autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.
Bill
„Už nechci. Prosím,“ špital jsem pořád dokola a třásl jsem se po celém těle. Bylo mi špatně, mám hlad a všechno mě bolí.
„Neboj se, Bille,“ pohladí mě ten chlapec po tváři. Je to jinej dotyk než ty, co jsem zažil doposud tady. Nebyl tak chtivý, ale něžný a ochranářský.
„Jsem Gabriel. A nemusíš se tak bát, je to za tebou,“ pousmál se ten Gabriel a vzal do ruky nějakou divně vypadající mast.
„Co to je?“ kývnul jsem k masti a trochu se od chlapce odsunul. Pořád jsem měl strach.
Gabriel nabral na své dlouhé štíhlé prsty trochu masti. „Jen taková hojivá mast. Jen nějaké bylinky. Uleví se ti po nich,“ zašeptal uklidňujícím hlasem a začal mi roztírat chladivou mast po obličeji.
Bolestně jsem usyknul, ale nechal jsem chlapce ošetřovat mé rány. Bylo příjemné cítit i tak málo něžností po tom všem, co jsem si tady za tak krátkou dobu prožil. Musel jsem pod tím uvolněním zavřít oči, až jsem opět usnul.
„Jsem Gabriel. A nemusíš se tak bát, je to za tebou,“ pousmál se ten Gabriel a vzal do ruky nějakou divně vypadající mast.
„Co to je?“ kývnul jsem k masti a trochu se od chlapce odsunul. Pořád jsem měl strach.
Gabriel nabral na své dlouhé štíhlé prsty trochu masti. „Jen taková hojivá mast. Jen nějaké bylinky. Uleví se ti po nich,“ zašeptal uklidňujícím hlasem a začal mi roztírat chladivou mast po obličeji.
Bolestně jsem usyknul, ale nechal jsem chlapce ošetřovat mé rány. Bylo příjemné cítit i tak málo něžností po tom všem, co jsem si tady za tak krátkou dobu prožil. Musel jsem pod tím uvolněním zavřít oči, až jsem opět usnul.
Gabriel
„Pššš…“ utišoval jsem ho. „Lehni si,“ řekl jsem mu svým medovým hláskem absolutně klidně. Položil se, vzal jsem nožík a opatrně z něj odřezával zbytky roztrhaného oblečení. Začal jsem mu z těla otírat sperma a sliny, špínu. Opatrně, něžně. Teplou vodou.
„Za co tě odsoudili?“ šeptal jsem a ostýchavě mu omýval rozkrok, nohy a později jsem mu pomohl se otočit na bříško a otíral jsem mu záda a velmi opatrně zadeček.
„Za co tě odsoudili?“ šeptal jsem a ostýchavě mu omýval rozkrok, nohy a později jsem mu pomohl se otočit na bříško a otíral jsem mu záda a velmi opatrně zadeček.
Bill
„Za vraždu,“ špitl jsem. „Ale neudělal jsem to. Nikdy jsem nikoho nezabil. Jen jsem občas něco ukradl k jídlu, abych měl jak žít. Ale nikdy, NIKDY bych nikoho nezabil. Byl jsem v nesprávném čase na nesprávném místě. A teď jsem tady,“ popotáhnu. „Nechci tady být. Bojím se.“
Nevěděl jsem, proč se tady vyzpovídávám úplně cizímu člověku. Ale byl jediný, kdo mě při prvním pohledu na mě neznásilnil.
Nevěděl jsem, proč se tady vyzpovídávám úplně cizímu člověku. Ale byl jediný, kdo mě při prvním pohledu na mě neznásilnil.
Gabriel
Opatrně jsem mu namazal poškrábaný zadeček a pomáhal mu, se obléct. Pak jsem jej ochranitelsky pojmul do své náruče, přesně tak, jak to velmi často dělá Tom.
„Ššš… už je dobře. Tom ti neublíží, pokud budeš hodný. Je svým způsobem velmi milý, ale nesmíš zlobit. Musíš dělat všechno, co chce,“ šeptal jsem mu do ouška a hladil jej po vlasech.
„Teď tě k němu musím odvést, ale věř mi, že pokud budeš hodný, přihlídne na tvá zranění a bude tě jen na rukou nosit…“
„Ššš… už je dobře. Tom ti neublíží, pokud budeš hodný. Je svým způsobem velmi milý, ale nesmíš zlobit. Musíš dělat všechno, co chce,“ šeptal jsem mu do ouška a hladil jej po vlasech.
„Teď tě k němu musím odvést, ale věř mi, že pokud budeš hodný, přihlídne na tvá zranění a bude tě jen na rukou nosit…“
Tom
Když jsem si nechal přivést všechny, co se podíleli na jeho znásilnění a potrestal je, zahleděl jsem se do zrcadla. Moje tvář byla plná jizev, krutá. Takhle jsem nikdy vypadat nechtěl. Nechal jsem si připravit koupel a vlezl si do ní. Během toho jsem si rozčesal dlouhé špinavé vlasy a ihned po tom jsem si je umyl. Čistý a dokonce voňavý jsem vylezl, oblekl si čistou uniformu. Vypadal jsem konečně na svých 26 let. Nevypadal jsem jako starý pobuda. Slabě jsem se usmál. Ještě to umím? Když v tom se otevřely dveře a vešel Gabriel s Billem. Neotáčel jsem se, jen jsem čekal, až Gabriel posadí Billa na sedačku a odejde do své cely.
„Jak ti je?“ otázal jsem se, neztrácejíc svůj chladný tón.
„Jak ti je?“ otázal jsem se, neztrácejíc svůj chladný tón.
Bill
Neodvážím se ani ceknout. Jen očima zkoumám palce u svých nohou.
Když do mě ředitel Tom drcne obuškem, odvážím se promluvit. „Dobře“ zalžu a svěsím hlavu mezi ramena. Jistě, že to nebyla pravda. Ale bál jsem se jakkoli zaprotestovat, jinak by má muka mohla být ještě horší.
Zaposlouchám se do toho ticha. Ředitel vůbec nemluvil. Po chvíli ticha jsem se přece jen odvážil pohlednou do jeho tváře. Pomalu jsem nemohl uvěřit, že někdo tak hezký může být takový tyran.
Když do mě ředitel Tom drcne obuškem, odvážím se promluvit. „Dobře“ zalžu a svěsím hlavu mezi ramena. Jistě, že to nebyla pravda. Ale bál jsem se jakkoli zaprotestovat, jinak by má muka mohla být ještě horší.
Zaposlouchám se do toho ticha. Ředitel vůbec nemluvil. Po chvíli ticha jsem se přece jen odvážil pohlednou do jeho tváře. Pomalu jsem nemohl uvěřit, že někdo tak hezký může být takový tyran.
Tom
Zamračím se. Proč lže?
„Nevím, jestli ti o mně Gabriel něco říkal, ale to hlavní, co ti měl říct je, že k smrti nesnáším lži.“ řeknu dosti nepříjemně.
„Takže to zkusíme ještě jednou, jak ti je?“
„Nevím, jestli ti o mně Gabriel něco říkal, ale to hlavní, co ti měl říct je, že k smrti nesnáším lži.“ řeknu dosti nepříjemně.
„Takže to zkusíme ještě jednou, jak ti je?“
Bill
Skutečně z něj jde veliký strach. Takový strach, že se ani nezmůžu na slovo. Bojím se cokoli říct, pravdu – lež. Cokoli by mohlo způsobit další vlnu bolesti.
Tom
„Bille?“ otočím se a zpražím ho ošklivým pohledem. Na tohle nejsem zvyklý. Vždy dostanu to, co chci.
„Odpověz!“ Zvýším hlas. Nechci být na něj ošklivej, nevím, proč ve mně vzbuzuje ochranitelský pud, ale nemůžu změknout pokaždé, když ho vidím. To by si pak mohl dovolit každý. Stojím naproti němu, čekám na jeho reakci. Bude s ním hodně práce, ale tím víc si užiju já. Docela se těším, až bude vycvičený.
„Odpověz!“ Zvýším hlas. Nechci být na něj ošklivej, nevím, proč ve mně vzbuzuje ochranitelský pud, ale nemůžu změknout pokaždé, když ho vidím. To by si pak mohl dovolit každý. Stojím naproti němu, čekám na jeho reakci. Bude s ním hodně práce, ale tím víc si užiju já. Docela se těším, až bude vycvičený.
„Svlékni se!“
Bill
Držím se za tvář a opět se nezmůžu na nic. Jen na tiché vzlyky. Nechci se svléci, bolí to a sotva se hýbu sám. Dokážu si představit, jak ho pohled na mé zmlácené tělo musí vzrušovat. Jak zvrhlé a odporné.
„Nechci…“
„Nechci…“
Tom
Vře to ve mně. Naštvaně přejdu ke stolku a z šuplíku vyndám dlouhý bič.
„Řekl jsem, svlékni se donaha!“ zařvu a otočím se. Praštím koncem do stolu. Bill se znatelně rozechvěje, ale nehne ani brvou. Přejdu tedy k němu a svléknu ho sám. Dost hrubě a neomaleně.
„Pamatuj si, vždy dostanu to, co chci. A jak jsem řekl, poslouchat musí každý. Pokud nebudeš poslouchat, budu tě bít, a pokud budeš milý, čeká tě spousta výhod.“ Zavrčím mu už nepříčetně do ucha. Je tak bezbranný a to ve mně vzbouzí jednu vlnu vzrušení za druhou. Oddálím se a prohlížím si jeho zbídačené tělo. Tak krásné, tak dokonalé, drobné. Otočím ho a prohlížím si jeho zadeček, jeho krásná záda, zohavena od spousty ran bičem ze včerejška. Přistoupím k němu a začnu svůj ošacený rozkrok otírat o jeho zadeček. Jazykem nenasytně přejíždím po jeho šíji.
„Řekl jsem, svlékni se donaha!“ zařvu a otočím se. Praštím koncem do stolu. Bill se znatelně rozechvěje, ale nehne ani brvou. Přejdu tedy k němu a svléknu ho sám. Dost hrubě a neomaleně.
„Pamatuj si, vždy dostanu to, co chci. A jak jsem řekl, poslouchat musí každý. Pokud nebudeš poslouchat, budu tě bít, a pokud budeš milý, čeká tě spousta výhod.“ Zavrčím mu už nepříčetně do ucha. Je tak bezbranný a to ve mně vzbouzí jednu vlnu vzrušení za druhou. Oddálím se a prohlížím si jeho zbídačené tělo. Tak krásné, tak dokonalé, drobné. Otočím ho a prohlížím si jeho zadeček, jeho krásná záda, zohavena od spousty ran bičem ze včerejška. Přistoupím k němu a začnu svůj ošacený rozkrok otírat o jeho zadeček. Jazykem nenasytně přejíždím po jeho šíji.
autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.
betaread: Clarrkys
kvôli tejto FF-ko som si pozrela Enzai…. musela som… nevydržala by som to 😀 veľmi veľká zvedavosť.
musím pochváliť, že táto FF-ka je jedna z najlepších…. už sa neviem dočkať na pokračovanie… super. 😀
Tahle povídka mi bere dech..milionkrát lepší než předloha x) Strašně se mi líbí že to není úplně podle toho příběhu, je to mnohem lepší..nejradši bych měla každý den alespoň dva díly alle jako chápu že autorky nemůžou psát v jednom kuse xD
Holky je to fakt skvělí, moc se těším na další díl x)
tuhle povídku naprosto miluju. Je dokonalá.
pořád nechápu, jak se mi může líbit taková zvrácenost 😀 Je to ale fakt úžasný 🙂
No ja se picnu. Na mě to působí tak nechutně zvrhle, až z toho zapomínám dejchat. No nejsem já uchyl?? 😀 Oh bože holky to jste zase jednou vymysleli věc teda. Jdu to rozkouřit 😀
parádní povídka… dokonale psychózní 🙂
moc krásný
Ježíši, to je teda ukrutné, Tom je pěkný sadista, taky by mohl Billa nechat aspoň jeden den na pokoji…
Woow…tohle je zatraceně zvrhlé, ale mě se to prostě líbí..! 🙂
Vážně se děsně těším na další díl..:)