autor: Sch-Rei
…Zůstaneš sám.
Tom seděl v jídelně u stolu. Před sebou měl talíř s nějakým jídlem, kterému ani tak nevěnoval pozornost. V rukou držel kartu s tučně napsaným jménem modrou lihovou fixou „Bill Kaulitz“. Zhluboka se nadechl, a otevřel ji. Vytáhl z něj papíry. Jen tak je letmo přejížděl. Zastavil se ale v jedné kolonce.
Dne 12.11.2008 napadl z neznámého důvodu svou těhotnou přítelkyni, která poté z důvodů pobodání nožem do břicha a rány hlavou o zeď, zůstala několik týdnů ležet v nemocnici v bezvědomí. Byla ve vážném stavu, a na následky poranění zemřela.
Tom se zakuckal kávou. Cože? Nevěřícně zamrkal a zakroutil hlavou. Promnul si oči. Nevěděl, jestli je dobrý nápad pokračovat ve čtení, ale přece jen musel. Ztěžka vydechnul, a projížděl další kolonky.
Dne 18.11.2008 se pacient pokusil o sebevraždu. Našla ho jeho matka v koupelně s hlubokými ranami na zápěstí od žiletky. Chlapec seděl skrčený v koutě, a plakal. Hystericky křičel, a vyhrožoval. Matka mu chtěla zavolat pomoc, ale chlapec ji napadl, a několikrát ji udeřil do břicha. Následovně ji praštil do hlavy o umyvadlo. Byl nalezen až za pět dní. Držel matku v náručí, a u zdi s ní seděl, kolébal s ní. Opakoval pořád dokola jedna a ta samá slova. Když se je od sebe pokoušeli policisté oddělit, chlapec se bránil se slovy, aby ‚nechali maminku spát‘.
Tom položil jeho papíry, a zalapal po dechu. Nevěřícně zamrkal, a papíry dal zpět do obálky. Rychle vstal ze židle a šel k Billovu pokoji. Neklepal, a rovnou tam vtrhnul.
Zděšeně zůstal stát ve dveřích. Pokoj byl důkladně uklizený, a na stěnách už nebyla jediná viditelná známka toho, co se tady před tím stalo. Místnost byla prázdná. Nechápavě se rozhlížel okolo sebe. Vyšel z místnosti, a zavřel dveře, na které se podíval. Pokoj 483, je tady přece správně. Všechno by mělo být v pořádku až na…
„C-co?“ šeptl nechápavě. Na dveřích už nebyla Billova jmenovka, jen kus bílého štítku.
Skousnul si ret, a rozběhl se směrem do kanceláře ředitele. Běžel chodbami, a ignoroval okolní svět. Nešlo mu do hlavy, co se děje. Vůbec to nechápal, proč není Bill v pokoji, a proč už tam není ani jeho jméno. Žádná známka toho, že by tam Bill byl. Nic, jen prázdný bílý pokoj.
Doběhl ke dveřím ředitele. Bez klepání vešel dovnitř, a šel hned ke stolu, za kterým na mohutné černé židli seděl blond starší hubený muž.
„Kde je můj pacient?“ vyvalil naštvaně, a probodnul ho pohledem. Věděl moc dobře, že tohle chování není zrovna moc vhodné. Ale nevadilo mu to, chtěl vědět, co se s Billem stalo.
„Četl jste jeho kartu, Tome?“ vydechnul bez zájmu, a založil ruce na hrudníku. Tom přikývl.
„Tak je vám asi jasné, že tam, kam jsme ho přesunuli, měl být od začátku. Bude mu tam líp, a vaši pomoc už nebude potřebovat. Přeci jen… Vaše péče byla až moc přehnaná, nemyslíte?“ řekl tvrdým hlasem. Tom nechápavě zamrkal, a zvednul obočí.
„Jak… Jak to myslíte, přehnaná?“
„Eh… Nedělejte ze mě vola, Trümper. Po tom, co si Kaulitz zažil na jeho začátcích zde, by asi toužil po dávce něhy, ale tohle bylo asi trochu přehnané. Když už jste si chtěl užít, příště si vyberte pacienta, který není v tak krizové situaci, a nebo nedokáže vnímat něco jako city. Někoho, kdo po nich netouží.“ Tom jen s pootevřenou pusou zakroutil hlavou.
„Nechápete to,“ šeptl hořce.
„Ale ano, já to chápu. Nenamlouvejte mi něco, jako že snad k němu opravdu nějaké city chováte. Tak hloupý nejsem, a přeci jen… Kdo by to dokázal? Zamilovat se do blázna?“ ušklíbl se, a natáhl ruku ke stolu. Do rukou vzal pár papírů, a podal je Tomovi. Zaváhal, ale vzal si je. Na sucho polknul.
„Projděte si to, až budete mít čas,“ povzdechl si blonďák. Tom přikývnul.
„A-a…“ skousnul si ret. Muž za stolem zvedl obočí. „Hm?“
„B-Bill… Bill je nahoře?“ téměř neslyšně zašeptal, ale muž mu dobře rozuměl. Ušklíbnul se.
„Billa už neuvidíte.“
Je to len môj boj,
Nemôžem ho vzdať.
Keď už som raz v hre,
Tak musím hrať.
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
ugh…O_o cheje se mi zaluddek
nádherný
To je strašné, Bill je teda dvojnásobný vrah ???!!!???!!! V jeho věku ?? Vůbec nemám ponětí, co bude dál, tohle se přece nedá nijak smazat…
Oh shit…to je moc kruté na mě toto….
Jen tak dál 🙂 😀 ^_^
Bojím bojím ještě víc. Sakra tak to je teda kruté…