Klietka 2.

Bill

Posadím se na posteli. Promnu si oči a zívnu si. Vytáhnu ruce nad sebe, abych se protáhl. Dnes je sobota, takže se dá říct, že mám volný den. Tedy… Jak pro koho. Já si ho tak nazvat dovolím, protože nemám žádné povinnosti, nemusím nic dělat. Spokojeně se na sebe usměju do zrcadla. Mohl bych poprosit Matthewa, aby mě vzal do obchodu. Docela rád bych si koupil nějaké nové oblečení… Jsem rád za to, že nemusím chodit v nažehleném šatstvu. Rodiče můj styl akceptují. Oblékám se takhle už od deseti let. Někomu přijdu jako podivín, ale to neřeším. Svůj styl mám rád, nevyměnil bych ho. Jsem jedinečný…
Seběhnu schody do jídelní místnosti. Jdu akorát včas. Na talíři už mám nandané vafle. Vezmu jednu neslušně do ruky a zakousnu se do ní. Zbožňuji je…
„Bille.“ Upozorní mě matka. Podívám se na ni a usměji se.
„Děje se něco?“ Zahuhlám s plnou pusou.

„Ano, děje. Za prvé, jez jako normální člověk a za druhé, nemluv s plnou pusou,“ nařídí mi a dál si ukrajuje ze své vafle malé kousíčky.
Prokroutím oči. Už mi říká i jak mám jíst… Nevydržím to. Zvednu se od stolu a naštvaně odejdu. Nevěnuji pozornost volání mého jména ode všech lidí v místnosti…

Tom

Zamrkám. Spokojeně se usměji, když zjistím, že Andy leží vedle mě. Lépe řečeno se ke mně majetnicky tulí. Miluji tyhle rána. Obejmu ho a přitisknu si ho víc do náruče. Miluji vůni jeho vlasů a kůže. Miluji jeho. Ano, miluji. Prohrábnu mu jeho krásné blond vlasy a líbnu ho na čelo. Je to u mě už takový zvyk, tohle dělat. Popravdě, tohle dělám po sexu s Andreasem už od šestnácti let. Byl první a taky poslední člověk, s kým jsem spal. Myslím to vážně. Andy znamená i kvůli tomu pro mě hodně. I po tolika letech, je mi pořád věrný. Otřu se mu svou tváří o tu jeho. Jen něco zadrmolil a spinkal dál. Je překrásně roztomilý, i ve věku dvaceti tří let.

Bill

Odešel jsem do svého pokoje. Převléknu se do jiného oblečení a vezmu si velké sluneční tmavé brýle. Jdu před vilu, kde je pořád nachystaný náš řidič. Sednu si do prostorného auta.
„Matthewe, vezmi mě prosím do nákupáku.“ řeknu mu a brýle si z očí sundám. V autě mi nic nehrozí… Matthew se rozjel a já si pobrukuji nějakou písničku, co hraje v rádiu. Myslím si, že mám celkem dobrý hlas… Chtěl bych se jednou živit zpěvem. Je to můj sen odmalička…
Vystoupím před rozlehlým centrem a nasadím si opět brýle. Rozdám pár úsměvů a všichni jsou spokojení. I s ochrankou vcházím dovnitř.

Tom

Po přibližně hodince ještě stále spícího blonďáčka kousek od sebe odsunu a vstanu z postele. Začnu po pokoji hledat své svršky a hodím je na křeslo. Natáhnu si pouze boxerky. Je mi tak dobře. Jdu ještě ke skříni a vezmu si čelenku, kterou si nasadím přes své černé rasta copánky. Spokojeně se usměji a posadím se na křeslo. Přepnu si na malé televizi ovladačem jako by ‚kanál‘. Přesněji do pokoje toho kluka. Nakrčím obočí, když zjistím, že tam není. Koupelna a ostatní pokoje v domě jsou také mimo jeho přítomnost. Skousnu si ret. Andreas už dnes musí toho kluka přivést. Za každou cenu, už dnes.

Bill

Procházím se s plnými nákupními taškami. Když jdu nakupovat, tak to opravdu stojí za to… Každý to ale musí pochopit. Je to snad jediná věc, při které se cítím jako normální člověk. Můžu si vybrat to, co se mi líbí, nemusím dělat podle rozkazů ostatních… Vyžívám se v tom. Pár lidí chce autogram. Nechápu to. Jsem jen syn prezidenta. Nic víc… Nic ale na to nenamítám. Dám jim ho a usměji se na ně. Jsem, rád, že z toho mají radost. Dělám rád lidi šťastnými…

Tom

„Andy,“ šeptnu a zatřesu s blonďáčkem, který spokojeně oddechuje v mé posteli.
„Andreasi!“ řeknu víc nahlas a pořádně s ním zacloumám. Ten si jen vezme do ruky polštář a přitulí si ho k sobě.
„Ignorante,“ zasměji se a líbnu ho na čelo. Vím, do večera času dost, ale mohl by se začít připravovat. V ten moment mi zakručí v žaludku. A já bych mohl něco objednat. Vždycky vařil Andy, ale když se nechce vzbudit. Skousnu si ret. Vítězoslavně se uculím s nápadem, že něco objednám. Myslím, že to bude rozumnější, než abych něco vařil, to by ani nebyl zrovna chytrý nápad. Usmívám se, probudil jsem se dneska v opravdu dobré náladě.

Bill

Prošel jsem všechny obchody, které jsem chtěl. Jsem opravdu spokojený. Utratil jsem spoustu peněz, ale to neřeším. Nechodím nakupovat často. Jen tak jednou nebo dvakrát za měsíc. Jdu k autu a jedeme domů. Zpátky do stereotypu. Chci už mít osmnáct a odstěhovat se, vést normální život… Vím, že to nebude lehké, ale zvládnu to. Budu to muset zvládnout. Po ničem jiném tolik netoužím. Budu mít vše, co jsem kdy chtěl… Těším se na to. Už jen měsíc a ten den přijde. Napadlo mě, že bych si mohl nechat udělat i tetování, ale… Musím to ještě promyslet. Moc bych ho chtěl ale, nevím, jak bude vypadat, až budu starej…

Tom

Nakonec jsem si objednal lasagne, ale musel jsem ty dvě porce sníst sám, což mi takový problém nedělalo. Nechápu, jak Andy může pořád spát. Už se asi čtyři hodiny nudím sám. Že by pro něj byla ta noc tak náročná? Popravdě bych se ani nedivil. Netušil bych, že tak nevinný stvoření jako on, může mít tolik energie na to, aby si to se mnou stihl rozdat tolikrát během jedné noci. Nevím, kdy jsem to přestal počítat, ale tuším, že můj kámoš bude chvíli nepoužitelnej, jak ho ten blonďáček zřídil. Sám jsem hodně unavený, ale neusnul bych, znám se. Když se vzbudím, v jeho přítomnosti už neusnu. Není to tak lehké. Musím se ho dotýkat, dívat se na něj.

Bill

Sedím v pokoji a v ruce držím návrh svého tetování. Moc se mi to líbí. Strašně by pro mě znamenalo. Myslím si, že jsem už rozhodnutý. Nechám si ho udělat. Kašlu na to, jak bude vypadat za pár let. Teď mé tělo zdobit bude a víc neřeším… Začnu z tašek pomalu oblečení vyndávat. Vše si pozorně prohlížím… Když to udělám, jdu ven na zahradu. Posadím se do altánku a koukám, jak se ostatní o zahradu starají. Chtěl bych si to taky vyzkoušet, ale nechtějí mě k tomu pustit… Nechápu proč. Jen jednou jedinkrát bych to zkusil. Byl bych neskutečně šťastný…

Tom

Po chvilce uslyším šustění peřiny a tichounké zakňučení. Pousměji se. Otočím se směrem k posteli.
„Ale ale… Kdopak se nám to probudil?“ zasměji se a posadím se k němu. Prohrábnu mu vlásky a líbnu ho na rty. Spokojeně se uculí a vydá ze sebe zvuk, který nelze identifikovat, ale znělo to spokojeně. Přitulil se ke mně a obmotal mi ruce okolo pasu.
„Jsem unavený,“ zakňučel potichu. Usmál jsem se a má ruka znovu projela jeho blonďatými vlasy.
„Já vím, ale… Máš dnes večer práci, pamatuješ?“

Bill

Prohlížím si náš zelený trávník. Nelíbí se mi. Je na něm jasně poznat, že je vypěstovaný uměle… Zvednu se a jdu zpátky do vily.
„Mami?“ zavolám. Slíbila mi, že mi zkusí sehnat nějaké bydlení. Není proti, abych se odstěhoval. Mrzí ji to, ale je smířená s tím, že už jsem dospělý. Jsem jí za to opravdu vděčný… S tátou to bylo horší. Má o mě strach. Nakonec jsme ho s mamkou přesvědčili. Bude se mnou sice jeden bodyguard, ale to se vydržet dá. Nebude jich tolik jako tady…
„Ano?“ Usmála se na mě. Posadím se vedle ní a začnu mluvit.
„Už ses dívala na nějaké to bydlení?“ usměji se a mám v hlase milý tón. Vím, že vše bude takhle snazší, než když budu hrubý…
„Dívala. Pár jsem toho našla, máš to v obýváku.“ Opět se usmála. Ona je velmi usměvavý člověk. Baví ji takový život. Nechápu to…

Přikývnu a poděkuji. Jdu do obýváku a vezmu si nabídky s bydlením. Odnesu je k sobě do pokoje a začnu si to pročítat.

Tom

Ten milounký blonďáček mě nehodlal pustit. Když jsem postřehl, že v mém náručí zase usíná…
„Andreasi!“ křikl jsem a začal jsem se smát. Zmateně zamrkal a kouknul na mě. Usmíval jsem se. Úsměv mi jen oplatil a posadil se. Pěkně se protáhnul a promnul si očka. Zaujatě jsem si ho prohlížel. Aniž by na sebe něco hodil, vstal z postele a šel směrem k lednici. Takhle to dělával skoro vždycky. Nestyděl se, přeci jen svá těla známe už hodně dlouho. Já jsem ale háklivý na to, chodit jen tak nahý. Mám zvláštní pocit, hlavně když se mi tam to dole pořád tak kolébá a nedrží to boxerky. I když… Když se to kolíbá do jeho zadečku… To je hold jiná. Povzdechnu si a vstanu.

Bill

Pár nabídek mě zaujalo. Musím se na to podívat pečlivěji… Nejlepší by bylo, kdybych je viděl na vlastní oči. Odložím papíry a nasadím si do uší sluchátka. Po chvilce si nevědomky začnu pobrukovat. Mám rád svůj hlas.
Otočil jsem se po dveřích. Vsadil bych se o cokoliv, že zavrzaly. Lekl jsem se, ale nevěnuji tomu pozornost. Mohlo to být třeba někde jinde. Opět si začnu pobrukovat, když ten zvuk uslyším znovu. Zvednu se z postele a jdu to prozkoumat…

Andy

K večeru jsem se vydal k domu prezidenta. Ne, že by bylo lehké se nějak dostat dovnitř. Podle mě bude o hodně těžší se dostat ven. Ale co, mladej Kaulitz si užije aspoň nějaký to vzrůšo. Vlezl jsem pomalu k němu do pokoje. Měl tam tmu, takže to bylo v pohodě. Párkrát se otočil za zavrzáním dveří. Nevěřil bych, že prezident může mít tak kurevsky rozvrzaný dveře.

Bill

Netuším, co to může být za zvuky. Zdá se mi, že to jsou mé dveře, ale když se podívám ven, tak tam nikdo není. Zakroutím nad tím hlavou. Je to celé divné. Jdu zpátky k posteli a nebudu si toho všímat. Nasadím si zpátky sluchátka a zavřu oči. Po chvilce usnu.

Andy

Když usne, úlevně vydechnu. Přicupitám pomalu k němu. Zavážu mu opatrně oči a svážu ruce za záda. Píchnu mu něco na spaní a v náručí odnesu ven. Pár metrů před branou mám zaparkované Tomovo auto. Opatrně ho tam donesu. Pár hlídačů, nebo co to je za exoty, mě málem vidělo, ale přešel jsem v pořádku. Odnesl jsem ho do auta a odjel jsem s ním k Tomovi.