autor: S & Doris
Bill v první moment vytřeštil oči na Tomovo tělo řítící se do vody, ale v zápětí to nevydržel a dostal neskutečný záchvat smíchu. Připlácl si ruku na ústa a chtěl se uklidnit, ale nešlo to. Kor když se na něj Tom díval tak zmateně. Bill se prostě musel smát. Tom byl zkrátka vyvedený z míry tím, co mu Bill řekl, a teď byl ještě vyvedenější, když ho viděl se smát. Ani mu nevadilo, že se směje jemu. Smál se a bylo to krásný. Tom musel uznat, že kdyby byl na jeho místě, smál by se sám sobě, jak tam zahučel. Smích Billovi jednoznačně slušel. Tom se jen usmál a sledoval chichotajícího se Billa.
Líbezně sklopil zrak a tak… zvláštně? se usmál sám pro sebe. Sledovat Billa se zářícím úsměvem zdobícím jeho obličej bylo tak pěkné… vykopl nohou do vzduchu, studené kapky vody dopadly na jeho hruď. Nedokázal to jen tak pozorovat a rozesmál se zvonivě podobně jako on. Bill odskočil od kašny, když se sprška rozstříkla všude kolem, a ještě párkrát se naposledy uchechtl.
„Jsi ok?“ koukl po Tomovi. Přeci jen spadnout do kašny taky nemusí být jen tak. Mohl se sedřít o kámen nebo tak něco. Ale nevypadalo to na to. Tom jen přikývl na souhlas, potěšený Billovým zájmem o jeho zdraví. Zůstal v kašně a jen se ohnul přes její okraj. Zkoumal svoje prsty.
„Tome já budu muset už ale vážně jít,“ přiblížil se znovu Bill a Tom na něj jen trochu zklamaně koukl. Ale chápal to. Už tak se Bill zdržel a jistě byl z práce unavený, když pracoval tak pozdě.
„Děkuju. Dobrou noc Bille,“ usmál se okouzleně Tom. Bill jen kývnul hlavou.
„Donesu ti to mýdlo. Slibuju,“ dodal a zamířil domů. Momentálně se choval, tak, jako se ještě nikdy nechoval a absolutně to nechápal. Sahal na Toma, mluvil na něj a ještě se smál. Tohle nebyl Bill. Bill se s takovými lidmi nezahazuje.
„Tome já budu muset už ale vážně jít,“ přiblížil se znovu Bill a Tom na něj jen trochu zklamaně koukl. Ale chápal to. Už tak se Bill zdržel a jistě byl z práce unavený, když pracoval tak pozdě.
„Děkuju. Dobrou noc Bille,“ usmál se okouzleně Tom. Bill jen kývnul hlavou.
„Donesu ti to mýdlo. Slibuju,“ dodal a zamířil domů. Momentálně se choval, tak, jako se ještě nikdy nechoval a absolutně to nechápal. Sahal na Toma, mluvil na něj a ještě se smál. Tohle nebyl Bill. Bill se s takovými lidmi nezahazuje.
Tom po Billově odchodu dokončil svou chabou hygienu a s mimózním úsměvem se odplahočil zpátky do skate parku, v hlavě žádné myšlenky na pouliční chuligány. Momentálně, jako od chvilky, co jej poznal, se zabýval pouze Billem. Láhev samozřejmě nezapomněl vzít s sebou. Kolem Tomova úkrytu, pokud se to tak dalo říct, bylo liduprázdno. Ruch utichl, nic zvláštního. Kdo by taky chodil o půlnoci sem. Zalezl do obloukovité rampy, schoulil se do klubíčka a za pár minut propadl do říše snů. Snů o Přízraku.
Bill znaveně došel domů, jen se rychle opláchl a padnul do postele. Byl vyčerpaný. Spal možná ještě dřív, než dopadl na polštář. A spal dlouho. Vzbudil se až něco kolem jedenácté. Připadal si dolámaný jako pokaždé, když byl po práci. Ale nehodlal si stěžovat. Vhrabal se z postele a nechal vařit vodu na kávu, než si odběhl spáchat pravidelnou ranní očistu. S kávou se usadil ke svému laptopu, aby si přečetl příchozí mailovou poštu. Překvapilo ho, jak se mu opět do mysli navrtal Tom. Bill se probudil s bolestí zad… jak se asi musel probouzet Tom. Neuměl si to ani představit. Musel ale uznat, že jeho včerejší noční společnost mu nepřipadala až tak nevhod.
Přece jen, Bill žil sám a kromě společnosti v práci se téměř s nikým nestýkal, až na víkendové pařby s přáteli.
Otevřel svou elektronickou poštu a hned jej do očí praštil e-mail s přílohou od šéfa. Ano, bylo to to slibované, co si Bill měl vložit do své sbírky ve složce ve svém počítači. To to trvalo. Ovšem zase až tak na to vzpomínat nechtěl. Nebylo to dobré. Aspoň pro něj ne. Nezabýval se s tím dále a počítač po pár minutách vypnul. Odtáhl se od stolu a našpulil rty. Promnul kuličku na jazyku mezi zuby a svěsil ramena. Neměl co dělat.
Jeho život byl v podstatě nudný, když o tom tak přemýšlel. Stereotypní, a nějaké rozptýlení se mu moc nedostávalo. Nebylo ani moc možností. Zapnul televizi jako zvukovou kulisu. Neměl rád to ticho, které kolem něj vládlo. Stejně ji ale moc nevnímal. Nic pořádného v ní ani nebylo. Přemýšlel, co by asi mohl dělat a jen velice neochotně si připouštěl, že rozptýlení mu dopřává ten mladý bezdomovec. Ať už se ho štítil či ne, byl to někdo, kdo narušil Billův jinak vcelku nudný život, a Bill stále častěji přemýšlel, že občasné návštěvy skate parku by nemusely být až tak úplně na škodu.
Kdyby si to připustil ještě víc, měl chuť vyhledat jeho společnost právě teď. Tom byl milý, vtipný, povídalo se s ním příjemně. Dokonce byl roztomilý… Bill se sám pro sebe usmíval, tahal si za nehet, dokud jej nezabolel a lehl si na gauč. Přitulil jemný rudý polštářek k hrudi a zavřel oči. Tom si nemůže přitulit nic… Leda tak Billovu flašku, uvažoval Bill. Povzdychl si a začal pro sebe broukat nervózně jakousi melodii.
„Achjo…“ přetočil se na bok. Měl ho v hlavě. Chtěl jít za ním a povídat si. Sakra, ale to není přece Bill!
„Achjo…“ přetočil se na bok. Měl ho v hlavě. Chtěl jít za ním a povídat si. Sakra, ale to není přece Bill!
Bill se takovým lidem vyhýbal. Neměl je rád. I vůči Tomovi v něm byla pořád nějaká ta averze, ale přesto ho to za ním táhlo. Nechápal proč. Nechápal, proč má potřebu si povídat s někým, jako je Tom. Mohl by přeci zvednout telefon a zavolat někomu ze svých kamarádů. Ale na druhou stranu s nimi řešil neustále jen povrchní věci. Tom takové věci házel za hlavu. Byl spontánní a to se Billovi líbilo. Tom byl schopný se bavit o všem, co ho v daný moment napadlo.
Bill se po nějaké době nepohodlného vrtění zvedl a v kuchyni se zakousl do jednoho z jablek. Zůstal opřený o kuchyňskou linku a šťávu z jablka nechal stékat po rtech. Přemýšlel. Pokud něco rychle nevymyslí, tak za celé odpoledně umře nudou. Jak by ale mohl omluvit, to, že šel opět za ním?
„To mejdlo,“ ťuknul se po chvíli do čela. Zapomněl by na něj. Ale to byl přeci velice dobrý důvod k návratu. „Mohl…“ zastavil se. „Mohl bych mu vzít něco k jídlu, když už mu ponesu tohle. Třeba jablko a chleba. No a možná nějaké pití k tomu,“ střádal si v hlavě plány a za dobrých padesát minut a dvě sekundy byl pryč s domu s taškou v ruce.
Mířil si to rázným krokem do malého obchodu. Musel přece koupit to pití. A sobě cigarety, docházela mu zásoba nikotinu v krvi. Možná proto byl tak divný. Pro něj divný. Vzal si časopis s módou, nějaký hudební, kde byly pouze trapné bulvární drby, ony tyčinky smrti, jak říkal Tom, a dvě láhve Coly.
Nebyl si jistý, zda Tom Colu pije, ale neznal snad člověka, který ji nepil. Takže sázel i na Toma. Hned před obchodem si zapálil jednu z cigaret, a teď už línější chůzí se vybral ke skate parku. Kupodivu nebyl ani líný se líčit než šel. Nebo to možná bylo tím, že bylo pošmourno, a tak sluneční brýle byly zbytečné. Jakmile je ale neměl, musel být namalovaný. Připadal by si velice divně, kdyby nebyl.
Děkoval bohu za to, že se vyrábí tak velké kabelky a celý nákup v igelitce se mu do ní vešel. Chodit s igelitkou bylo totiž krajně nevkusné pro jeho osobu. Připadal by si podřadně. Jako nějaký sociálně pozadu.
Pokuřoval si spokojeně a sebejistě vstoupil na půdu skate parku. Možná byl paranoidní, ale přišlo mu, že nikdy dřív přes skate park tak často nechodil, a najednou ono místo navštěvuje až moc často. Dokonce se zájmem pohlíží na kluky, kteří se předvádí před dívkami.
„Přízraku!“ uslyšel kdesi za sebou. Ztuhl. To je Tom. A volá na něj.
Nechtěl se hned otáčet. Pořád nechápal, proč mu Tom dal zrovna tohle oslovení, ale líbilo se mu to. Působilo to tak zvláštně. A podle toho mu bylo nanejvýš jasné, že to je Tom. Nikdo jiný mu takhle neříkal. V duchu se zaradoval, i když na tváři to nedal znát. Otočil se po hlase. Tom stál kousek od něj a v dlaních svíral lahev s vodou. Očividně čerstvě napuštěnou.
„Ahoj,“ pozdravil a lehce se pousmál. Tom byl trochu překvapený. Měl sice v paměti, co mu Bill slíbil, ale naučil se moc takovým slovům nevěřit. Každopádně byl rád, že ho vidí.
Pomalu k němu cupitavým krokem došel, tak akorát. Ne moc blízko, nechtěl, aby byl Billovi nepříjemný ještě víc, než je. Stydlivě sklopil oči a usmál se též.
„Tak tys přece jen přišel,“ špitnul potichu a letmo zavadil pohledem o Billa, než znova zíral na jeho špičky bot. Byly zajímavé. Nebyl to ale důvod toho, proč se tam díval.
„Jo, slíbil jsem ti to,“ Bill působil zakřiknutě. „A já sliby plním, Tome,“ klesl hlasem, vyhledával oční kontakt. Možná chtěl vidět Tomovu křehkost.
„Tak tys přece jen přišel,“ špitnul potichu a letmo zavadil pohledem o Billa, než znova zíral na jeho špičky bot. Byly zajímavé. Nebyl to ale důvod toho, proč se tam díval.
„Jo, slíbil jsem ti to,“ Bill působil zakřiknutě. „A já sliby plním, Tome,“ klesl hlasem, vyhledával oční kontakt. Možná chtěl vidět Tomovu křehkost.
„Ale nemusel jsi,“ pokrčil Tom lehce rameny. Sliby se sice měly plnit, ale v jeho případě by se nedivil, kdyby ne.
„Já vím. Ale když slíbím, tak splním. Což je u mě co říct. Málokdy něco slibuju.“ Zalovil v kabelce a vytáhl igelitku se vším. S mýdlem, Colou a i nějakým tím jídlem. Podal ji Tomovi a ten si ji váhavě vzal. Nakoukl do ní a několikrát překvapeně zamrkal.
„Já vím. Ale když slíbím, tak splním. Což je u mě co říct. Málokdy něco slibuju.“ Zalovil v kabelce a vytáhl igelitku se vším. S mýdlem, Colou a i nějakým tím jídlem. Podal ji Tomovi a ten si ji váhavě vzal. Nakoukl do ní a několikrát překvapeně zamrkal.
„To jsou asi tvoje věci,“ podával mu tašku zpátky, ale Bill jen nesouhlasně kroutil hlavou.
„Kdepak, donesl jsem ti SLÍBENÉ mýdlo,“ dal důraz na ono slovo. „A abych nevypadal jako chrtna, a hlavně, abych ti udělal radost, tak nějaké jídlo a pití. Dokonce tam máš časopis, mě tohle moc nebaví, ale jsou tam různě drby,“ začal Bill rychle povídat a sám od sebe přistoupil k Tomovi a hrabal se mu již v jeho igelitce a ukazoval mu obsah tašky. „Máš tu jablka, abys měl na večer. Taky nějaký chleba a pití. Doufám, že piješ Colu,“ mlel rychle a Tom pouze zíral.
„To myslíš vážně?“ Nestačil se divit. Nečekal by to. Ne tohle. „To… to jsi ale nemusel. Děkuju,“ nevěděl co jiného by měl říct.
„Nemáš zač. Hlavně si to hlídej, ať ti to nevezme někdo jinej,“ pokýval Bill starostlivě hlavou a opřel se o jednu z ramp. Hned ale ucukl, když po rampě sjel někdo na prkně.
„Neboj. Pohlídám si to.“ Přikyvoval Tom
„Nemáš zač. Hlavně si to hlídej, ať ti to nevezme někdo jinej,“ pokýval Bill starostlivě hlavou a opřel se o jednu z ramp. Hned ale ucukl, když po rampě sjel někdo na prkně.
„Neboj. Pohlídám si to.“ Přikyvoval Tom
„Pojď jinam, tady je to nebezpečný. Nedávají pozor. Ještě mi tě přejedou,“ ani si to neuvědomil a vzal Billa za loket. Ruce měl čisté, vždyť právě přišel z Kauflandu. A odvedl Billa o kus dál, ke svému úkrytu. Bill jen vytřeštil oči a zíral na svou paži, kterou jemně, ač pevně, svírala Tomova dlaň. Bill si prohlížel v téhle krátké chvilce Tomovy prsty a tělem mu projelo cosi podivného.
Raději co nejšetrněji vymanil svoji ruku z jeho sevření, aby ho ty pocity přešly. Nechtěl se jimi moc zabývat. Tom sroloval igelitku a položil ji do svého úkrytu. Cítil se opět plný energie a pohody. Billova přítomnost mu v tomhle napomáhala.
„Ty se líčíš?“ poškrábal se na spánku. Vlastně mu oči ještě neviděl. Bill měl vždy brýle. Překvapilo ho to, ale nemohl říct, že se mu to nelíbí.
„Jo. Většinou vždycky. Když nejsem línej, a to pak nosim brejle,“ zasmál se Bill a opřel se o kraj betonu.
„Jo. Většinou vždycky. Když nejsem línej, a to pak nosim brejle,“ zasmál se Bill a opřel se o kraj betonu.
Tom si chtěl zalézt společně s ním dovnitř, ale musel si jej stále pečlivě prohlížet. Jeho oči… byly tak hluboké a čitelné. Jako by Bill mluvil pohledem. Vůbec v nich neviděl něco povrchního. Určitě skrýval v sobě pravé já, Tom si to v hlavě říkal a přesvědčoval se.
„Máš moc hezké oči. Takové… uhrančivé,“ brouknul Tom a opravdu vlezl pod rampu. Malým gestem naznačil Billovi, aby jej následoval. Neodolal a musel hmátnout v igelitce po jablku. Zadíval se na Colu. Nepil ji, poněvadž jej po ní vždy bolel žaludek, ale kvůli Billovi ji vyzunkne.
„Máš moc hezké oči. Takové… uhrančivé,“ brouknul Tom a opravdu vlezl pod rampu. Malým gestem naznačil Billovi, aby jej následoval. Neodolal a musel hmátnout v igelitce po jablku. Zadíval se na Colu. Nepil ji, poněvadž jej po ní vždy bolel žaludek, ale kvůli Billovi ji vyzunkne.
Bill váhavě nakrčil čelo. Přišlo mu trochu divné tam lézt. Mírně špulil rty v zamyšlení, ale nakonec se sehnul a vlezl za ním. Zůstal ale dost u kraje, aby měl případně co nejsnadnější možnost úniku. Stát se mohlo cokoliv a Bill byl ostražitý. Tom to podvědomě cítil, ale nic neříkal. Vlastně Billa trochu chápal. Na jeho místě by se možná taky obával. Ale Tom by mu nemohl ublížit. Ani by mu neukradl tkaničku u boty, natož něco vážnějšího.
„Tome proč spáváš tady?“ zatvářil se Bill bolestně. Bylo to sakra nepohodlné a jen z představy že by tu spal, ho bolely záda. Nedej bože, kdyby to opravdu měl udělat.
Tom se na něj letmo podíval Ono jablko bylo zelené a Tomovi se okamžitě na jazyku seběhly sliny. Tato jablka jsou plná šťávy, a to znamená, že dostane další tekutinu do svého těla. Konečně nějaké vitamíny.
„Tady mám klid…“ špitnul Tom, zakousl se plně do ovoce a přivřel oči nad tou dokonalou chutí. „Nechtěl jsem být někde na nádražích a podobně,“ huhlal s plnou pusou a stydlivě pohlížel na Billa. Cítil se trapně, že přitáhl někoho tak luxusně oblečeného a z lepší společnosti sem, kde žil.
„Musí tě tu bolet záda,“ namítnul černovlásek a zamračeně se předklonil dopředu. Nevěděl, co jiného říct. Sám netušil, co by dělal na jeho místě a jako bezdomovec se pohodlí nejspíš nedočkáte.
„Tady mám klid…“ špitnul Tom, zakousl se plně do ovoce a přivřel oči nad tou dokonalou chutí. „Nechtěl jsem být někde na nádražích a podobně,“ huhlal s plnou pusou a stydlivě pohlížel na Billa. Cítil se trapně, že přitáhl někoho tak luxusně oblečeného a z lepší společnosti sem, kde žil.
„Musí tě tu bolet záda,“ namítnul černovlásek a zamračeně se předklonil dopředu. Nevěděl, co jiného říct. Sám netušil, co by dělal na jeho místě a jako bezdomovec se pohodlí nejspíš nedočkáte.
Tom si poposedl a otočil se čelem k Billovi. Ten znejistěl znovu a jaksi se stáhl do sebe. Bylo mu celkem chladno.
„Proč jsi mi donesl jídlo? A nevadí ti, že ti tykám? Kolik ti je? Nechce se mi ti vykat, když už… se docela známe,“ kulil na něj Tom své oči. Vypadaly jak korálky. Zvědavé a nejisté. Plné otázek.
„Máš moc otázek najednou, už jsem ti říkal, abys mluvil postupně,“ zabručel nervózně Bill a sledoval Tomova ústa vlnící se tím, jak jedl. Měl pěkné rty, plné a vláčné. Bill zakroutil hlavou a prohrábnul si svou vlnu natužených vlasů. Zase přemýšlel nesmyslně jako předtím, kdy mu myl záda. Co záda! Boky a skoro bříško!
„Neptej se mě na to proč, prostě jsem ti chtěl udělat radost. Nesnáším, když…“ jeho myšlenky byly nevyřčeny. Nemohl mu přiznat nějaký pocit neznámé lítosti k jeho osobě, či co to bylo. Bill to nechápal, a hlavně to ani pochopit nechtěl. „Vypadal jsi hubeně a kručelo ti v žaludku. Nevidím důvod, proč bych ti neměl donést něco dobrého, když ti to prospěje. A je mi dvacet,“ mumlal nervózně Bill a bylo mu zvláštně. Divně a až blbě. Nechtěl tu být a zároveň ano. Líbilo se mu sledovat něco, za co mohl a bylo to k užitku.
Tom ztratil slova. Přišlo mu to na nejvyšší míru milé a dobrotivé. V jeho duhovkách se odrážela vděčnost a úcta. Jeho Přízrak je tak hodný, a zrovna na něj. Možná není na ostatní. I když… ne, Tom zase bloudil kdesi v neznámých končinách mozkových závitů a dělal si dedukce podle svých pocitů.
„Přízraku?“ řekl potichu Tom a zvedl ustrašeně pohled k Billovi.
„Co?“ otázal se. Nevnímal. Vyhledal s Tomem oční kontakt a strnule seděl. Tom se zhluboka nadechl a nevinně promluvil: ,,Já… mám tě rád.“
autor: S & Doris
betaread: Janule
a jeje:D
To jsem zvědavá co na to řekne Bill xD
Měl si umýt i přirození, byla by sranda xD
Tuhle povídku čtu už od začátku..od 1 dílu co jsi tu přidala ale byla jsem nějak líná napsat ti komentář 😀 Takže se za to omlouvám a chtěla bych ti říct že jsem si tuhle povídku doopravdy zamilovala 😀
uzasna povidka
tak to jsem tedy zvědavá, co na to řekne Bill.. myslím, že nejdřív uteče a pak za ním dojde s omluvou :)) ale nebude hádat, nechám se překvapit 🙂 jinak bylo to úžasné, miluju tuhle povídku, hodně rychle dál, prosím :))
Tak tenhle díl mě dostal!!! Nejvíce se mi líbilo, že Bill najednou pocítil potřebu Tomovi pomoct a postarat se o něho, doufám, že od lítosti přejde i na silnější pocity. No, Billova reakce na Tomovo přiznání asi nebude nejlepší, řekla bych, že omdlí xD
Povídka je fakt skvělá =)
Moc krásná povídka těšim se na pokračování…
tak to sem nečekala že mi přinese i jídlo Bille poklona! xDD no co mu asi Billís řekne 😀 já tebe taky ♥ :DD
doufam ze se Bill moc nevysrasi
Dokonalá poviedka,každé jedno slovo hltám … och,presne snád Bill bude reagovať dobre,čiže tak ako to chceme my ^_^
jůůů <3 zajímá mě, co na to Bill řekne 😛 prosíím další 🙂
Málo povídek dočtu do konce. Ale tohle je fakt srdcovka. Takhle by se lidi měli k sobě chovat, slušně a normálně. Jsou to dva lidé různých sociálních vrstev a stejně Bill měl tu péči někomu pomoci. Škoda, že takových lidí není víc. V povídkách je všechno lepší, že? Jdu na další díl 🙂
No… nepovedal, že miluje, tak by to nemuselo príliš Billa vyplašiť 😀 Tom je také neviniatko roztomilé 🙂 Zaujímalo by ma čo Bill robí a prečo je Tom na ulici.
To Tomovo ´Mám Tě rád´, je takové roztomilé 🙂 Jenom si nejsem jista, jestli to Billa nevyplaší 😀 Aby si nemyslel, že se do něj Tom zamiloval a chce ho tam přetáhnout 😀
A moc se mi líbí ta Billova změna. On je teda asi pořád stejný, ale je milé vidět, jak se o Toma stará, nosí mu jídlo, pití..a sám od sebe za ním chce jít 🙂