já se… nesnažím.“
Bill se podíval přes rameno a promnul si oči. „Udělals pro mě víc než kdokoliv jiný, to je v pořádku.“
„Bille, zmlkni,“ řekl Tom. Připadal si podrážděný. Zatahoval sebe i Billa do nebezpečí. Bill si musel přeci uvědomit, že tohle bylo víc, než jen že se Tom snažil ho ‚zachránit‘. „Víš, jak to je.“
„Vím?“ založil Bill ruce na prsou.
Tom si je povzdychnul. „Chceš se osprchovat, než pojedeme?“
Bill přikývl. „Můžeme… Spolu?“
Ten nápad se Tomovi zalíbil, přikývl. „Pojď sem, ano?“
Stáhl si Billa na postel a dal mu ruku kolem ramen, mokře ho tam políbil. Bill se malinko zachvěl a usmál se, našel sám Tomovy rty a políbil ho na ně.
Oba dva se červenali, tváře měli naprosto rudé a usmívali se jako blázni. Tom se postavil, čímž nechal peřinu ze svého klína spadnout, zvedl Billa nahoru k sobě. „Pojď,“ řekl Tom.
Když Bill s Tomem vlezli do sprchy, začali se červenat ještě víc. Oba byli tvrdí.
„Omlouvám se,“ zamumlal Bill.
„Já ne,“ řekl Tom a stáhl Billa k sobě pod proud teplé vody. Jejich těla se k sobě natiskla a Tom se boky otřel o Billovy, čímž oba zasténali. Bill Toma chytl kolem krku a jednoduše na něm visel, odpovídal Tomovi svým vlastním klínem. Jejich přirození se o sebe pomalu a líně třela.
Bill zalapal po dechu a rty se přitiskl na Tomův krk, líbal ho, tvrdě sál. „Nechci tě opustit,“ vydechl. „Je to s tebou tak dobré.“
Tom přikývl a otíral se o jeho tělo pod proudem vody. Jejich rty se spojily v sladkém, těžkém polibku. Tom nadechl Billovu vůni a tvrdě se na něj udělal. Bill zostra vydechl a skoro na Toma upadl, stále se třel a chvěl.
Tom rukou zajel mezi jejich těla a nahmatal Billův penis. Jednou ho stiskl, cítil, jak horký a tvrdý byl mezi jeho prsty. Voda mezi nimi tekla a hřála, pára se zvedala a dělala vzduch těžkým, zatímco se Bill trochu předklonil a udělal se Tomovi na tříslo.
Ztěžka dýchali, navzájem se drželi. Tom se odtáhl a podíval se na Billa, dotkl se černého make-upu, který mu díky sprše stékal po tváři.
Věděl, že je zamilovaný.
„Vzduch,“ zalapal po dechu Bill, usmál se malinko a naklonil se přes Tomovo rameno. „Kurva, to je horký.“
„Promiň,“ řekl Tom a malinko vodu ztlumil. „Lepší?“
„Mm…“ zavřel Bill oči a položil si hlavu na jeho rameno. „O hodně lepší.“
Dokončili své mytí, pomalu se navzájem omývali, líbali se a dotýkali. Potom Tom Billa zabalil do velkého bílého ručníku a odešel s ním do ložnice, ani jeden z nich toho moc nenamluvil, protože věděli, že jejich společný čas se blíží ke konci.
Bill se pomalu oblékl, celou dobu koukal do země. Tom našel čisté tričko a nandal si čisté rifle. Když byli hotovi, oba na sebe tiše koukali.
„No,“ řekl Tom. Dal ruku do kapsy a vyndal svůj telefon. Když ho zkontroloval, málem omdlel.
Pět zmeškaných hovorů. Všechny od Kaaren.
„Kurva,“ zamumlal, srdce mu přeskočilo pár úderů. „Kurva, kurva.“
„Copak?“
„Musíme jít,“ řekl Tom, postavil se. Žaludek se mu točil. Proč mu volala pětkrát?
Bill následoval Toma ven z pokoje a dolů po schodech. Když Tom vzal klíčky, Bill se zastavil, skousl si ret a něco zamumlal.
„Bille, no tak,“ řekl Tom.
„N-Ne,“ zašeptal Bill. Oči měl zaměřené na Tomovy klíčky od auta. „Žádné auto, žádná bouračka.“
Tom tiše vydechl. Na tohle neměli čas, museli se vrátit zpátky do léčebny. „Bille, vzpomínáš na včera? Jeli jsme, bylo to v pohodě. Užili jsme si řízení. Byl jsem na tebe opatrný, nikdy bych ti neublížil.“
„Žádné auto,“ bylo jediné, co Bill tiše řekl, oči měl vykulené a začal se třást.
„Bille,“ řekl Tom něžně, udělal k němu krok a chytl ho za ruku. „Můžeš mi věřit?“
Bill zavrtěl hlavou, zamrkal. „Já n-nevím.“ Kroutil si s lemem od trička. „K-k-kde je moje d-dítě?“
„Spinká,“ řekl Tom. „Ve tvém pokoji.“
„Och, n-ne,“ zopakoval roztřeseně Bill. „Ne, ne, n-ne.“
„Bille.“
„Jen panenka, Bille,“ řekl Bill a zavřel oči. „Připoutej ji dost pevně, je to n-nová autosedačka, těžko s-se zapíná. Ale ona pláče, nemyslím si, že se jí to l-líbí, mami.“
Tomovi kleslo srdce, znovu začal panikařit. Bill měl jednu ze svých epizod, přímo tady v Tomově rodinné kuchyni. Billovy kloubky u rukou začaly bělat a začal se pohupovat na patách.
„Prostě to udělej, B-Bille, přijedem tam pozdě, musíme j-jet. Můžeš mi v-věřit?“ Bill pevně semknul víčka k sobě, zavrtěl hlavou. „Ne, ne, ne!“
Tom chytl Billa za rameno, pohladil ho po ruce a vlasech. „Bille, vrať se,“ řekl tiše. „Vrať se mi, jsem tu jen já.“
Bill se trochu chvěl. „T-Tomi, pomoc.“
Tom Billa pevně objal. „Jsem přímo tady,“ zašeptal mu do ucha. „Jsem přímo tady, ano?“
„Jsme si jistá, že je to v pořádku, Bille, zatáhni za pás, aby ses ujistil,“ mručel Bill. „Z-Zatahej za pás, aby ses ujistil.“ Třásl se víc. „Tome?“
„Bille.“
Bill se odtáhl a podíval se na něj, oči skelné. „Kde jsme?“
„U mě doma,“ zamračil se Tom.
„Och, ano.“ Nadechl se párkrát zhluboka Bill. „P-Promiň, já vím. Vím, kde jsme. A tvůj pokoj je nahoře, a…“ Bill se podíval na linku. „Tady jsou moje hranolky ze včera.“
„Správně,“ řekl Tom. „A teď, se musíme vrátit do-„
„Já vím,“ odpověděl tiše Bill. „Já vím. Dobře, tak pojďme.“
Tom sjel rukou na Billovu dlaň a chytil ho za ni, propletl s ním prsty. „Nepouštěj se mě, ano?“
Bill přikývl. „Ano.“
Konečně opustili dům. Tomovi se značně ulevilo, že se Bill vrátil z čehokoliv, do čeho to zase spadal, ale stále si dělal starosti o Billově návratu. Nedokázal si vůbec představit, jaké potíže bude mít. Nic, co by mohl říct, nedokázalo omluvit fakt, že porušil tolik pravidel.
Bill se nelehce dostal do auta a trošku nadával, když ho Tom musel pustit, aby mohl také nasednout. Hned, jak se Tom posadil za volant, Bill ho znovu chytnul za ruku takovou silou, že tím málem zastavil přívod krve do jeho dlaně. Pomalu jeli známými ulicemi zpátky do ústavu. Tomovo srdce divoce bušilo, nervy měl nadranc.
Nechtěl litovat toho, že vzal Billa s sebou domů. Nechtěl se cítit špatně ohledně jedné z nejlepších nocí, co kdy zažil.
„Kurva,“ zamumlal Bill, když dojeli na parkoviště. Tom se cítil úplně stejně.
Kurva.
„Bude to v pořádku,“ i když to bylo to, co Tom řekl, vůbec tomu sám nevěřil. Byl si naprosto jistý, že se to teď na něj všechno navalí, a brzo. Bill jen stiskl jeho ruku a roztřeseně vydechl.
Zadním vchodem se proplížili dovnitř a Tom vždycky nejprve nakukoval do chodeb na pátém patře, zatímco vedl Billa k němu do pokoje. Bylo dost brzo, takže tu nikdo nebyl. Jen pár sestřiček, kterým končila jejich noční směna.
Bill vběhl do svého pokoje a okamžitě si zul boty. Tom ho následoval a zavřel za nimi dveře.
„Zvládli jsme to,“ řekl Bill, zvedl svou panenku a pevně si ji přitulil k hrudníku. „Och, bože, chybělas mi. Och, bože.“
Tom postával nervózně u dveří, prsty přejížděl po telefonu v kapse od svých kalhot. „Uvidíme se později, ano?“
Bill zvedl pohled. „T-Ty jdeš pryč?“
„Musím,“ řekl Tom něžně. „Nejsem… víc… teď nepracuju. Bylo by to divný, kdyby mě tu někdo potkal.“
„Divný,“ zopakoval Bill. „Jo.“
„Vrátím se později,“ řekl mu Tom. „Slibuju.“
Bill pomalu přikývl. „Myslím.“
„Hej.“ Přešel Tom k Billovi a sedl si k němu, drcl do něj ramenem. „Jen proto, že jsem tě vzal domů, neznamená, že jsme manželé.“
Bill se malinko zasmál. „Já vím, já vím.“
„Jen to znamená, že tě mám rád.“ Usmál se Tom. „Ne, to kurva ne, znamená to mnohem víc než jen to.“
„Co to znamená?“
Tom už chtěl něco říct, ale v kapse mu začal vibrovat telefon. Vyndal ho a viděl, že volá jeho máma.
„Musím jít,“ řekl Tom. „Ale… později. Vrátím se později, ano? Měl by ses vyspat.“
„S-Spát.“
„Buď hodný, ano?“ políbil Tom Billa na rty. „Budeš mi chybět.“
Bill objal svoje miminko. „M-máš hlad?“
Tom se zamračil. „Bille, no tak, nebuď takový, prosím.“
„Nevím, kde máš lahvičku,“ pošeptal Bill panence.
V tom to Tomovi došlo. Odcházel, což znamenalo, že Bill musel taky odejít. Bill naprosto vypadnul, když u něj Tom nebyl.
„Bille, jsem stále tady,“ řekl Tom tiše.
Bill zvedl pohled, oči mlhavé. „Já vím.“
„Dobře.“ Políbil ho znovu, Bill malinko sklopil hlavu. „Brzo se uvidíme.“
„Ahoj,“ řekl Bill sklesle, koukal na panenku.
Tom o pár kroků couvnul, sledoval Billa. Fyzicky ho bolelo odejít. Pomalu to nemohl udělat, chtěl běžet zpátky k Billovi a stáhnout ho zpět do reality.
Ale namísto toho se otočil a odešel, zavřel za sebou se slabým cvaknutím dveře. Nohy se mu motaly, když šel chodbou k východu. Viděl Georga, jak poblíž veze vozík s jídlem, a ztuhnul.
„Ahoj,“ řekl Georg, nechal vozík a šel k Tomovi. „Jsi tu pěkně brzo.“
„Jen jsem si tu něco dodělával.“
„To jsem si jistý.“ Založil si Georg ruce na prsou, na obličeji měl podivný úsměv. „Takže teď řídíš.“
„Jo,“ řekl Tom lehce. „A?“
Georg pokrčil rameny. „Vozíš slečinku Billa po městě?“
Tom ztuhnul. „Cože?“
„Nic, kámo.“ Otočil se Georg a šel zpátky k vozíku s jídlem, rozjel se opačným směrem.
Tom roztřeseně odešel z budovy.
**
„No, jen jsem chtěla, abys zkontroloval Billa,“ řekla Kaaren do telefonu, když Tom toho rána jel domů. „Včera v noci, když jsem věděla, že tam jsi. Ale řekla jsem Georgovi. Víš, pracuje v kuchyni. Včera v noci uklízel nějaký nepořádek ve třetím patře.“
„Oh?“ zeptal se Tom. „Ale… volalas mi pětkrát.“
„Pitomý telefon ztrácel signál,“ řekla. „Omlouvám se.“
„V pořádku,“ řekl Tom pomalu. „Takže… Georg?“
„Ano, sehnala jsem ho a poprosila, aby zkontroloval Billa.“
„A…“ skousl si Tom ret. „A byl Bill v pořádku?“
„Hned spal, říkal Georg. To mě nepřekvapuje. Ty prášky, o které poprosil jeho otec, by položily i závodního koně.“
Tom těžce polknul. „To říkal Georg?“
„Ano, říkal. Proč?“
„Já jen…“ vydechl roztřeseně Tom. „Myslím, že jsem ho tam včera neviděl.“
„No, ale byl tam.“ Zasekla se Kaaren. „Ale doufám, že je Bill v pořádku. Georg prosil, že by se se mnou chtěl sejít v soukromí. Takže jsem teď na cestě.“
„Och.“ Tomovo srdce tlouklo jako o závod. Byl v průseru, věděl to. Nejspíš půjde do vězení. Na hodně dlouho. „Och, dobře.“
„Takže se uvidíme večer, jestli tě zachytím.“ Řekla Kaaren, úsměv v jejím hlase. „Díky za všechno, co děláš, Tome. Vážně jsi byl dobrý pracovník. Bude nám líto, až odejdeš.“
„Co?“
„Víš, myslím, tvoje veřejně prospěšné práce už skoro skončily,“ odpověděla.
„Och, no, jasně.“ Nadechl se zhluboka Tom. Byl až trochu moc paranoidní a bylo mu špatně. „No, dobře. Děkuju.“
„Ahoj, Tome.“
Tom zavěsil a upustil telefon na podlahu svého auta. Zastavil na kraji silnice a seděl tam, dokud nepřestal vnímat čas.
**
Když se Tom dostal domů, uviděl u domu známé auto. Bylo Brigitte, a ona stále vedle něj, oblečená v šatech do práce. Tom zaparkoval a zamával jí.
„Ahoj,“ řekl Tom, když vylezl z auta. „Wow, jsi tu brzo.“
„Ty řídíš?“ bylo její přivítání.
Tom jí nemohl lhát. „Jo, ne jsem… potřeboval jsem… někam.“
Brigitte si malinko povzdychla. „Jestli tě chytí-„
„Ne. Uklidni se,“ řekl Tom. „Je to v pořádku.“ A zastavil se. „Co tady… Co se děje?“
„Mohla jsem tě odvést,“ řekla. „Mohla jsem… No, kdybys mi zavolal zpátky. Tome, co se stalo?“
Tom se podíval na odraz v okně a uviděl se. Vypadal unaveně a pomačkaně, jako úplný cizinec. Ani sám sebe nepoznával, skoro jako málem nepoznal Brigitte. Připadala mu stará. Vypadala vzdáleně a mdle.
„Nic,“ zamumlal. „Jsem jen… Jsem jen unavený.“
„Už se mnou nemluvíš.“
Tom pokrčil rameny.
„Brzo odjíždím na kolej. Zítra,“ řekla, vypadala živě. „Přesunuli mi datum nastěhování na dřív, a dnes večer se setkám se svým spolubydlícím, abychom mohli jít nakupovat a… myslím, že jsem sem dnes ráno přijela, abych viděla, jestli…“
Tom se na ni podíval. „Jestli?“
„Chtěla jsem vidět, jestli mezi námi ještě něco je, ale…“ Brigitte došla slova, objala si ramena. „Nevím, cítím… nic. Nic k tobě už nějaký čas necítím.“
To byla Brigitte. Vždycky přímo k věci, žádné okecávání. Tom se jen malinko zasmál a zavrtěl hlavou.
„Rozcházíš se se mnou, Brige?“ zeptal se.
„To neříkej, Tome. Vždyť se mnou už ani nemluvíš.“
„Nemluvím s nikým.“
„Já vím. Ptala jsem se, chtěla jsem vědět, jestli to je jen mnou.“
Tom se zamračil. „Proč bych to dělal jen tobě?“
„Změnil ses, Tome,“ řekla Brigitte lehce. „A je to v pořádku, myslím… Jo, ano. Je to v pořádku.“
„Ty ses taky změnila.“
Brigitte přikývla. „Kams zmizel?“
Tomovy oči zabloudily k chodníčku, zatímco myslel na Billa. Billův úsměv. Billův smích. Billův polibek. Billovo štíhlé, nahé tělo pod ním.
„Máš někoho jiného?“ zeptala se Brigitte.
Tom byl zticha dostatečně dlouho, aby Brigitte dostala svou odpověď. Povzdychla si a opřela se o auto, pevně semkla ruce.
„Omlouvám se,“ řekl Tom tiše.
„Já vím,“ odpověděla. „Já vím, že ano, protože… nejsi zlý člověk.“
Tom znovu pokrčil rameny.
Brigitte udělala krok vpřed a pevně Toma objala. Tom ji také objal a nadechl se, zjistil, že už i dokonce jinak voní. Všechno na ní teď bylo jiné. Rukou ji pohladil po zádech a políbil ji na krk, odtáhli se.
„Hodně štěstí ve škole,“ řekl Tom.
„Hodně štěstí ve všem,“ odpověděla Brigitte a maličko se usmála. „Mám tě ráda.“
Tom přikývl, nemohl nic jiného říct. Sledoval, jak odjela, a vydechl, když další kapitola jeho života došla ke konci.
**
„Jak ses včera dostal do práce?“ zeptala se Tomova matka, když ho navečer odvezla k ústavu.
Tom byl v pololeže na sedačce, hrál si s páskem. „Taxíkem.“
„Ale peníze, které jsme ti nechala, byly pořád ještě na stole, když jsme se s Gordonem vrátili.“
„Použil jsem svoje vlastní peníze,“ zalhal Tom.
Simone přikývla. „Kolik ještě týdnů ti zbývá?“
„Dva.“
„Moc toho teď nenamluvíš.“
Tom pokrčil rameny a podíval se z okýnka. Nechtělo se mu mluvit. Připadal si moc provinile na to, aby mohl mluvit, měl moc tajemství a uvnitř panikařil. Poprvé se měl tváří v tvář setkat s Kaaren.
„No, jsme tady,“ řekla Simone. Zaparkovala u blázince „Nemáš zač.“
„Díky,“ zamumlal Tom, natáhl se pro kliku. „Díky za všechno.“
Simone se usmála. „Za všechno?“
„Víš,“ řekl Tom. „Že si mě porodila, za večeře, za to, že mě vozíš.“
„Oh, to nic není.“
Tom jí věnoval úsměv a vylezl z auta. S roztřesenými koleny odešel do budovy, a byl překvapený, když uviděl Kaaren stát u výtahu.
„Tome,“ řekla, její výraz nečitelný.
Tom těžce polknul, žaludek mu div nevypadl na podlahu. „Ahoj,“ řekl.
„Potřebuju s tebou mluvit.“
„Och.“ Tom jen přikývl. Nemohl se zdržovat lhaním, byl až moc unavený na to, aby se snažil obhájit se. Přiznal by se ke všemu.
Následoval Kaaren chodbou, zavedla ho do prázdné kanceláře. Posadila se za stůl a ukázala na židli.
„Posaď se,“ řekla.
Tom se posadil, koukal do země.
„Teď,“ řekla Kaaren, položila ruce na stůl. „Nikdy jsem si nemyslela, že jsi zlej kluk. Nikdy jsem si nemyslela, že bys mě zklamal.“
„Och,“ řekl znovu nervózně Tom.
„Ale…“ zavrtěla Kaaren hlavou. „Setkala jsem se s Georgem – znáš Georga – dneska ráno, a ty věci, co mi řekl…“
„Omlouvám se,“ řekl Tom, zvedl pohled a podíval se jí do očí.
„Nemůžu… Nesmím… Nevím, co si mám myslet. Řekl mi, že ses až moc sblížil s jedním určitým pacientem, a já nevím, co si pod slovem ‚až moc sblížil‘ mám představit. Co to znamená, Tome?“
Tom otevřel pusu. Nevěděl, co má říct. „Já…“
„Takže Georg mi toho řekl víc. Řekl, že včera večer šel k Billovi do pokoje, hned jsem ho prosila, aby ho zkontroloval, a…“
Tom ztuhl.
„No, neřekl mi přesně, co viděl, ale Tome, myslím, že oba dva, co tady sedíme, víme, že našel tebe a Billa něco dělat.“ Kaaren měla tváře červené. „Specificky jsem tě prosila, aby ses s Billem nesbližoval. Prosila jsem tě, Tome.“
„Georg říkal, že nás viděl v tom pokoji?“ zeptal se Tom.
„Ať lže nebo ne, musím se na to podívat,“ řekla Kaaren. „A jak usuzuju s tvojí reakce, myslím, že mu budu věřit.“ Povzdychla si. „Trvala jsem na tom, aby ses k němu takhle blízko nedostal. Dělá si připojení, a tenhle typ připojení opravdu nepotřebuje. Není připravený na romantický vztah, Tome. Myslela jsem, že to víš. Není stabilní.“
„Georg řekl, že náš viděl? V Billově pokoji?“ zeptal se znovu Tom. Pořád si to v hlavě přehrával, nemohl pochopit, proč by Georg Kaaren neřekl celou pravdu; pravdu, která by Toma dostala do vězení.
„Ano.“ Kaaren vypadala, že jí je trapně. „V celkem, um, kompromitující poloze. Georg vypadal poníženě.“
„Nevím, co říct.“
„Mám pro tebe dvě možnosti,“ řekl Kaaren, narovnala se. „Posloucháš mě?“
Tom přikývl.
„První možnost je, že teď odejdeš, a nikdy se s Billem už nedáš do kontaktu, zůstaneš pryč z tohohle místa na dlouhou dobu. Dám soudu dobré hlášení a řekneme, že jsme tě pustili dřív, protože jsi byl hodný, tvrdě jsi pracoval, popravdě.“
„A ta další?“ zamračil se Tom.
„Zůstaneš tady do konce tvojí služby. Budeš dělat to, co doteď. Řeknu soudu pravdu. O Billovi, a o řízení.“ Podívala se Kaaren na Toma tvrdě. „A budou neúprosní.“
Tom si připadal, jako by měl svázané ruce. Už nikdy Billa neuvidí, nijak, a jeho srdce ho tak bolelo, že skoro nemohl dýchat.
„Tome?“
Pamatoval si každičký kousek Billa, a ta bolest uvnitř byla hořkosladká. Pomohl Billovi, věděl, že ano. Tom si tím byl jistý. Bill sám řekl, že by se pro nikoho jiného nevrátil, a Tom mu věřil. Bill nebyl blázen. Byl jen trochu ztracený, a stejně tak i Tom. Dokázali se navzájem najít, a zachránili se tak navzájem.
„Tome, posloucháš mě?“
„Odejdu,“ řekl Tom tiše. „Odejdu. Znovu se omlouvám.“
Kaaren jednou kývla. „Já také.“
„Neublížil jsem mu, nikdy bych mu neublížil, já-„
„Já vím,“ řekla, obličej jí změknul. „Pro mě je to taky těžké.“
Tom sklopil pohled, přikývl. „Děkuju ta…“
„Hodně štěstí, Tome.“
„Jo.“ Tom se zvedl a odešel z místnosti, táhl za sebou nohy, dokud se nedostal ven. Udělal pár kroků zpět a podíval se na budovu, mhouřil oči do sluníčka. Na pátém patře byla tma, mnohem větší tma než v ostatních poschodích, a Toma srdce rozbolelo ještě víc.
Vzal z kapsy telefon a zavolal domů.
autor: undrockroll
translate: LilKatie
betaread: Janule
Už jsem se nemohla dočkat!!!♥
Bože… To je od Kaaren tak hnusný… Vždyť ví, že je Billovi nejlíp s Tomem, nedostává se do svých "stavů… Nechápu jí… Chudáci oba dva:( Mám z tohoto dílu opravdu hodně divnej pocit… Nedopadne to dobře… Tom Billovi slíbil, že se vrátí a on se nevrátí… Bill něco vyvede, už to vidím živě před očima… Ať už je sobota, jinak se zblázním… 😀
kurva….tohle kurva né 🙁
No doprčic, takhle to přece nemůže být, nesmí odejít. Co teď bude s Billem? Slíbil mu, že se vrátí a ten Georg je zatracený podrazák!!!:-( doufám, že takhle to nedopadne….
Já nedýchám… Celý týden se těším na další dílek a ono to takhle dopadne 🙁 Doufám, že to dopadne dobře, protože mi asi přeskočí. Pokud ne, nesnáším špatné konce – i kdyby ten špatný konec byl kdovíjak úžasně popsaný, nebudu ho mít ráda.
Myslela jsem, že Georg se uklidnil a nakonec budou jakoby přátelé… To bxyla kurva špatná doměnka. Kdo mohl tušit, že je to taková svině, nasral mě, pěkně. Na jednu stranu Kaaren chápu. Ale ona neví, co mezi nimi je, jak silné pouto mezi sebou mají. Pakliže nechá Toma odejít, Bill už se nevrátí. Odejde navždy.
Když jsem dočetla tento dílek, úplně jsem měla pocit, jak ve mně vybouchl ohňostroj a pomátl všechny mé smysly. Absolutně jsem nevěděla, co mám dělat. Měla jsem sto chutí se rozbrečet na celý barák, kopat do všeho, na co bych narazila… Jsem na téhle povídce VELMI ZÁVISLÁ, a nepřeháním to, nepatřím mezi takové ty podlézavé, jak ke každé povídce píší, jak jsou závislí, že chtějí hned další dílek, aby si získali autora. Nedokážu si představit, co budu dělat, až uvidím Committed 13. (konec) . Tahle povídka patří mezi těch málo, co mě tu ještě drží.
Děkujeme mockrát za dokonalý překlad.
Tohle je tak úžasná povídka a já tu brečim jak želva. Sakra tak moc mě to mrzí. A o to víc jsem na nervy že příští díl má být poslední. Teda plus ještě epilog. Ach bože…tolik se bojim to číst. Je to strašně emotivní. Tak krásné a smutné. Už ani nevím co bych k tomu měla psát. Asi se raději pujdu někam uklidnit. Úžasné. Mám co dělat abych si to nedočetla v originále
Tak tohle jsem nečekala. Proč odešel? Ne, já to vlastně na jednu stranu chápu, proč nejspíš odešel a-ale… 😮 co Bill?:( Jsem z toho naprosto mimo 😮
No… tak až takový drsný závěr jsem teda nečekala. Chápu, že Kaaren musí být přísná, ale řekla bych, že teď se řídila spíš pravidly než tím, co mezi oběma kluky viděla. Dobře o jejich vztahu ví a přesto to muselo dopadnout takhle.
Toma je mi líto, moc líto, i když být ním bych si asi vybrala soud a celou pravdu o něm a o Billovi, i když obě varianty měly stejný efekt – už ho nikdy neuvidí. Je mi jich líto obou, Billa i Toma, zvlášť po tom, co se mezi nimi stalo. Mám strach, že když Tom odejde, s Billem se to vrátí do starých kolejí, možná to bude ještě horší, než před tím.
Doufám, že se ta situace ještě nějak vyřeší v příštích dílech. Takhle to nemůže skončit… takhle ne…:-/
Nechápu to, Tom nemůže odejít, nesmí tam Billa nechat! Proč to alespoň Kaaren nemůže pochopit, že když tam nebude Tom tak Billa ztratí úplně. Vždyť Bill nemá nikoho, protože jeho otec ho nejspíš nenávidí, on má jenom Toma, kdyby byli spolu, tak by to mohlo být lepší! Chudák Tom, třeba bude Billa navštěvovat… tajně! Oh, mám v hlavě spousta teorií, myslím, že se nedočkám příští soboty!
tvl…tvl…tvl… To nebude dobrý… Strašně se bojím dalšího dílu… Strašně moc. Ale zároveň… se na něj děsně těším. Nemám Georga ráda, je to podrazák. =( Chudák Bill, tohle asi nepřenese přes srdce… Nyuu! Ať už je sobota!
Sice vím, jak to dopadne, ale i přesto mě každý díl pokaždé dostane. Ale tenhle díl je tak strašně emotivní, bylo mi jich hrozně líto, jak věděli, že se musí vrátit.. 🙁
A práve kvuli tomuhle miluju soboty <3
doufám, že to nejak dobre skončí a nedaj si takovéto zbohem..:-(
tenhle díl byl snad ze všech nejkrásnejší..to jak se rozešli bylo krásne napsané (nejvíc se mi líbil Tomuv polibek na krk:D) pak tohle s Billem….je to strašne smutný ale…Tom to více mene udelal pro dobro obou..ale stejne bych si prála aby to skončilo šťastne….fakt u tohohle dílu jsem mela slzy v očích <3
Absolutně nestačím stírat slzy. Nepřeháním ale ke konci jsem na to už téměř neviděla jak se mi slyz kutálely po tváři. Bála jsem se toho co se stane a mé obavy se potvrdily 🙁
Tohle nemám ráda. Absolutně tohle nemám ráda. Ah bože co si jen počnu? A co pak až se tohle dozví Bill? Bojím se toho jak bude reagovat. Sedí v pokoji se swou panenkou a čeká na Toma. Marně na něj čeká a kdo za to může? Předewším Georg! Grr…nenáwidím ho za to. Zničit něco tak krásného a čistého. Nemá srdce a jsem našvaná i na Kareen. Ta přeci ví jak je Tom důležitý pro Billa a ona mu ještě tohle nabídne? Okey, porušil na čem se domluvili ale tady taky jde hlavně o Billovo zdraví a s takovouhle to bude jenom horší. Bože je mi jich tolik líto. Soucítím s nimi. Bojím se toho co bude v příštím díle a kor s tím když se blíží konec 🙁
Nemám z toho dobrý pocit. Tohle je moje závislost a já se jí budu kochat ještě hodně dlouho poté.
Musím si jít dát cigaretu a vzít kapesníčky abych se uklidnila.
Dokonalý, krásný a přitom tak mco smutný a depresivní :'( <3
Tohle nemůže být pravda, to je tak nespravedlivé…!!!!! Copak Kaaren nevidí, že s Tomovou pomocí se Billův stav zlepšuje, to je teda fakt doktorka na baterky =((( Já jsem tak rozhořčená….a ten křivácký zmetek Georg, doufám, že na něj taky dojde!!
Nádherná věc, tahle povídka ♥♥♥
LilKatie, děkuju za překlad tohohle skvostu =)
Ne! Ne! Takhle to nesmí dopadnout. Hrozně mě to sebralo, i když jsem už od prvního dílu tušil, že takový vztah nemá šanci vydržet. Že tenhle příběh nemůže dopadnout dobře. Dost se děsím třináctky. Třeba mě překvapí. Ale popravdě nedovedu si představit, jaká je pro ně šance na šťastný konec. :'(
Ooh, ne… já nechci, aby Toman odešel. U povídek nebrečím, ale teď musím. Brečela jsem jen párkrát.
Ať ho nikam neposílá. Copak jsou blbí, že nepoznají, že mu pomáhá? Bože… jo, ta závislost. Ale Tom by ho neopustil! Bill je s ním úplně jiný, tak v pohodě… Divím se, co řekl Georg, ale i tak mohl být zticha.
A příště je poslední díl, jak to může dopadnout dobře? Omg, bolí mě nějak hlava.
Miluju tuhle povídku, díky autorce, překladatelce a Januli.
Waw priznám sa že pri tom to dieli sa mi chselo plakat, strašne ma hnevá že Georg níči štastie Billovy a Tomovy a Kearen nepriamo tiež.
Poslední 3 řádky mě rozbrečeli…:'( Já nemůžu ani normáně myslet…Je mi tak Toma nehorázně líto…Začal nový život a ten ta rychle ,,skončil,, 🙁 A co Bill? Chtějí to dělat horší?? Napadlo mě, že Georg chce Billa pro sebe když dělá tyhle hnusný věci 🙁 Hlavně ať to dopadne dobře 🙁 Protože nějak tuším, že pro příští díl by se moje klávesnice měla učit plavat 🙁 🙂
Je mi tak strašně líto Billa.. Neumím si vůbec představit, jak to všchno dopadne. Sakra, to je tak smutný.. Georg je tady pěknej hajzl teda.
A teď tejden čekání :/
mám chut Kaaren pěkně nakopat do pozadí a to je ještě slušný…
držím jim palečky
Hey, a co se jako bude dít teď, když tam Tom nebude? 🙁
🙁
[11]: úplně přesně!!
Bože, jak já tuhle povídku miluju, konečně jsem se dostala ke komentování a přečtení relativně brzo, na ty moje poměry… 🙂 *kroutí nad sebou hlavou* raději nad tím nebudu moc přemýšlet, nebo budu smutná… těším se ale moc na konec <3 apak si to nejspíš přečtu celé znova 😀
Ježišmajrá, to ať mi nedělá, jakýpak – odejdu. A co takhle budu bojovat! Je přeci i třetí možnost, tak ať ji Tom honem najde, než to tu se mnou sekne.
Říkám si, že i svým způsobem by mohl i Bill zabojovat, dát najevo, že o Toma stojí a že mu ho nemůžou jenom tak vzít. To je ale zřejmě naivní představa. Bill je ta ztracená zakletá princeznička, čekající na vysvobození, od něj nejspíš se nejspíš nic čekat nedá. 🙁
Ach tak to je teda silný kafe…autorka si s námi pěkně pohrává a nechává nás v očekávání, kurnik já bych teda vzala Billa, kdybych byla na Tomově místě, klíčky od auta a zdrhla někam hoooodně daleko…ale tak jednoduchý to bohužel není…
Ten Georg je takowá swině!
Čože? Nie! Ja som taká naštvaná, na Kaaren aj na Georga, aj keď ohľadom Georga to je rozporuplné, na jednej strane je od neho dobré, že nepovedal, že Bill nie je v izbe a že mu je jasné, že ho zobral Tom a na druhej strane je to kokot lebo si vymyslel, že Tom s Billom čosi stvárali v Billovej izbe. Čo má proti? Prečo je taká sviňa?… No a Kaaren ma fakt naštvala, predsa musí vidieť, že keď je Bill s Tomom tak je v poriadku, toto im obom proste nemôže urobiť. Ale však ona to hneď oľutuje, keď Bill začne kvôli tomu blázniť… Inak, keď sú Bill a Tom spolu, je to také krásne 🙂 Bill je úplne v pohode a sú takí zlatí :)… Už mi zostávajú len dva diely, tak som naozaj zvedavá, čo sa stane a ako to nakoniec celé dopadne 🙂
Zamrzelo ma, že Tom nebojoval, že neprosil aby ho nechala s Billom, ale v skutočnosti musí byť príšerne stratený, zamilovať sa to tak ťažko chorého človeka je obrovská zodpovednosť. Asi si to musí premyslieť, urobiť niečo so svojím životom a potom sa postarať o Billa. Som zvedavá ako to dopadne. Je to prekrásny príbeh.