What you want 7.

autor: Neilinka
436
Nakonec je oba přemohla únava a radost, že jsou zase kamarádi, jim dopřála klidný spánek. Další den byla sobota, takže Simone je nechala nerušeně spát. Probrali se až kolem jedenácté. Billovi bylo mnohem lépe. Oči už neměl skoro vůbec zarudlé a také se mu dobře mluvilo. Nasnídali se a sedli si na zahradu, aby se trochu nadýchali čerstvého vzduchu.
„Doufám, že v pondělí už pudeš do školy. Ani si nepamatuju, kdys naposledy chyběl, ale včera to bylo nejhorší. Nuda, a ještě k tomu ty výčitky.“
„Nemluv o tom. V pondělí už pudu, je mi fajn. Dělo se něco? Nebo jsi vůbec nevnímal?“
„Mm, moc jsem nevnímal. Ale vím, že máme úkol z matiky, kterej jsem zatím nevyřešil. Třídní pak něco mluvila, ale to jsem myslel na tebe. Ani mně nenapomínala, že nedávám pozor, takže nejspíš nic důležitýho.“
„Okej.“
Den prožili v klidném tempu, nikam se nehonili. Podívali se na tu hrůzu z matiky, aby jí měli hotovou, a pak si zašli do kina. Bill měl jen lehce zvýšenou teplotu, takže Tom musel slíbit, že kdyby se mu udělalo špatně, okamžitě přijdou domů.

Naštěstí popcorn a cola udělaly svoje a Billovi bylo čím dál tím líp. Ke konci filmu líně zazíval. Do postele se přeci jen těšil. Byl rád, když dorazili domů. Tentokrát každý k sobě. Jejich přátelství se prohloubilo a oni to cítili. Holt na světě pořád platilo pravidlo, co tě nezabije, to tě posílí.
Další dva týdny ubíhaly jako voda. Blížily se vánoční prázdniny, a i když byla čím dál tím větší zima, Bill i Tom se na ně neskutečně těšili. Zrovna dnes ráno bylo patnáct stupňů pod nulou a hustě sněžilo. Když to Bill viděl z okna, jen neochotně na sebe soukal vrstvy oblečení a scházel se s Tomem před domem.
Oba měli kapuce a Bill dokonce přes to ještě šálu a brýle. Nechtěl, aby se mu rozmazaly oči a beztak už viděl úplné nic, brýle to nemohly o moc zhoršit.
„Uh, nesnáším zimu.“ Pronesl černovlásek, když šli na školní autobus. Tom jen přikývl na souhlas a oba v duchu popoháněli tu starou kraksnu, ať už jede, nebo přimrznou k zastávce. Dneska ale měla zrovna zpoždění.
„No kruci, už necítím prsty u nohou, kde může bejt?“ Zaklel Tom, když v tu chvíli uviděl, jak se rachotina řítí zpoza rohu. Vždycky jezdil rovně, po hlavní. Zvláštní.
„Kudy to jede?“ Zamrmlal si.
„Není to fuk? Dělej, nastupuj, nebo snad budu neplodnej, až mi zamrznou spermie.“ Bill do něj strčil, aby mu to šlo rychleji. Oba se tam vmáčkli jen tak tak, ale když tu bylo tolik lidí, bylo tu zároveň i teplo, a to bylo jediné, co je v tuhle chvíli zajímalo. I když na sobě byli namáčknutí jako sardinky a ani neviděli, kdo se na ně lepí zezadu.
„Mimochodem, Bille, nechápu, proč se strachuješ o svoje spermie, když jsi ehm… gay.“ Tom to řekl potichu, ale k uším člověka za nimi se to doneslo.
„Buď zticha! Kéž by zamrzly ty tvoje, to bys pak nemohl mít děti s tak blbými kecy, jako máš ty!“ Bill se začal smát, a kdyby to šlo, tak by Toma praštil, ale na to tu nebyl dostatek prostoru.
Když autobus zastavil před školní budovou a otevřely se dveře, dav vytlačil Billa s Tomem z autobusu tak rychle, že se rozmázli do čerstvého sněhu a banda neandrtálců přes ně. S hlasitými nadávkami odlepili nosy od země a zpozorovali, že před nimi někdo stojí. Ten neznámý k nim natahoval ruce.
Billovi spadly brýle a byly někde zašlapané do sněhu. Nehodlal je hledat. Místo toho zíral na toho cizince, a pak se podíval na Toma. Oba ruku přijali a kluk s pomněnkově modrýma očima a velkou silou je vytáhl na nohy, jako by vážili deko. Evidentně posiloval.
„Ahoj, jsem Christian. Nedávno jsem se přistěhoval a moc to tu neznám, tak se autobus zastavoval u mě před domem. Omlouvám se za zpoždění.“ Ta slova věnoval oběma, ale úsměv, který přišel pak, už náležel pouze Billovi.
„Oh, to je v pohodě, netrap se tím. Já jsem Bill a tohle je můj kámoš Tom.“ Navzájem si podali ruce a při stisku Billa s Chrisem černovláska zalechtalo v podbřišku, ani nevěděl proč.
„Hele, pojďme odtud, seznamovat se dá i ve školní budově, kde je mimochodem mnohem teplejc.“ Poznamenal Tom, když se Christian neměl k puštění Billovy ruky.
Oba se tak nějak probrali a došli do toho žlutě natřeného ústavu. V šatně si odložili přebytečné věci a přezuli se. Chris vyfasoval skřínku asi o 3 dál, než ji měli Bill a Tom. Náhoda?
„V jaké budeš třídě? Ani jsi neřekl, kolik ti je.“
„No, je mi už šestnáct, ale chodit budu do devítky. A vydupal jsem si áčko, aby se mi to nepletlo. V mojí škole jsem byl taky v áčku. Nevím proč, ale v béčku jsou vždycky divní lidi.“ Pousmál se.
„Já mám v béčku hodně dobrých kámošů, jsou úplně v pohodě.“ Poznamenal nepříjemným tónem Tom. Vůbec nebyl nadšený, že tenhle kluk bude s nimi ve třídě. Od první chvíle mu přišel nějakým stylem nafoukaný. A tak divně se choval k Billovi.
„Mm, tak výjimky se najít můžou. Kolik je tu vlastně devítkových tříd?“
„Tři. Je to do céčka. My jsme s Tomem taky v áčku, tak pojď, ať nepřijdeme pozdě. Máme matiku. Schweizergová by zuřila.“ Úplně automaticky chytl Christiana za ruku a táhl ho směrem ke třídě, jako by bylo kam spěchat, když to bylo jen na konci chodby a Schweizergová měla kabinet až ve druhém patře. Tom ho nechápal. Vždyť je to cizí kluk, co na něm vidí?
autor: Neilinka
betaread: Janule

8 thoughts on “What you want 7.

  1. Bill má zápal plic a zánět spojivek a jde do kina, školy…? Já jsem se zápalem byla měsíc doma, polomrtvá:D Ne, promiň, povídka se mi líbí, jen mi to přijde přehnané:D

  2. Tydyt : Já věřím v to, že člověk si svoje nemoci vyvolává sám, tím, co zrovna prožívá. Tzn. když se pohádáš s nejlepším kamarádem a nechceš ho vidět, samovolně si "vyrobíš" nemoc, aby ses měl na co vymluvit.

  3. No, tak už se nám to začíná rozjíždět xD Podle montáže nahoře jsem čekala, že bude otázkou času, kdy se tam nějaký frajer objeví – a vida, máme ho tu xD
    Myslím, že Tom začíná malinko žárlit… a pokud se budou Bill s Christianem sbližovat, jakože si myslím, že budou, možná si uvědomí, co pro něj Bill znamená…
    Ale to předbíhám, teď jsem zvědavá, kdy Christian na Billa vybalí, že se mu líbí… xD

Napsat komentář: Spookie Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics