autor: Áďa
Tom otevřel oči. Už se dávno sžil s tím, že po jejich otevření nic neuvidí. Občas se mu pořád ještě stávalo, že párkrát zamrkal v marné poslední naději, že by se přeci jenom něco málo změnilo, ale nikdy se to nepovedlo a on už byl s touhle zkušeností zcela smířený.
Byla noc, on však měl pocit, že není zcela všechno tak, jak má být. A během vteřinky zjistil, co je špatně. Stačilo mu jen několik málo okamžiků, aby poznal, že je v ložnici sám, že tam není Bill.
Tom se zamračil. Jeho vnitřní hodiny mu říkaly, že budou tak jedna, dvě hodiny ráno, a Bill touhle dobou už většinou podřimoval ve své posteli. Jenže teď, ať poslouchal sebevíc, tak jeho klidný pravidelný dech neslyšel a to ho docela znervóznilo. Kde jenom může být? Vstal z postele a popaměti dotápal do obýváku…
Okamžitě poznal, že trefil tu správnou místnost, v níž se jeho dvojče nachází. Nejenže zaslechl Billův dech a pohyby, ale hlavně ho do nosu udeřil skoro až děsivě silný závan tvrdého alkoholu. Na chvilku zbystřil, čímž poznal, v jakých místech přesně se Bill nachází. Aniž by cokoliv řekl, usedl na zem vedle Billa, který se ledabyle opíral o gauč, přitom byl zbytkem těla na koberci rozpláclý jak žába, před ním se válela jedna prázdná lahev drahého sladkého vína, z druhé s požitkem upíjel. Upřel na Toma únavou již maličkaté, krví podlité oči, které zastíral matný závoj alkoholu, a podivným hlasem se uchichtnul.
„Bille, kolik jsi toho vypil?“ zeptal se Tom, protože neviděl již prázdnou láhev, ale z Billova tlemence si vydedukoval, že to rozhodně musela být solidní dávka.
„Mnooo,“ zapřemýšlel oslovený a zamyslel se, načež rozhodil rukama. „Tolik a tolik a tolik!“
Snažil se kolem sebe máchat packama jako šílený, protože skutečně už nebyl ve stavu, kdy by byl schopný normálně mluvit, ale nedošlo mu, že Tom nevidí. „No prostě… toooooolik!“ vydechl, přičemž rozpřáhl ruce, jak nejvíc od sebe mohl, a vzápětí si pyšně sám pro sebe tlesknul. „Prostě tolik a tolik a tolik!“
„Aha,“ přikývnul Tom. „Tak to pak jo.“
„Na, chceš taky?“ nabídnul mu bodře bráška a znovu se přiblble utlemil.
„Ne, díky. To já jsem se tě spíš chtěl zeptat, jestli nechceš jít do postele?“ opáčil Tom protiotázkou. „Mám totiž pocit, že toho už máš v sobě docela dost a že jestli v noci nebudeš blejt, tak to bude docela obdivuhodnej výkon.“
Bill se na chvíli zamyslel. Kdyby ho teď kdokoliv viděl, asi by propuknul v smích, protože vidět opilého zpěváka, jak se snaží logicky přemýšlet, byl rozhodně vtipný pohled, avšak jediný, kdo ho mohl vidět, měl oči zastřené neproniknutelnou temnotou.
„Nooo… já bych řek, že jo!“ zvednul se Bill těžkopádně. „Podle mě je postel… dost dobrej nápad,“ zazubil se. Zavrávoral, když se sehnul, aby zvednul i Toma. Tom se vyšvihnul na nohy v první chvíli poněkud zmateně, ale vzápětí nad situací převzal kontrolu. Trochu ho zmátlo bratrovo chování, ale pak si uvědomil, co promilí musí v sobě zpěvák mít. Pevně ho chytil jednou rukou za ruku, druhou ho jistil za pas a pomalu, ale jistě ho sunul k jejich ložnici. Nebylo to ještě nijak zvlášť zlé, protože Bill šel relativně sám a dobrovolně, nijak se mu nebránil. Naopak, skoro by se i dalo říct, jako by se do ložnice těšil.
„No tak, Tomííí, trvá ti to,“ ušklíbal se, když se Tomovi vysmeknul a rozeběhnul se směrem k pokoji, jen aby se vzápětí ozvala řacha jako z děla, jak zakopnul o práh a natáhnul se jak široký, tak dlouhý na zem.
„No právě proto bych ti v tomhle stavu radil neběhat,“ ušklíbnul se Tom poněkud pobaveně hned poté, co si ověřil, že Bill kromě překvapení z toho, co tam ten práh dělá, neutrpěl žádné větší trauma, úraz nebo bolest. „Tak vstávej, postel čeká.“
Počkal, než se Bill vratce zvedne, pomohl mu do postele a sám zaplul do té své. Musel se tiše usmívat, když slyšel Billovy opilecké žvásty. Jednak bylo vtipné kdykoliv jakékoliv dění, na němž se Bill skutečně opil, i když těch dění za život zas tak tolik ještě nebylo, a jednak měl radost i z jiného důvodu. Podvědomě očekával, že jednoho dne se Bill díky Andyho smrti pořádně opije, ale čekal, že se zpije do takové té opilecké deprese. Ale teď tomu tak nebylo. Ano, Bill měl sice v obýváku kolem sebe rozházené snad všechny fotky, na nichž byl charismatický blonďák zvěčněný, ale víno mu ojínilo mozek natolik, že jeho myšlenky produkovaly normální témata, žádná taková, která by působila nervy, smutek a pláč.
Najednou však strnul jako solný sloup, když ucítil, jak se k němu Bill přitulil.
„Bille? Co – co to děláš?“
Odpovědí mu však bylo jenom blažené zavrnění a ještě větší nátisk na jeho tělo. A k jeho zaleknutí se zjistil, že tam dole je Bill tvrdý jako kámen.
„Počkej, co… co blbneš?“
Bill mu ale položil na rty ukazovák.
„Měl… měl jsi pravdu,“ zamumlal a škytnul, načež se neohrabaně začal přes Toma sápat tak, aby se k němu mohl přitulit zepředu. „Andreas… mi chybí… ale nechtěl by… abysem kvůli němu… přestal žít.“
Tom nejistě zamrkal.
„Bože a co chceš dělat?“
„No co asi?“ vyjekl Bill, opile se zahihňal a při dalším škytnutí z něj zároveň vyjel tak mocný krkanec, až Toma alkoholový odér málem odvál na druhý konec postele. „Chci… chci se s tebou vyspat!“
Tom se na něj zadíval jak na blbečka.
„A seš ty normální? Jako ty se mnou chceš chrápat, když už jsem tě dvakrát, dá se říct, znásilnil?“
Bill se znovu zachichotal.
„A komu… komu to vadilo? Jo, mě to tenkrát nasralo… protože jsem málem o Andyho přišel… to nepopírám, že jsem tě tehdy chtěl zabít!“ ujistil Toma důležitě s důkladně vztyčeným ukazováčkem, jako by mu uděloval výchovné kázání. „Ale teď… už mi to je jedno. Andy je mrtvej… už mi ho nikdo nevrátí!“ fňuknul a chvíli mlčky truchlil, než se zase vzpamatoval. „Ale kdybych se tehdy nezakoukal do něj, tak tys byl dycky hned dalším adeptem na mýho partnera, chápeš?“
„Aha,“ vyrazil ze sebe udiveně Tom. „A tím mi jako chceš říct, že teď si spolu jakože začnem?“
„Trefa!“ vykřikl Bill tak hlasitě, až Tom o kousek uskočil a ještě chvilku musel počkat, než mu odlehne v uchu. „Jo, to je to správný slovo… začnem si… a to teď hned!“
Zachichotal se, znovu si mocně říhnul, a aniž by čekal na jakoukoliv Tomovu odpověď, okamžitě bratra svléknul. No, přesněji řečeno, veškeré oblečení z něj strhal, což nebyl zas až takový problém vzhledem k tomu, že měl Tom na sobě jennom spodky a tričko na spaní. Sám ze sebe taky všechno shodil a to takovou rychlostí, až nad tím Tom zavrtěl hlavou. Vždyť Bill byl tak nalitý, že by naopak čekal, že se mu nic takovýho nepovede ani za zlatý prase, a najednou byli oba dva nahatí dřív, než by jeden stačil říct famfrpál.
Přesto se však Tomovi do procesu moc nechtělo. Byl si moc dobře vědomý toho, že Bill je opilý jak blázen a že ráno si pravděpodobně nebude nic pamatovat. Nechtěl, aby se mezi nimi stalo něco, čeho by pak Bill litoval. A navíc, nechtělo se mu pošpinit Andyho památku, zařekl se totiž po jeho smrti, že Billa bude v rámci možností své slepoty chránit, ale nic víc, jeho tělo přece náleželo jedině blonďákovi, tak jako jeho láska. A teď? Stačí „tolik a tolik a tolik“ alkoholu a Bill už ho tady svádí, aniž by si ten chudák uvědomil, co vlastně dělá. Jenže když se Tom chtěl bránit, zjistil, že když je Bill povzbuzený alkoholem, tak má v sobě najednou sílu, kterou by do jeho tělíčka nikdo vůbec netipoval. Prostě stručně řečeno, Bill ho při svlékání jednoduše přepral, aniž by mu to dělalo nějaké větší problémy…
„Bože, Tome, co s tebou je?“ vyjekl najednou pohoršeně Bill, čímž přerušil tok bratrových myšlenek. „Dyť seš měkkej jako slimák!“
Tom jen bezradně zavrtěl hlavou.
„Ale Bille, já-„
„Žádný ale!“ okřiklo ho rázně dvojče. „Seš přece udatnej Cassanova Tom Kaulitz, macho, co furt machruje, kolik kdy mělo v posteli holek, v Taiwanu si ještě koupí viagru, a já tě najednou nechám chladným? Jak to, když na jaře to šlo tenkrát v tom hotelu samo, co?“ ušklíbnul se Bill, ale pak mávnul rukou. „Nevadí. To napravíme.“
Než Tom stihnul cokoliv udělat, už mu Bill hyperaktivně strčil svou střapatou hlavu do klína a kytarista jen prudce zalapal po dechu, když ucítil, jak se kolem jeho chlouby pevně semknuly bratrovy žhoucí rty.
„Bille… ne… to nemů – áááááááách!“ vykřikl, když Bill začal s intenzitou, kterou by do něj v životě neřekl, sát jako o život. Duševně se sice snažil bránit, jenomže bratrovým rtům a jazyku se nedalo odolat, navíc mu aktivita, vyvinutá jeho dvojčetem, probouzela vzpomínky na minulost. Na doby, kdy byl do svého bratra beznadějně zamilovaný. Kdy po něčem takovémhle toužil jako po ničem jiném v životě…
To už nevydržel. V jeho hlavě vybuchl při dalším mocném sání ohňostroj zlatých jisker. Pevně stisknul dlaněmi Billovu hlavu, skoro až násilně ho vytáhnul k sobě nahoru a přitisknul svou tvář k té jeho. Nemohl vidět, jak Billovy oči žhnou chtíčem, ale vycítil to z něj a Bill to celé korunoval tím, když mu dýchnul horký vzduch přímo na rty, přičemž si dal záležet, aby se ho dotkl těmi svými jen tou nejmenší možnou plochou v tom nejmenším letmém doteku – a to už Tom nevydržel, i když odolat chtěl.
Znenadání bratra strhnul na postel. Divoce se vpil do jeho rtů a koleno mu podvědomě vtisknul do rozkroku. Dlaněmi mapoval povrch jeho nahého těla a Bill pod ním jenom zářil radostí.
„No vidíš, jak umíš ztvrdnout, když se chce,“ pochválil své starší dvojčátko a zaryl mu bříška prstů do zad. „Asi se mi konečně povedlo tě něčemu naučit.“
Zachichotal se a sám vyrazil svým klínem proti Tomovu a začal se o něj dychtivě třít. Přes to všechno si však všimnul, že něco není zas až tak úplně v pořádku. Jako by Tomovi něco bránilo v tom, dnešní noc si naplno užívat. Zamyslel se natolik, nakolik mu to jeho opilé mozkové závity dovolily, a pak se zahleděl Tomovi do očí.
„Tomi, nesmíš to brát tak vážně… to, žes slíbil, že mě necháš jenom Andymu,“ vydechl bratrovi do tváře. „Chybí mi, to jo… ale nechtěl by, abych zůstal sám. A když on sám se mnou bejt nemůže… nechal by to tobě, to místo někoho po mým boku… notak Tomííí, já to vím,“ zakňučel, když se Tom tvářil pořád maličko posmutněle. „No tak… na jaře ti to šlo bez problémů, se se mnou vyspat, i když jsem byl zadanej, tak v čem je problém teď?“
Chvilku počkal, když se ale nedočkal odpovědi, překulil Toma na záda a obkročmo se na něj usadil.
„Co nadělat, když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi,“ povzdychnul si. „Tomi, miluju Andyho, jenže už nikdy ho neuvidím, už s ním nebudu moct žít… a já… já už chci žít jedině s tebou.“
Škytnul si, svá slova potvrdil mocným říhancem a s úsměvem plným touhy usednul na Tomův penis. Stačily mu dva tři přírazy k tomu, aby poznal, že minimálně dnes večer dosáhne svého. Ano, bylo mu sice v hloubi duše líto, že nemůže být s Andym, a věděl, že ještě mnoho nocí pro něj propláče, ale přitom věděl, že nemůže být sám, že to nedokáže. A věděl, že Tom k němu cítí pravou, nefalšovanou lásku, jen se drží hodně zpátky, aby se neopakovalo to, co na jaře. Jenže věci se změnily a je třeba se jim přizpůsobit.
Netrvalo dlouho a pokojem se začaly nést steny dvou roztoužených bratrů a milenců v jednom…
autor: Áďa
betaread: Janule
úžasná povídka… hrozně dobře se čte a ten příběh je dokonalej 🙂 jen tak dál 🙂
Tak takovej zvrat sem fakt nečekala 😀 😀 super povídka, teď ještě aby Tom viděl a víc ke štěstí nepotřebuju 😀
YES! xD konecne konecne! xd jenom ser na Andyho! xD
Hmm, tak teda nevím… Sice jsem čekala jen na to, až to dva budou pohromadě bez Andrease za zády, ale tohle se mi nějak nezdá. Že by Tom byl najednou skutečně to, co Bill chce? Trošku je to jak blesk z čistýho nebe, nejdřív nic a pak… stačí trochu alkoholu… i když ten taky dokáže svoje. No nic, já raději počkám na to, až Bill vystřízlivý a pokud si bude stát za tím, co tam teď prováděj, tak snad to bude ok. I když to, co tam v podstatě řekl: není tady Andy, tak teda budu s tebou (teď přesně necituju, ale to byl v podstatě význam), mě taky nijak moc nenadchlo. Jsem asi nemožnej romantik, i když to všemožně popírám, ale mně tam chybí ta láska s velkým L.
[4]: Souhlasím, minulý díl mě tak nadchnul, a tenhle zase naopak zklamal, myslela jsem, že Tom odolá, vždyť Bill o sobě v podstatě ani neví…já jsem si představovala, jak se Bill bude pomaličku oprošťovat od Andyho, jak se do Toma postupně zamiluje, doopravdy zamiluje, a spát s ním bude, až si tím bude úplně jistý…
"Tolik a tolik a tolik…" a hned mě Bill znovu překvapí, no jo, jak je to možné, vždyť BK je samé překvapení, takže je to vlastně normální.
Tommyho smysly jsou čím dál lepší, dokázal si sednout i vedle Billa. Je skvělý.
"Právě proto jsem ti v tomto stavu radil neběhat!" To bylo dokonalé. :))))
Ale ty Billyho říhance :(, to se nedivím, že byl i Cassanova "měkký", fuj prostě.
A co mě mrzí? To, že stále Bill připomíná, že Andrease miluje, což chápu. Ale ta skutečnost, že když nemá peroxida, tak teda jo, vyspí se s Tomem. Tak když miluji jiného, nespím s bráchou…Tak takhle teda ne, Bille, to bychom si nerozuměli! Tohle mě mrzí. Navíc se bojím další kapitoly, až se z toho vyspíš, popř. vyzvracíš (a že bych ti pořádné zvracení přála poté, cos právě udělal), dáš vše za vinu Tomovi. Tě už znám jak starý boty a Tommy si zas bude vše vyčítat. Jako tohle neberu! Ty si dělej, co chceš, ale běda mi psychicky mučit Tommyho! Viděl jsi, jak dopadla má kletba, že? Tak si na mě dej pozor, miláčku!