autor: Áďa
„Uf, hotovo,“ vydechl Bill, když s úlevou strčil dort do lednice, aby tam vytuhnul. Měl ho hotový dost brzo, ostatně výroba byla dost jednoduchá, když to byl nepečený výrobek. Musel uznat, že se mu to docela i povedlo a už se moc těšil, až se ti dva vrátí ze své pánské jízdy. Andreas se po tomhle jeho mistrovském díle mohl vždycky usápat a Tom miloval šlehačku už od raného dětství, takže věděl, že tímhle si šplhne u obou hodně vysoko.
Umyl si ruce a líným krokem se dotáhnul do obýváku. Když bylo po práci, docela se začal nudit. Zapnul si televizi, ale ani tam ho nic neupoutalo. Nakonec nechal potichu běžet MTV a vytáhnul svůj notebook. Docela ho potěšilo, když si zapnul icq a zjistil, že Georg je online.
Jak si tak uvědomil, ani mu vlastně nepoděkoval za to, jak je s Andreasem tehdy na tom hotelu vlastně usmířil. Rty se mu zvlnily v sympatickém úsměvu. Kdyby býval lépe poslouchal, co mu Andy před pár hodinami řekl, bylo by mu divné, proč je Georg online, když se měl s klukama v hospodě taky sejít, tudíž měl touhle dobou oficiálně kalit jak o život. Jenže on měl tehdy plnou hlavu dortu a hezkého odpoledne a tak dál a tak dál, že tahle slova prostě ignoroval. Přesněji řečeno, nechal je proplout jedním uchem do hlavy a druhým zase ven. Skousnul si podvědomě spodní ret a dal se do psaní.
AuTOMatiC_hUmanoid89, 22:21
Čawec, seš tu? 🙂
*Error*in*head*, 22:21
JJ… mmnt… co tu děláš? Já myslel, že seš v nemocnici bo tak nějak… zvládáš to?
AuTOMatiC_hUmanoid89, 22:22
Proč bych měl bejt v nemocnici? O_o sis mě splet s ňákým kámošem, ne? 😀 nn, já jsem teď doma, ti dva blázni šli chlastat a já nemám co dělat a došlo mi, že jsem ti vlastně ani nepoděkoval tenkrát v tom hotelu, když jsi nás s Andym zase stmelil :-*
Billův úsměv byl čím dál širší, když si vzpomněl na to ráno, jak se vedle Andrease probudil. Jak před ním couval tak, až spadl z postele… a jak si po Georgových slovech padli do šťastného, vděčného a pro oba dva úlevného objetí… Zamrkal a zadíval se na blikající tabulku, kam mu Geo mezitím odepsal.
*Error*in*head*, 22:24
Počkej, si děláš prdel, že o tom nevíš?!?
Bill se zmateně zamračil. O čem měl vědět?
AuTOMatiC_hUmanoid89, 22:25
A o čem mám vědět? Seš dneska tajemnej jak Ježíšek 😀 máš kliku, že mám dobrou náladu, jinak bych to z tebe už dávno vytáhnul 😛
Napjatě sledoval, jak se drobnými písmeny zobrazuje a zase mizí hláška, že mu Georg píše. Ale vteřiny ubíhaly a pořád se nic nedělo. Až to konečně naskočilo.
*Error*in*head*, 22:27
Bille… ty to opravdu ještě nevíš?
AuTOMatiC_hUmanoid89, 22:27
Ježiš o čem mám vědět???
*Error*in*head*, 22:28
No bezva, zas abych byl tím poslem špatným zpráv já 🙁
AuTOMatiC_hUmanoid89, 22:28
TAK UŽ KURVA MLUV!!!
Bill nazlobeně bouchnul do enteru, divže si nezlomil nehet. Tohle se mu nelíbilo, Georg nikdy nebýval vážnější, než bylo zdrávo, pokud to teda nevyžadovala situace. A jeho zprávy dosud nikdy nebyly cítit tak depkoidním závanem. A to se mu vůbec nelíbilo…
*Error*in*head*, 22:30
Andy je mrtvý a Tom v nemocnici.
Billovi se v tu chvíli na okamžik zastavilo srdce a zatmělo před očima. Zalapal po dechu, okamžitě se napil ze skleničky na stole, ale ta tři děsivě znějící slova nezmizela, byla tam pořád. Bill kulil oči na monitor, a ač mu celé tělo okamžitě sevřela hrůza, odmítal tomu uvěřit.
AuTOMatiC_hUmanoid89, 22:31
Debile… prdel si dělej z někoho jinýho… jestli to měl bejt vtip, tak srry, že jsem se nesmál, akorát jsi mě tím nasral!!!
*Error*in*head*, 22:32
To není vtip, bohužel 🙁 čekal jsem na ně a místo toho tam akorát dojeli chcajti, že je prej napadli v parku nějaký zhulený zmrdi… Andyho začali mlátit, ale on spadnul a tak blbě, že si o obrubník zlomil vaz, doktor, kterýho přivolali, jen konstatoval smrt… a Tom má teď z toho šok a je v nemocnici na dnešní noc… myslel jsem, že o tom už dávno víš a jestli jsem tě nasral, tak srry…
Poslední zprávu od Georga však Bill nedostal, protože hned poté, co mu poslal svůj vzkaz, icq vypnul. Rozzlobeně zaklapnul noťas a hmátl na stůl po svém mobilu. Okamžitě vytočil číslo svého miláčka. Potřeboval s ním mluvit, chtěl mít jistotu, že je opravdu v pořádku. Odmítal Georgovým jobovkám uvěřit. Ale napětí v jeho těle začalo vzrůstat, když mu telefon nikdo nebral. To trapný vyzvánění by měli zakázat! pomyslel si, zatímco začal po pokoji nervózně přecházet. To šílené tůt – tůt – tůt, které se pořád opakovalo, ho krajně iritovalo a akorát mu zvyšovalo hladinu kortizolu v krvi. Po asi minutě hovor naštvaně típnul a zavolal pro změnu Tomovi. Se stejným výsledkem. To už strach a neblahé tušení, že měl Georg pravdu, v něm nabíralo neuvěřitelné rozměry. Rozeběhl se k noťasu a znovu icq zapnul, než se však načetlo, zazvonil u dveří zvonek. Bill vystřelil z gauče tak prudce, že ten kousek sedací soupravy poodcouval o několik centimetrů, a tryskem vyrazil ke dveřím. Smykem se u nich zastavil, prudce je otevřel a rozeběhl se k brance.
„Andy? Tome? Jste to vy?“ vyjeknul, sotva se jeho ruka dotkla kliky mohutných dveří, jež odolaly nátlaku už tolika fanynek, kterých však za poslední týdny klidu značně ubylo. Otevřel je natolik, jak mu to jenom bezpečnostní řetěz dovolil, ale místo blonďáka a svého bratra viděl jenom ruku s policejním odznakem.
„Dobrý večer, pane Kaulitzi… městská policie Berlín, mohl byste nás pustit dovnitř?“
„J – jistě,“ zakoktal Bill, a když oddělával bezpečnostní řetěz, ruka se mu mírně chvěla. Byl to dost zvláštní pocit, být tady sám bez ochranky a otevírat, byl za ty roky natolik zvyklý na tlupu ozbrojených hromotluků kolem sebe, že se teď možná i malinko bál, i když podle odznaku věděl, že pouští skutečnou policii. No jo, to jsou ty nápady dávat bodyguardům volno, když se člověk cítí za nepropustnými zdmi bezpečně… kde ten pocit bezpečí je teď? Nikde, místo něj je tu jen nejistota, a hlavně hodně veliký strach o Toma a Andyho…
„Dobrý večer, jsem poručík Berger,“ představil se muž, který vypadal, že skupince tří lidí kolem sebe velí, a podal Billovi ruku. Chlapec ji přijal, avšak zatímco stisk policisty byl pevný, on sám stiskl přijatou dlaň jen velmi slabě a spíš se snažil o to, aby se jeho končetina tolik netřásla, což šlo ovšem obtížně, když se mu klepalo celé tělo.
„Co… co se děje?“ hlesnul Bill a poté si uvědomil večerní vlezlý chlad, který mu rozdrkotal zuby. „Pojďte… pojďte dál,“ vyzval je vratkým hlasem a sám jako první vykročil k domu.
Nikdo za celou cestu nepromluvil, až do té doby, než se za nimi zacvakly domovní dveře.
„Dáte… dáte si čaj nebo kafe nebo tak nějak?“ zahájil nejistě konverzaci Bill.
„Ne, děkujeme,“ zavrtěl hlavou poručík. „Jsme tady kvůli vašemu bratrovi a vašemu příteli.“
Bill nasucho polknul.
„Co… co je s nimi?“
„Víte… váš tým bodyguardů nám dal na dnešek hlášku, abychom pro jistotu hlídali váš dům. Bylo nám řečeno, že váš bratr a váš přítel jdou dnes večer sami pryč a my jsme obdrželi prosbu, abychom na ně nenápadně dohlédli, aby se nic nestalo, když už vaši lidé tady být nemohli.“
„Rozumím,“ hlesnul Bill, a konečně si taky sednul, protože kolena se mu už klepala natolik, že by ho nohy už dlouho neudržely.
„Jeli jsme tedy kousek za nimi, tak, aby měli pocit, že jsou sami,“ pokračoval policista. „Jenomže pak se vydali cestou, která se trošku oddalovala od silnice, směrem do centra parku. Než jsme se otočili a vyjeli za nimi oficiální cestou podle přepisů, jelikož se oni pohybovali po pěší zóně, střetli se se skupinou asi tak čtyř mladíků. Když jsme se k nim blížili, byla už rvačka v plném proudu,“ povzdychl si poručík. „Váš bratr byl u stromu a váš přítel ho bránil. Jenomže pak upadl a narazil krkem do obrubníku.“
Bill tiše vyjekl.
„A co s ním je? Nemá to zlomené, že ne?“ šeptnul a zoufale upřel své oči na policajty. Přece si Andy nemohl vážně ublížit, zlomenina krčních obratlů je pěkně hnusná věc, už to jednou viděl a dost toho nešťastníka litoval. Snad takhle Andy taky neskončí?!
Berger se na něj se soucitem zadíval.
„Je mi to líto, ale… váš přítel je mrtvý. Špatně upadl a náraz mu zlomil vaz.“
Billovi se z tváře vytratila veškerá barva. Několik okamžiků zápasil se mdlobami, které se o něj pokoušely, a když se na strážce zákona opět zadíval, jeho oči byly zalité slzami.
„Prosím… to… to nemůže být pravda…. Andy přece….“
„Je mi to moc líto,“ zopakoval tiše poručík a taktně Billovi nabídnul svůj čistý kapesník. „Záchranná služba přijela značně brzy, ale přesto všechno lékař stačil jenom konstatovat smrt… umřel mi v rukou,“ šeptnul posmutněle. „Poslední, co říkal, bylo vaše jméno a ´lásko´. Zemřel jen pár vteřin před příjezdem sanitky.“
Na okamžik zavládlo v místnosti ticho, které přerušovaly jen Billovy vzlyky. Ty vzlyky se však s přibývajícími vteřinami měnily na čím dál tím hysteričtější nářek, kterým se drobné tělíčko otřásalo, jako by jím zmítal uragán, a ani přátelské soucitné obejmutí policistovy paže to nijak nedokázalo utišit.
„Ne… ne! Nemohl… nemohl mě tu nechat! Slíbil, že se mnou… že se mnou zůstane navždy! Nemohl umřít! Nemohl – „
Dál už Bill mluvit nedokázal. Mozek tu špatnou novinu nedokázal vstřebat a radši ho strhnul do konejšivého bezvědomí. Nevěděl, že ho poručík uchopil do náruče a odnesl do auta, které ho se smutným pableskováním modré blikačky odvezlo do nemocnice, ve které byl i Tom…
autor: Áďa
betaread: Janule
To si ze mě děláš prdel?! Jak jsi mohla Andyho zabít?!!!?… Ale jinak je to pěkně ač smutně napsaný.
Tak jsem se těšila, že si budou krásně žít ve třech, a houbeles….Pro Billa to bylo dost kruté, jakým způsobem se o tom všem dozvěděl, každopádně na tom bude asi hodně zle, to jsem zvědavá, jaké hrůzy si na něj Áďa ještě vymyslí =)
vim ze budu znit hnusne ale konecne je andreas fuc xD
Vtipný, že Georg má jít chlastat s kámošema a jeden z nich umře, druhej skončí v nemocnici a on si v podstatě de v klidu domu a zapne si ICQ 😀
Chápu autorku, že je určo těžký vymyslet děj tak, aby to nebylo ve všech povídkách stejný a tahle povídka se mi moc líbí, ale tohle fakt bylo divný
[3]:Hele, asi máme stejný myšlenky =D
ale chudák Bill, tohle by mě asi porazilo.. samá neštěstí =(
Mám problém s jedinou věcí – jak to, že policie nekontaktovala Billa dřív, dozvěděl se vše o Gea…?
Hlavně, že je v pořádku Tommy, je určitě v šoku, stejně jako Bill, ale žije a to je pro mě v tuto chvíli nejdůležitější!
A Ádinko, tentokrát Billy v klidu dělal dort a necítil, že je s Tommym zle? Já vím, nedoplatil na to, jako Paris, ale stejně…
Nečekala bych, že tohle napíšu, ale je mi v tuhle chvíli Billa líto. Jeho bratr je v nemocnici, je slepý a teď vyděšený a jeho přítel mrtvý. Uf, jestli tohle Billy ustojí, bude mít můj obdiv a snad mu i odpustím to, co jsem v této povídce zatím nedokázala. Dnes jsem ale s Billym! Je mi to hrozně líto, opravdu!
Přála jsem si Billa Tom,ale ne Mrtvy Andy.