autor: Bitter
„Bastard!“ Sykl Tom a mrskl rozčíleně novinama na stůl. Z druhé ruky odhodil i rohlík k snídani. Naprosto ho přešla veškerá chuť na snídani, kterou mu Bill s láskou tak pečlivě připravoval za to, že byl v noci u malého a on se mohl vyspat.
Místo rohlíku vypil na ex celé kafe a Bill jen zavrtěl hlavou, významně mrkl na Tobiho v jeho náručí, který po snídani spokojeně usínal, a Tomovo nadávání se mu nelíbilo. Trochu se zakroutil, ale naštěstí jeho očka zůstala zavřená.
„Chceš ho snad vzbudit?“ Šeptl a Tom se jen omluvně usmál.
„Promiň… rozhodně ho nechci vzbudit… ten řev mi včera v noci stačil bohatě.“
„Včera jsi byl ten nejlepší tatínek na světě… Co tě tak rozčílilo…“ Zajímal se hned Bill a natahoval se po novinách, důvodu Tomova vzteku, který slábl každou vteřinou pohledu na Billa a Tobiho. To bylo to nejlepší antidepresivum na světě.
„Ten bas – senátor… před tejdnem jsem ho oddělal a tady na něj pějou takový ódy, jak kdyby to byl bůh, a přitom to byl takovej hajzl…“ vysvětlil Billovi dřív, než to stihl přečíst, a ten jen nakrčil obočí, aby si vzpomněl, kterýho to přesně myslí. Minulej tejden byl trošku víc pracovní než obvykle. Štvalo ho to, ale radši mlčel…
„To je ten, co zneužíval tu malou?“ Informoval se a začetl se do článku. Začalo ho to nějak zajímat.
„Dělá se mi zle…“ Zakroutil hlavou a četl dál.
„Bože, Tome… píšou, že našli nějaký otisky!“ Vyjekl a zděšeně zamrkal.
„Lásko, snad si nemyslíš, že bych tam nechal otisky? Jsem snad amatér?“ Zakroutil pro změnu hlavou Tom a Bill se jen pousmál.
„Promiň… jen… víš, že mám vždycky strach a teď… teď je to jiný. Máme Tobiho… co bych dělal, kdyby tě zavřeli, nebo by se ti při akci něco stalo?“ Zakroutil Bill hlavou a téměř zoufale se na Toma podíval.
„Lásko…“ Začal Tom, vzal Billovi malého, položil ho do sedačky na stole a objal Billa kolem pasu.
„Nenechám se chytit… věřil jsi mi celý ty roky, věř mi dál, ano?“ Mrkl na něj a líbl ho na nos.
„Ale nikdy předtím jsme neměli dítě…“ Namítl tvrdošíjně Bill a díval se stejně zoufale.
„Bille, ty víš, že bych s tím nejradši skončil, ale konkurence se po mně vrhne jak supi po zdechlině… už takhle mi dává fušku udržet v tajnosti, kdo jsi. Tvůj případ ještě není uzavřenej, a dokud to budou vaši platit, tak se to bude dál šetřit… jak bych nás pak kryl, kdybych přišel o kontakty, hmmm? Vždyť už jsme o tom mluvili… pořád o tom mluvíme…“
„Já vím, ale stejně se budu bát,“ šeptl Bill a položil si hlavu na jeho rameno. Věděl, že Tom nemůže přestat jen tak, jak chce. Věděl, že je tím chrání a dělá to pro ně, ale i přes to všechno chtěla jeho sobecká dušička Toma jen pro sebe a Tobiho. Zřejmě to bylo až moc sobecké, ale láska sobecká je, to nezmění nikdo…
„To bych ti teda asi neměl říkat, že pozítří odjíždím…“ Šeptl Tom a zesílil svůj stisk. Bill mlčel, tak pokračoval.
„Na dva týdny, do Eberzbachu, a bude za to tolik, že si pak můžeš těch tvejch milovanejch Diorek koupit třeba dva tucty. A bude tady s tebou Sebastian, kdybys něco potřeboval, jo…“ Usmál se, ale Bill se mu jen tiše vytrhl a vzal si malého. Jeho pohled byl teď tisíckrát zoufalejší než předtím. Tom byl pryč skoro celý minulý týden a teď, když je zase chvilku doma, má zase odejít?
„Řeknu ti, co bych potřeboval… teď… abys tady s náma alespoň chvilku zůstal… nejsi doma ani týden v kuse, a to máme být rodina… Něco jsi slíbil, než se Tobi narodil, ale jak tak koukám, asi bych chtěl moc, abys to dodržel.“ Řekl tiše a zadíval se Tomovi do očí. Zoufale a prosebně.
„Bille, copak jsi mě neposlouchal?“ Namítl Tom a rozhodil kolem sebe rukama. Tolik ho bolelo dívat se do těch zoufalých očí…
Tolik ho bolelo vědomí, že on je ten důvod k zoufalství, ale copak měl na výběr? Ne!
„Poslouchal, a nechci víc, než jsi ty sám navrhl… že to omezíš… jak kšefty se vším všudy, tak i vraždy, ale děláš opak, Tome. Já chápu, že nemůžeš skončit jen tak zničehonic, chápu, že musíš občas odjet, to všechno chápu, ale teď tě potřebuju tady… víc než kdy předtím. Tohle bys zase mohl chápat ty a občas taky něco odříct. Já se kvůli tobě vzdal všeho, taky bys to mohl občas udělat.“
„Tohle jsem nemohl odmítnout, sakra! Smiř se s tím, že já nebudu skákat, jak si ty pískneš, hvězdo!“ Rozčílil se Tom, třískl pěstí do stolu a kuchyň rázem zaplnil dětský pláč.
„Říkal jsem ti, ať nekřičíš.“ Napomenul ho Bill ostře a odešel s malým pryč. Tom jen uraženě založil ruce na prsou a měl chuť do něčeho kopnout…
O chvilku později už přešlapoval na prahu dětského pokoje a pozoroval Billa, jak s malým na rameni přešlapuje a houpá s ním. Snažil se ho uspat, protože Tomův křik a rána ho vyděsil a dokonale probudil.
„Bille, já se nechci hádat.“ Začal tiše a Bill se zastavil u okna. Na Tomovi bylo vidět, že ho to mrzí, i Billa mrzelo, co řekl, ale cítil to tak a neodvolá to. Byl to jeho názor a on na něj měl svaté právo.
„Ale my se nehádáme… jen si vyměňujem názory…“
„Když jsme si dřív vyměňovali názory, nekřičeli jsme.“ Upozornil ho Tom a Bill jen zavrtěl hlavou.
„Tys křičel… ty se hádáš, já ti jen připomněl, co jsi slíbil.“
„Bille, já ti…“ Začal rychle Tom, ale Bill ho znova přerušil.
„Ne, mně… mně je to fuk… jeď si, kam chceš… mně nic nedlužíš, ale něco jsi slíbil malýmu.“
„Sakra, Bille, přestaň s tím už… tuhle akci zkrátka odpískat nemůžu. Bylo to sjednaný dřív, než se malej narodil, jen jsem nevěděl, kdy… Věděl jsi o tom, říkal jsem ti to, a ano, slíbil jsem, že budu víc doma, ale tohle nezměním ani já, ani ty, ani ty sliby.“
„Tome, já se kvůli tomuhle životu změnil… změnil jsem se kvůli tobě… cos udělal ty? Jen sliby a ani ty sliby už nedržíš.“
„Bille! To už přeháníš!“ křikl, malý se rozplakal znova a Tom s třísknutím dveří odešel.
Bill strávil celý zbytek dne u Tobiho v pokoji a téměř nevycházel, stejně jako Tom, který se opevnil ve svém pokoji.
Srazili se až v kuchyni, kam je oba vyhnal hlad.
Bill akorát připravoval večeři, když přišel Tom, ale ani se na něj nepodíval. Dál krájel cibuli, zíral do linky a po tvářích mu tekly drobné slzičky… Těžko říct, jestli byla důvod k těm drobným perlám jen cibule…
„Dělám si toasty… chceš taky?“ Špitl přiškrceně a popotáhl. „Sakra…“
„Ne, to je v pohodě… já si pak něco udělám.“ Zavrtěl hlavou Tom a sedl si ke stolu.
Oba mlčeli, ticho narušovalo jen to krájení a Billovo občasné popotahování. Když se ale pustil do rajčat a i u těch se mu po tvářích koulely slzy, Tom už to nevydržel, vstal a otočil ho k sobě.
„Tohle jsem nechtěl…“
„Ani já ne.“ Špitl Bill a sklopil hlavu.
„Bille, slibuju, ne, já přísahám, že je to už naposled.“ Zašeptal Tom a jeho obličej vzal něžně do dlaní.
„Nechci být bez vás, ale teď to jinak nejde… prosím, pochop to…“ Naléhal na něj, ale Bill se tvářil pořád zoufale a slzy to jen umocňovaly. I Tom začínal být zoufalý.
„Ale já to nechci chápat… potřebuju tě tady…“ Vzlykl a prudce ho objal.
„Nechci, abys někam jezdil… nechci…“ Špital proti kůži na Tomově krku a ten ho jen konejšivě hladil ve vlasech.
„Lásko moje… já taky nechci… ale musím… notak, neplakej… klidně na mě křič, rozbij něco, ale neplakej… prosím…“ Špital mu do vlasů, a co chvilku mu na spánek zasadil drobnou pusu, dokud se Bill úplně neuklidnil a nenastavil mu po chvilce svoje rty, které Tom okamžitě uvěznil v polibku.
„Miluju tě, Bille.“ Šeptl a odpovědí mu bylo Billovo pevné sevření a následné obmotání nohou kolem jeho boků.
Rázem všechno kolem zmizelo. Teď v tenhle den, v tuhle minutu, tuhle hodinu, v tento okamžik bylo jediné důležité přímo před každým z nich a ani jeden nehodlal to důležité, nejdůležitější pustit.
„Myslím, že teď už si ten toast dám.“ Usmál se po chvilce Tom a ještě jednou líbl Billa na rty.
„Dobře, jen přikrájím cibuli a rajčata.“ Kývl, ale Tom ho nepouštěl, ani když udělal dva kroky k lince. Jen povytáhl obočí a byl za ruku zase stažen do Tomovy náruče.
„Rozmyslel jsem si to. Ty jdi připravit koupel a já to dodělám, jo? Pak přijdu. Už dlouho jsme neměli společnou koupel a myslím, že po tom, co jsi malýmu pětkrát odzpíval In your shadow… bude spinkat celou noc.“ Usmál se a líbl ho na čelo.
„Tys poslouchal?“ Šeptl Bill a jeho tváře zčervenaly.
„Jo… pořád zpíváš nádherně…“ Bill se začervenal ještě víc a šťouchl ho do ramene.
„Nemysli si, že mě oblbnete sladkejma řečičkama, mladý muži. Já jsem už zadaný.“ Zaculil se a odešel připravit koupel, zatímco Tom si poplakal nad cibulí…
autor: Bitter
betaread: Janule
je to dokonalý… krásně napasný.. doufám, že se Tomovi nebo Billovi nic nestane, zatímco budou od sebe… jinak mě z toho kraxne xD
dokonaly 🙂 jestli se budou takhle hadat furt tak to bude neco xD
Jiné než první řada, ale věřím že to bude stejně dobré 🙂
Je to perfektní, ale bojím se o Toma…