autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.
Bill
Bolestně zakroutím hlavou. Jistě, že mám hlad, ale přes tu veškerou bolest bych sám nedokázal sníst ani sousto.
„Zabij mě… Prosím…“ zašeptám sotva slyšitelně, protože už ani na ten hlas se nezmůžu.
„Zabij mě… Prosím…“ zašeptám sotva slyšitelně, protože už ani na ten hlas se nezmůžu.
Tom
Sám bych z toho měl problémy, kdybych tě zabil, nehledě na to, že tebe zabít nechci.
„Nemůžu,“ řeknu prostě, když se uklidním. Nevím, proč mě zalila vlna něhy, ale ihned ji potlačím. Přejdu k němu a opatrně jej posadím.
„Važ svá slova, Bille, tady je možné, že třeba týden nedostaneš najíst. Tedy ještě jednou, máš hlad?“ Snažím se nehltat pohledem jeho tělo. Pomáhám mu udržet se vsedě a chmatám po režných kalhotách.
„Nemůžu,“ řeknu prostě, když se uklidním. Nevím, proč mě zalila vlna něhy, ale ihned ji potlačím. Přejdu k němu a opatrně jej posadím.
„Važ svá slova, Bille, tady je možné, že třeba týden nedostaneš najíst. Tedy ještě jednou, máš hlad?“ Snažím se nehltat pohledem jeho tělo. Pomáhám mu udržet se vsedě a chmatám po režných kalhotách.
Bill
„Nedokážu to,“ zachraplám ubrečeně a uslzenýma očima koukám do zdi. Vím, že bych nedokázal polknout, kousat ani nic dalšího. A jestli to má znamenat, že umřu hlady, tuhle možnost příjmu ještě s radostí. Jsem tu sotva dva dny a už mám chuť zemřít. Kruté místo proto, aby to chtělo dítě.
Tom
Přivřu oči, pomalu jej obléknu, ale neodpustím si horký polibek na krk. Tolik mě rajcuje jeho bezmocnost. Natáhnu se pro talířek, co jsem nechal přinést těsně před tím, než jsi přišel, a brambory lžící rozmačkám na kaši, aspoň něco do sebe musíš dostat. Začnu tě krmit.
„Jez, udělal jsem z toho kaši, nemusíš kousat,“ zavrčím nevrle. Cpu mu lžíci do nateklých rtů. Když sní aspoň trošku, dojdu do lékárničky. Vytáhnu několik tablet z opia a nacpu mu to násilím do úst a dám mu napít vody.
„Jez, udělal jsem z toho kaši, nemusíš kousat,“ zavrčím nevrle. Cpu mu lžíci do nateklých rtů. Když sní aspoň trošku, dojdu do lékárničky. Vytáhnu několik tablet z opia a nacpu mu to násilím do úst a dám mu napít vody.
„Po tomhle bys měl dlouho spát,“ řeknu chladně a dost naštvaně. Čekám, dokud nezvláční, sám ho vezmu do náručí, odnesu do jeho cely. Opatrně položím do postele, k posteli mu dám čutoru s vodou a trošku nové kaše, ale počítám, že než se probere, stejně mu to sežerou krysy. Přikreju ho a starostlivě pohladím po vlasech. Cože? Já a starostlivý? To NIKDY! Musím to jít na někom vymlátit. Není zdravé, co ze mě ten hoch dělá.
*O 4 dny později*
Bill
Pomalu otevírám oči. První, co si začnu uvědomovat, je ostrá bolest, který postupuje celičkým mým tělem. Pak je to tlumené světlo a nějaké hlasy. Otevřel sem oči. Byl jsem pořád ve své cele.
„Konečně ses probral, děvko malá,“ ozval se kousek ode mě něčí nepříjemný hlas. Pokusil jsem se zvednout hlavu. Z cely, naproti té mé na mě hleděl ten odporný zrzek, který si první noc tak odporně vzal moje panictví.
„Konečně ses probral, děvko malá,“ ozval se kousek ode mě něčí nepříjemný hlas. Pokusil jsem se zvednout hlavu. Z cely, naproti té mé na mě hleděl ten odporný zrzek, který si první noc tak odporně vzal moje panictví.
„Jak dlouho tu jsem?“ zeptal jsem se ho a pokusil se posadit. Na první pokus to nebylo tak zlé.
Zrzek se jen ušklíbl a pokrčil rameny. „Spal si čtyři dny v kuse. Aniž by tě odvezli v rakvi, což je rekord, mladej,“ sebral ze země dva malé šutříky. Do pusy si strčil zmačkanej proužek papíru nadusaný tabákem z vajglů. Zakřesal kamínky a potáhl si z provizorní cigarety. „Jsem Robin. Sorka za tu první noc, prostě jsem si chtěl zašukat.“
Chabá omluva za tu bolest, co mi způsobil. Usoudil jsem, že ho tak prostě naučilo vězení. „Jsem Bill,“ představil jsem se a začal se po cele poohlížet po nějakém jídlu. Byla tu jen malá miska zkažených brambor. Natáhl jsem se raději pro džbánek smradlavé vody, a abych snad zahnal i urputný hlad, vypil jsem to celé.
Zrzek se jen ušklíbl a pokrčil rameny. „Spal si čtyři dny v kuse. Aniž by tě odvezli v rakvi, což je rekord, mladej,“ sebral ze země dva malé šutříky. Do pusy si strčil zmačkanej proužek papíru nadusaný tabákem z vajglů. Zakřesal kamínky a potáhl si z provizorní cigarety. „Jsem Robin. Sorka za tu první noc, prostě jsem si chtěl zašukat.“
Chabá omluva za tu bolest, co mi způsobil. Usoudil jsem, že ho tak prostě naučilo vězení. „Jsem Bill,“ představil jsem se a začal se po cele poohlížet po nějakém jídlu. Byla tu jen malá miska zkažených brambor. Natáhl jsem se raději pro džbánek smradlavé vody, a abych snad zahnal i urputný hlad, vypil jsem to celé.
„Vem si tohle, určitě máš hlad,“ slyšel jsem Robina a už mi v cele přistál malej krajíc chleba.
„Díky,“ pousměju se trochu, i když mě stále každý pohyb bolí. Hladově se zakousnu do okoralého krajíce.
Robin se jen pobaveně zachechtá a potáhne si z cigarety. „Když máš hlad, i ten pitomej šváb ti přijde jako nadívaná husička s pečenými brambory, viď.“
„Díky,“ pousměju se trochu, i když mě stále každý pohyb bolí. Hladově se zakousnu do okoralého krajíce.
Robin se jen pobaveně zachechtá a potáhne si z cigarety. „Když máš hlad, i ten pitomej šváb ti přijde jako nadívaná husička s pečenými brambory, viď.“
Tom
Celé 4 dny jsem jej nenápadně kontroloval. Jestli se někdo nedostal do jeho cely, jestli spí, jestli vůbec ještě žije. Posílal jsem k němu často Gabriela, aby omýval jeho bezmocné tělo, aby jej ošetřoval a hýčkal. Na oplátku já hýčkal jeho, dokonce ode mě dostal spoustu něhy a opravdu něžný sex. Tohle si přeje snad každá z mých hraček, avšak málokterá si to zaslouží. Když jsem se dozvěděl, že se Bill probral, ihned jsem poslal Maxe, aby jej ke mně okamžitě přivedl. Do jedné speciální místnosti. Divil se proč, ale poslechl. Zatím jsem se odebral do příjemně provoněné místnosti plné páry a tepla, svlékl jsem se jen do kalhot a odhalil tak svou pevnou mužnou hruď.
Někdo klepe na dveře.
„Max?“
„Ano, pane!“ ozvalo se za dveřmi.
„Vstup,“ řekl jsem a stál jsem zády ke dveřím, nahlížejíc do skříňky. Když jsem se otočil, spatřil jsem toho malého rozechvělého kloučka, jak na mě pohlíží psíma očima a už z dálky mě prosí, abych jej ušetřil.
„Smíš odejít, Maxi, děkuji!“ řeknu vlídně a dál se obrátím na Billa. Přijdu k němu a vezmu opatrně jeho bradičku a prohlížím si jeho obličej.
„Masti zabraly, už přestáváš být fialový. Jak se ti spalo, Bille? Doufám, že dneska mi už nebudeš lhát a budu moci nechat bičík ve skříňce!“ Ukážu na skříňku za mými zády.
Někdo klepe na dveře.
„Max?“
„Ano, pane!“ ozvalo se za dveřmi.
„Vstup,“ řekl jsem a stál jsem zády ke dveřím, nahlížejíc do skříňky. Když jsem se otočil, spatřil jsem toho malého rozechvělého kloučka, jak na mě pohlíží psíma očima a už z dálky mě prosí, abych jej ušetřil.
„Smíš odejít, Maxi, děkuji!“ řeknu vlídně a dál se obrátím na Billa. Přijdu k němu a vezmu opatrně jeho bradičku a prohlížím si jeho obličej.
„Masti zabraly, už přestáváš být fialový. Jak se ti spalo, Bille? Doufám, že dneska mi už nebudeš lhát a budu moci nechat bičík ve skříňce!“ Ukážu na skříňku za mými zády.
autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.
betaread: Clarrkys
dnes mierna časť, ale aj tak dobrá… túto FF-ku som si veľmi obľúbila a neviem sa dočkať pokračovania
tohle je prostě dokonalá povídka 🙂 už, aby tady byl další dílek, se nemůžu dočkat
wow, nemůžu ani uvěřit, že se mu v tomto díle nic nestalo 😀
tak tohleto jako nedávám .. já sem to nikdy neměla číst xD teď už to prostě budu muset dočíst protože mě strašně zajímá jak nakonec Bill skončí..
a 26letej Tom?! xD trochu drsná představa nemůžu si pomoct ale místo Toma tam vidím toho Ronona z hvězdné brány xDD nebo jak se jmenuje ..
[4]: Náhodou, Ronon Dex je kus xD!!!!
Tahle povídka je dost drsná, i když se mi zdá, že Pan ředitel Tvrďák začíná trochu měknout…díky bohu za to =)
[4]: z Atlantis? xD. sakra, tuhle serii prostě miluju :D… ale maš pravdu :D. jde si to s ním lehce předrstavit 😀
Sakriš holky, já už se děsně těším na další díl..! 😀
Jsem zvědavá, jestli bude Bill ještě lhát nebo ne…:D
[4]:[6]: no jo já se na to taky dívám jenom kvůli němu 😀 ♥ ale už jsem ho dlouho neviděla xD při tehle ff sem si na něj vzpoměla 😀
[7]: no to já taky .. nebo neřekne nic xD
Já jdu někam chcípnout ty we….tohle je na mě prostě moc.
jen ať měkne, ředitýlek, jen ať měkne 🙂 a třeba se nakonec i z Robina vyklube parťák, i když teda omluva nic moc jako…