autor: Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Vím, že to, co jsem řekl, Toma zabolelo, ale on to potřeboval. Chtěl jsem, aby si uvědomil, že mi ublížil. Že to, co říkal, mě bolelo a že se nezachoval dobře. Nevyčítal jsem mu to, choval jsem se také špatně, ale ne tak jako on. Přitáhnul jsem si kolena pod bradu a byl naprosto zticha. Přemýšlel jsem o tom, zda mám něco říct nebo ne. Kdybych mu nabídnul, aby šel ke mně, bylo by to nejspíš hloupé. I když bych ho u sebe chtěl, chtěl bych ho obejmout a říct mu, jak moc pro mě znamená, a chci, aby tu byl se mnou.
Po chvíli trapného a zbabělého ticha jsem zvedl hlavu k němu. Zvedl jsem se z postele a pomalu se rozešel ke křeslu, na kterém seděl. Posadil jsem se zlehka na jeho opěradlo a chytl ho za bradu, vytáhnul jsem si jeho obličej trošku výš, abych mu viděl do očí a on mně.
„Nechci se hádat. Nechci, abys na mě a já na tebe, byl naštvaný. Přece nenecháme nikoho, aby nás rozdělil. Musíme držet při sobě, tak jako tomu bylo vždy, Tome. Nic ti nevyčítám, omlouvám se za své chování. Měl jsi pravdu, bylo dětinské a hloupé. Promiň mi to, prosím. Ale prosím, pochop i ty mě. Nechci, abys utíkal, aby ses se mnou nebavil, jen na mě křičel. Chci naše problémy řešit a ne před nimi utíkat, víš?“ pošeptám mu potichu a pohladím ho zlehka po tváři. Neovládnu se a chytnu ho za ramena a donutím jej, aby se ke mně víc naklonil, jelikož kdybych to udělal já, zřejmě bych na něj spadl. Když tak udělá, pevně ho obejmu a zavřu oči. Tohle jsem potřeboval, tohle jsem chtěl a tiše si přál. On je ten nejdokonalejší, on je můj život.
Po chvilce se na něj podívám.
„Nezlob se, moc tě prosím,“ pošeptám mu do ouška.
„Zlobím se jen na sebe,“ hlesne. Omotá kolem mě své silné ruce a přitiskne mě na svoji hruď, která se chvěje.
„Ne, to nechci, nebuď na sebe naštvaný,“ řeknu.
„Choval jsem se jako kretén,“ zašeptá. Stáhne mě do svého klína a drží mě v náruči. „Neměl jsem se tě dotýkat. Jsem sobě tak děsně odporný. Jel jsem pryč, chtěl jsem do nějakého klubu a opít se, ale nakonec jsem zastavil na parkovišti a brečel jako malý dítě. Když jsem to ze sebe dostal, šel jsem do jedný hospody, kde jsem si dal asi dvě skleničky whiskey. Pak přišla nějaká holka, plazila se tam po mně, ale… já nemohl,“ začne se mu třást hlas. „Bylo mi hrozně. A pak jsem na tebe byl hnusnej, protože jsem nevěděl, jak se chovat.“
Jen nahlas oddechnu.
„Tos neměl,“ odvětím. „Nic jsi tím nevyřešil, ba naopak. A… já chápu, že se ti nelíbilo dotýkat se svého bratra, ale jelikož jsem k tobě upřímný, něco ti řeknu,“ sklopím trošku oči a přivinu se k němu.
„Mluv…“ řekne potichu a položí si mi tvář na rameno.
„Mně se to líbilo,“ řeknu potichu a přivřu oči. „Bylo to příjemné, hezké, připadalo mi, že… to ve mně něco probouzí,“ přiznám.
„…jsi gay?“ vezme mě za ruku. Nezní to vůbec hnusně, ale zvědavě. Vysmeknu se mu.
„Přesně jsem čekal, že tohle řekneš nebo se na to zeptáš.“
„Bille!“ přitiskne si mě k sobě zpátky. „Nezáleží mi na tom, jestli jsi nebo ne. Pořád jsi můj brácha!“
Znovu se na něm tedy usadím.
„Ne, nejsem,“ řeknu s klidem, ale pak… „Já… já nevím, neuvažoval jsem o tom. Sám moc dobře víš, že je to strašně let zpátky, co jsem měl nějaký vztah.“
„Bille, ale já jsem tvůj brácha. To, co se včera stalo, to…“ zmlkne, ale stále mě pevně svírá, abych nemohl utéct.
„Co?“ zeptám se a pootočím hlavu k němu.
„Já nevím,“ zavrtí s povzdechem hlavou a přiloží mi obličej ke krku. Pootevřu rty. Tenhle letmý dotyk prožene mým tělem ten dokonalý signál.
„Měl bys to vědět.“
Podezřele mlčí. Najednou mi jemně přejede prstem po krku a skončí v krční jamce.
„Ahmm…“ oddechnu a trošku krk napnu. Přestane a povzdechne.
„Tobě se to vážně líbí, viď?“ šeptne utrápeně. Narovnám se a chci se z něj zvednout.
„Nechme toho, to… je nebezpečné a… já nejsem zvrhlík.“
„Zůstanu tu s tebou,“ řekne rozhodně, ale i tak mě pustí.
„Ne, běž si lehnout, já půjdu také.“
„Budu tady.“
„Tome, prosím.“
Bože, proč mi tohle dělá? Proč mi to dělá ještě těžší? Nevím, co se to uvnitř mě děje, ale najednou je mi od něj opravdu každý dotyk příjemný. Snad je to pro mě i vzrušující?! Nechápu reakce sám sebe, svého těla a mysli. Vždyť já se o to všechno pokouším. Tohle nesmí pokračovat.
Nesmí mě vzrušovat můj vlastní bratr, nesmím k němu cítit víc než k bratrovi. Nesmím. Ale nejspíš asi už cítím.
„Proč mě tu najednou nechceš?“ zvedne se nechápavě.
„Chci, aby ses vyspal, stejně tak jako já, potřebujeme to oba a bude to tak lepší.“
„…jasně. Že mi to nedošlo dřív,“ zamumlá a jde pryč.
Těžce vydechnu
„Co ti mělo dojít? Tome, nevadíš mi tu. Jen chci, aby ses vyspal.“
„Můžu spát i tady. Jenomže to bych se ti musel přestat hnusit,“ zavře za sebou dveře. Okamžitě vyletím z pokoje a chytnu ho za zápěstí.
„Kdyby ses mi hnusil, tak bys na mě sáhnul a já tě odstrčil, a co jsem udělal? Co jsem udělal, Tome?! Pravý opak,“ řeknu a přitáhnu si ho k sobě. Zatlačí na mě a přitlačí mě ke zdi svým tělem. Dívá se mi do očí. Zapře se rukama u mé hlavy, abych nemohl utéct.
„Proč mi nevěříš, proč?“
„Tak proč mě u sebe nechceš?“ zeptá se ublíženě.
„Mám strach. Nevím, co se to se mnou děje.“
„Tak to zjistíme. Společně,“ pohladí mě něžně po tváři. „Ale já u tebe zůstanu přes noc. Budu spát vedle tebe a až se kdykoliv vzbudíš, budu tam, abys věděl, že jsi v bezpečí. Nedovolím nikomu, aby ti ublížil. Nikdo se tě už nedotkne… Nikdo kromě mě.“
Trošku se usměju.
„Děkuju, jsi hodnej,“ šeptnu a pomalu ho obejmu. Přitiskne si mě k sobě a chvíli mě hladí po zádech.
„Pojď si lehnout…“
„Pojďme…“ řeknu tiše a chytnu ho jemně za ruku a odvedu si ho do pokoje. Tom za sebou zavře dveře a vleze ke mně do postele.
„Bude ti líp, když si to triko nechám?“ zeptá se obezřetně. Oddechnu.
„Tome, mně je jedno, jestli si ho necháš nebo ne. Klidně si ho sundej nebo si ho nechej.“
„Uhm… Myslím… No… myslím to tak, že jsi říkal, že se ti líbí, když se tě dotýkám. Tak… jestli si ho nemám raději nechat.“ Poznám i v té tmě, jak se začervená a skloní pohled.
„Ty se bojíš,“ řeknu po chvilce naprosto vážně a posadím se na postel, jen v boxerkách. „Ty se snad bojíš toho, že se tu po tobě začnu sápat, hladit tě, líbat a budu tě chtít… vojet?“ řeknu smutně.
„Cože?“ udiví se a zvedne pohled. „Věř mi, že s tím bych problém neměl. Jde o to, aby ses cítil TY líp.“
„Ty bys s tím neměl problém? Tobě by to teda vůbec nevadilo, kdybych tě teď povalil na postel a začal… začal něco dělat?“ řeknu překvapeně, skoro až vyděšeně. „Já se cítím dobře. Chci, aby ses ty vedle mě cítil dobře, jakkoli. Nechci, abys byl jakkoli napnutý.“
„Okay…“ řekne jen a triko si sundá. I v té tmě vidím jeho dokonale vypracované křivky. Triko odhodí na křeslo a po pas se přikryje peřinou. Sice mi na něj sklouzne pohled, ale hned ho odvrátím a lehnu si na svou půlku postele.
„Tak dobrou noc,“ pošeptám. Pohladí mě po rameně a po posteli si mě jemně přitáhne k sobě na polovinu. Hodí přese mě peřinu a zezadu se ke mně přitiskne.
„Budu tu s tebou celou noc,“ zašeptá a obejme mě rukou kolem hrudníku.
„Buď… prosím,“ pošeptám a přivřu oči. Tohle je tak nádherný pocit. Ucítím, jak mi odhrne vlasy a zavrtá se mi nosem k uchu a tvář si mi položí na krk.
„Mám ti zpívat?“ zašeptá pobaveně.
„Ne, nemusíš,“ řeknu a lehce se zasměju. Proč se mě pořád dotýká? To on tohle dělá, on si začíná. Neustále mě provokuje.
Tom nějakou dobu mlčí. Pak mi prstem sjede po paži.
„Bille…“
„Hm?“ řeknu na souhlas a cítím, jak mě šimrá v podbřišku i bříšku. Bože můj.
„Co kdybych chtěl dneska pusu na dobrou noc já?“ zašeptá sotva slyšitelně.
„Kdybys chtěl, tak nevím…“ řeknu rozpačitě. „Kdybys ovšem řekl: „dej mi pusu“, tak ti ji dám.“
„Dobře, tak… jinak. Kdybych projevil zájem, že chci pusu na dobrou noc, ale neřekl bych si o ní. CHTĚL bys mi ji dát?“ zeptá se zvláštně.
„Kdybys projevil zájem, tak by mi to došlo a dal bych ti ji, i kdybych to neměl v plánu,“ pousměju se.
„Tady nejde o to, jestli bys mi ji dal. Ale jestli chceš,“ opře se na loktu.
„Nevím, jestli chci, ale nemám jedinej problém ti ji dát.“
„Aha. Fajn,“ lehne si zas.
„Chtěl bys, abych ti dal pusu?“ pošeptám a nahnu se nad něj.
„Ptal jsem se jen hypoteticky.“
„Dobře, dobře, tak… tak nic.“
„Tak už spi…“ zašeptá a zas si mě přivine k tělu.
„Hmm,“ zavrním jenom a zavřu oči. Chystám se doopravdy spát, ale to, co říkal, mi spát nedá.
„Kdybys nad tou pusou neuvažoval, neptal by ses,“ řeknu po půl hodině. Vím, že nespí.
„Zkoušel jsem, jestli tě přitahuju. A už spi,“ zasměje se tiše.
„Tak ty mě zkoušíš,“ řeknu a posadím se.
„Bille, přestaň s tím a už vážně spi. Je pozdě,“ stáhne mě zpět do lehu. Nevím, jestli se mu to nepovedlo nebo to udělal úmyslně, ale náhle ležím na něm.
„Mám snad spát na tobě?“ řeknu trošku ironicky.
„Jsi trošku kostnatej, ale pokud už konečně usneš, tak proč ne,“ uchechtne se.
„Oh Tome,“ řeknu a slezu z něj, otočím se k němu a zadívám se mu do očí, i v té tmě se mu lesknou. Nahnu se nad něj a dám mu maličkatou drobnou pusu na rty. „Sladké sny.“
Okamžitě se na mě přetočí a zalehne mě. Zas se trochu nadzvedne, aby mě nerozmáčkl.
„Takže přece jen jsi tu pusu chtěl.“
„Chtěl jsi ji taky,“ řeknu a otočím se k němu zády a už se uvelebím ke spánku.
„Hm. Tak dobrou,“ lehne si na záda. Tentokrát mě neobejme.
„Nechceš…?“ nedořeknu to. „Nic, dobrou noc.“
„Co?“
„Ale nic…“
„Bille, mluv.“
„Ne, mám jít spát, tak jdu spát.“
„Fajn. Tak si spi. Dobrou,“ zívne a zahrabe se do peřiny.
„Ooh, ty jsi tak urážlivý,“ řeknu.
Mlčí.
„Co chceš? Co po mně chceš?“ šeptnu.
„Abys už držel ten tvůj malý ukecaný pysk, nebo ti s ním něco udělám,“ rozesměje se a lehce mě kopne.
„Ha, ha už se tě bojím,“ zasměju se.
„Bille, už včera jsme se oba nevyspali, protože jsme spolu nebyli. Teď zas nebudeme spát, protože spolu jsme? Já jen, že už je skoro půl druhý…“
„Už ani nepípnu,“ řeknu na oko uraženě a otočím se k němu zadkem.
„Dobře. Dobrou,“ zas mě obejme a už mlčí.
„Konečně,“ zasměju se tiše a už opravdu nemluvím.
Dá mi pusu na čelist a spokojeně zavrní.
Vydechnu a nechávám se už unášet sny… se svým snem po boku.
Teď je mi ze všeho nejlépe. Mám po boku jeho. To nejdokonalejší stvoření, které od prvního okamžiku svého života miluji. Ani se mi spát nechce, ale vím, že musím. Nejraději bych se na něj díval celou noc, jak klidně spí, oddechuje a je unesen do říše snů. Je tak dokonalý… jako ten nejnádhernější sen.
autor: Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Strašně hezky napsaný holky ^^ Obdivuju vás 😉
Už se těšim na další díl 🙂
[1]: Děkujeme x))
Moc hezký díl, konečně si k sobě našli cestu ♥
Uff, ze by se konecne prestali hadat? x) Bylo to uz otravne :DDD jsem zvedava na toho neznameho alias Kevina Spaceyho, o co mu asi jde xD
Jooo.. Tak to semi líbí :)) A opravdu mě zajímá ráno, co budou dělat:)) Konečně k soběnacházejí cestu a možná už i Tom zjišťuje, že se mu to líbí:) A ty hádky.. Miluju xD
Milujem tie ich rozpaky 🙂 a pusinka bola sladká, len som čakala, že nezostane pri jednej 🙂 snáď teda ráno, alebo ďalšiu noc. Je to nádherná poviedka.
Ta jejich debata o te pusince byla zabavna 😀 A jak mu ji Bill dal a rekl, ze ji chtel :3 A Tom ji chtel! To Tom si vzdy zacina! Dotyka se Billa, takze… pritahovani bude vzajemne 🙂 Tom tedy nema Billovi co vycitat a otazka : " Jsi gay?" Patri vlastne spis jemu 😀 prece by se Billa nedotykal, kdyby se mu nelibilo dotykat se ho a pokud se mu to libi, pak je zvrhlik a pokud je zvrhlik, Bill nedela nic spatneho, kdyz se mu to libi, protoze jsou zvrhlici oba 😀 ^^ Moje teorie 😀