autor: Iwča
Chci se omluvit, že mi to zase trvalo měsíc a asi je to taky trochu kratší díl 😉 Nicméně příští bude poslední, takže enjoy it :)))
Nebylo to lehké. Sedět vedle sebe, naléhavě se tisknout k tomu druhému a loučit se. Ani jeden to nechtěl a ono to přišlo tak moc brzo…
„Bille?“
„Hm?“ zamumlal černovlásek do dredáčova krku.
„Bille?“
„Hm?“ zamumlal černovlásek do dredáčova krku.
„Slib mi… slib mi, že už si nic nevezmeš. Nikdy…“ Tom se odtáhl a vážně se na svého přítele podíval.
„B-bez tebe, tak zasraně daleko…“
„Bille, prosím. Nechci, abys to dělal. Dostal sem tě do toho a nemám možnost vytáhnout tě zpět. Tak mi to prosím slib,“ zaškemral blonďák až plačtivě.
„Slíbíš mi, že už nebudeš nikdy s nikým spát?“
Tom jen protočil očima. „Tak tohle doufám nechceš srovnávat…“
„Slíbíš mi, že už nebudeš nikdy s nikým spát?“
Tom jen protočil očima. „Tak tohle doufám nechceš srovnávat…“
„Neslíbíš,“ Bill si sám odpověděl a kus se od Toma odtáhl. Jistě, že to nebylo to samé, ani v nejmenším, ale v tom momentě Billa prostě nic nenapadlo. A věděl, že by mu Tom tohle nikdy neslíbil, pokud by mu nechtěl lhát.
Dredáč si jen povzdechl a znovu si Billa vtáhnul do objetí.
„Miluju tě, tak strašně moc. Nechci abys, kurva, odjel,“ šeptnul mu něžně přímo do ouška. Bill jen spokojeně zavrněl a políbil ho na krk.
„Chci si to s tebou teď užít, každou vteřinu,“ odpověděl stejně tiše a vpil se do Tomových hebkých rtů.
Ani nevěděli jak a jejich těla se opět proplétala v jedno. Tak rychle, tak vášnivě a bolestivě, přesně tak, jako by to bylo naposledy…
***
„Pamatuješ… pamatuješ, jak jsme se bavili o budoucnosti? Jak… vážně jsem bláznivě věřil, že spolu bu-budeme už navždycky…“ vzlykl Bill přerývavě a tisknul tvář mezi Tomův krk a rameno, zatímco ten ho konejšivě hladil ve vlasech. Bylo deset večer a oba věděli, že za chvíli zavolá Simone a Bill odejde.
„Prosím, nemluv, jako bychom se už nikdy neměli vidět.“
„Prosím, nemluv, jako bychom se už nikdy neměli vidět.“
„A jak mám mluvit?“
„Já nevím. Sakra…“ blonďák si jen ztěžka povzdechnul a podíval se na vibrující mobil na nočním stolku. Odtáhl Billa od sebe a natáhl se pro mobil, který mu následně podal.
„J-jo?“ ozval se Bill fňukavě do telefonu.
„Zlatíčko? Víš, už je docela pozdě… neměl bys jít domů? Máme o tebe s tátou strach.“
„Já nevím. Sakra…“ blonďák si jen ztěžka povzdechnul a podíval se na vibrující mobil na nočním stolku. Odtáhl Billa od sebe a natáhl se pro mobil, který mu následně podal.
„J-jo?“ ozval se Bill fňukavě do telefonu.
„Zlatíčko? Víš, už je docela pozdě… neměl bys jít domů? Máme o tebe s tátou strach.“
„Jistě. Táta má strach možná tak o tu svojí zasranou práci.“
„Jak to mluvíš?! Pojeď domů, hned.“
„Nejedu nikam, měj se,“ zasyčel a rychle položil hovor a vypnul telefon.
„Bille…“
„Nechci domů, nechci do Vídně, nechci být bez tebe,“ řekl prostě a z očí se mu už po tolikáté spustili slzy. Nechápal, že ještě nějaké vůbec měl.
„Nejedu nikam, měj se,“ zasyčel a rychle položil hovor a vypnul telefon.
„Bille…“
„Nechci domů, nechci do Vídně, nechci být bez tebe,“ řekl prostě a z očí se mu už po tolikáté spustili slzy. Nechápal, že ještě nějaké vůbec měl.
„Do prdele, já taky nechci. Zůstaň tady, bydlet můžeš u mě. Neodjížděj…“ Tom ani nevěděl, proč to říká. Bylo jasné, že ho tu s ním rodiče nenechají, ale potřeboval to říct. Bill zakroutil hlavou a znovu Toma pevně objal.
***
„Ničeho nelituju…“
„Miluju tě.“
„Ničeho nelituju…“
„Miluju tě.“
***
Simone kolem jedné ráno konečně uslyšela bouchnutí dveří. Celou dobu seděla v kuchyni a čekala, až to uslyší. Rychle se zvedla a běžela do předsíně, podívala se na svého jediného syna. Měl napuchlé oči, rozcuchané vlasy a naprosto zoufalý výraz.
„Je mi líto, že musíš od Toma odjet, broučku,“ řekla jemně a šla směrem k němu. Bill jen zavrčel.
„Naser si. Je ti to ukradený! Nenávidím tebe a Nenávidím tu osobu, co si říká můj otec! Zničili jste mi život, nikdy vám to neodpustím…“ řekl docela s klidem a rychle utekl k sobě do pokoje.
Možná to přehnal, ale řekl jen to, co cítil. Nenáviděl je za to, že ho odvezou, nenáviděl je z celého svého srdce. Tak moc si přál tu zůstat s Tomem, ale oni ho nenechají. Kvůli posrané práci se stěhují a on tu všechno, co si tak pracně celé měsíce budoval, prostě nechá… Nechtěl, prostě jen nechtěl.
Ale nic to nezměnilo na tom, že dopoledne už dával kufry do auta a koukal na Toma, přihlížejícího od stromu.
autor: Iwča
betaread: Clarrkys
🙁 ach jo… myslela jsem, že neodjede…
Možná, že Tom odjede s nima…fakt si netroufám odhadnout, jak to dopadne, jenom doufám, že bude HE…♥
Oh ne..:( Já nechci aby odjel..:(