Hříšná exploze 18.

autor: Emilia

Ahoj twincesťáci, nebudu se tady dlouho rozepisovat, snad jen podotknu, že tenhle díl se mi psal těžko, ani nevím proč. Psala jsem jej více dní, některý části mnohokrát předělávala, tak snad se vám bude líbit, přeji příjemné počtení 🙂 vaše Em.

Bill se pohnul a pootevřel víčka. Pocit, který cítil, se mu zdál nesmírně povědomý. Včerejší ráno probíhalo obdobně. Pomalu se posadil a dostal neuvěřitelnou závrať. Připlácl si dlaň na čelo a rozhlédl se po pokoji. Zmateně zamrkal. Nepamatoval si, že by se mu po podlaze válely čepice a XXL džíny. Co tu dělaly Tomovy věci? Zvednul se a dobelhal do koupelny. Vchrstl si do tváří studenou vodu. Na menší poličce ležela lahvička s Tomovým parfémem. Vrátil se zpátky do pokoje a tentokrát se pořádně rozhlédnul. Kromě oblečení a kabelky nebylo zde nic jeho. Teprve teď si na sobě všiml Tomova trička. Nepamatoval si ze včerejší noci nic, kromě baru a spousty tequilly. Navlékl na sebe džíny, popadl zbytek svých svršků a zamířil k sobě do pokoje. Přemítal si stále v hlavě, co se mohlo v noci asi tak dít. Bohužel vzpomínky zakrývala příliš hustá mlha.

V hotelové restauraci

„Tááák otevřít.“ Máchal Georg Suzane před ústy vidličkou, na níž měl kousek palačinky s borůvkovou marmeládou a smetanou. Holky přespaly s klukama na hotelu a povídali si do brzkých ranních hodin. Naopak Tom probděl celou noc nad svým opilým bratrem.

„Uhm, celou si mě umatlal.“ Zasmála se Suzane a setřela si z koutku úst smetanu. Kdyby byli s Georgem sami, možná by to stírání nechala na něm.

„Jak je na tom vůbec Bill?“ Optal se Toma Gustav a ‚nenápadně‘ pohladil Annalise po ruce. Té zajiskřily oči a pousmála se.

„Nevím, spal, když jsem odcházel.“ Brouknul nepřítomně Tom. 

Celou noc přemýšlel nad svými pocity. Jak tam Bill jen tak ležel a svíral jeho dlaň. Jako v jedné z mála situací mu připadal zranitelný, bezbranný. A ráno prostě odešel… nemohl dál zůstat a čekat, až se probudí. Nemohl by se dívat do jeho očí a mluvit s ním. Neměl v hlavě srovnané vůbec nic a pravděpodobně mít ještě dlouho nebude. Pořád dokola si přehrával znovu a znovu chvíle strávené s bratrem a hledal ten osudový zvrat, při kterém se dostal tam, kde teď je. Nenašel jej. A skutečnost, že Billovi zřejmě nedělá problém se vyrovnat s něčím tak ‚jednoduchým‘, jako je touha po svém sourozenci, tomu zrovna nepomáhala. Dokonce nemohl v souvislosti s ním použít slovo nevlastní, nedostal by to přes ústa ven. ‚Nejspíš jsem se vážně pomátl.‘ Povzdechnul si a usrkl doušek pomerančového džusu.  

„Hele, včera jsme se s Annalise bavili, no a napadlo nás, že byste vy dvě mohly přejet do dalšího města na náš koncert a teprve potom byste jely domů.“ Vzpomněl si Gustav.

„No, to není špatný nápad, co říkáš?“ Otočil se Georg s nadějí na Suzane.

„Ehm vlastně… proč ne.“ Pokrčila rameny a usmála se.

„Skvěle!“ Tleskl si Georg. Tom se nenápadně vytratil a nechal tam ty čtyři hrdličky cukrovat. Mířil do svého pokoje sbalit si věci, za necelé dvě hodinky vyjíždí. Bill byl dávno pryč. Zůstala po něm jen neustlaná postel a svoje tričko taky nikde neviděl. Svalil se na postel a ucítil v peřinách Billovu vůni. ‚Jak dlouho ještě?‘

O pár dveří dál seděl Bill ve svém pokoji, s Tomovým tričkem u nosu a sklenkou v ruce. Nevěděl, co se v noci stalo, ale podvědomě si přál, aby to bylo něco mezi nimi. Netoužil s Tomem jen spát, chtěl ležet v jeho náručí a tisknout se k jeho teplé pokožce, čichat jeho vůni, probírat se mu ve vlasech, povídat si s ním nebo mlčet, bylo to jedno. Klidně by se s ním i znovu hádal, hlavně kdyby nějak komunikovali. Vzpomínal na den, kdy mu Tom řekl, že s ním skončil. Nemluvili spolu jeden den a Bill z toho byl na nervy. Teď to bylo týden a něco, kromě včerejška, který si bohužel nepamatoval a byl z toho na sračky. Potřeboval Toma, je jako vzduch, co musí dýchat. Tohle byla první chvíle, kdy si něco takového opravdu přiznal a plně uvědomil. Dřív to nevnímal takhle intenzivně, jelikož neexistoval tak dlouhý čas jejich oddělení. Vždycky byli v blízkosti toho druhého, ať už rozhádaní či ne, sdíleli jeden prostor. Jenže poslední dobou byl Tom tak daleko, jak fyzicky, tak po duševní stránce. Vyhýbal se Billovi, kdykoli zůstali sami, a až na záležitosti ohledně práce s ním nestrávil ani o minutu navíc.  

„Prostě nechci být ve tvé přítomnosti, je to tak těžké pochopit? Víš, naznačoval jsem ti to šetrněji, jenže si to očividně nepostřehnul, tak ti to musím říct takhle. Začal ses na mě moc lepit. Když jsme to mezi námi urovnávali, myslel jsem, že se to všechno vrátí do normálu s výjimkou těch hádek, ale jak vidím, spletl jsem se.“  

Pamatoval si každé slovo, měl je vyryté do srdce ostrými střepy. Bolestně přivřel oči a upil ze svého drinku. Tom ho zřejmě nepotřeboval tak jako Bill jeho. ‚Ne!! To není pravda.‘ Nechtěl na takové věci ani pomyslet. Jistě má nějaký problém, který si vyřeší a všechno bude zase v pořádku. ‚Je to pravda? Nebo jsem takový zoufalec a snažím se pouze uklidnit sám sebe, namlouvat si lži.‘  

V tourbuse

„Konečně sami.“ Hodila Suzane na Georga šibalský pohled. Georg si skousnul ret a sklopil pohled.

„Gustav s Lis se docela skamarádili.“ Podotkla Suzane a Georg souhlasně pokýval hlavou.

„Jo, padli si do oka. Je to dobře, Gusťa dlouho s nikým nebyl, myslím, že mu to jen prospěje.“ Otřel si Georg nervózně dlaně do džínů. Začínal pociťovat horkost ve tvářích. Suzane se k němu přiblížila, uchopila konečky jeho vlasů a pohrávala si s nimi. Po chvíli s nimi putovala po Georgově tváři, až prsty spočinula na rtech. Jemně po nic přejížděla. Georg sevřel její dlaň do své a zadíval se Suzane do očí. Pomalu se k sobě přibližovali. Když u sebe byli snad milimetr vzdálení, Suzane zničila tu miniaturní mezeru mezi nimi a spojila jejich rty. Nelíbali se ani minutu a do dveří jim vrazil Tom. Georg a Suzane se okamžitě odtrhnuli.

„Oh.“ Připlácl si Tom ruku na pusu. „Pa-pardon, to já jsem nechtěl rušit, tak můžete v poklidu ehm… pokračovat.“ Vykoktal ze sebe a urychleně odkráčel jinam. ‚To sou mi teda věci.‘ Podivil se a svalil se ve společenské místnosti na gauč. Zatímco Tom relaxoval, Georg stále zaraženě stál.

„Ehm, myslím… zajdu si do koupelny.“ Ukázala Suzane směr koupelna. Georg přikývnul a ona se vytratila.

„Já toho Toma roztrhnu.“ Řekl si a vydal se jej hledat.  

„Tome, já tě zabiju, musel si tam takhle vtrhnout?“ Spustil na Toma Georg, jakmile ho našel.

„No sorry, ale nejsem vědma. Bohužel nemám rentgenový zrak, abych viděl, jestli jste na sobě přisátí nebo nejste.“ Pokrčil Tom nevinně rameny. „Ale řeknu ti, ty se nezdáš.“ Zasmál se a poplácal Gea po zádech.

„No jo.“ Sklopil Georg stydlivě pohled.

„Bylo to dobrý?“ Ptal se dál Tom.

„Jo, jenže potom, jak ses vytratil, to bylo trapné. Nemohl jsem ze sebe vydat ani hlásku a ona odešla do koupelny.“ 

„To seš z ní tak hotovej jo?“ Hvízdne Tom.

„Já nevím. Líbí se mi, mám ji rád.“ Pohrává si Georg s prsty.

„Takže je to jasný, dostala tě. A navíc s námi pojede celou noc v tourbuse.“ Pozvedne Tom obočí a v očích se mu ďábelsky zableskne. Georg jej praští do paže.

„Ježíš Tome, nejsem ty, nehodlám na ni skočit, jako nadrženej králík.“ 

„Já taky na nikoho neskáču.“ Nakreslil si Tom kolečko na čele.

„To bylo obrazně řečeno, ty hňupe.“ 

„No dyť.“ Zadíval se na Gea nechápavě Tom, Georg zaskučel.

„OMG!“ 

„Co tady probíráte, kluci?“ Vlezla za nimi Suzane a posadila se na pohovku vedle Georga.

„Ále, Hagen mi tady vyprávěl, jak jsi milá a vtipná.“ Plácal Tom a Georg se na něj vražedně podíval.

„Vážně?“ Nadzvedla Suzane obočí a usmála se.

„Jo. Víš jak, on je takovej roztomilej stydlivej kluk, tak na něj buď hodná.“ Mrkne na ni Tom.    Georg vstane, vytáhne Toma na nohy a začne ho strkat ze dveří.

„Neposlouchej ho, on mele strašný nesmysly takhle v poledne, nevzal si dneska prášek, viď Tome, běž si lehnout, ať se ti neudělá špatně.“ Zabouchl za ním dveře.

„Co sem zase řek?“ Zamračí se za dveřmi Tom a vydá se do ložnice.

„Tak a je to.“ Oprášil si Georg ruce.

„Zdál se být v pohodě.“ Podotkla Suzane.

„Právěže se jenom zdál, jenže nebyl. Věř mi, to já poznám, známe se už tolik let.“ Sednul si Geo zpět k Suzane.

„Náhodou byl milý.“ Zasmála se Suzane.

„Jo, to on je vždycky.“

„Takže jsem milá a vtipná jo?“ Skousnula si Suzane ret a zamrkala na něj.

„Ehm… to si.“ Zrudnul Georg. Suzane mu chytila bradu mezi prsty a o chvíli později se jejich rty opět setkaly.  

Mezitím v druhém tourbuse

Gustav s Annalise seděli ve společenské místnosti a koukali na nějakou komedii. Zrovna když se něčemu strašně hlasitě smáli, tudy procházel Bill. Gustav při pohledu na něj znovu vyprsknul smíchy.

„Novej styl?“ Vyrazil ze sebe. Bill měl na sobě tepláky a Tomovo tričko, jenž mu sahalo až ke kolenům. Byl nenalíčený a rozcuchaný. Zakabonil se.

„Bille, sorráč, já to tak nemyslel.“ Omlouval se Gustav hned, jak zahlédl Billův výraz. ‚Kdyby jen nebyl taková citlivka.‘ Pomyslel si.

„Nevypadá to tak zle.“ Ozvala se Annalise a šťouchla Gustava do žeber.

„Oh promiň, Annalise, tohle je Bill, Bille, tohle je Annalise. Kamarádka Suzane, víš, jak nám o ní Georg říkal. Přijeli na včerejší afterparty.“ Vysvětloval Gustav a Annalise s Billem si podali ruce.

„Kdes to tričko vůbec vzal? Není náhodou Toma?“ Kouknul se na Billa tázavě Gustav. Vypadalo, jakože patří Tomovi, vzpomněl si, že ho na něm jednou viděl.

„Uhm… eh… já, jo půjčil mi ho.“ Zakoktal se Bill. Nechtěl tady před Annalise vytahovat za jakých okolností tričko dostal zapůjčeno.

„Aha.“ Pochopil Gustav a dál se nevyptával. „Nechceš se k nám přidat?“ Poklepal Gustav na místo vedle sebe.

„Ne díky, trochu mě bolí hlava, půjdu si lehnout. Bavte se.“ Mávnul jim a vypařil se do svojí části tourbusu, kde se nacházela jeho ložnice. Přešel ke svému kufru a vytáhnul menší láhev, co si ukořistil z hotelu. Odšrouboval víko a hltavě se napil. Pokud držel své smysly otupené, zamlžovalo to taky Billovu schopnost jasně myslet. Plnou pozornost věnoval láhvi, ve které se snažil utopit svůj žal. Věděl, že to není možné, protože pokaždé vyplave na povrch. ‚Je snad nesmrtelný?‘ Ano, zřejmě byl. A vůně z Tomova trička tento pocit ještě umocňovala. Na hrudi cítil tíživý tlak, jako by mu svěrák vymačkal ze srdce veškerý život a Tom byl ten, kdo svěrák ovládal…

Koncert

Annalise a Suzane stojí  před zábranou a s nimi i pár bodyguardů. Kluci jim zařídili místa v nultých řadách, protože v těch prvních by je fanynky ještě umačkaly. To by samozřejmě neradi. Po pár minutách zhasne světlo a v hale se ozve obrovský křik. Nejdřív se linou prostorem zvuky kytar a později se přidá Bill vystupující z vejce. Fanynky svůj křik zesílí. Bill po celou dobu koncertu nenápadně pokukuje na Toma. Neměl odvahu přiblížit se k němu. Nevěděl, co se v noci odehrálo a jak na tom vlastně teď jsou. Tom Billa napovrch naprosto ignoroval, uvnitř se však strachoval. Bill vypadal dnes podivně zamlkle a barvu pleti měl bledší, než obvykle. ‚Možná je to kocovinou.‘ Cítil vůči němu ochranitelský pud. Chtěl s ním zase mluvit, jenže se bál sám sebe, svých myšlenek a pocitů, když mu byl Bill na blízku. City, co se tlačily ven a on je vší silou vůle zadržoval, nebyly přesně takové, jaké by ke svému bratrovi měl chovat. Proto to nešlo. Snad ho to časem přejde a vše bude jako dřív. Nebo taky ne… což je ta horší varianta, se kterou moc nepočítal. Neustále přemýšlel nad Lewisovými slovy. Plnil svůj domácí úkol v rámci možností, ale jak mohl kašlat na to, co by si ostatní mysleli, kdyby se provalil poměr s Billem? Zvlášť když on sám na to nepohlížel extra pozitivně. Bill právě trochu zavrávoral při prudším náklonu a Tom byl v mžiku u něho. Stoupl si za něj nenápadně a podepřel ho. Bill se na Toma obrátil vděčným, smutným pohledem. Tom zakroutil hlavou a odběhl zpátky na svoji stranu. Po skončení koncertu se všichni odebrali do zákulisí.  

„Hráli jste úžasně, kluci.“ Chválí je holky.

„Oh jo, samozřejmě, beze mě by to byla katastrofa.“ Padne Tom vysíleně na gauč.

„Neřekla bych.“ Ušklíbne se Suzane.

„Tsss.“ Zatváří se Tom hraně dotčeně a zasměje se.

„Bille, si v pohodě? Málem si tam sebou praštil.“ Optá se starostlivě Gustav, Billova zavrávorání si všimnul.

„Ehm jo, zakopnul jsem, ale Tom mě chytil.“ Kouknul Bill Tomovým směrem a Tom sklopil pohled.

„Koukám, že stíháš všechno. Jsi takovej superhrdina.“ Usmála se na Toma Annalise.

„To víš, mám nejvíc práce a ještě je musím zachraňovat, aby si nenatloukli zadky, no nejsem já úžasný?“ Nadhodí Tom zasněný výraz. Všichni se zasmějou a Suzane stočí rty do úšklebku.  

…

Kluci již měli odjíždět do dalšího města a holkám ráno letělo letadlo, takže zůstávají přes noc na hotelu.

„Bude se mi stýskat.“ Protáhl smutně Georg a otřel nos o ten Suzanin.

„Mně taky. Doufám, že se mi někde nespustíš s nějakou fanynkou.“ Zvedla Suzane naoko přísně prst.

„Neboooj.“ Řekl Georg schválně nepřesvědčivě.

„No já nebudu ta, která se bude muset bát.“ Vyplázla na něj Suzane jazyk. Obdobně probíhalo i loučení Gustava s Annalise.

„Tak kdyžtak se spojíme přes skype.“ 

„Jo, cestou v tourbuse bude stejně nuda, takže tam budu.“ Slíbí Gustav.

„Jo, snad maj v tom hotelu internet. Prej je tam nějaká internetová kavárna či co, tak se uvidí.“

„Ok, tak se měj, a až dorazíte, určitě dej vědět.“ Neohrabaně se s Annalise obejmou. Holky se rozloučí také s Billem, Tomem a týmem, a vyrazí si chytit taxi. Kluci se chystají nastoupit do tourbusů, Toma však chytí někdo za loket.  

„Bille?“

„Uhm, víš já… chtěl jsem se zeptat… po té afterparty…“ Dostával ze sebe ztěžka Bill a těkal pohledem všude okolo.

„Yeah?“ Čekal Tom, až se vymáčkne.

„Ehm no, moc si toho nepamatuju… teda vlastně nic. Co se… stalo?“ Konečně se podíval Tomovi do očí. Ten se po pár sekundách odvrátil, nevydržel to.

„Nic, co by sis chtěl pamatovat, věř mi. Prostě si to trochu přehnal s pitím a já potom nemohl najít tvoji kartu od pokoje, tak jsem tě vzal k sobě.“ Vynechá Tom ty zajímavější detaily.

„Oh a to je… ehm… všechno? Prostě jsem… usnul.“ Ptá se zklamaně Bill. Uvnitř v něm dřímala špetka naděje, že snad mezi nimi k něčemu došlo. No… Tom ji teď definitivně pohřbil.

„Jo, když opomenu fakt, žes mě málem znásilnil na hotelové chodbě, následně si chtěl udělat menší striptýz, a jakmile jsem na tebe dostal nějaké oblečení, musel jsem ti vyprávět pohádku, tak jo. Prostě si… usnul.“ Ušklíbnul se Tom. Bill zčervenal až po kořínky vlasů.

„Ou, to jsem vážně všechno udělal?“ Vymáčknul ze sebe.

„Jo, a určitě jsem ještě pár věcí vynechal.“ Tvářil se pobaveně Tom. Bill byl očividně v rozpacích.

„Aha, tak promiň, nechtěl jsem ti zkazit večer.“ Zatvářil se Bill sklesle. ‚Proboha, málem jsem ho znásilnil na hotelové chodbě? Co si teď o mně myslí? Beztak, že jsem nějaký 24 hodin nadržený úchyl.‘ Bill by se nejraději propadl do samotného pekla.  

„To je dobrý, stejně byla nuda.“ Mávnul Tom rukou.

„Kluci, pohněte, vyjíždíme!“ Zavolá na ně Lery.

„No asi bysme měli jít.“ Ukáže Tom směrem ke svému tourbusu.

„Yeah.“ Povzdechne si Bill. Tom mu mávne a míří pryč.

„Tome?“ Zavolá na něj Bill. Tom se zastaví a ohlédne.

„Jo?“ Zeptá se, srdce až v krku. Nevěděl proč. Bill se na něj s rozklepanýma rukama dobrou minutu díval.

„Nic.“ Zakroutil Bill hlavou a rozešel se ke svému tourbusu. Tom polknul knedlík, co měl v krku a vydal se též do tourbusu. ‚Co jsem čekal, že řekne?‘ Zakroutil nad sebou hlavou.