Život dvojčat – Proč právě on…? 14.

„Bille, co ty tu?“ divil se Dominik, když mu otevřel dveře.

„Musíme si promluvit.“ Řekl Bill a vešel do Dominikova pokoje. Nechal se od něho políbit na tvář a pak se posadil na gauč.

„Tak co se děje?“ ptal se Dom s úsměvem a usadil si v křesle naproti Billovi.

„Myslím, že už jsem se rozhodl.“ Řekl tiše a sklopil pohled.

„Jak?“

„Víš, přemýšlel jsem o tom. Hodně. A myslím si, že my dva bychom spolu nebyli šťastní.“ Tohle říct stálo Billa hodně sil. Jen tak tak se držel, aby nepropukl v pláč.

„Chceš říct, že se vracíš k němu?“ Bill jen přikývl, díval se na své ruce složené v klíně.

„Promiň.“

„Můžeš mi říct, v čem je lepší než já?“ zeptal se Dominik, byl úplně zničený.

Bill otázky tohohle typu nenáviděl, neuměl na ně odpovídat.

„Nemůžu ho opustit, tolik jsme toho spolu zažili, miluje mě,“ začal Bill pomalu mluvit.

„A ty?“ padla otázka.

„Já jeho taky.“

„Se mnou to bylo co? Jen úlet?“

„Možná, že pro nás oba bude jednodušší, když řeknu, že jo.“ Billovi pukalo srdce. Věděl, že za chvíli bude muset od Dominika odejít a už ho nejspíš nikdy neuvidí.

„Ty moc dobře víš, že pro mě to bylo mnohem víc, než pitomej úlet. Miluju tě, Bille, copak to nevíš?“ Dominikovi se leskly oči, když se na Billa díval.

„V tom, co cítím, jsem ti nikdy nelhal.“ Bill pokýval hlavou a pak se zvedl. Přešel k Domovi a beze slova ho objal.

„Už pro tebe nemůžu dál pracovat.“ Řekl mu Dominik, stále ho ještě pevně objímal.

„Já vím.“ Billovi po tváři stekla drobná slza.

„Víš co? Radši už jdi. Oba se jen trápíme.“ Dominik ho pustil z objetí a Bill se mu zadíval do obličeje. Pak kývnul a vykročil ke dveřím.

„Bille.“ Uslyšel za sebou slabý hlas. Neotočil se.

„Jak se jmenuje tvůj přítel? Teď už mi to snad můžeš říct.“

„Sbohem.“ Zašeptal a pak za sebou zavřel.

Nastoupil do výtahu a zmáčkl tlačítko s číslem příslušného patra. Opřel se o stěnu a už se nesnažil skrývat slzy. Make-up se mu rozmazal kolem očí, ale jemu bylo jedno, že na něj ostatní hosté hotelu divně koukají. Pomalým krokem šel ke svému a Tomovu pokoji. Zastavil se před dveřmi, z kapsy vytáhl kartu od pokoje a zhluboka se nadechl. Dveře se za ním s klapnutím zavřely a on pomalu kráčel do pokoje. Přes okno viděl Toma sedět na terase s cigaretou v ruce. Šel za ním. Ani ho nezaregistroval, měl na uších sluchátka a v nich hlasitě puštěnou hudbu. Bill si z Tomovy krabičky vytáhl cigaretu a zapálil si, už to potřeboval. Musel se nějak uklidnit.

Teprve teď se na něho Tom otočil. Sundal si sluchátka a neutrálně na Billa koukal.

„Přišel sis pro věci?“ zeptal se. Snažil se působit statečně. Už s tím byl napůl smířený, pořád ho to ale bolelo.

Bill ale jen zakroutil hlavou a konečně si zapálil.

„Stalo se něco? Vypadáš hrozně.“ Z Tomova hlasu zněl chlad a odstup. A to Billovi zrovna nepomáhalo.

„Stalo. Už jsem se rozhodl.“ Šeptnul a protřel si oko, kam mu právě vletěl kouř.

V Tomovi hrklo. Jestli měl doteď nějakou pramalou naději, tak teď byla naprosto pryč. Opřel se zády o zábradlí a díval se do Billovy smutné tváře.

„A jak?“ vydechl a bál se odpovědi. Když viděl, v jakém stavu Bill je, bylo mu to skoro jasné – přišel se rozloučit.

„To, jak jsi říkal, že mě miluješ, myslel jsi to vážně?“ šeptal Bill a díval se, jak mu cigareta naprázdno hoří v ruce.

Tom se zarazil. „Ovšem, že tě miluju. To to potřebuješ ještě jednou slyšet, než odejdeš? Nebo mě chceš ještě pořádně vydeptat, abych se pak cítil hůř?“ ptal se ho chvějícím se hlasem.

„Nikam odcházet nebudu.“ Zavrtěl Bill hlavou.

„Zopakuj mi to!“ Tom myslel, že sebou sekne.

„Byla to chyba. Promiň.“ Šeptnul zase Bill a udělal nesmělý krůček k Tomovi.

Tom zahodil zbytek cigarety a nastavil Billovi otevřenou náruč. Pevně ho objal a po tváři se mu rozlil šťastný úsměv. Bill naopak nemohl zastavit slzy.

„Rozhodl ses správně?“ zeptal se Tom, když se po chvíli na Billa podíval. Bill jen kývnul a zase se k Tomovi pevně přitulil.

„Dnešek si musíme zaznačit do kalendáře.“ Poznamenal Tom a přesunul se s Billem v závěsu zpět do pokoje.

„Proč?“ nechápal Bill.

„Dnešek je den, kdy jsme se podruhé narodili.“ Usmál se Tom a pohladil Billa po tváři. Oba ten vzájemný dotek tak příjemně pálil. Pak si Tom Billa přitáhl k sobě a lehce a jemně ho políbil na rty. Jakmile se jejich rty setkaly, Bill vydechl a pak zavřel oči. Bylo mu jasné, že z tohoto se budou oba ještě nějaký čas vzpamatovávat, ale oni to zvládnou. Mají přece jeden druhého.

„Budeme v pořádku, že jo?“ zeptal se Toma, když vzal jejich polibek za své.

„Ano.“ Přikývl Tom a jemně zastrčil Billovi pramínek vlasů za ucho. Pak ho pohladil po tváři a pořád mu hleděl do očí. Usmíval se při tom.

„Miluju tě.“ Zašeptal a znova si Billa přitáhl k sobě, aby ho mohl políbit. Tentokrát se odvážil víc, než pouhou letmou pusu. Pořádně se do toho opřel. Billova ústa mu chyběla už dlouhou dobu. Zpočátku měl trochu strach, jestli na to nejde příliš rychle, ale když Bill začal spolupracovat, usmál se do polibku a pokračoval se stejnou razancí.

Opravdu byl hodně šťastný.