Don’t Tell Mom 6. (1/2)

autor: cynical_terror & undrockroll

14 let

„Kluci, dobrá zpráva,“  řekla Simone, sestupující po schodech do suterénu, kde si Tom a Bill pohrávali s některými novými písněmi.

„Co?“ Tom vzhlédl od své kytary a zamračil se.

„No, víte, jak vždycky chodíme do domu tety a strýce na štědrovečerní večeři?“ Zeptala se Simone.

„Do prdele,“ řekl Bill. „Zapomněl jsem, že to děláme.

„Bille,“ napomenula ho Simone. „No, dělávali jsme to, ale tento rok se to uskuteční tady.“

„Oh?“ Bill vstal a založil ruce.

„Celá rodina přijde k nám na štědrovečerní večeři,“ řekla Simone s úsměvem. „Chci po vás, kluci, abyste mi pomohli všechno připravit.

Tom a Bill se na sebe podívali. „Ale oni odejdou, že?“ zeptal se Bill.

„Jo, jako, nezůstanou tady?“ Dodal Tom.

Simone jim věnovala pohled. „Ne,“ řekla. „Netvařte se tak nadšeně.“

Bill se zasmál. „Jsem nadšený! To jen, že vždy trávíme Vánoce spolu. Víš, jen my čtyři.“ Bill se snažil, aby to znělo upřímně, snažil se, aby nezněl příliš zděšeně z vyhlídky strávené noci s celou širší rodinou.

Nemohl říct matce pravdu, samozřejmě. Nemohl jí říct, že se chystá dát Tomovi na Štědrý den sám sebe.

„Bude to legrace,“  řekl Bill.

Simone si povzdechla, a pak vytáhla z kabelky dvě obálky. „Tohle vám přišlo poštou od vašeho otce.“

Bill ztuhnul při zmínce o jejich otci a Tom mu stiskl ruku. „Loni nám dokonce neposlal ani přání,“ řekl Tom. „Řekl, že se zastaví a dá  nám je osobně.“

„Ale neudělal to,“  řekl Bill.

„Naštěstí,“ zamumlal Tom.

Simone jim podala obálky. „Jen se zkuste na něj příliš nezlobit. On jen… dělá to nejlepší, co může, jsem si jistá.“

Tom obrátil oči v sloup. Bill začal svou obálku otevírat a posadil se na opěradlo křesla.

„Každopádně, brzy bude večeře, kluci,“ řekla Simone a šla po schodech nahoru. „Máme špagety.“

„Mňam,“ řekl Tom a sedl si na pohovku vedle Billa. Odhodil neotevřený dopis na zem. „Co píše?“

Bill se zadíval na dopis. „Nic moc… veselé Vánoce. Proč se ještě obtěžuje?“

Tom promnul Billovy nohy a přitáhl si bratra blíž. „Dva týdny do Vánoc.“

Bill odhodil dopis na zem vedle Tomova, a vklouzl Tomovi do klína. „Ani mi to nepřipomínej,“ zasténal dovádivě.

„Hej,“ řekl Tom s úsměvem a lehce Billa uhodil do paže. „Cos tím chtěl říct?“

Bill se stydlivě usmál. „Nic.“

Tom stisknul Billův zadek a Bill zakvičel. „Nic?“ škádlil ho Tom. „Přemýšlíš o vrácení dárku, který pro mě máš?“

Bill si herecky povzdechl. „Nemůžu se ho zbavit… někdo ho musí přijmout.“

„Hmmm.“ Tom sjel rukama níž pod Billovy džíny a stisknul. „Můžu si sáhnout znovu?“

„Tome,“ zašeptal Bill a podíval se směrem ke schodům. „Ne!“

„Budu zticha.“

„Já nebudu.“

Tom se zasmál a přitiskl rty na Billův krk. „Bude se ti to líbit.“

„Já vím.“

Začali se spolu pohupovat, Tom masíroval Billův zadek. Bill ze svých rtů nechal uniknout slabý sten a zčervenal, nervózně se ohlédl přes rameno. „Tomi…“

„Pššt.“

„Máma uvidí…“ Bill se odmlčel a kousl se do rtu. Tom prstem promnul jeho dírku a způsobil, že se mu Bill lahodně kroutil v klíně. „Ona přijde dolů… doleva, Tomi.“

Nikdy to nedělali, nikdy neměli šanci. Byli vždycky tak opatrní, když byli jejich rodiče doma. Dokonce se na sebe ani příliš dlouho nedívali, když byli blízko u sebe. Napětí mezi nimi stále rostlo. Způsobovalo to, že byli neopatrní.  

Tom vytáhl prsty a strčil si je do pusy, aby je navlhčil. Bill zalapal po dechu a sevřel ruce kolem Tomova krku, Tomovy ruce vklouzly zpět na své místo. Bill cítil, jak Tomovy teplé a vlhké prsty kloužou dolů, až se opět dotkly jeho vstupu. „Oh,“ zakňučel.

„Buď zticha.“

„Jsem,“ zašeptal Bill. „Děláš to tak dobře.“

Tom zasunul prst a skoro hned přidal další. Bill zavřel oči a snažil se uvolnit, ruce nechal ochable viset přes Tomova ramena. Tom se opřel a Billa stáhl s sebou, tlačil prsty hlouběji do Billa. Bil zaryl nehty do Tomových zad a krčil ve svých rukách látku jeho trička.

„Budeš to dělat, oh, trochu více dnes večer?“ zeptal se Bill téměř bez dechu.

Tom uvnitř Billa zkroutil prsty, zvědavě, jak těsný a horký je jeho bratr. „Udělám to více teď,“ řekl Tom.

Bill zakvičel. „Okay, okay, ale jemně.“

„Chci to dělat tvrdě,“  řekl Tom. Začal tahat za zip Billových kalhot, dokud knoflík nepovolil.

„Budu křičet,“ řekl Bill a snažil se Toma kousek odstrčit. „Máma přijde a my budeme v prdeli.“

„Já budu v prdeli,“ řekl Tom. Jeho oči byly černé a stáhnul Billovy kalhoty dolů. Bill zavrtěl hlavou a Tom ho svalil na záda na pohovku. „Nech mě se tam kousek dostat.“

„Ale, řekl jsem…“

Tom si olízl prsty a strčil je nedbale do Billa, nestarající se o jeho tiché, kňouravé  protesty. Bill to chtěl a Tom to věděl, miloval Billovy šokované vzdechy a nedávaly mu možnost volby.

Bill se prohnul proti Tomovi a vystavil svůj krk, zavřel oči a zkroutil prsty u nohou. Pocit Tomových prstů tak hluboko uvnitř něj byl tak zvláštní, krásný, neobvyklý a nový. Bill si hlasitě povzdechl a dech se mu zachytil v hrdle. Zasyčel a naléhavě mačkal Tomova ramena.

„Tome,“ zašeptal Bill. „Nemůžeme. Nemůžeš. Budu křičet…“

„Já vím.“ Tom zakroutil prstem a přidal další, způsobil, že Bill zakňučel. „Nekřič, ano?“

„Chceš… chceš mě ošukat?“ Bill se podíval na Toma a Tom přikývl.

„Tak strašně moc.“

„Možná, pro tuhle chvíli jen filmový sex. Ach!“ Bill zalapal po dechu. Tom měl v něm tři prsty. Bylo to těsné, mnohem více bolestivé než dříve a Bill zaťal zuby. „Tomi, já nemůžu… Oh…“

„Tady.“ Tom se usmál a zkroutil nejdelší prst uvnitř Billa, hladil uvnitř teplé místo. „Tady, je tam něco?“

Billova tvář se zkroutila v tichém zmatku. Bylo to něco. „Jo. Oh… jemněji.“

„Jemněji?“

„Ne, tvrději.“

Tom se zašklebil. Miloval pocit, když Bill seděl na jeho prstech. „Posuň se se mnou… Nakloň se dozadu.“

„Nemůžu,“ řekl Bill, hrbil se. Opatrně se opřel, podržel se Toma jako opory. „Oh, počkej… Oh…“

„Bille,“ řekl Tom tiše. „Bylo by to tak snadné. Jako teď, mám uvnitř celou ruku. Nech mě.“

„Uf.“ Bill se zavrtěl a Tom se nad ním vznášel, jejich rty se spojily.

„Nech mě to udělat, jsem tak tvrdý,“ zamumlal Tom.

„Máš tam jenom, uh, tři prsty,“ řekl Bill. Začínal se potit, to, co Tom dělal, bolelo, ale Bill se cítil plný a líbilo se mu to. „Nemůžeš to tam prostě jen tak dát, musíš…“

Tom trochu zkroutil prsty a Bill cítil, jak se mu zachvěl žaludek. Bylo to příliš rychlé. Pevně stiskl kolem Tomových prstů a sledoval, jak Tom otevřel pusu. Bill povolil, z obavy jak ho jeho vnitřnosti pálily, obrátil se a nutil Tomovy prsty vyjít ven.

„Nemůžu,“ zasténal do polštáře.

Tom zíral na Billův nahý  zadek a na své vlastní vlhké prsty. Zhluboka se nadechl. „To bude ten úplně nejlepší dárek.“

Bill se ohlédl přes rameno a usmál se, ve tváři byl lehce červený. „Jsi naštvaný, že jsem tě zastavil?“

„Um,“ Tom přejel rukou přes své džíny a škubl sebou. „Jsem pěkně tvrdý.“

„Já vím,“ řekl Bill. Přejel rukou přes bouli v Tomových džínech a vydal jazykem mlaskavý zvuk. „Chudáček Tomi.“

Tom se naklonil dozadu a zval Bill do svého klína. Bill se posadil na Tomova stehna, nahrbil se a vzal do prstů Tomův opasek.

„Co se chystáš udělat?“ Tom Billa opatrně sledoval.

„Něco, aby to už nebylo tak tvrdé,“ odpověděl Bill s úsměvem. „Svým jazykem.“

„Oh…“ Tom se zadíval na schody. Slyšel nad nimi pohyb, někdo by mohl přijít dolů po schodech. „Bille, neměl bys…“

Bill zavrtěl hlavou a stahoval Tomovi džíny. „Je to moje chyba, že jsi tvrdý.“

„Jo,“ zamumlal Tom a rukou zajel do Billových vlasů. „Jo, to je.“

Bill stáhnul Tomovy džíny právě do půli stehen, když se dveře do sklepa se zaskřípáním otevřely. Bill spadl zpátky na svůj holý zadek a Tom si vytáhl džíny nahoru.

„Kluci, oběd!“ Zavolala Simone z vrcholu schodů. Bill byl nekonečně rád, že neudělala krok vpřed, jinak by je oba musela vidět. Bill se rychle škrábal do svých kalhot.

„Okay!“ Křikl zpátky, téměř bez dechu.

Simone nereagovala, ale zůstala stát na pár okamžiků na vrcholku schodů. Bill tahal za kalhoty a podíval se na Toma, který také vypadal, že je trochu nervózní z jejich pochybení.

„Teď,“ zavolala Simone ze schodů. Její hlas zněl napjatě.

„Už jdeme, ježíši,“  řekl Tom, stál a uhlazoval si kalhoty. Byl stále tvrdý, jako Bill. Navzájem se na sebe se strachem podívali, Simone byla stále na schodech a pohybovala se vpřed.

„Řekla jsem teď.“  Viděli její nohy, věděli, že je mohla vidět.

„Pojďme, zamumlal Bill. „Dobře,“ zavolal na svou matku. Zapnul si kalhoty tak tiše, jak jen uměl a zašklebil se na Toma. Tom mu to pokřiveným úsměvem oplatil. „Bylo to tak blízko,“ zašeptal Bill.

„Kluci.“ Simone se přiblížila a Tom s Billem mohli vidět její tvář. Bill seděl na podlaze a Tom byl rozvalený na gauči. „Co jste tady dělali?“

„Povídali si,“ odpověděl Bill. „Probírali jsme… hudební věci.“

„Jo,“ dodal Tom.

Simone pomalu přikývla. „Tak jo… jděte se umýt k večeři, ano?“

Bill vstal a vyskočil na schody, ale Tom zůstal sedět. Byl stále velmi tvrdý a velmi v rozpacích z toho, že by měl vstát. Simone se na něj podívala s očekáváním.

„Tome?“

„Čekám, až Bill skončí,“  řekl Tom. „Je tam vždycky věčnost.“

Simone opět pomalu přikývla. „Dobře… co vám otec napsal?“

Tom pokrčil rameny. „Jako obvykle.“

„Můžu se podívat?“

„Hm.“ Tom poposedl, upravil si oblečení přes bulku v rozkroku. Sklonil se a vzal o ruky dopis, šoural se ke schodům. „Jo.“

Simone vzala dopis a podívala se na Toma. „Napsal ti totéž, co Billovi?“

„Myslím, že ano.“

„Nevíš?“

Tom si povzdechl. „Zeptej se Billa, já nevím.“

Spěchal po schodech kolem Simone, v rychlosti jí vrazil do ramene. Simone pohlédla na dopis. Byl Billův, ne Tomův. Vzhlédla a kousla se do rtu. „Veselé Vánoce,“ psal, „od otce.“ Simone zavrtěla hlavou.

Pustila dopis a šla připravit večeři.

***

Bill široce rozevřel oči, a konečně to měl. Chápal, proč by byl Tom tak rád za sex s ním.

Otevřel ústa a jen tak tak utlumil výkřik do polštáře. Byl na rukách a na kolenou a Tom měl čtyři pátravé prsty uvnitř něj. A ty prsty jemně narážely do něčeho, z čeho Bill ztrácel rozum.

„Uf,“ Nohy se mu třásly a on přirazil proti Tomovi.

Tři dny do Vánoc, tedy tři dny do doby, kdy to bude moct Tomovi opravdu dát. Záda se mu potila a břicho ho bolelo. Tom se ho na tom místě dotkl znovu a on uviděl hvězdy, bílé a blikající za jeho zavřenými víčky.

„Prosím, prosím, prosím,“ mumlal znovu a znovu. Pomyslel si, že buď se udělá, nebo zemře. Bolest z Tomových prstů ani neregistroval přes téměř oslepující paniku z úžasného pocitu, který jím procházel. „Šukej mě!“

Tomovy prsty ztuhly. „Co?“

„Šukej…“ Bill dýchal tak nepravidelně, tak těžce. „Šukej mě. Musíš.“

„Bille,“ zašeptal Tom. Zatlačil prsty až po klouby dovnitř. „To myslíš vážně?“

Bill se ohlédl přes rameno, oči rozšířené, vlasy slepené na čele. „Potřebuju tě, potřebuju to. Tomi. Tome, no tak.“ Zatlačil zadkem dozadu, až ohnul Tomovu ruku. „Tome?“

Tomův penis sebou naléhavě  zacukal. Bill ho prosil, aby ho ošukal. Prosil ho, aby strčil svůj penis hluboko do něj. Žebral. Tom téměř upadl, nemohl tomu uvěřit.

„Opravdu to chceš?“ Tom lehce vytáhl prsty ven.

„Já…“ Bill zasténal, zatlačil zpátky tak, že Tomovy prsty byly opět hluboko uvnitř. „Potřebuju tě cítit. Bude to tak dobré, Tome. Slibuju.“

Tom zavřel oči. Tři dny. Tři dny až do Vánoc, tedy tři dny, než to mohl opravdu udělat. Bylo to neskutečné.

„Ne,“ řekl Tom. Vytáhl prsty ven a pohladil Billa po spodní části zad. „Ne, musíme počkat.“

„Podívej se na sebe,“  řekl Bill s nádechem paniky v jeho hlase. „Podívej se na mě. Jsem tak připravený, Tome.“

„Nebyl jsi připravený před několika týdny, když jsem chtěl já,“ řekl Tom klidně.

„Ty… Já…“ Bill se otočil na záda, jeho penis byl tvrdý a vlhký. „Podívej se na mě.“

„Vidím tě,“ řekl Tom. Přesunul se nad Billa a políbil ho lehce na tvář. „Tentokrát to bylo dobré, že?“

Bill otočil hlavu, těžce dýchal. „Jo.“

„Cítil jsem to, dotkl jsem se něčeho, co bylo dobré. Malý bod. Tvůj malý bod.“

Bill zasténal. „Dotkni se ho znovu.“

„Bude to tak dobré, až budu uvnitř,“ řekl Tom. Vznášel se nad Billem, tlačil jeho tělo dolů. Jednou rukou si přidržel Billovu čelist a hluboce ho políbil, druhou si stahoval dolů boxerky. Vsoukal se mezi Billova stehna, jeho penis narazil do Billova břicha. „Až budu uvnitř, budu opravdu hluboko a dotknu se tě na tvém malém místě.“

Bill vykviknul, prohnul se proti Tomovi a tvrdě ho políbil. „Teď. Tomi. Bolí to.“

„Nemůžu si otevřít svůj dárek dříve,“ řekl Tom, ale to, co opravdu chtěl nejvíc na světě, bylo dostat se do Billa co nejdříve, a dostat se tam tvrdě. Představil si, jak se udělal uvnitř Billa a tvrdě přirazil, třel se o bratra a nahodil rychlé, brutální tempo. „Tohle budu muset udělat.“

Bill zafňukal, ale nechal Toma se nad sebou pohybovat. Brzy se spolu oba svíjeli, bez dechu, chytajíce se přikrývky, sebe navzájem, čehokoliv.

„Chci, aby ses udělal ve mně, když to děláme,“ zasténal Bill. „Prosím.“

Tom zaskřípal zuby a udělal se přímo mezi Billovy nohy, postříkal jeho stehna i třísla. Bill byl pod ním zkroucený a Tom nabral trochu tekutiny a přitiskl dva prsty přímo do Billa.  

„Je to v tobě,“ řekl a tvrdě prsty pokrčil. Bill zakřičel, a okamžitě se udělal, prohnul záda a vytřeštil oči.

„Kurva.“ Tom otřel Billovo břicho a kopl přikrývky dolů. „Musíš jít.“

Bill byl příliš hlasitý, až příliš hlasitý. Bill se posadil a třásl se. „Musím?“

Tom přikývl. Jejich matka mohla být na schodech během pár minut, myslela by si, že Bill má další ze svých nočních můr. Našla by je namačkané u sebe, pokryté spermatem. Vzala by od něj Billa pryč.

Tomovy oči ztmavly a on vystrčil Billa z postele.  

„Tři dny,“ řekl Bill a usmál se, sklonil se a políbil ho na tvář.

„Tři dny.“

***

Tom Billa zatahal za vlasy a zašklebil se. Seděli na gauči v obývacím pokoji, byl Štědrý den.

„Co je to?“ zeptal se Tom, tahal za nějaké stužky na Billově hlavě.

„To je mašle,“ odpověděl Bill, protočil oči. Měl jednu z lepících vánočních mašlí přilepenou na hlavě. Usmál se. „Jsem dárek.“

Tom zasténal. „To je tak chabé.“

„Fajn, fajn.“ Bill si sundal mašli z hlavy. „Pak myslím, že nejsem dárek.“

Tom na Billa udělal obličej, a Simone přišla do místnosti.

„Hej, kluci,“ řekla s úsměvem. „Bille, vypadáš slavnostně.“

„Kdy se sem všichni dostaví?“ Zeptal se Bill a nalepil si mašli zpátky na hlavu.

„Brzy,“ řekla Simone, vypadala unaveně. „Vaši prarodiče by zde měli být jako první. Je to pro ně dlouhá cesta.“

„Prostřete stůl,“  řekla jim Simone. „Můžete sedět zbytek dne. Jo a Tome, ujisti se, že máš blízko sebe kytaru. Jsem si jistá, že vaše tety a strýcové budou chtít vidět, jak jste v hudbě pokročili.“

„Né,“ zafňukal Bill. „Nebudu zpívat.“

„Budeš zpívat,“ řekl Tom a protočil oči. „Vždycky to děláš.“

Bill na Toma vyplázl jazyk. „Cokoliv. Poslední u stolu musí políbit babičku jako první.“

Tom vyrazil vpřed a letěl do jídelny. Bill zakvílel.

***

Byli tam všichni z rodiny dvojčat. No, všichni z matčiny strany, což nebyla příliš velká skupina lidí. Jen jejich prarodiče a bratr jejich matky, který s sebou přivedl svou ženu a dvě malé děti, kluk a holka ve věku pět a sedm let.  

Bill už byl unavený z jejich společnosti. Bylo zde příliš mnoho úsměvů, příliš mnoho objetí a příliš mnoho stejných otázek, stejných komentářů. Jak to jde ve škole? Ty a tvůj bratr jste vyrostli! Páni, už nevypadáte stejně! Jak jde kapela? A jak jde nahrávání? Je to tetování?

A Bill byl nervózní,  úzkostlivý, jeho dlaně byly po celý den zpocené. Ještě  pár hodin a rodina skončí s večeří, rozbalí si dárky a oni odjedou zpátky do města, do svého hotelu.

Pak bude moct být sám s Tomem. Potom mu bude moct dát dárek. Jen z toho pomyšlení ho rozbolel žaludek.

„Vidličky jsou na špatné straně,“ okomentovala babička, když se všichni usadili k večeři.

„Bille,“ řekla Simone se smíchem.

„Byl to Tom,“ odpověděl Bill krátce. K prohlášení dodal úšklebek. Jen chtěl, aby už všichni odešli. Tom na něj zíral přes stůl a Bill rychle zčervenal.

„No, ten, kdo to byl,“  řekl Gordon s úsměvem a položil doprostřed stolu obrovskou pečeni, „udělal krásnou práci. Tabule vypadá báječně.“

„Byl jsem to já,“  řekl Bill.

Tom ho pod stolem kopnul. Bill se na židli lehce zavtěl a podíval se na svůj talíř.

„Wow, počasí je stále velmi špatné,“ řekla jejich teta nervózně. „Náš hotel je dost daleko.“

Simone se kousla do rtu. „Mělo by to být v pořádku. Tak jako tak, skončíme tady brzy.“

Bill kopnul Toma zpátky a Tom chytil jeho nohu mezi svýma nohama. Bill se rychle napil ze své sklenice, aby zabránil smíchu.

Tomovo chodidlo klouzalo po Billově noze, jeho prsty ho lechtaly na kotníku. Bill sklonil hlavu a malá červená mašle na jeho hlavě spadla na stůl, do jeho bramborové kaše.

Simone ji s úsměvem vytáhla. „Opatrně,“ řekla a podala ji zpět Billovi. Ten si ji dal zpátky do vlasů a zrudl, cítil Tomovu nohu cestovat výš. Nikdo to neviděl, ale noha docestovala až mezi jeho stehna a Bill vydal tichý zvuk. Simonin úsměv zmizel a věnovala mu zvláštní pohled.

Bill se rozkašlal a odkopl Tomovu nohu pryč. „Brambory jsou dobré,“ řekl a strčil si plnou vidličku do pusy.

Konverzace se opět rozjela a večeře proběhla hladce. Simone se těšila z dobrého jídla a společnosti, měla radost, jak byl každý hrdý na její chlapce a jak rostou. Ale něco jí způsobovalo na čela vrásku. Něco způsobovalo v jejím žaludku neklid.

Byl to stejný pocit, jaký měla před několika dny, když nechala chlapce samotné  ve sklepě. Něco ji varovalo. Podívala se přes stůl na Billa, jeho tvář byla zrudlá a hlavu měl natočenou, očima zíral hravě na Toma, který na něj právě házel hrách.

´Nic se nestalo,´ řekla si. ´Jen si něco představuješ. Jsou Vánoce. Prostě pohodový čas.´

Ale Simone se znala lépe. Vždycky měla u svých synů tyto pocity, nedokázala je odehnat, pocity se hromadily a rozpadly se v den, kdy je přistihla při líbání. Chtěla věřit, že to byla náhoda, už to znovu neviděla, ale něco jí říkalo, že není konec. Způsob, jakým se Bill natáhl a zatahal za jeden Tomův dred a jeho oči zajiskřily, zapnul v její hlavě alarm.

Bill s Tomem flirtoval.

Nadávala si za své myšlenky. Připadala si za ně jako špatná matka, ale cítila se být špatnou matkou i za to, že nevěděla, zda je to pravda. Pokud je to pravda, co potom?

Simone si povzdechla a natáhla ruce na stůl, vrazila do vidličky a shodila ji na zem. Sklonila se, aby ji zvedla, pátrala po podlaze, Gordonovy nohy, Billovy nohy, Tomovy…

Tomovy nohy byly omotané  kolem Billových, lisovaly mu stehna a kopaly do jeho žaludku. Simone popadla vidličku a prudce se zvedla, zírala na své syny, kteří se usmívali na svá sousta z vánoční večeře.

„Tome,“ řekla bez přemýšlení. „jdi do kuchyně pro trochu více ubrousků.“

Tom se zamračil. „Na stole je jich tisíc.“

„Jen jdi.“ Řekla Simone.

S reptáním Tom sklouzl ze židle a šoural se do kuchyně. Simone pozorně sledovala Billovu tvář. Stále byl rudý, vrátil se ke své večeři a vypadal znatelně méně čilý než před chvílí. Jeho oči zůstaly na talíři.

„Poslouchejte ten vítr,“  řekl Gordon, otřel si ústa. „Zajímalo by mě, jestli nám o tom něco řekne meteorologická stanice.“

„Doufám, že ne,“  řekl jejich dědeček mrzutě. „Nemám v plánu jezdit ve sněhu.“

Bill trhl hlavou. „Ono sněží?“

Gordon přešel k rádiu u stěny a zapnul meteorologickou stanici. Každý, kdo pozorně poslouchal, slyšel, jak hlasatel mluvil.

„…S větry až čtyřicet kilometrů za hodinu, je devadesátiprocentní šance na sníh a namrzlé silnice. Stav silnic bude špatný, takže pokud jste daleko od domova, naplánujte si tam pobyt.“

„Ach ne,“ reptala babička. „To je hrozné.“

Tom se vracel zpátky a držel stoh ubrousků. „Co se děje?“

„Všichni tady zůstávají,“  řekla Simone pevně.

Bill odhodil vidličku, až  zařinčela o talíř. „To nejde,“ vyhrkl.

„Ano, je to absurdní,“  řekla jejich babička. Otřela si ústa ubrouskem. „Kde bychom všichni byli v tomto maličkém domě?“

„Vy si vezmete Tomův pokoj,“  řekla Simone babičce. „A Sebastiane, s Marií a dětmi si můžete vzít Billův pokoj.“

„Ale kde budou kluci?“ zeptal se Sebastian.

„Na rozkládacím gauči v obývacím pokoji,“ řekl Gordon. „Ani by mě nenapadlo, nechat vás řídit v tomhle počasí.“

„Bill by mohl spát na gauči v mém ateliéru,“ řekla Simone napjatým hlasem.

Bill se zamračil z místa, kde seděl, a Tom sklopil pohled na své jídlo, nemluvili.

„Nesmysl, rozkládací gauč je dost velký pro oba,“ řekl Gordon. „Kromě toho, v ateliéru mrzne. Je rozhodnuto.“

Simone si povzdechla, s nuceným úsměvem na tváři. „Vyřízeno.“

Tom se posadil a zamračil se. On i Bill zavřeli oči, jejich plány byly zmařeny. „Rozkládací gauč škrábe,“ zafňukal Bill.

„Bille,“ řekla Simone přísně. „Tak spi na podlaze.“

Tomovi se podařilo usmát a kopl Billa pod stolem. Bill neodpověděl, byl zklamaný. „Takhle ne,“ zamumlal.

Tom ho kopl tvrdě znovu a Bill jen vzdychl, sundal si mašli z vlasů a dojedl svou večeři.