autor: Sch-Rei
Tom seděl na chodbě s papíry v rukou. Přesněji s těmi papíry, které dostal od ředitele. Netušil, co v nich je. Celkem měl i strach je otevřít. Bál se toho po tom, co se dozvěděl o Billovi. Co udělal.
Vždyť… Bill je vrah. Zabil vlastní matku. Zabil svou přítelkyni, a své ještě nenarozené dítě. Už to bude čtvrtý den, co je Bill tam nahoře v osmém patře. Tom měl o něj strach, ale také se bál, co by se stalo, kdyby za ním šel. Nebylo by lehké se za ním dostat, pochyboval, že by jej za ním pustili, bylo to vlastně téměř nemožné. Ale z čeho měl největší strach, byl sám Bill. Bál se jeho chování, reakce k Tomovi. Přeci jen, terapie, kterou mu nasadili, by i psychicky zdravému člověku úplně vymyla mozek, tak co teprve Bill? Po tom, co si zažil. Neslyšel o něm skoro nic, tedy až na nějaký rozhovor dvou ošetřovatelů přímo z osmého patra. Podle toho, co slyšel, se Billovi chování opravdu vymyká z rukou. Ztrácí sám nad sebou kontrolu. Tom mu musel nějak pomoct. Chtěl mu pomoct. Už od té první chvíle, v sobě cítí chtíč, aby mu mohl pomoct. Aby ho z toho mohl nějakým způsobem dostat, a nemusel se tak příšerně trápit. Zabíjet se.
Vstal ze židle, a šel do pokoje pro ošetřovatele. Potřeboval si něco ujasnit.
Otevřel dveře. Uvnitř bylo několik ošetřovatelů, ale Tomův pohled padl jen na jednu osobu.
„Dian,“ pronesl k blonďaté slečně, která jen seděla na křesle se složkou v ruce a pročítala si něco. Zvedla pohled svých zelených očí směrem k Tomovi.
„Děje se něco, Tome?“ usmála se na něj zářivým úsměvem.
„Můžu s tebou mluvit, prosím?“ pousmál se Tom. Dívka jen přikývla a položila složku s papíry na stolek. Vstala, a šla k Tomovi. Měla světle zelené tričko s nápisem Beautiful, tmavé riflové šortky a na chodidlech bílé baleríny. Okolo ramen měla bílý plášť. Její zelené jiskřivé oči byly obtaženy tenkými černými linkami, a pod nimi tenkou ne moc výraznou vrstvou zelených stínů. Na řasách měla silnou vrstvu řasenky, a její rty byly obtaženy růžovým leskem na rty.
„Co potřebuješ, Tome?“ usmála se na Toma, když se před ním zastavila.
„Já… Spíš bych to potřeboval probrat někde, kde je větší soukromí, Dian,“ řekl tiše blondýnce.
„Oh, dobře, můžeme jít do šatny, co ty na to?“ pousmála se.
„Ne, tam by někdo mohl být, potřebuji úplné soukromí,“ řekl naléhavě. Dian nechápala.
„Tak tedy, máš nějaký nápad, kam?“ zamrkala.
„J-já … Myslel jsem, že bychom to mohli probrat…ve výtahu,“ vydechnul Tom, a sklopil pohled.
„V-ve výtahu? Proč ve výtahu, proboha? Tome, co se děje?“
„Jde o jednoho pacienta, Dian, ale o tom tady mluvit nebudu,“ zašeptal skoro neslyšně, ale tak, že to Dian mohla slyšet.
„Tak… Tak dobře, pojď,“ vydechla blondýnka, a vzala ho za zápěstí. Táhl ho směrem k výtahu.
Čas běží,
Je tak rychlý,
Rychlejší než já sám.
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
No teda doufam že to nebude jako ve většině povídek a nevrhne se tam na ní xD ale jinak je to moc zajímavý 🙂
Myslím, že se na ni Tom stoprocentně nevrhne xD Jsem zvědavá, co vyzví, pokud něco vyzví, a hlavně, jak chce Billovi pomoct =)
Tyjo, tak to je asi ta nejvíc vypsychovaná povídka, co jsem kdy četla 🙂 Ale je to napínavý, jak kšandy 😛 Rychle dalšíí!! 🙂