autor: cynical_terror & undrockroll
„Řekl jsi mi to,“ byla první věc, kterou Tom řekl, když byl konečně s Billem sám. Byli ve svém hotelovém pokoji a tak museli mluvit.
„To nebylo tak, jak jsem si to představoval, že by se to stalo,“ řekl Bill, sedící na posteli. Nedíval se na Toma. „Myslel jsem, že o tom nejdřív promluvíš se mnou. Myslel jsem, že počkáš. Nevěděl jsem, že budeš tak nedočkavý, až až…“
„Bille, ježíši,“ řekl Tom a zavrtěl hlavou. Dredy ho šlehly přes tvář a on se o krok přiblížil k bratrovi. „Nebyl jsem nedočkavý, byla to nehoda, opravdu, ani se mi to nelíbilo.“
„Nelži mi,“ řekl Bill. „Může se ti to líbit. Je to sex. Jen nelži. Myslel jsem, že mi to řekneš. Myslel jsem, že se společně rozhodneme, která to bude. Myslel jsem, že o tom budu vědět. A ne, že budu uzavřený mimo svůj pokoj celou noc, zatímco ty budeš šukat nějakou holku.“
Bill pohlédl na Toma, v očích mu zářily slzy a všechen hněv a rozmrzelost z Toma opadla. Padl před Billem na kolena a objal mu nohy. Bill se snažil odtáhnout, ale Tom jej objal pevněji.
„Omlouvám se, je mi to moc líto,“ řekl. „Nemyslel jsem. Neznamenalo to nic a jen… stěží jsem to udělal. Přísahám.“
Billa bolelo srdce z toho výjevu, který viděl před sebou. Tom téměř plakal, fňukal a zhluboka dýchal. Bill mu položil ruku na hlavu a pohladil ho po vlasech. „Jen bych si přál…“
„Já vím, já vím.“
„Ne,“ řekl Bill a zavrtěl hlavou. „Ty nevíš. Ale to nevadí, myslím.“
„Bille, to ne.“
Bill se zamračil, ustoupil a vyprostil se od Toma. „Můžu ti věřit?“
Tom vytřeštil oči a vzhlédl. „Myslíš snad, že ne?“
Bill pomalu pokrčil rameny. „Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal, Tomi.“
Tom se přerývavě nadechl a posadil se na podlahu, přitáhl si kolena k hrudi. Cítil se otupěle, hloupě a vyčerpaně. Ve způsobu, jakým se na něj Bill díval, bylo něco, co nemohl zvládnout, bál se toho.
„Byl jsem zmatený, myslel jsem si, že možná dělám to, co jsi chtěl,“ řekl Tom, otřel si oči. „Chtěl jsi to.“
Bill si povzdechl a slezl z postele. Sedl si vedle Toma a opřel se mu o rameno. „Nechci se hádat, cítím jen bolest. Myslím, že… nebyl jsem na to připravený. Myslel jsem, že budu připravený, že bychom, já nevím, to připravili spolu. Ty a já. Jako vždycky.“
Tom přikývl a přitiskl obličej k Billovu krku. „Nikdy předtím jsem ti takhle neublížil. Nevím, co mám dělat.“
Bill hladil Tomovy vlasy a jemně ho tišil. „Udělal jsi to pro nás, že jo?“
„Ano, já bych jen…“
„Dobře,“ řekl Bill. „Dobře. Pak je to vše. Udělal jsi to pro nás. Nejsem naštvaný. Měli jsme přítelkyně už dříve, dokonce jsi s nimi spal už dříve, prostě je to tak.“
„Miluju tě,“ řekl Tom. Pevně Billa objal, políbil ho na krk a přejel rukama nahoru a dolů po jeho zádech.
Bill si povzdechl a přitlačil se k němu blíž. „Je to v pořádku, Tomi. Miluju tě.“
„Jo?“
„Jo.“ Přikývl Bill a trochu se usmál, ale stále bolestně. Několikrát zamrkal, oči měl vlhké od slz a několikrát se zhluboka nedechl. „Bože, to je hloupé. Tome, samozřejmě, že jsi mi nechtěl ublížit. Je to tak?“
Tom jen stiskl Billa pevněji, roztáhl prsty na jedné ruce a masíroval Billovi pokožku hlavy. „Bille, přestaň. Ty víš…“
„Ano, ano, ano,“ řekl Bill, rychle přikývl. „Je mi to líto, Tomi. Je mi to líto.“
„Teď se omlouváš?“ Tom se tiše zasmál, konečně uvěřil, že to bude v pořádku. „Nech toho, ty jsi tak hloupý.“
Bill strčil Toma jemně do ramene. „Polib mě.“
Tom se ušklíbl a dal Billovi dlouhý polibek. Když se od sebe odtáhli, oba se usmívali, téměř ostýchavě.
„Myslím, že z toho vzešla jedna dobrá věc,“ řekl Bill jemně.
„Hm?“
„Georg a Gustav tě s ní zřejmě viděli odejít,“ řekl Bill a nakrčil nos. „Možná už nám nebude Gustav tolik stát za zády?“
„Jo, myslím, že ne,“ řekl Tom.
Bill se měkkými prsty dotkl Tomovy čelisti a řekl velmi tiše: „Ale nebylo to tak dobré, že? S ní?“
Tom zavrtěl hlavou, sklonil ji a políbil Billovy prsty. „Nic to nebylo. Mohl jsem myslet jenom na tebe.“
„Opravdu?“ zašeptal Bill. Posunul se blíž, skoro až na Tomův klín. „Jsi raději se mnou?“
„Samozřejmě,“ řekl Tom. „Samozřejmě, Bille. Nechci to dělat s nikým jiným. Jsi mnohem lepší.“
„Jsem?“ Bill přejel přes Tomovy rty a spolu se zřítili na podlahu. Tom se k Billovi přitlačil a políbil jej na krku.
„Ty jsi můj Bill,“ řekl Tom, chraplavě.
Bill se usmál a prohnul se nahoru. „Ukaž mi to.“
Tom pohladil celé Billovo tělo a snažil se mu ukázat, jak moc ho miluje.
***
Tom držel Billa pod sebou a pohyboval se proti němu, jak se pod ním Bill svíjel rozkoší. Jejich rty se spojily a Bill vcucnul do úst Tomův spodní ret, miloval chuť rtů svého bratra.
Byli doma, jen na malé zastávce. Jejich matka a Gordon byli na celý den pryč a dvojčata využívala svůj čas ve své známé ložnici, v posteli, kde to všechno před lety začalo. Bill miloval vůni Tomova pokoje, který kdysi býval i jeho pokojem. Bylo to příjemné a teplé, a on se cítil až směšně šťastný.
„Kdy říkala, že přijde domů?“ vydechl Bill. Cítil, jak Tomův penis šťouchnul do jeho vstupu. Trhnul sebou a zatlačil dopředu. „Za jak dlouho? …Oh…“
Tom přirazil dopředu, ne do Billa, ale mezi jeho horká stehna. „Bille, pšt, nemluv o mámě, zatímco my…“
„Já vím, já vím,“ odpověděl Bill s úsměvem a políbil Toma na krk. Uvěznil Tomův penis mezi stehny a stiskl. „Ty jsi tak tvrdý, tak tvrdý, Tomi. Proč?“
„Děláš si srandu?“ Tom se odmlčel a opět si jej pod sebou přidržel. „Bille…“
„Hm,“ bylo všechno, co Bill řekl, zavřel oči a uvolnil stehna. „Teď, do mě, jsem připravený.“
„Nech mě se více namazat,“ řekl Tom a Bill ho praštil do paže. „Au!“
„Už žádný gel,“ řekl Bill. „Píchal bys mě věčnost a my nemáme tolik času.“
„Máma říkala, že bude celý den pryč.“ Tom přirazil opět proti Billovi a oba zasténali.
„Tomi, to už byl celý den,“ zafňukal Bill. Šťouchl svým nosem do Tomova. „Tak už mě kurva ošukej.“
Tom zasténal a pak se usmál, zatlačil a přišrouboval Billa do matrace. „Jen… buď trpělivý.“
„Hm,“ Bill tiše zasténal, zamrkal na svého bratra. Tom cítil, jak se mu trochu stáhla hruď, Bill pod ním vypadal tak dekadentně a on nechtěl nic jiného, než stisknout celé jeho tělo a pohybovat se v něm. „Tomi, trvá ti to moc dlouho… příliš dlouho.“
„Bude to takhle lepší, jsem z tebe tak zatraceně tvrdý,“ zašeptal Tom. „Tvůj zadek… Bille, uf.“
Bill se usmál a zavrtěl, přitáhl si Toma blíž a sevřel mu nohy kolem pasu. Tomova erekce mu vklouzla přesně mezi stehna a šťouchla ho za jeho koule. Bill hlasitě zasténal. „No tak, udělej to.“
„Pracuju na tom,“ usykl Tom.
Bill ucítil tlak, a poté vniknutí něčeho úžasně horkého. Zakňučel a v tu chvíli se rozzlobil, když si uvědomil, že je to Tomův prst. „Ne, Tomi, to už jsi dělal.“
„Jen trochu,“ řekl Tom. „Miluju, když se tě dotýkám.“
„Já miluju, když mě šukáš,“ odsekl Bill. „Tvrdě. Když okolo nikdo není. A okolo nikdo není jen výjimečně. Prosím, Tomi. Já potřebuju-“ Bill vykřikl, když Tom vyndal prsty a přirazil do jeho těla, tvrdě a drsně. „Ježíši!“
Tom zaskřípal zuby a držel se, aby se okamžitě neudělal.
***
Simone nakoukla do své kabelky, přeplněné věcmi, hledala klíče od domu. Zrovna odřekla nakupování s přítelkyní ve městě. Byla unavená, nohy ji bolely a nemohla se dočkat, až uvidí kluky.
Našla klíče a vytáhla si i mobilní telefon. Vytočila známé číslo a čekala na odpověď. „Haló?“
„Gordone, miláčku,“ řekla Simone, položila nákupní tašky a opřela se o dům. „Jen jsem ti chtěla říct, že jsem doma.“
„Tak brzy?“ Gordon se zasmál. „Kolik mě to bude stát?“
„Ach,“ odpověděla Simone a protočila oči. „Kdy tě můžeme očekávat doma? Co chceš k večeři?“
„Ach, pozdě. Ty a kluci si zatím objednejte pizzu nebo tak něco.“
„Dobře,“ řekla Simone, zvedla tašky a zastrčila klíč do dveří. „Promluvíme si později, miluju tě.“
„Miluju tě, ahoj.“
Simone schovala telefon a otočila klikou.
***
„Ohhhhhhh, ano,“ zasténal Bill. „Ano, ano!“
Tom se odtáhl a zíral na Billa, pozoroval ho, jak se svíjí na matraci. „Kurva, Bille, jsi tak krásný.“
Bill ještě více zrudl. „Více,“ bylo vše, co řekl a Tom opatrně přirazil. Postel vrzala, jak se pohybovali a nespouštěli se z očí.
Tom se chytil čela postele a zatlačil tak hluboko, jak jen mohl. „Ach, bože, miluju tě,“ řekl Tom.
Bill se usmál a roztáhl nohy ještě více. „Miluju tě, oh, kurva, já tě miluju!“
Teplo začalo prostupovat Tomovým žaludkem a on to nemohl zadržet. Začal přirážet tak tvrdě, jak jen mohl, držel ho a sténal.
Bill sténal, příliš, sténal a křičel. A co, že křičí? „Už budu!“ zanaříkal. „Oh… oh!“
Tom znovu ostře přirazil. „Já taky,“ zašeptal.
***
Simone zavřela dveře s tichým kliknutím a hodila taška na kuchyňský stůl. Ty nohy ji jednou zabijí.
„Kluci?“ zavolala.
Odpovědí jí byly nějaké legrační zvuky. Slyšela nějaké halasné zvuky, přicházející z prvního patra, dunění, nárazy a křik.
„Bille?“ Simone rychle přešla ke schodům. Odmlčela se a poslouchala.
A pak zbledla.
„Ach, bože, Tome… Tome, bože můj, ty jsi tak… Uf, ježíši, Tomi… Tomi… tak blízko, už budu… Ach bože, vždycky to děláš tak dobře… udělej to… tvrději…“ Billův hlas, rozléhající se halou po domě, ničil Simonin svět jako domeček z karet.
„Ach. Můj bože,“ zašeptala, ucouvla. Oči měla přilepené k místu na horní části schodiště, Tomovy dveře.
Ozvalo se hlasité zasténání, které ji přinutilo couvnout, a pak uslyšela zamručení. „Bože, Bille, máš to všude.“
„Je to ve mně, je to ve mně, oh bože,“ odpověděl Bill hlasitě, bez dechu. Pak uslyšela ránu proti zdi a zachvěla se.
„Bille, kurva, miluju tě, bože, jsi tak zatraceně krásný…“
Simone si položila ruku na ústa a rychle vyběhla ven, přetočil se jí žaludek. Sešla z cesty a opřela se o schránku, ohnula se a zhluboka dýchala. Ústa se jí plnila slinami a ona měla pocit, jako by měla zvracet. Nebyla si jistá.
Ale byla si jistá jednou věcí. Celou dobu měla pravdu. Všechny ty roky, kdy je podezřívala z nejhorších věcí, svá dvojčata, měla pravdu.
Narovnala se a několikrát se zhluboka nadechla, zavřela oči a třela si čelo.
„Kurva,“ řekla hořce. „Do prdele.“ Rozzlobeně kopala do schránky. „Je to moje vina.“ Chtěla křičet nebo brečet. Cokoliv, co by uvolnilo smutek a vztek v ní.
„Co mám dělat?“
Udělala to jediné, na co dokázala myslet. Vrátila se do domu, u dveří se otřepala. Otevřela dveře, prudce a nahlas.
„Kluci, jsem doma!“ zvolala. V domě bylo ticho, vydechla úlevou. Možná si to všechno jen představovala?
Ozvalo se tiché vrzání schodů a dolů šel Bill ve zmuchlaném tričku a spacích kalhotách. Vlasy měl rozcuchané, dokonce více, než obvykle, a čelo měl rozpálené. Usmál se na ni a protáhl se.
„Hej, mami, už jsi zpátky?“ zeptal se. V tom okamžiku nedokázala nic říct, hleděla na něj nechápavě. Zářil, vypadal šťastně, jako by právě jen…
„Jo,“ řekla.
„Jsi v pořádku? Vypadáš trochu nemocně,“ řekl Bill a zvedl obočí.
„Ne, ne. Jsem v pořádku,“ řekla. „Jen se cítím trochu… mimo.“ Pak si všimla ručníku kolem jeho ramen.
„Chystám se do sprchy,“ řekl. „Bude brzy večeře? Mám hlad.“
Polkla. „Proč nepoužiješ horní koupelnu?“
„Tom ji používá. A já vím, co řekneš, že je škoda teplé vody. Myslím, že bychom se měli sprchovat spolu a šetřit vodou,“ řekl se smíchem.
Simone zbledla a Bill se na ni zvláštně podíval.
„To byla legrace,“ řekl. „Měla by ses posadit nebo tak něco. Možná bychom si mohli objednat pizzu?“
„Ehm, jo.“ Simone se posadila ke stolu, Bill jí dal malou pusu na tvář a pak zmizel do koupelny. Byl cítit potem a Tomovou kolínskou. Simone se pod tím dotekem trochu otřásla, položila si ruku na tvář a cítila se špatně.
Nevěděla, co má dělat. Chtěla něco udělat, potřebovala to. Nemohla jen tak sedět a přemýšlet o tom, kam se to její chlapci dostali. Zešílela by.
Uvažovala, jestli je jediná, kdo si toho všiml, kdo to ví. Opravdu doufala, že ano. Většina by byla znechucena, šokována a zmatena, bála se toho. Tak se o ně bála, měla obavy, co by se s nimi mohlo stát. Bála se toho, co se s nimi stalo.
Nebyli opatrní, to bylo jisté. Minimálně ne doma. Simone si hlasitě vzdychla a zakryla si tvář rukama, opřela se a zasténala. Nevšimla si Toma, který přišel, a promnula si tvář.
„Mami?“
Simone vzhlédla a tvář se jí okamžitě zatáhla. Cítila, jak se na Toma zlobí. Jen se na něj zamračila, nevěděla, co říct.
„Mami, ehm, co se děje?“ zeptal se Tom nervózně. Vypadal úplně stejně rozcuchaně jako Bill.
„A co tvá sprcha?“ řekla ostře.
Tom se zamračil. „Však víš, že je horní sprcha na hovno.“
„Měl by ses osprchovat,“ řekla Simone, sklopila hlavu. „Tvůj bratr se také sprchuje.“
„Jo, já vím…“ Tom přešlápl. „Udělám to, neboj se.“
Simone vstala a prošla kolem něj, polohlasně cosi zamumlala. Tom ji zmateně sledoval a kousl se do rtu.
„Mami…“
Slyšel, jak vešla do ložnice a pevně zavřela dveře. Tom se ztěžka posadil na kuchyňský stůl. Nemohl přijít na to, co se mámě zase nelíbilo.
***
Simone sevřela telefon u ucha, trochu se třásla, když uslyšela zvonění na druhém konci. Bylo po půlnoci a ona stála v koupelně u umyvadla, v celém domě byla tma a ticho. Možná, že to byl špatný nápad. Možná, že by měla zavěsit.
Nemohla.
Telefon zazvonil ještě dvakrát, než to ospalý hlas zvedl.
„Haló?“
„Jsou doma,“ řekla, neschopná udržet hněv mimo svůj hlas. „Víš to vůbec?“
Jorg si odkašlal. „Simone? Co to kurva… je skoro jedna hodina ráno. O čem to mluvíš?“
„Naši synové jsou doma z turné,“ řekla. Opřela se o umyvadlo a pozorovala svůj obličej v zrcadle.
„Kurva, o čem to sakra mluvíš?“ odpověděl Jorg. Chvíli bylo ticho a byl slyšet jen unavený dech na obou stranách.
„Nejsi ani součástí jejich života,“ řekla Simone.
Jorg hlasitě vzdychl. „Jdi k věci.“
„Jestli jsou zkažení, je to tvoje vina.“ Cítila, jak ji pálí slzy v očích. „Tvoje.“
„Jak?“ zeptal se. „Viděl jsem je jednou v televizi. Byl jsem znechucený. Jak jsi mohla nechat Billa udělat ze sebe tohle?“
Bodlo ji u srdce za jejího Billa a zamračila se. „Já nemluvím o Billovi. Mluvím o Billovi a Tomovi. Dohromady.“
„Co se stalo?“ zeptal se Jorg. „Berou drogy nebo tak něco?“
Simone nevěděla, jak to říct. Věděla, že by to měla, že to musí někomu říct. „Ne, Jorgu, nevím, co mám dělat. Oni…“
„Tys mě nikdy nenechala být součástí jejich života,“ přerušil ji Jorg. „A víš co? Nechtějí mě ve svém životě. Nikdy, i po tom všem, co jsem pro vás udělal. Podporoval jsem tebe i děti, a oni mi to jen hodili zpátky do tváře. Co dělají, není moje starost.“
Simone sevřela umyvadlo, měla až závrať z hněvu. „Víš co? Nevadí,“ vyprskla. „Nezasloužíš si to vědět. Nikdy jsi nebyl jejich otec, Jorgu.“
Nechtěla čekat na odpověď, jen zavěsila telefon a skrčila se na zem, snažila se dýchat. Nemohla to udělat. Jak by mohla?
Jak by to mohla někomu říct? Jak by to mohla řešit na vlastní pěst? Rozdělilo ji to na části, otřáslo to jejím srdcem.
Milovala kluky za všech okolností, ale musela to zastavit. Musí to skončit. Je to špatné.
Ale bála se říct cokoliv, čím by uznala, že je to skutečné. Jen z toho pomyšlení se jí dělalo špatně.
Její dvě děti, její krásní, talentovaní chlapci byli…
„Incest,“ řekla a otřásla se. Ucítila několik slz a zírala na podlahu.
***
Tom seděl sám v obývacím pokoji, držel svou kytaru. Snažil se pracovat s notama, zdokonalit pár riffů, které mu dělaly potíže. Byl v tom ponořený, pohupoval hlavou a pobrukoval si do toho. Ani si nevšiml, že jeho matka vešla dovnitř.
„Tome.“ Simone zkřížila ruce na prsou, napjatě. „Tome.“
Tom se na ni nepřítomně podíval, stále byl zaměřený na hudbu. „Co?“
„Polož to,“ řekla Simone, ukázala na kytaru. „Kde je tvůj bratr?“
„Uh…“ Tom si položil kytaru do klína. „S Andreasem, myslím. Po obchodech, možná.“
Simone si povzdechla, otočila se směrem ke kuchyni, ale něco ji donutilo otočit se a podívat se na svého syna znovu.
„Co je?“ zeptal se Tom podrážděně. „Jsi v pořádku?“
„Je mi dobře.“ Simone se zamračila a začala se zase otáčet, ale zarazila se. „Ne, vlastně ne. Musím s tebou mluvit.“
Tom si povzdechl a opřel kytaru o pohovku. „Co se děje?“ řekl ledabyle.
Simone otevřela ústa, aby něco řekla, ale když se podívala na Toma, všechno, co mohla vidět, byl obraz toho, co mohl dělat Billovi, co mohl nutit Billa dělat. Cítila, jak se zlobí, tak zlobí, až se začala třást.
„Mami?“ Tom vstal, šel k ní a dotkl se jejího ramene. Odtáhla se a rychle zavrtěla hlavou.
„Ne, ne. Ne,“ řekla pevně, nedívala se na něj. Tom se jí chtěl dotknout znovu, ale odtáhla se.
„Mami?“ Tom ji takhle nikdy neviděl a jeho srdce začalo bít rychleji. Nikdy dřív ho neodstrčila. Ne takhle.
„Tome,“ řekla, třásla se. „Co to děláš?“
„Co?“
Odvrátila se od něj a řekla: „Co to děláš Billovi?“
Tom měl pocit, jako by ho někdo udeřil do žaludku. Co tím myslela? Nemohla to vědět. Nikdo to nevěděl. Byli si tím jisti.
„Já nedělám nic. Co-„
„Slyšela jsem vás včera!“ vykřikla. Celá její tvář byla červená. „Slyšela jsem vás!“
„Slyšela jsi co?“ zeptal se Tom. Věděl co, a žaludek se mu převrátil.
Simone zuřivě zavrtěla hlavou. „Nenuť mě to říct, Tome.“
Tom udeřil rukou do opěradla pohovky a zaklel. „Kurva, kurva, kurva.“ Už se na ni nemohl podívat, ale ona popadla jeho tvář a přinutila ho. Nehty se mu zaryly do tváře a on zalapal po dechu, jak byla necitlivá.
„Podívej se na mě,“ řekla.
Začaly se mu do očí tlačit slzy. „Mami, je mi to líto. Já… Omlouvám se! Je mi to líto!“
„Jak jsi jen mohl, Tome?“ řekla. Pustila ho, ale nehýbala se. „Řekni mi, jak se to stalo.“
Znovu zaklel. „Ne!“
„Ubližuješ mu? Udělal jsi to?“
Tom zaťal pěsti a zvolal: „Miluju ho? Nikdy bych mu neublížil!“
„Věděla jsem, že se něco takového děje, už tak dlouho. Proč jsem něco neřekla? Je to moje vina,“ řekla Simone. Otřela si oči a Tom ji chtěl uklidnit, ale bál se.
„Mami, ne!“ řekl. „Ty za to nemůžeš.“
„Nemůžeš to dělat,“ řekla Simone bezmocně. „Nemůžeš to dělat, Tome. Je to špatné a scestné a… nemůžeš to dělat. Ne v mém domě, ne nikde. Chudák Bill, Tome. Jak jsi mu to mohl udělat?“
Tom se postavil v celé své výšce, byl vyšší než matka, ale teď na něj zamračeně zírala, vyzývavě. „Mami, nemáš ani tušení. To není to, co si myslíš. Nic není tak, jak si myslíš, jen si to představuješ. Nic jsem Billovi neudělal, ježíši. Nic jsem neudělal!“
„Tome.“
„My ne… ne to, co si myslíš.“ Tom byl zběsile vzteklý, zoufalý.
„Tome, slyšela jsem vás!“ Vykřikla Simone, její slova bila Toma do tváře jako cihly. „Slyšela jsem vás, přišla jsem domů a… slyšela!“
Tom zbledl a klopýtavě ustoupil. „Ne, to ne, není to to, co si myslíš.“
„Tome Kaulitzi, nelži mi. Slyšela jsem to, a vím přesně, co jsem slyšela,“ řekla Simone tiše.
„Do prdele,“ řekl Tom, žaludek se mu nepohodlně kroutil. „Do prdele, do prdele. Mami… to nebylo… to bylo jen jednou. Jednou, slyšela jsi jen to jediné.“
„Nevěřím ti,“ odpověděla Simone, hlas se jí třásl. „Nevěřím ti, Tome, už ne. Nemůžu. Mám to podezření už tak dlouho.“
Tom byl ztracený. Nemohl pokračovat v zapírání, protože věděl, že oba přesně věděli, co se děje.
„Co budeš dělat?“ bylo vše, co mohl říct. Cítil se poraženě, unaveně. Ani mu nebylo trapně, byl tak zoufalý.
„Co můžu dělat?“ zeptala se.
Slzy mu padaly na tváře a on ji pevně chytil za ruce. „Prosím, neříkej to Billovi. Neptej se ho na nic z toho. Slibuju, že už to nikdy znovu nebudeme dělat v domě. Jen to neříkej Billovi. Nikdy už o tom neuslyšíš ani slovo, slibuju. Bude to, jako by se to nikdy nestalo. Mami, prosím. Jen mu to proboha neříkej.“ Slzy mu neustále tekly a posmrkával, očima visel na matce.
Simone si nemohla pomoct, bez ohledu na to, jak byla rozrušená, aby ho neutěšila. Už léta ho neviděla plakat a byl to její syn. Objala jej.
„Tome, je to špatné,“ řekla tiše. Pohladila ho po zádech a políbila ho na hlavu. „Je to tak špatné. Je to tvůj bratr, tvůj bratr. A jste stále na očích veřejnosti. Nejde jen o tvůj život, ale i Billův, a celé skupiny. Náš život, Tome. Tohle nemůžeš chtít.“
Tom se rozvzlykal, zabořil obličej do Simonina ramene. „Neříkej to Billovi. Jen to neříkej Billovi.“
Simone si povzdechla a slíbila mu, že neřekne, i když věděla, že to je slib, který nedokáže dodržet.
autor: cynical_terror & undrockroll
překlad: Zuzu
betaread: Janule
sakra, ja wedela, ze se to dowzi… to je prece strasny! jestli kwuli tomu prestane Billa milowat a bude su*at s nejakyma dewkama, budu na Simone wazne nastwana :/ neni to spatny!
Och bože *___* Věděla jsem, že na to SImone jednou tak jako tak přijde. Nemám pro tuten díl slov. Nemůžu na nic přijít, co bych napsala a dávalo to alepsoň částečný smysl. Jsem z thoto dílu tak… Udivená. DOufám, že si to nehcá Simone projít hlavou a nehcá to mezi dvojčaty tak jak to je. Jsou spolu šˇastní a to ona taky musí vidět… Nemůže po nich chtít, aby po takové době skončili… Beztak si ymslím, že i kdyby jim to nakázala, tak ve všem pokračujou ;D Nedokážou bejt bez toho druhýho 😀
Teď už se jen modlím, aby to Billovi opravdu neřekla. Známe ho… Ten by vše moc hrotil a mohl yb se vůči Tomovi stát odtažitým… Ne, nebudu tady dělat své představy:D Nehcám se raději překvapt púříští týden… 🙂
Teď je jistá už jen jedna věc… Povídka se bude řadit mezi mé oblíbené a určitě se k ní vrátím <3 Taky děkuju Zuzu za to, že to pro nás překládá a my můžeme číst tenhle skvost tak skvěle přeloženej. Děkuju <3
Skvělá povídka, neuvěřitelně citová a chytající..
Skvělý překlad, naprosto souvislý a bez chyb.. Děkuji za literární požitek ^^
A je to kde? V pr****…Tak tohle jsem nečekala, že se to dozví tak brzy. Navíc, si to úplně špatně vyložila, Tom přece neubližuje Billovi a z toho, co slyšela to ani tak nevyznělo. Jsem zvědavá, co bude dál, ale stejně by bylo lepší, kdyby to Bill věděl a ona si to s ním vyjasnila, protože takhle si pořád bude o Tomovi myslet jenom samé špatné věci. Nechápu kde to vzala, proč si myslí, že tohle chce jenom Tom a ubližuje Billovi? Nevím, z čeho tak usoudila. No každopádně jsem zvědavá na pokračování. Zuzu skvělý překlad:)
Ach ne.. Panebože.. Tak strašně moc se bojím dalšího dílu, přitom si ho chci tak strašně přečíst…
nééééééééééééé jako vy chcete abych tady s sebou sekla na zem že jo?! XD hey jako já jsem ani nedejchala když přišla Sim do baráku a slyšela je jen jsem četla s rukou před pusou to bylo prostě…ježííííši! Můžu autorku zabít hned nebo později? XD
[6]: nééé tak pardon nechala jsem se unést, ale je to jako průser no 🙁 každopádně moc pěkný díl a thenks Zuzu za přklad 🙂
Doprdele.
Jediný, co můžu říct, je doprdele.
Snad to dopadne dobře… *vzlyk*
Tak to sem zvědavá, jak se to vyvine dál… Nedokážu si ani představit, jak se asi Simone mohla cítit, když je slyšela… A stejně tak Tom, když mu Simone řekla, že je slyšela
Nééé 🙁 proč furt podezřívá Toma z toho, že Billovi ubližuje…:-( sakra!:-( jsem zvědavá na další dílek teda:-(
Jen vždycky nemůžu uvěřit, jak si Simone myslí, že Tom je ten zlý, že Billovi ubližuje? Copak to neslyšela? Miluju tě, jsi tak krásný? Copak neviděla Billa, jak byl šťastný? Jo, byla v šoku a je v šoku, ale musí sakra vidět, že Tom Billovi neubližuje!!!sakra, doprdele.
a Tom má pravdu, hlavně at to Billovi neříká! jestli mu to slíbila, at to neříká!
Úžasná povídka ♥ už aby byl další díl 🙂
Bože! Umírám!…Chudáci kluci :(… Prožívám tuhle povídku úplně nejvíc!
Chci, aby všechno bylo dobrý….!
Úžasná povídka :))Moc se omlouvám, že jsem zatím k žádnému dílu nenapsala komentář, je to ode mně sobecké, ale většinou jsem po přečtení nedokázala najít slova, co bych na to řekla :)) Je to prostě… tak emocionální povídka… Miluju tyhle dvě autorky ♥ Tenhle díl jsem prožila asi úplně nejvíc, doufám jenom, že je Simone nějakým způsobem nerozdělí, protože kluci by to asi nepřežili :)) Jen tak dál, jen tak dál… Miluju to! :))*
Pokaždé, když se objevil nový díl, úplně ve mně hrklo. Už kolik dílů jsem se třásla, bála jsem se, že to Simone zjistí. A teď je to tady.. Ve mně se rozlila taková vlna klidu! 😀 Vzala to dobře. Ale bojím se , že to fakt nedodrží a spustí i na Billa, kterej to nevydejchá.. Ježiš já to tak miluju tohle! ♥
A tak se z Dont tell mom stalo Dont tell Bill 😀 a ja teda nevim, co bych delala, kdybych byla na miste Simone … Proste prekousnout incest svych deti a delat, ze se nic nedeje … Uz z principu to jako matka nemuze prehlizet, i kdyz bych si prala, aby jim dala pokoj a nevsimala si jejich vztahu …
Ježíš :'( To si ze mě dneska včichni děláte srandu ne s těma povídkama… pche… Sakra… Tom udělal blbost… Je jasný, že Simone ví… a tak… měl jí to říct prostě, že to není proti Billově vůli, že to chtějí oba, že si dávjí pozor a tak a on prostě se staral o to, aby to neřekla Billovi. To je trošku… divné, ale dokonalé to, jak byl zoufalý… je to… smutné… :/
OMG…co víc napsat, všechny jste tu za mě vyjádřili moje pocity do posledního řádku a slovíčka. S napětím čekám jak se to vše bude vyvíjet, protože když si představím, že…ne radějc si nic nepředstavuju a trpělivě čekám na další díl…samozřejmě přikládám díky za překlad a zveřejnění.
Ahhh…Ahhh.. je to šílené, je to tak strašně šílený, Simone na to už přišla, ještě, že to neřekla Jorgovi, protože ten by s tím, šel minimálně do novin..Nemám ho ráda, né v téhle povídce.. Snad to časem Simone pochopí, třeba ne.. já ježiš nevím, jak se k tomu mám vyjádřit je to totálně šílený..
Děkuju za překlad x)
Co teď napsat…? Žádná slova nedokážou vyjádřit Tomovo zoufalství v tuhle chvíli, myslím, že vím, pro tak trvá na tom, že máma nesmí nic říct Billovi, Bila by to prostě zničilo…nádherné ♥ Nevím, kdo tuhle povídku pro překlad vybral, jestli Janule, nebo ty, Zuzu, ale vybraly jste naprostý skvost, a za to vám děkuju =) Jenom chci ještě napsat, že z dnešního dílu je mi normálně do pláče, asi jsem divná, ale hrozně to na mě zapůsobilo…
Vůbec nevím, co říct, co napsat… Je mi strašně líto Toma a asi jediné, co si s tímto dílem uvědomuju je, že už nic nebude jako dřív. I kdyby Simone stokrát slíbila, že to neřekne Billovi a opravdu to dodržela (jakože si myslím, že to nedodrží…), i kdyby se oba s Tomem tvářili před sebou i před Billem jakoby nic… to vědomí, že je to venku tady bude už pořád a myslím, že Tom se ho nedokáže zbavit. Nejde se toho zbavit…
Jsem zvědavá na pokračování, je to fakt zajímavé…
Četla jsem tenhle díl už dopředu (jsem hrozná ale nemohla jsem odolat) a pak mě málem kleplo. Už teď mě nahlodává si to zase přečíst dopředu. A pak znovu tady. Je to prostě úžasný. Miluju to. Ale je mi jich líto. Bojím se toho co Simone podnikne. A toho jak na to zareaguje Bill. Čiže….nevim zda vydržim a nepřečtu si to předem, ale tady na to čekám taky 😀
Ooh, ne. Bože. Co si Simone myslí, že ho Toman nutí a snad ho znásilňuje nebo co?? o.O Ne, to je blbost. Jasný… je to šok, pro matku to je asi pravdu strašná věc se ujistit v tom, co tušila a ještě když to slyšela… to si asi nedokáže jen tak někdo předtavit, to mi je jasný. Ale říct, že Tom mu ubližuje, když přitom je Bill celý rozzářený a navíc křičeli to, jak jsou dobří a milují se… Ok,ať jí vadí to, co dělají, to je pochopitelný, ale ať neobvuňuje Toma. No, a já doufám, že když se to Bill dozví, že bude brášku bránit. A hlavně, aby nepřestali s tím vším. Doufám, že je Simone násilně nějak nerozdělí o.O
Se mi chtělo brečet, když jsem to četla.
Oh shit! Tohle mě jednoho dne opravdu zabije 😀 Uff..boze tohle je tak užasný a přitom se obávam toho co bude následovat…
Alespoň, že si to kluci vyříkali co se týče te holky ae Billa chápu. Určitě to nečekal tak moc brzy, nebyl připravený takže se mu ani nedivím, že pak byl ublížený. A co se týče jejich divokého sexu doma to raději pomlčím. Jen z té představy jak to dělají jsem lapala po dechu a kroutili se mi nožky.
A Simone?! Oh bože. Bojím se. Nejspíše neslyšela všechno jak říká jelikož se to Billovi líbilo a ne, že mu Tom jen ubližuje! Pfff…tyhle kecy ať si strčí jinam. A musim říct, že mi pár zbloudilých slz uniklo při rozhovoru Toma a Simone. Bylo mi ho ve skutku líto. Chudák. A doufám, že Simone dodrží svuj slib a před Billem pomlčí. Nwm jak on by to vzal 🙁
Bože jen at se hlavne nic neposere a je to okey. Musí to být okey. Jsem tolik napnutá, že se asi nedočkam dalšího dílu. Miluju to!♥
Já se jenom bojím, co přijde do třetice… nejdřív ten Tomův úlet, teď odhalení… snad se mýlím a nic tak zlého už se nestane. Je sice hrozné, že se to Simone dozvěděla, ale už je to venku, nedá se nic dělat. Myslím, že by si potřebovala promluvit s Billem, nebo možná s oběma najednou. Tom vždycky všechno popírá a omlouvá se a říká, že už se to nestane… možná je to jen můj dojem, ale myslím si, že Bill by prostě řekl, že Toma miluje. Simone tohle totiž potřebuje slyšet, pomůže jí to vyrovnat se s tím. Když si totiž myslí, že Bill je k tomu nucený, je přirozené, že ji to ničí. Ale jakmile se dozví, že jsou oba takhle šťastní, mohla by se s tím vyrovnat. Takže doufám, že nedodrží svůj slib:)
Přestože se tam dějou tak hrozné věci, pořád mám v hlavě jenom to, jak je to úžasné. Od prvního po poslední slovo to vidím živě před očima, každý detail… Je to dokonale napsané a skvěle přeložené:)
och boze….ale jednou to muselo prijit….Simon mela podezdreni uz tak dlouho,ja bejt na jejim miste tak bych z toho zcvokla ,chudat jak nad tim musela premejslet dlouho
"Udělal jsi to pro nás, že jo?" 🙂
Bože tohle je tak dojemný díl od začátku až do konce, že se mi chce vzlykat s Tomem… :´) Nádhera! Nemám slov :*
OOOhh! Boží povídka! Tenhle díl.. já tak bulela při konci :'( 😀
Ach jaj 🙁