A Beautiful Disaster 25. (1/2)

autor: bmccray

**O 3 TÝDNY POZDĚJI**

Tomův pohled

Byl jsem tak nervózní. To, co se stalo před dvěma dny, mi neudělalo moc dobře. Nicméně musel jsem to zahrát do autu, protože Bill se chystal přijet na návštěvu. Byl jsem na letišti a s Gustavem jsme čekali na Billa. Minulou noc jsem nemohl spát, protože jsem byl tak nadšený, ale zároveň nervózní z jeho reakce.

Zrovna když jsem se podíval z okna, viděl jsem letadlo na zemi a otevřené dveře. Poskočil jsem, stejně tak jako Serenity, když je nadšená.

„Gustave! Tady je! Koukej!“  řekl jsem s úsměvem a ukazoval z okna.

„Tome, uklidni se… lidé se na nás dívají,“ řekl Gustav

To mě nezajímalo. Utíkal jsem a rukou si uhlazoval záhyby na tričku. Prohledal jsem si kapsy, abych zjistil, jestli tam nemám žvýkačku… Jednu jsem si hodil do pusy.

„Byly to 2 měsíce a 3 týdny. Tvoje žena jela s tebou, moje ne.“ Řekl jsem, když jsem ho viděl procházet dveřmi.

„Myslíš manžel, Tome,“ řekl.

„…To je jedno, Gustave… je tady!“

Viděl jsem ho, jak se rozhlíží kolem.

„BILLE! TADY!“ Mával jsem. Otočil hlavu a běžel ke mně. Když jsem ho objal, všechno bylo zase dobré.

„Chyběl jsi mi, Tomi,“ zašeptal. Vmáčkl jsem ho zpátky.

„Taky jsi mi chyběl, zlato…“ Políbil jsem ho. Uslyšel jsem zakašlání a viděl, jak Gustav ukazuje na paparazzi. Nezajímalo mě to, ale Bill se zastavil.

„Hey, Gustave.“ Řekl Bill zpoza mého ramena. Gustav zamával a šel k zavazadlům. Pohlédl jsem dolů na Billovo břicho a dotkl se ho.

„Jak jsi daleko, zlato?“ zeptal jsem se, když si bundu přitahoval víc k sobě.

„4 měsíce a 3 týdny. Brzo to bude 5 měsíců,“ řekl pyšně.

Položil jsem mu ruce kolem ramen a následovali jsme Gustava.

_______________

Billův pohled

Vzali jsme mé dvě  tašky a vydali se do Berlína. Bylo to tu vážně nádherné. Tom hladil mé břicho. Bylo to opravdu příjemné.

„Bille, nemůžu uvěřit tomu, že se chystáme být znovu rodiči.“

„Já taky, Tomi.“

Chtěl jsem mu položit hlavu na rameno, když jsem si všiml malého cucfleku na jeho krku. Chtěl jsem se na to podívat zblízka, ale zastavili jsme u hotelu. Rychle jsem cucflek vypustil… pro teď. Šli jsme nahoru do jeho pokoje a odložili tašky na zem. Chtěl jsem koupel. 15 hodin v letadle nesedne moc dobře, když musíte čůrat každých 5 minut.

„Potřebuješ tam pomoc?“ Zeptal se Tom. Řekl jsem mu, že ne a zavřel jsem dveře.

Když jsem byl čistý, oblékl jsem si volné tričko a boxerky. Šel jsem zpátky do pokoje a viděl Toma jen v boxerkách. Došel jsem k němu a rozkročil se nad ním. Odhodil svůj papír na zem a chytil mé mírně zaoblené boky. Přejel jsem dlaní po jeho hrudi a zastavil se, abych si přidržel jeho obličej. Chystal jsem se ho políbit, když jsem zpozoroval další cucflek, za jeho uchem a také kousek od klíční kosti. Vím, že nebyly ode mě a že Géčka na tohle nejsou. To by znamenalo, že on… nemohl. Zpozoroval mou zmatenost.

„Zlato, co se děje,“ řekl a snažil se hladit mou tvář. Odstrčil jsem ho a snažil se z něj dostat. Chytil mě předtím, než jsem mohl.

„Bille?“ zkusil to znova. „Podívej se na mě.“

„Jak jsi mohl?!“ zařval jsem a ustoupil jsem.

„O čem to mluvíš,“ zeptal se vsedě.

„Nedělej ze sebe idiota! Cucfleky!“ řekl jsem a oblékal si nějaké kalhoty.

„Tyhle cucfleky?“  řekl. „Abych ti řekl pravdu, tak si nepamatuju, jak jsem k nim přišel.“

Nevěřím mu, protože se mi nedíval do očí. Jen jsem si povzdechl a zalezl pod deku. Nechtěl jsem se s ním hádat; jen jsem chtěl, aby mi řekl… pravdu. Naklonil jsem se a zhasl světlo. Cítil jsem, jak Tom vklouznul do postele, ale nedal přese mě ruce, netiskl se k mým zádům nebo podobně. Drobné slzy mi stékaly po tvářích, když jsem upadal do spánku. Co jsem nevěděl, že stejné to bylo pro Toma. Porušil jsem pravidlo číslo 1 i 2, které jsem slíbil Kirovi.

Nikdy nechoďte do postele naštvaní a vždycky se omluvte. 

_______________

**PŘÍŠTÍ  RÁNO**

Georgův pohled

Šel jsem k Billovi a Tomovi do pokoje zjistit, jestli nechtějí jít do města. Zaklepal jsem a čekal, dokud vyčerpaně vypadající Bill neotevřel dveře. Nechal mě vejít dovnitř a já jsem ho následoval do vstupní haly.

„Bille, zajímalo by mě, jestli s manželem nechcete jít do města. Slyšel jsem, že tu mají velmi hezké malé městské centrum,“ řekl jsem a posadil se.

„Jasně, já půjdu, ale Tom pořád spí,“ řekl potichu a shromažďoval nějaké oblečení. Chvíli jsem čekal, než se převlékl. Něco se děje a to nebylo dobré.

Když se Bill objevil, vypadal hrozně. Měl vlasy ve vysokém culíku a obyčejné džíny s tričkem. Co mě ale udivilo, bylo to, že neměl žádný make-up. Popadl své věci a odešli jsme. Podíval jsem se zpátky do pokoje.

„Nechceš nechat Tomovi vzkaz?“ zeptal jsem se ho zmateně.

Jen zatřásl hlavou, že ne a nastoupil do dodávky.

„O co tu jde?“ zeptal jsem se.

Pověděl mi příběh o cucflecích. Nic jsem neřekl, ale věděl jsem, jak k nim Tom přišel. Nechystal jsem se ale být tím, kdo mu to řekne, i když on tušil, že to vím.

„Ty to víš, co,“ řekl zoufale a utíral si slzy.

Přikývl jsem.

„Zatraceně!“ řekl jsem polohlasem.

„Byla to holka?“ zeptal se.

Zatřásl jsem hlavou, že ne. Viděl jsem, že ho to nepatrně uklidnilo.

Po chvíli se na mě znova podíval. „Kluk?“

Přikývl jsem a on se kousl do rtu.

„On byl úplně nametenej a nemyslím si, že by udělal něco TAKOVÉHO. Obvykle si nevyráží s náhodnými lidmi, když je-“ utrousil jsem a nervózně se zasmál.

Chyba říkat tohle těhotnému přecitlivělému muži.

„Ty si nemyslíš, že by něco takového UDĚLAL?“ podíval se na mě. „Co jsem byl potom já?“ řekl ublíženě. Nevěděl jsem, co mu odpovědět.

„Bille, takhle jsem to nemyslel.“ Snažil jsem se to zdůvodnit. Bill jen obmotal ruce kolem své vybouleniny na bříšku a podíval se z okna.

„To je v pohodě Georgu… Rozumím,“ zašeptal.

Jen jsem se na něj podíval. 

______________

Billův pohled

Když jsme se dostali do obchoďáku, rozhodli jsme se rozdělit a sejít se ve 12 u restaurací. Měl jsem stěží 2 hodiny na to, abych se porozhlédl kolem.

Šel jsem a díval se kolem. Nevěděl jsem, kde začít, tak jsem začal v suvenýrech. Vešel jsem dovnitř a našel sněhovou kouli (skleněná koule, ve které sněží – těžítko). Usmál jsem se, bylo mi jasné, že Serenity si to zamiluje. Koupil jsem to a šel ven. Jak jsem se procházel, minul jsem stánek, kde se prodávaly přípravky z mořských řas. Zastavil jsem, abych se na to podíval, když se za mnou objevil nějaký pán.

„Dobrý den, jsem Steven Rabb. Vidím, že se díváte na přípravky na ruce,“ řekl, když jsem se otočil. Nepatrně jsem se usmál a položil produkt zpět na stůl. Zeptal se, jestli ho chci vyzkoušet.

„Ne, děkuji.“ Řekl jsem a snažil jsem se odejít, ale on byl neodbytný.

Co to sakra… Otevřel nádobu a začal mi vyprávět historii toho přípravku. Potom popadl mou ruku a trochu jí namazal. I když už tam neměl žádný krém, pořád mou ruku nepouštěl.  

„Um… vrátíte mi ruku, prosím?“ zeptal jsem se, když se probral ze svého transu.

„Oh… promiňte. Prosím, opláchněte si ruce a ucítíte, jak jsou hebké, nebo ve vašem případě hebčejší než byly,“ řekl.

Opláchl jsem si ruce a musel jsem uznat, že jsou hebčejší. Chystal jsem se mu poděkovat a odejít, když mi řekl, že bych mohl mít jeden se slevou, pokud budu souhlasit, že s ním půjdu na rande.

„To myslíte vážně?“ zeptal jsem se.

Přikývl.  

„Um… ne. Jsem ženatý. Díky a mějte se hezky.“ Odkráčel jsem pryč.

Nemohl jsem uvěřit, že se o mě zajímal, když dneska vypadám takhle. Setřásl jsem tu myšlenku a vešel do obchodu s kosmetikou. Našel jsem sekci očních stínů, když jsem do někoho vrazil.

„Já se omlo- Kiro!“

„Bille! Musíme na sebe přestat takhle narážet!“ zahihňal se.

Objali jsme se a já jsem zjistil, že drží v rukou malé batole. To musí být ten slavný Kai, o kterém jsem toho tolik slyšel. Neviděl jsem Kira od té doby, kdy mě přijel navštívit, téměř před měsícem. Vypadal dobře. Zakulatil se. Procházeli jsme obchody a koukali se na věci s propletenýma rukama.

„Takže už máš dítě? Přísahal bych, že jsi byl těhotný, když jsem tě viděl naposled.“

„Jo. Zrovna když jsem přijel zpět do Německa, ani ne 6 dní později jsem už šel do práce. Děťátku už je skoro měsíc.“

„Jak sladké! Holka nebo kluk?“

„Další kluk. Pojmenovali jsme ho Mikal. Nevěděl jsem, že to Yu vybral. Budu chtít holčičku.“

„To je tak hezké. Tak moc bych chtěl kluka, protože by vypadal jako Tom. Tedy Kai je rozkošný!!“ Smál jsem se, zatímco jsem se díval na malého sladkého klučinu.

„Jo. Můj nádherný dvouletý drobek,“ řekl a láskyplně mu čechral jeho tmavě hnědé vlasy.

Měl modřejší oči a sladší úsměv než Kiro.

„Kai, řekni ahoj.“

Usmál se na mě a zamával, a potom schoval svou hlavu do Kirových nohou. Vzal jsem jeho ruku a potřásl s ní. Smál se a tentokrát objal nohu mně. Bylo to přátelské batole.

Zabralo mu jen chvíli, než  si na mě plně zvykl, protože mě prosil, abych ho zvedl. Jedl dětské cheerios z malého pytlíčku, který mu dal Kiro. Zvedl jsem ho a on mě objal.

„Je tak milý,“ usmál jsem se a Kiro mi podal cheerio.

„Yeah… většinou. Když je poblíž Yu, tak je to tatínkův chlapeček.“

Smál jsem se a vzal si od něj další cheerio. Pokračovali jsme v chůzi, koukali se na věci a bavili se. Přišli jsme k čekárně a já jsem Kaie položil dolů a on se díval a ukazoval na mé břicho.

„Miminko?“

Kiro a já jsme se smáli nad jeho roztomilostí.

„Ano, Kai. Billy bude mít miminko. Pořád nemohu uvěřit, že jsi zase těhotný,“ řekl a díval se na mé břicho, zatímco se jej s Kaiem dotýkali.

Přikývl jsem, objal mě  a opět mi pogratuloval. Pokračovali jsme v chůzi a já jsem držel Kaie za ruku a posadil se na jeden dostupný gauč.

„Tak jak se má tvůj krásný manžel? Nebyl doma, když jsem se stavil,“ řekl Kiro, a posadil Kaie na gauč.

„Je v pohodě, tuším,“ řekl jsem a pokrčil rameny.

„Oh ne!! Co se stalo tentokrát?“ zajíkl se.

„Kiro, někdy mám pocit, že to nefunguje. Miluju ho, ale když se hádáme…“ oněměl jsem.

„Zlatí, každý vztah má své hádky. Nedovol, aby tě to dostalo. Pokud bych si připustil vše, co mi kdy Yu udělal, opustil bych ho i s Kaiem a Mikalem.“

„Já vím, ale on má cufleky na krku, Kiro. Já jsem je neudělal a on neví, kde se mu tam vzaly. Vím, že by mě nepodvedl, ale má provinilé oči.“

„Oh, Bille, přestaň.“

„Já vím. Nebudeme se o tom bavit, dostává mě to akorát více do deprese. Není to dobré pro miminko. Takže, slyšel jsem, že brzo přijedeš do Ameriky.“

Přikývl a pověděl mi o svém přeložení do ´New Trends America´. To byl ten pravý důvod, proč byl minule v New Yorku. Byl jsem tak nadšený, že bude pracovat se mnou.

„Další dva mí přátelé, kteří pracují na ředitelství v Německu, také přijedou. Shin pracuje jako vizážista a Strify je módní expert.“

„Opravdu?“

„Opravdu. Ale musím tě varovat. Strify hodně flirtuje.“

„To je dobré vědět.“ Zavtipkoval jsem, a protočil oči.

Bavili jsme se, ale on pak musel jít domů, aby mohl jít Yu do práce.

„Zavolej nebo mi napiš a řekneš mi, co se stalo mezi tebou a Tomem.“

„Ok.“

Políbili jsme se vzájemně na tvář a Kai mě ještě jednou objal, než jsme se rozdělili. 

_______________

Zastavil jsem se ještě  v pár obchodech, když jsem si všiml, že už je po jedné. Zpozdil jsem se. Šel jsem rychle k restauracím a viděl Georga, jak na mě čeká s jídlem od McDonalda. Přišel jsem a on mi podal Big Mac a hranolky.

„Tak Bille, co sis koupil?“ Vytáhl jsem sněhovou kouli a ukázal mu ji.

„Hezký. Myslím, že tohle ještě nemá.“

Povzdechl jsem si a on se na mě podíval.

„Chceš o tom mluvit?“

Přikývl jsem.

Povzdechl si a začal mi vyprávět příběh. 

_______________

Georgův pohled

**Flashback**

„Tome! Jsi připravenej?“ zeptal jsem se, když jsem si nazouval boty.

„Za minutku! Mluvím s Ren,“ zavolal zpátky.

Jakmile byl hotový, sešli jsme se s Gustavem a Lauren. Rozhodli jsme se vyzkoušet nový klub v Berlíně. Vešli jsme dovnitř a já jsem šel k baru pro drinky. Chvíli to trvalo, ale byl jsem ochotný počkat. Jakmile jsem je dostal, spatřil jsem nějakého kluka, který si přisedl k Tomovi. Něčemu se smáli. Připomnělo mi to, když se poprvé viděli s Billem v LA. Začal jsem si dělat starosti, ale mávl jsem nad tím rukou, když jsem viděl žhavou kočku, jak na mě mávala. Tenkrát jsem nevěděl, že Tomův smích byl falešný.

Šel jsem zpět ke stolu a viděl, že ten kluk má ruku na Tomově koleni a ústa na jeho krku. Tom se snažil ho ze sebe setřást, tak jsem si odkašlal a Tom se na mě podíval s vděčným výrazem.

„Díky bohu, Georgu!“

„Tome, můžeš  na slovíčko?“ Zmateně se na mě podíval, ale stejně mě následoval. Podíval se na mě.

„Tome, co to děláš? Proč s ním flirtuješ?“

„Neflirtoval jsem. Jen jsem si s ním povídal a on na mě začal sahat.“

„Tome… Bill přijede za dva dny, jak mu chceš vysvětlit ty cucfleky?“

„Nevím… O můj bože, co jsem to udělal?“ začal přecházet sem a tam.

„Tome, to je v pohodě. Nebyla to tvoje vina.“ Řekl jsem a položil mu ruku na rameno.

Setřásl ji a šel k baru. Šel jsem zpět ke stolu a zjistil, že ten kluk je pryč. Gustav podal Lauren její Martini, a zeptal se, kde je Tom.

„U baru,“  řekl jsem.

Podíval jsem se zpátky k baru a viděl ho, jak vypadá smutně. Z tohohle jsem ho nemohl jen tak dostat, ale potřeboval jsem to nějak udělat.

„Co si myslíš, že se stane?“ zeptala se Lauren.

„Nevím. Doufám, že se kvůli tomu nerozvedou,“ řekl jsem upřímně.

„Osobně si myslím, že Tom s Billem se vzali moc rychle. Sotva se potkali a o pár měsíců později se vzali, PLUS byl těhotný. Možná proto to udělal,“ řekl Gustav.

Podíval jsem se na něj a nakopnul ho.

„Tom je šťastný a to se počítá. A to, že se vzali rychle, protože byl Bill těhotný, na tom nic nemění. Očividně se vzájemně milují, Gustave.“

Gustav se na mě  podíval. „Jsi hrozně optimistický.“

Usmál jsem se a pozvedl svou skleničku.

„Pojďme pomoct Tomovi.“ Přikývli a společně jsme vymysleli plán, jak Toma rozptýlit.

**Konec Flashbacku**

_______________

Billův pohled

Nevěděl jsem, co říct.

„Můžeme jít zpátky do hotelu?“ zeptal jsem se, zatímco jsem dojídal.

Přikývl a odešli jsme.

Když jsme se vrátili, šel jsem rovnou do mého pokoje a doufal, že Tom tam bude. Otevřel jsem dveře a uviděl ho sedět na posteli, jak drží svůj telefon. Tiše jsem zavřel dveře a přešel skrz francouzské dveře do ložnice.

„Tomi?“ řekl jsem.

Postavil se, šel ke mně a objal mě.

„Bille, je mi to hrozně líto, neopouštěj mě-“ zastavil jsem ho polibkem.

Podíval se na mě a pohladil mě po tváři.

„To je v pořádku, Tome. Chápu to. Georg mi to všechno vysvětlil. Jen jsi mi to měl prostě říct.“

„Já vím. Ale vyšiloval bys.“

„Ne nevyšiloval,“ Tom se na mě podíval. „Ok, nejspíš jo. Vyšiloval jsem.“

„Takže je to zase dobrý?“ zeptal se.

„Samozřejmě, Tome,“ řekl jsem. Znovu mě objal a podal mi černou krabičku.

„Tome, co to je?“

„Otevři to.“ Udělal jsem, co mi řekl, a uviděl krásný safírový prsten.

Dal mi ho na prst a položil mě zpět na postel.

„Tome, nemusíme mít sex na usmířenou.“ Řekl jsem a on se usmál.

„Neplánoval jsem to, ačkoli jsem myslel, že bychom mohli. Chtěl jsem ti udělat masáž.“ Pohlédl jsem na něj.

„To zní hezky.“

Políbil mě a já  jsem si sundal všechno kromě boxerek. Popadl krém a třel mou nohu. Bylo to tak příjemné. Třel mou kůži až ke stehnům. Pokračoval dál přes mé tělo. Přísahal bych, že jsem v nebi. Když skončil, dal mi jedno své triko. Oba jsme se položili na postel a povídali si o věcech, kterých se bojíme a co by se mohlo v budoucnu stát mezi námi.

Zrovna, když jsme chtěli jít spát, zazvonil mi telefon. Zasténal jsem a popadl ho. Byl to Andreas.

„Bille! Jsem táta!“ řekl Andreas šťastně.

Vstal jsem.

„Oh můj bože, Andy! Porodila?! Kdy?! Jak se jmenuje?“ zeptal jsem se.

„Asi tak před hodinou. Je nádherný.“ Usmál jsem se. Říkal, že má lehce karamelovou pleť a světle hnědé vlásky a jmenuje se Daniel.

„Gratuluju Andy. Kde je Monika?“ zeptal jsem se a podíval se na Tomovu spící siluetu.

„Spí. 21 hodin porodu. Skoro musela mít císařský řez.“ Řekl. Slyšel jsem tlumený pláč.

„Řekni jí, že gratuluju a budu brzo doma, abych mohl na návštěvu… ok?“ Řekl mi, že to udělá a zavěsili jsme.  

Přitulil jsem se zpět k Tomovi. Nevědomky přese mě přehodil ruku. Podíval jsem se na něj.

„Miluju tě.“ Zašeptal jsem. Cítil jsem, jak mě chytil silněji.

Předtím, než jsem usnul, napsal jsem Kirovi a řekl mu, že je všechno v pořádku. Ani ne za minutu mi psal zpátky.

Říkal jsem ti to, Billy. 🙂

Usmál jsem se a vypnul telefon a stulil se do Tomovy náruče, a upadl do klidného snového spánku. 

_______________

** O 2 týdny později **

Tom a já jsme byli v letadle na cestě zpět do New Yorku. Bral jsem v úvahu kontrakce a jiné věci. Začala mě bolet hlava a Tom spal se svými sluchátky. Odložil jsem fotky Serenity s Lorraine. Měly být na zadní stranu školního časopisu. Byla to krásná fotka obou dvou. Chtěl jsem ji zarámovat a dát jí ji.

Mezitím, co jsem se na ni díval, cítil jsem, jak se Tom posunul po mém rameni. Podíval jsem se na něj a tiše se usmál. Uviděl jsem malou lesklou slinu v koutku jeho úst. Jemně jsem jí setřel. Zamračil se a uhnul před mým dotekem.

Dámy a pánové, blížíme se na letiště J.F. Kennedyho. Je 37,5 °C a obloha vypadá nádherně. Prosíme, zvedněte sedadla a nechte je ve správné poloze. A jako vždy Vám děkujeme, že létáte s Lufthansa Airlines.

Když jsme přistávali, vzbudil jsem Toma. Protáhl se a podíval se na mě.

„Ahoj,“ zamumlal ospale.

„Ahoj.“ Vstal jsem a bral své věci. Tom mě vzal za ruku a šli jsme z letadla, přímo do náruče paparazzi.

„Bille, tady! Otočte se sem.“ Křičeli a začali se k nám přibližovat.

Tom nám protlačil cestu k zavazadlům. Když jsme se tam dostali, viděli jsme mého tátu a děti. Serenity k nám rychle běžela.

„Tatínku! Tatí!“ řekl a objala nás. „Tak moc moc moc moc jste mi chyběli.“ Tom se sklonil a zvedl ji.

„Taky jsi nám chyběla, zlatíčko.“ Řekl a dal jí pusu.

Šli jsme za tátou a dvojčaty. Poskakovaly a byly šťastné. Popadl jsem Grace a celou ji opusinkoval. Sklonil jsem se a políbil Maddie. Usmála se a vypadl jí dudlík. Tobi mi ho podal.

„Ahoj zlatíčko, chyběl jsem ti?“ Grace naklonila svou hlavičku k mému čelu. Dal jsem jí pusu na tvář. Podíval jsem se na Maddie. „Chyběl jsem ti?“ Zakňourala a dotkla se mé tváře.

Tobi popadl tašky a šli jsme k tátově dodávce. Naložil auto a já s Tomem jsme připoutali holky do jejich autosedaček. Seděl jsem vepředu a Tom vzadu se Serenity.

„Tati, můžeš nás vzít k Andreasovi domů? Chci je navštívit.“ Požádal jsem ho, když jsme vyjížděli z parkingu.

Řekl, že ano a jel k jeho domu. Když jsme dorazili, Andy na nás čekal venku. Vyndali jsme děti a šel jsem ho obejmout. Uvedl nás dovnitř a šel pro Moniku a miminko.

Posadil jsem se s Grace a položil jsem jí na zem s její sestřičkou. Plazila se po Tomovi a vytáhla se na jeho obrovské džíny. Podíval se domů a usmál se.

„Tata,“ řekla.

Otočil jsem se a podíval se na ni. Tom ji zvedl a ona chňapala po jeho piercingu ve rtu.

„Grace, nech toho.“  Řekl jsem.

„Dej jí pryč, Tome.“

Neposlouchal mě a ona po něm chňapla znova.

„Grace, ne.“ Natáhla se znova.

Odstrčil její ruce a ona začala hlasitě plakat. Dal jsem jí dudlík a ona ho cucala v pusince.

„Tome, co jsi jí udělal?“ unavená Monika seděla s miminkem mezi mnou a Serenity.

„Nic. Jen jsem jí řekl ne.“ Řekl a pokládal Maddie na gauč.

Monika mi podala Daniela. Byl tak maličký a krásný.  Stulil se mi v náručí a protahoval své drobné tělíčko.

„Je to hodné miminko, že?“ zeptal jsem se, když jsem mu hladil vlásky.

„Jo, nepláče, dokud není mokrý nebo hladový.“ odpověděl Andreas.

Opatrně jsem ho předal Tomovi. Daniel se zavrtěl, dokud se opět necítil pohodlně. Vzal jsem si Grace do náruče. Stulila se v ní a Maddiina hlavička odpočívala na mé ruce. Sklonil jsem se a políbil ji.

„Andreas je dobrý táta.“ Řekla Monika a zvedla Maddie. Dala jí pusu na čelo.

„Učím se z toho, jak pozoruju holky.“ Řekl a zvedl Ren.

Objala ho a on si ji otočil k sobě. Monika vstala a vytáhla mě s sebou. Podal jsem Grace tátovi. Začala se zlobit až potom, co jsem se odtáhl.

„Grace neplakej!“  řekl můj táta jemně.

„Hned budu zpátky, tykvičko.“ Začala plakat a Daniel se polekal v Tomově náručí. Poškrábal mu tvář a Tom ho rychle podal Andymu. Následoval jsem Moniku na verandu.

„Takže Bille… volal ten Bushido. Co se mezi vámi děje?“ Podíval jsem se na ni.

„Mezi námi se nic neděje. Není tak špatný. Někdy se chová jako idiot, ale není.“ Usmála se a vytáhla něco z kapsy.

Byla to středně velká  černá krabička. Další šperk, hádal jsem. Vzal jsem si to a otevřel. Diamantový náramek. Přečetl jsem si vzkaz a vytřeštil oči, když jsem otevřel pusu. Monika zatřásla hlavou.

„Nevím, Bille.“ Zavřel jsem krabičku a dal si ji do kapsy. Viděla můj pohled a radši změnila téma.

„Takže, chystáš se tento týden navštívit Heidi kvůli natáčení ´Project Runway´?

„Zcela určitě.“ Byl jsem nadšený.

Usmála se a pak jsme si na sluníčku o všem povídali. Neměl jsem tušení, jak pozdě bylo. Tom přišel ke dveřím se spící Maddie.

„Zlato, musíme jít.“  Řekl.

S Monikou jsme vstali a šli zpět do domu. Viděl jsem Grace, jak bojuje proti spánku. Zvedl jsem ji a objali jsme Andyho a Moniku.

„Uvidíme se později. Také musím podepsat formuláře ohledně tvé mateřské dovolené. Zapomněla jsi na to.“

„Takže? Uděláš to samé.“

„Přestaň.“ Smál jsem se, opřel jsem se o Andyho a dal pusu mému novorozenému kmotřenci. Všichni jsme zamávali a nastoupili do auta. 

_______________