autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Bill: (Usměju se a hned tě začnu nenasytně líbat. No samozřejmě… To je něco na Toma. Začali jsme líbáním, ale rozhodně jsme s ním neskončili. Po prvních dvou, třech milováních mě Tom těma svýma psíma očima přemluvil. Tak jsem si šel pro ten jeho dárek a oblíkl jsem si ho. Pustil muziku a udělal takový „mini striptýz“. No, měli jste vidět jeho rozzářené oči. Moc dlouho na mě nevydržel koukat a zase jsme spolu skončili na posteli. Nevím už, kolik bylo hodin, ani nevím, po kolikátém kole jsme byli, ale rozhodně by mi k tomu prsty jedné a asi ani druhé ruky nestačily, a začal jsem zase usínat. Prostě to nešlo ovládnout, ale poslední, co si pamatuju, byl Tomův blažený úsměv, takže jsem usnul v klidu.
Nutno podotknout, že jsem potom prospal skoro další dva dny a co jsem začal vnímat datum, čas a dění okolo, hned po jídle mi Tom s blaženým úsměvem oznámil, že co jsem spal, procházel tu knížku a prostě musíme zkusit nové ještě lepší polohy. Takže na večer jsme zase měli zábavu, až 27. jsem si trochu víc užil i jiných věcí než sexu s Tomem. I když neříkám, že se mi to nelíbilo. Koukali jsme na pohádky. Papali všechno dobré a Tom už si načal to mimčo ode mě. Už mu snědl skoro celou hlavu, ale ovládal se. I když si myslím, že ho sní někdy večer, až ho chytne žravá. Zrovna jsem se oblíkl a jsem v koupelně a maluju se. Po dlouhé době, ach, tolik mi to chybělo. Mám na sobě tričko a ty klokánkové kalhoty od Toma. Jdeme dneska k tomu doktorovi, teda, Tom řekl, že půjde se mnou. Dole snídá. Já už jsem jedl.)
Tom: (Jsem hodně po těch našich radostných Vánocích unavený, možná se to nezdá, ale taky mám nějakou mez a právě jsem ji asi překročil. Bolí mě celé tělo, hlavně partie od pasu dolů mám namožené. Včera jsme odpočívali. No, spíš Bill odpočíval, já jsem se snažil přijít na to, jak se používá mop a jakýsi nový vysavač na pověšení přes rameno. Děsné vymoženosti. Zrovna snídám a nacpu do sebe tři hrnky kafe a půlku chleba se šunkou až do sebe nastrkám poslední sousta, volám na tebe.) Bille, už jdeš?? Abychom nepřišli pozdě!
Bill: Momentík. (Řeknu a koukám na sebe. Usměju se a jdu dolů. Vezmu si tašku a bundu.) Můžeme.
Tom: (Usměju se na tebe.) Sluší ti to. (Políbím tě a taky se oblíknu.) Pojedeme mým autem? (Za celou tu dobu našeho sexování jsem ještě neměl čas si ho vyzkoušet v terénu.)
Bill: (Přikývnu.) Ale pojedeš opatrně, jinak ti ho pozvracím. (Říkám, když se obouvám.)
Tom: Neboj, pojedu. Nechci mít pozvracené auto. (Obuju se a utíkám ven. Pohladím si to auto, ještě než ho odemknu. Pak do něj nasednu a začnu ho taky všude hladit.)
Bill: (Zamknu byt a jdu za tebou. Nasednu.) Můžeme. (Usměju se.)
Tom: (Nastartuju a projede mnou vlna blaženého pocitu. Culím se jako pětileté děcko, co má strašnou radost s nějakého autíčka nebo barbínky.)
Bill: (Koukám na tebe. Musím se usmát.) Tome? Pojedeme?
Tom: Jo, jo. (Přikývnu a pomalu se rozjedu a vjedu na silnici. Třepou se mi ruce a pořád se culím.)
Bill: Tome. Chtěl bys na tu dovolenou teď?
Tom: No… Musí se tam jet do nějaké určité doby? Jel bych radši, až budeme mít miminko a bude mít aspoň půl roku. (Usměju se.)
Bill: (Přikývnu.) Jasně. Taky mě to napadlo. Ne, není to omezené.
Tom: Tak pojedeme až s miminkem? (Usmívám se a užívám si tu jízdu autíčkem.)
Bill: (Přikývnu.) Dobře.
Tom: (Pustím strašně nahlas nějaký hip hop.)
Bill: (Trochu ti to ztiším.)
Tom: Hééééj… (Zasměju se.)
Bill: Buď trochu solidární. Někteří… Ti nejmenší třeba spinkají.
Tom: Klubíčko teď spinká? (Kouknu ti jedním očkem na bříško a usměju se.) To je dobře, aspoň bude tuhle hudbu poslouchat už od malička.
Bill: Doufám, že ne.
Tom: Proč nee?
Bill: Nelíbí se mi to.
Tom: Ale jí třeba jo.
Bill: Uvidíme. Sám jsem zvědav. (Zasním se. Jestli se bude malovat, chodit nakupovat. Nebo nosit vytahané oblečení, jezdit na sk8u a poslouchat hip hop.)
Tom: (Myslím na to stejné. Představím si roztomilou blonďatou holčičku v růžových šatičkách. Zakroutím hlavou a představím si ji ve volných riflích a s čepkou na hlavě. Usměju se pro sebe. Za chvilku jsme tam, zastavím na parkovišti.)
Bill: (Vystoupím a čekám na Toma. Určitě bude nejmíň 10x kontrolovat, jestli zamkl.)
Tom: (Vypnu hudbu a pohladím volant. Potom vylezu ven z auta a zavřu dveře. Nakloním se a dám tomu autíčku pusinku na okno. Trochu poodstoupím a pořád mačkám ten čudlík a ono se furt zamyká a odemyká a pořád na nás bliká světly. Zasměju se tomu a mačkám dál.)
Bill: (Přijdu k tobě a násilně ti to vytrhnu z ruky. Jedním zmáčknutím to zamknu a klíče si dám do tašky.) Jdeme.
Tom: Heej… (Smutně na tebe koukám, jak odcházíš.)
Bill: (Otočím se na tebe.) Budeš si ho hlídat?
Tom: Ne. (Odseknu a smutně kolem tebe projdu.)
Bill: Ale no tak, Tomee…
Tom: (Strčím ruce do kapes. Nic neřeknu a vejdu do té budovy. Čekám tě u výtahu.)
Bill: (Mlčím. Občas na tebe kouknu. Když výtah přijede, nastoupím a opřu se o zeď.)
Tom: (Stojím u dveří. Když tam přijdeme, tak zase vystoupím a jdu do čekárny. Hned, jak uvidím ten dav lidí, vykulím oči.)
Bill: (Koukám, kolik je tam lidí. Tiše pozdravím a vysvleču si bundu. Držím si ji v ruce. Když vidím, že nějaký chlap vstane.) „Prosím, slečno.“ (Zamračím se.) Děkuju, ale já nejsem slečna. (Odseknu a sednu si.)
Tom: (Stojím tam bokem, ale vidím, co děláš a že ten chlap je totální debil. Všichni si začnou něco šepotat. Tak přijdu k tobě a dřepnu si před tebou, dám ti ruce na kolena a povzbudivě se na tebe pousměju. V tom uslyším, „podívej se na ty buzeranty.“ Ohlídnu se naštvaně, kdo to řekl. Potom se nenávistně podívám na toho chlápka, co tě pustil sednout. Vidím, jak se nadechuje, že chce něco říct. Jestli zase řekne nějakou krávovinu, tak se naseru.)
Bill: (Smutně koukám na Toma. Pousměju se, ale slyším za ním: „Tohle je slušná ordinace. Pro slušný lidi.“ Zvednu hlavu. Řekl to ten chlap.)
Tom: (To je hajzl. Narovnám se a ještě před ním udělám takový výhružný postoj.) Máš problém? (Řeknu drze. Tomu chlápkovi může být sice tak čtyřicet a vypadá, že má dobrou fyzičku, ale na to kašlu. Nenechám toho debila, aby se nám takhle vysmíval.)
Bill: (Najednou všichni ztichli a koukají. Vstanu. Vidím, že jdou k sobě. Vypadá to, jako by se do sebe chtěli pustit. Když se otevřou dveře, z nich vyjde nějaká paní a za ní sestřička se slovy: „Kdo je další, prosím?“ Chytnu Toma za paži. Nějaká ženská se zvedne a řekne nějaký jméno. Ten chlap se otočí na ni. Koukne hnusně na Toma a jdou dovnitř.)
Tom: (Totálně to ve mně vře. Ještě jak se tak hnusně podíval. Mám obě ruce křečovitě v pěst a koukám na ty zavřené dveře, kam odešli.)
Bill: (Druhou rukou tě pohladím po zádech.) Tome… (Šeptnu.)
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
debilní lidi!
Bohužel, i takoví dementi jsou mezi náma =(((!!! Líbila se mi ta vánoční idylka, a to tak moc, že už se nemůžu Vánoc a sněhu dočkat =)
Nesnáším takový lidi :'( bože… 🙁
Moc moc moc se těším na pokračování 🙂
inu……stane se :/
Aee jako nemůžu s tim čokoládovým miminem to mě vždy roseká když tam o tom mluví xDDDDD