Život dvojčat – Proč právě on…? 2.

Bill ležel v posteli a koukal do temného stropu. Tom vedle něho spokojeně oddechoval, ale on zaboha nemohl usnout. Pořád myslel na to, co se stalo před halou. Nemohl se z toho vzpamatovat. Přemýšlel o Tomově nápadu najmout Billovi ochranku. Moc se mu to nezdálo, přece není zas tak velká hvězda, aby potřeboval na každém kroku za zadkem někoho s pistolí. Otočil se na bok a ještě víc se tak stulil k Tomovi, zavřel oči a snažil se usnout. Tourbus byl v pohybu a Billa monotónní bručení jeho motoru uspávalo.

„Zlato, vstávej, jsme na místě, jdeme se přestěhovat do hotelu.“ Tom Billa opatrně budil.

„Nikam nejdu.“ Zabručel Bill a otočil se na druhý bok. Tom se jenom usmál. Typická reakce po ránu.

„No tak, prober se…“ Tom ho jemně políbil na krk. To už Billa probudilo. Otočil se po Tomovi a ospale se usmál.

„Do kolika jsi byl vzhůru?“ Ptal se Tom a něžně hladil Billovu tvář.

„Ani nevím, přemýšlel jsem…“ pokrčil rameny.

„O čem?“ Tomovo čelo se svraštilo a objevily se na něm vrásky.

„Probereme to, až se trochu víc probudím, ano? Jsem si jistý, že v tomhle stavu bych nebyl schopný rozumně argumentovat.“ Bill se pousmál a konečně vstal z postele. Tom na ní zůstával stále sedět a pozoroval Billa, zatímco se oblékal.

Bill se postavil před zrcadlo a zkoumal svůj obličej. Po včerejší ráně nebylo ani památky, díky bohu. Tom vstal a objal Billa kolem pasu, díval se na jeho tvář v zrcadle a usmíval se.

„Vypadáš krásně.“ Šeptnul Billovi do ucha. Bill pootočil hlavu tak, aby mohl Toma políbit.

„O té včerejší noci nebudeme mluvit, že ne?“ ujišťoval se Bill a díval se Tomovi prosebně do očí.

„Viděl to celý tým… teda ne tu ránu, ale to potom všichni se zájmem pozorovali.“ Pokrčil rameny a Bill si smutně povzdychl. Popadl svoji tašku a vyšel ven před tourbus. Venku bylo jasno a slunečno, ale přesto byla zima. Bill ani nečekal na Toma a rychle zamířil do hotelu, aby ještě nenastydl.

Hned ve vstupní hale ho odchytil manažer.

„Bille, co se to včera stalo?“ zuřil.

„Menší konflikt s antifanoušky…“ pokrčil rameny a chtěl pokračovat k recepci, ale Jost ho zastavil.

„Menší? Všichni viděli, jak tě jeden z nich praštil do obličeje, jsi v pořádku?“ ptal se a prohlížel si Billovu tvář.

„Naprosto, nic to nebylo, copak ty jsi nikdy nedostal ránu pěstí?“

„Ode dneška nebudeš nikam chodit sám, je to jasný? A dostaneš bodyguarda!“ rozhodl Jost.

„To není potřeba, Davide!“ Bill se z toho snažil vykroutit, jak jen mohl. A taky se modlil, aby sem teď nepřišel Tom, ten by ten nápad totiž okamžitě podpořil.

„To teda je potřeba, kamaráde! Nemůžeme si dovolit, aby se ti stalo ještě něco!“

„Ale mně se nic nestalo!“ Bill už začínal křičet.

„Co se to tady děje?“ ozval se najednou Tomův hlas.

„Ale, Bill se tady rozčiluje, když chci udělat něco na jeho ochranu.“ Vysvětlil mu Jost a probodl Billa očima. Bill po Tomovi vyslal zoufalý pohled, ale Tom ho ignoroval.

„Jsem pro, aby měl u sebe bodyguarda.“ Kývnul Tom hlavou a David se spokojeně usmál. Věděl, že už má z poloviny vyhráno, když se Tom postavil na jeho stranu.

„Pro Krista! Vy jste neuvěřitelní! Říkám vám, je to naprosto zbytečný!!“ Bill se od nich otočil a mířil pryč. Někdo ho ale chytil za loket a otočil zpět.

„Bille, chápeš, že se o tebe bojíme?“ promluvil Tom, který ho stále držel za loket a díval se mu hluboko do očí.

„No tak jo, ale říkám vám, je to absolutně k ničemu!“ Bill nakonec rezignovaně přikývl. Pak se podíval na Toma a zvedl jedno obočí. Snažil se mu sdělit, že když u sebe bude mít ochranku, nebudou mít oni dva skoro žádný čas pro sebe. Tohle zřejmě Tomovi nedošlo.

„Jsem rád, že sis dal říct.“ Poplácal ho Jost po rameni. Bill na to nic neřekl. Otočil se, a konečně si na recepci vzal kartu od svého pokoje. Tom šel hned za ním. Jakmile se za nimi zavřely výtahově dveře, Bill promluvil.

„Dělám to jen kvůli tobě, Tome.“ Řekl mu a pořád si ho nazlobeně měřil.

„Ne, děláš to kvůli své bezpečnosti a našemu klidu.“ Zavrtěl Tom hlavou a vracel Billovi pohled. Bill si odfrkl, čímž dal jasně najevo svůj nesouhlas.

„Opravdu bych nerad zrušil zbytek turné, a místo toho s tebou trávil čas v nemocnici.“ Řekl mu mírně.

„Ale proč se do toho tak pletete? Můžu si přece vzít ochranku, kdykoliv chci.“

„To jo, ale tvůj problém je, že ty nechceš. Proto tu bude jeden člověk, který bude mít v popisu práce nehnout se od tebe.“ Dveře výtahu se otevřely a dvojčata vystoupila v nejvyšším patře.

„Chci, abys věděl, že s tím nesouhlasím. To ho budu mít za zadkem pořád? 24 hodin denně?“ Tom pochopil, na co Bill naráží, vzal ho kolem ramen.

„Neboj, v buse s námi jezdit nebude, o to se postarám.“ Šibalsky se pousmál.