Sch-Rei & Kattulkaa
E: Pustím tě, a jazykem přejedu až ke kořenu.
Bill: „Tome, já… chci se omluvit…“
Tom: „Mmmmh…“ vzdychnu… Bleskově zaregistruji Billův hlas. „B-Bille?“ vyvalím oči.
E: Nepřestanu se svou činností… Opět ti ožužlávám špičku.
Bill: „Vzbudil jsem tě?“
Tom: „Mmmh…“ Zavzdychám, a prohnu se v zádech… „J-já…“
E: „Mám přestat?“ zeptám se.
Bill: „Tome, co to je za hlas?“ do očí se mi nahrnou slzy…
Tom: Kývnu prosebně směrem k tobě… „B-Bille já… No… Eh…“ Skousnu si ret.
E: Přikývnu, pokračuji v rozdělané činnosti…
Bill: „No? Ty co?“
Tom: „J-já… Billí… D-dívám se… n-na televizi?“ Skousnu si ret… Bože já jsem debil…
Bill: „Na televizi? A určitě jsi tam sám, viď?“ zapochybuji…
E: Zrychlím tempo…
Tom: Zavzdychám… Skousnu si ret, a přivřu oči… „A-ano…“ vydechnu.
Bill: „Hmm, jasně… Tak si to s ní užij…“
Tom: „B-Billí…“ zamrkám, a potichu vzdychnu.
Bill: „Mohl jsem si to myslet… Užij si to…“ zavrčím, a položím ti to… Po tvářích mi stékají slzy vzteku a lítosti.
Tom: „Bože…“ Vydechnu, a zpátky se položím…
E: „Kdo to byl?“ činnost ruky neukončuji…
Tom: „B-Bill…“ vydechnu, a vzdychnu.
E: „Aha…“ nechám všeho, co dělám.
Tom: Podívám se na tebe… Nakloním hlavu, a posadím se. „Mm?“
E: „Myslela jsem, že… Že už nechceš, když ti zavolal…“
Tom: Podívám se do země… Přitáhnu si kolena k bradě, a položím na ně hlavu… Vydechnu…
E: „Chceš to nebo ne?“ olíznu si rty, a posadím se blíž k tobě.
Tom: Skousnu si ret, a podívám se na tebe… Natáhnu nohy, a posadím si tě na klín… Přikývnu.
E: Spokojeně se usměju. Přimáčknu se na tebe víc, a začnu tě líbat na krku.
Tom: Pousměju se a přivřu oči… Potichu vydechnu.
E: Sem tam ti kůži jemně stisknu zubama. Vrtím se na tobě…
Tom: „Mmmh…“ vydechnu a chytím si tě za zadeček…
E: Zavrním ti spokojeně do ouška.
Tom: Pousměju se, a trošku ti zatlačím nedočkavě na zadeček…
E: „Počkej, zapomněla jsem zamknout,“ zvednu se neochotně a jdu ke dveřím… Otočím klíčem.
Tom: Olíznu si rty, a vstanu… Jdu k tobě a posadím tě nedočkavě na tvůj stůl…
E: Zarazím se. „Na stole?“
Tom: Přikývnu a pousměju se, roztáhnu ti od sebe trošku nohy, a natěsnám se k tobě.
E: „Dobře,“ přišoupnu se blíž k okraji.
Tom: Pousměju se, a rychle ti stáhnu kalhotky, košilku a odkopu pryč… Nedočkavě do tebe přirazím…
E: „Aaaaaach…“ zasténám nahlas. Vůbec mi nevadí, že vedle v ložnici spí rodiče…
Tom: Pousměju se, a rozpohybuji se v tobě…
E: Přirazím se víc na tebe, a vyhledám tvé rty.
Tom: Začnu do tebe pravidelně přirážet… Jednou tvrději přirazím… Políbím tě.
E: Vniknu do tvých úst jazykem.
Tom: Všechno ti pěkně oplácím… Pořád přirážím… Je to jiný… Je to jiný než to, na co jsem si zvykl…
E: Začnu tě škrábat nehty po zádech, a znovu se na tebe narazím.
Tom: Neříkám že by se mi to nelíbilo… Ale s Billem je to… Záživnější, lepší… Dokonalý… Potichu vydechnu, a zase do tebe tvrdě přirazím.
E: Prohnu se v zádech, a slastně přivřu oči.
Tom: O něco víc zrychlím… Ruce ti přesunu na boky.
E: Trošku se okolo tebe stáhnu…
Tom: „Mmmh…“ vydechnu… Po chvilce ucítím menší tlak v podbřišku.
E: Vše si užívám… Je mi jasné, že jsem nakonec sázku s holkama vyhrála…
Tom: Po chvilce se do tebe s hlasitým výkřikem udělám…
E: „Děkuji. Bylo to skvělý,“ položím ti hlavu na hrudník.
Tom: Usměju se, a přikývnu. „Já děkuji…“ projedu ti rukou ve vlasech.
E: „Bylo to lepší, jak s tím tvým… Billem?“
Tom: Skousnu si ret… „S Billem je to… jiné…“ vydechnu.
E: „Chceš tím říct lepší?“
Tom: „To jsem neřekl, prostě… Je to jiný…“ vydechnu.
E: „Dobře,“ přikývnu.
Tom: „Víš… Prostě… Bill je kluk… Tím to bude… V tomhle prostě on ví, jak na to… Máme v tomhle směru jako dvojčata stejný touhy…“ Vydechnu… Moment? Dvojčata?
E: „Cože? Ty spíš se svým bráchou?“ vyvalím na tebe oči.
Tom: Bože… Nejradši bych si nafackoval!! „J-já… N-no víš…“ skousnu si ret.
E: „To snad nemyslíš vážně?“
Tom: Vydechnu a podívám se do země…
E: „A… To ti to nevadí? Dělat to s bráchou?“
Tom: „Ne… Nevadí…“ Zakroutím hlavou.
E: Ošiji se při té představě… „Každému se holt líbí něco jiného…“
Tom: Přikývnu, a jdu k tvé posteli… Natáhnu na sebe oblečení a vezmu do ruky mobil…
E: „Eh… dáš mi číslo? Kdybych zase někdy nemohla usnout…“ zasměju se.
Tom: Usměju se, a přikývnu… Jdu zase ke tvému stolu… Vezmu tužku, a na kus papíru ti napíšu svoje číslo… Posadím se na tvůj stůl a vytočím na mobilu Billovo číslo…
E: „Neměl bys už jít?“
Bill: Hovor nepřijímám…
Tom: „Bože, Bille…“ vydechnu potichu, a pořád to zkouším…
E: „Nech ho… On ti zavolá…“ uklidňuji tě, a dostrkávám ke dveřím…
Tom: Skousnu si ret, a zakroutím hlavou… „Nezavolá…“ Jdu ke dveřím a odemknu… „Pak mi zavolej, ok? Musím… Čau…“ pousměju se na tebe, a vyletím ven…
E: „Ahoj,“ jdu do postele, a natáhnu se.
Bill: Nechápu, proč mi volá, když si užívá s nějakou jinou… Telefon vypnu.
Tom: Celou cestu utíkám… Doběhnu k nemocnici… „B… Billí?“ křiknu k tvému oknu.
Bill: Dojdu k oknu. „Co chceš?“
Tom: „B-Billí, já…“ skousnu si ret…
Bill: „Ne, Tome, nech mě být… Jdi si za lepším…“
Tom: „B-Billí… Promiň…“ řeknu potichu… „J-já… Ty jsi pro mě… nejlepší, chápeš?“
Bill: „Nejlepší? A proč si se tedy na mě urazil? Hmm?“
Tom: „Billí, vážně promiň… Moc se ti za to omlouvám…“ smutně k tobě kouknu.
Bill: „Neomlouvej se, nech mě prostě být.“
Tom: „A-ale…“ jdu ke zdi, a pomalu se dodrápu za tebou na okno. „B-Billí…“ šeptnu smutně … Opravdu mě to mrzí… Moc.
Bill: „Nech mě,“ přivřu okno.
Tom: To okno otevřu, a vlezu za tebou dovnitř…
Bill: „Tome, něco jsem ti řekl. Nech mě.“
Tom: Jdu k tobě… „Billí, ale… Mě to vážně strašně moc mrzí.“ Kurva, já jsem takovej debil! Že pořád musím dělat nějaký pičoviny!
Bill: „Ne!“ skoro zakřičím.
Tom: „B-Bille… Ale já…“ začínají se mi do očí drát slzy… Jsem vážně… DEBIL!
Bill: „Tome, prostě ne… Já ti nic nedovolil, a ty jsi šel za někým jiným?“ já se na Toma nezlobím… Jen už prostě vím, že z Tomovy strany to není láska, jako ode mě…
Tom: „Bille, udělal jsem chybu, a moc mě to mrzí… Vážně moc…“ sklopím pohled do země, a zakroutím hlavou… Z očí mi vyjede na tvář několik slz… Proč pořád dělám chyby?
Bill: „Já se nezlobím, ale vypadá to tak, že ti na mně vůbec nezáleží… Nezáleží ti na mých citech… Vždy mě chceš jen voject, a konec… Dnešek toho byl důkazem…“
Tom: Zamrkám, tak že mi z očí zase vyjedou další slzy… „Bille já… Prostě jsem jen po téhle stránce o něco chtivější, a asi nedokážu tak pěkně… dokonale dávat najevo svoje city jako ty… Jsem si vědom toho, že pořád chybuji, a ubližuji ti… A strašně mě to všechno mrzí…“
Bill: „V tom případě to bude mezi námi skončit… Já nedokážu být s někým, kdo neumí dát najevo city… To radši budu sám…“ po těchto slovech mě začnou oči pálit…
Sch-Rei & Kattulkaa
betaread: Janule
tahle povídka je hroznější a hroznější ..achjooo kdy se aspon trochu obrátí k lepšímu
Waůů…taky sem názoru že je to dost drsný ale myslim si že tahle povídka jen tak neskončí a daj se zas dohromady 😉 a vůbec…aspoň že je ňáký vzrůšoo nee?! :DD ;P
Bill má svatou pravdu a Tom je ještě větší zmetek, než jsem si myslela…Doufám, že mu Bill jen tak neodpustí!!!
bill mel toma z toho okna shodit!!
tak to je čím dál víc drsnější tohle bych do Toma neřekla, chudák Bill, ale ať mu nedává konec prosím
jinak moc krásná povídka
taky bych byla radči kdyby mu odpustil konec konců .Myslím si že všichni čekaj hezkej konec tak doufám že nás autorka jako nezklame :(((((
Tom mě vážně zklamal..:(
Billa je mi neuvěřitelně moc líto..měl by Tomana pořádně zfackovat, pořádně potrápit aby i uvědomil, co udělal…ale nechci aby to blbě skončilo..;)
Doufám, že se Toman polepší..nadrženec jeden..:D 😉
Použil Tom ochranu? xD Ještě, aby jí udělal dítě, to by byl konec 😀