autor: Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Po včerejší noci mi došlo pár věcí. Bill, můj malý brácha, si dokáže představit něco víc v našem vztahu, než máme. To mě poněkud rozrušuje, ale upřímně jen tak mezi námi, ne, že bych na to taky už párkrát nepomyslel. Ačkoliv je to trestný, myslím, že by mi to nevadilo. Odjakživa se s Billem dělíme o vše, proč ne i o tělesnou touhu? Vzájemně se milujeme a nikomu nevěříme tolik jako sobě.
Usměju se a prstem mu odhrnu pramínek vlasů z obličeje. Tak sladce spí, že se mi ho ani nechce budit. Do pokoje dopadá jen minimum slunečních paprsků, jelikož jsou zatažené žaluzie. Jeho pokožka se jemně třpytí v tom světle. Pravidelně oddechuje a lehce se mu nadzvedává hrudník.
Tohle boží stvoření je můj malý bráška Bill. A já bych s ním dokázal mít sex. Vtipné, opravdu. Ať už se to stane nebo ne, hlavní bude, pokud bude on šťastný, no ne?
Ale další věc, kterou jsem včera zjistil je ta, že on první krok neudělá. Klasicky.
Podívám se na hodiny. Už je skoro 11. Je na čase ho vzbudit. Co nejopatrněji se přes něj nahnu a pomalinku k němu přitisknu své rty.
„Billy…“ zašeptám, a s co největší něhou ho pohladím po nahém rameně.
„Mhh,“ zavrní potichu a pohladí mě po hlavě.
„Rozcucháš mě,“ zasměju se potichu, ale i tak mu ruku nesundám. „Už je 11.“
„To už?“ řekne rozespale a pomalu otevře oči.
„Jo. Spal jsi celou noc jako nemluvně. A kupodivu ze spaní už tak nekopeš,“ obejmu ho rukou se smíchem přes ruce a hrudník.
„Vážně? Zlepšil jsem se,“ zasměje se. Dál v klidu leží, jen se trošku prohne v zádech. Povystrčí zadek a prohne se jako kočka. Jenomže si asi tak nějak neuvědomí, že se mi zadkem přitiskne na rozkrok. Jak se jeho hubené a hebké tělo prohne pod mojí rukou a znovu se ke mně přitiskne, přivřu oči a neubráním se vzdychnutí. Proč mi tohle dělá? Tohle od něj není fér a on to ví. Tiše vydechne a zase se narovná. Po chvilce to udělá znovu.
„Jsem nějaký rozlámaný,“ řekne omluvně. Nic neřeknu. Asi bych měl co nejrychleji vypadnout, ale nechám si to líbit. Proč ne. Přichytím ho za bok a přitisknu se k němu.
„Ty nejsi, Bille, tak nevinný, jak se děláš, viď,“ zašeptám mu do ucha.
„Co?“ řekne rozespale a pootočí ke mně hlavu, „o čem mluvíš?“ zeptá se nechápavě. Aaaah bože.
„Ale o ničem,“ pustím ho z náruče a odlepím se od něj.
„Udělal jsem něco?“ řekne skoro až smutně a hned se ke mně otočí. Nechápavě pozvednu obočí. Vždyť jsem neudělal nic, co by ho muselo hned vést k takovému závěru… nebo ano? Podívám se na jeho hruď, pak na svoji. Byl jsem přitisknutý k jeho zádům a lehce se mi na ní leskne kvůli tomu pot, ale…
No kruci… Jemu se líbilo, když jsem k němu byl přitisknutý. Proto si myslí, že udělal něco špatně. Aaah, to je zlý. To je moc zlý.
„Ne, nic jsi neudělal špatně,“ pousměju se. „Jen už je na čase vstávat.“
„Dobře,“ řekne poslušně, a hned se posadí. Ještě se protáhne, promne si oči a pomalu se vyhrabe z postele.
Postavím se v posteli a seskočím z ní.
„A vsaď se, že budu v koupelně první,“ předběhnu ho se smíchem a doběhnu tam. Chytím dveře do ruky a čekám na něj, abych na něj mohl vypláznout jazyk, až se na mě bude poraženě mračit. Doběhne hned za mnou.
„To je nefér,“ dá si ruce v bok a cpe se ke mně do koupelny.
„Táhni, ty malej skunku,“ peru se s ním se smíchem a snažím se mu zavřít dveře.
„Ne,“ směje se a nakonec se mi prosmekne mezi rukama. To je tím, že je tak hubený. „Budeme tu spolu,“ zasměje se a opře se o umyvadlo. Stáhnu obočí, zavřu dveře a zamknu. Jakmile mi padne pohled na sprchu, popadnu Billa do náruče a hodím ho do sprchového kouta. Vezmu sprchu, pustím ledovou a začnu to na něj stříkat.
„Hahahahaha,“ směju se mu.
„Ty hajzle!“ křikne se smíchem. Rychle se snaží zatáhnout stěnu od sprchového koutu a kryje se rukama, ale marně.
„Furt tu se mnou chceš být?“ namířím na chvíli proud vody vedle něj, aby mohl mluvit.
„JO,“ řekne nahlas a zasměje se. Copak jsem mohl čekat něco jiného? Frustrovaně vydechnu, ale usměju se.
„Ty si, bráško, koleduješ,“ vypnu vodu a škádlivě na něj kouknu.
„A co, hm?“ zasměje se dětinsky a projede si rukama vlasy.
„Ani nevím, ale já něco vymyslím,“ vlezu k němu do koutu a zavřu. „Bože, jsem celý spařený.“
„Chceš taky osprchovat?“ řekne a opře se o stěnu.
„Ne-e,“ vypláznu na něj jazyk a přitáhnu si ho až k sobě. Omotám kolem něj ruce a přitisknu jeho studené tělo na své, které je pěkně horké. Slastně vydechnu a přivřu oči.
„Je ti horko?“ řekne naprosto klidně.
„Možná by ses divil, kolik tepla vydává to tvoje hubený tělíčko,“ zasměju se a sjedu mu rukou po zádech. „Byl jsem v noci úplně zpocenej.“
„Možná by ses divil, kolik tepla vydává to tvoje hubený tělíčko,“ zasměju se a sjedu mu rukou po zádech. „Byl jsem v noci úplně zpocenej.“
„Cože? Jakto?“ řekne s údivem ve tváři a uculí se. „Nepotím se tolik.“
„To sice ne, ale máš horký tělo. Lidský teplo vždycky nejvíc hřeje, to nevíš?“ ušklíbnu se pobaveně a ucítím pod prsty látku jeho boxerek.
„To vím, ale nevím o tom, že ses ke mně tak tulil, že tohle víš o mém těle,“ pohledem sjede na moje ruce, sleduje, kam až sjedu.
„A jak bys to mohl vědět, když jsi spal jako dřevo,“ rozesměju se a prstíkem schválně jedu po lemu jeho boxerek.
„Spalo se mi dobře, víš,“ odvětí a olízne si rty.
„To mně vcelku taky,“ přitakám na souhlas a pustím ho.
„Osprchuj se. Já udělám snídani,“ pomalu začne odtahovat stěnu.
„Myslel jsem, že se osprchujeme spolu, ale…“ schválně to nechám chvilku viset ve vzduchu, „…když chceš.“
„Mám pocit, že jsi mě osprchoval důkladně,“ začne se otírat osuškou.
„Fajn,“ zavřu a vezmu si sprchový gel. Tak já tu ze sebe dělám blbce, aby cítil, že jeho pocity nejsou jen tak k zahození, a on takhle uteče. No fajn, jak chce.
BILL
Když se osuším, vyčistím si zuby, opláchnu si obličej a učešu se. Prostě klasická ranní hygiena. Při které mě ovšem většinou nefascinuje pohled na siluetu Tomova těla ve sprchovém koutě. Ne, nebudu se tam dívat, nemám k tomu přece důvod. Raději se seberu a odejdu do pokoje, svléknu si boxerky a vezmu si čisté, jelikož tyhle jsou naprosto promočené. Obléknu se do černého trička a tepláků stejné barvy, a jdu dolů do kuchyně. Začnu připravovat jeho oblíbené vafle s kávou a mlékem. Ještě dvě kostky cukru a bude to dokonalé. Za chvilku vše připravím na jídelní stůl a už můžu jen čekat, kdy se můj drahý bráška uráčí přijít nasnídat.
Až teď jsem si všiml zavřených oken, dveří, stažených žaluzií. Byl jsem tu doslovně zabedněný. Ihned jsem šel a všechno pootvíral, kromě dveří. Chtěl jsem, aby se do domu dostalo příjemné ranní sluníčko a čerstvý vzduch.
Netrvalo to dlouho a zaslechl jsem kroky, Tom se svou houpavou chůzí líně šoural dolů po schodech a broukal si jeho oblíbenou písničku. Sám pro sebe jsem se musel zasmát a raději jsem se posadil ke stolu a napil se kávy.
„Jdeš právě včas, jinak bys to měl studené,“ řeknu hned, jak vejde do jídelny. Jen se ušklíbne a přisedne si.
„Dobrou chuť,“ řeknu, aby se trošku probral. Přijde mi, jako by ho ta sprcha nějak snad unavila a uspala, „co je s tebou?“ zeptám se.
„Nic,“ pokrčí rameny a začne jíst. „Díky.“
Jen kývnu a jím také. Nemá zrovna nejlepší náladu.
„Jsi na mě naštvaný?“
„Měl bych?“ odvětí lehce a napije se.
„Možná,“ pokrčím rameny a natáhnu se pro vafle, jednu si vezmu.
„Jako bych snad já na tebe někdy mohl být naštvaný,“ zakroutí pobaveně hlavou a v klidu kouše. Jen se tiše zasměju
„Chceš ještě kávu?“
„Ne. Byl bych ještě ospalejší.“
„Po kávě, která obsahuje kofein?“ pozvednu tázavě obočí
„Proboha, Bille, děláš, jako bys mě znal dva dny. Víš, že mě kafe uspává!“ protočí oči.
„Aby ti ty oči nevypadly,“ řeknu a zvednu se, poklidím nepořádek na kuchyňské lince a podívám se ven z okna.
„Měli bychom jet po obědě nakupovat. Dochází nám jídlo,“ pronese.
„Zajedu tam, neboj,“ usměju se
„Žádný takový.“ Otočím se na něj.
„Kvůli těm dopisům?“ zeptám se narovinu.
„Pojedu já, protože… vlastně ne, to bys tu musel zůstat. No, tak pojedeme spolu. Bez diskuzí,“ odsune se od stolu a dá talíř do myčky.
„Nechci, aby ses tolik bál, třeba to byla jen náhoda… a…“ ani to nestačím doříct, už mele.
„Bille, proboha mlč. Jasně jsem něco řekl!“ zvýší na mě hlas plný autority.
„Dobře, pojedeme spolu,“ řeknu poslušně a všechno uklidím. Pak k němu dojdu, opravdu těsně k němu, a kouknu se mu do očí.
„Jen nechci, aby tohle narušovalo jakýkoli řád u nás doma, víš. Nechci, aby ses o mě bál. Nechci, abys se mnou musel všude chodit.“
Tom mi položí ruce na ramena a povzdechne.
„Musíme se o tom furt dohadovat? I když to změní cokoliv, dělám to dobrovolně. Dělám to pro tebe, a hlavně pro sebe, abych se ujistil, že jsi v pořádku. Takže ještě jedno slovo a schytáš jí. Rozuměls?“ zaculí se.
„Ty mi dáš facku?“ začnu se tiše smát. „Když ji schytám.“
„Třeba i něco jinýho, takže o tom už mlč, ano?“ vezme mi jemně mezi palec a ukazovák rty a s úsměvem je drží.
„Mhhh… aaa… mmmhh,“ snažím se mluvit a pak se začnu trošku smát, „oo… eee,“ snažím se mu naznačit slova „to ne“ ale marně. Se smíchem mi rty pustí a dá mi pusu.
„Jdu se oblíknout a půjdeme třeba i někam na oběd, jo?“ řekne, jako by nic a usměje se. Sladce se pousměju.
„Dobře, beru tě za slovo,“ odkývám a jdu se převléknout a upravit. Tom se taky odebere k sobě do pokoje.
Jako vždy stojím před skříní a opět nevím, co si vzít na sebe. Nakonec vytáhnu černé úzké džíny, černé tílko a je to. Je jasné, že na sebe navleču ještě tisíc náramků a řetízků, ale to ke mně prostě patří. Dokonce mám dnes chuť se pěkně obléknout a upravit. Chci se mu líbit. Jak zvláštní, že?
„Dělej!“ bouchne mi Tom do dveří a seběhne po schodech dolů.
Zvednu oči v sloup a zakroutím hlavou. V klidu se nalíčím, i když to si ještě chvilku počká. Pak se učešu. Když stojím před zrcadlem, rukama si zajedu mírně do vlasů a podívám se na sebe. Musím uznat, že vypadám dost dobře. Vezmu si už jen tašku přes rameno, naházím do ní mobil, klíče, peníze a cigarety. A konečně sejdu dolů.
„Máš mě tu,“ zasměju se. Tom má položenou hlavu na stole a hlasitě chrápe, nejspíš to jen hraje.
„Ale no tak,“ dojdu k němu a nahnu se nad něj, lehce mu vydechnu na ouško a krk.
„Vstáváme,“ šeptnu. Otřese se a narovná. Protře si ucho a oklepe se.
„Ty než se vyprdelíš z domu, tak dřív obrostu mechem,“ zvedne se.
„A než ty se probudíš a vstaneš, tak já ti ujedu,“ pošlu mu vzdušnou pusinku a uculím se. Je sladkej, jak je rozespalej, a ještě k tomu, jak na mě pak kouká, když mě vidí celého.
„…sluší ti to,“ kývne a zvedne se. Jdeme do chodby, kde vezme klíčky od svého auta. „Budu řídit.“
„Děkuju,“ řeknu jen suše a jdu za ním, „ne, prosím, já chci řídit, prosím,“ škemrám jako malé děcko.
„Já ti svojí Audi do rukou nesvěřím.“
„Tak pojedeme mým autem.“
„Bože. Fajn. Máš stejně větší kufr,“ povzdechne. Vrátí klíčky smutně na věšák a odejde do garáže. Vždycky řídí on, takže dnes beru velení na sebe já. Vezmu si svoje klíče a jdu za ním.
Když odemknu, Tom nastoupí na místo spolujezdce a jen tak otráveně sedí.
„Já ti svoje klidně svěřím,“ řeknu ještě, než se posadím.
„Jen si řiď. Ale jestli pojedeš furt jen 50, tak uvidíš,“ připoutá se se smíchem. Zakroutím nad ním hlavou a posadím se. Mám ve svém autě svoje zvyky, svoje věci.
„Pojedu tak, jak budu chtít a bude potřeba,“ vypláznu na něj jazyk a připoutám se. Nastartuju a vyjedu z garáže, která se pak hned automaticky zavře. Vyjedu na silnici a jedeme do centra.
Tom zívne a ospale kouká z okna.
Když sjedu na dálnici, pomalu naberu rychlost 120km/h. Nebojím se jezdit rychle, ale záleží na okolnostech.
„Pomaleji už to nejde?“ zeptá se brácha otráveně a stáhne si okýnko.
„Nelíbí se ti něco?“ pousměju se a sleduju ho.
„Mohl bys trochu zrychlit, ne?“ zívne jako medvěd.
„Fajn,“ řeknu jen a zrychlím a o dost… Dálnice je naštěstí prázdná, takže není problém.
„To už je lepší,“ řekne jen a kouká z okna. Usměju se.
„Aspoň něco jsem udělal dobře.“
„Yeah.“
Za chvilku dojedeme do centra a zajedeme k obchodu. Vystoupím z auta a čekám, až vyleze i on. Když vyleze, zamknu a jdeme společně dovnitř.
„Takže…“ řekne Tom a důležitě vytáhne seznam toho, co musíme koupit. „Tak jedeme doprava pro nějaký pití. Vezmeme to postupně.“
Rozjedu se i s nákupním vozíkem směrem k pití. Když vezmeme několik balíků pití, nezapomenu a hned tam přihodím balení Red Bullu. Tom tam přidá ještě jedno a jedeme dál.
„Nechceš koupit nějakou kytičku?“ strčí mi najednou květináč pod ksicht.
„Snad radši ani ne,“ odstrčím ten květináč od svého nosu a zasměju se.
Jedeme kolem hraček. Zatáhnu ho tam.
„Koukej, ten opičák je ti podobný. Koupím ti ho,“ začnu se smát.
„Blbečku!“ pleskne mě se smíchem přes zadek a rozhlédne se. Naštěstí tu nikdo není. „Nechtěj, abych si koupil kuličkovku a střílel po tobě.“
„Auu,“ zakvílím se smíchem. „Hah, vystřelil by sis oko.“
„A nebo tobě bych ustřelil tvou malou prdelku!“ odstrčí mě zadkem od košíku a veze ho on.
„Tsss,“ řeknu a podívám se na něj jako na blbce, „abych já ti neodstřelil něco jiného,“ zasměju se a jdu vedle něj.
„Co jako?“ pozvedne obočí a zastaví.
„To něco málo mezi tvýma nohama, bráško,“ zaculím se.
„Ty se jednou budeš divit, jaký to je málo,“ zamumlá si pro sebe a zas se rozjede, aniž by se na mě podíval.
„Prosím?“ podzvednu jedno obočí a svůdně se usměju. Dělám, jako že jsem nic neslyšel, ale slyšel jsem ho, moc dobře. Však on se taky jednou dočká a bude překvapen, čeho je schopen jeho malý bráška Billy.
„Ale nic,“ mávne rukou a zabočíme mezi pečivo.
Jasně, nic. Já znám to jeho nic.
Vezmeme nějaké rohlíky, sýrové bulky a pak i sladké pečivo.
„Mmmhmm… Nějaký jogurty a mléko,“ zvedne Tom pohled.
Otočím se k mléčným výrobkům a zůstanu stát jako opařený. Udělám krok vzad a narazím do našeho nákupního vozíku. Tohle už není legrace. Poznávám ho a vůbec z toho nemám jediný dobrý pocit. Ba naopak, uvnitř mě se to stáhne, cítím se tak zvláštně.
Neřeknu jediné slovo, jen vystrašeně koukám.
autor: Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
To se dalo čekat, že se ten chlap objeví znovu na scéně, ještě že Bill poslechl a nejel nakupovat sám. Teď ještě, jestli to byla jenom náhoda, nebo jestli kluky sleduje a čeká na příležitost, každopádně příští díl bude hodně zajímavý. A nejlepší byl "malý skunk" xDDD
…och bože..zbožňujem túto poviedku…čo som komu urobila…začiatok som si naprosto užívala ale ten posledný odsek ma úplne dorazil…ja nechcem aby tam zase bol ten chlap…ešte šťastie, že nešiel sám Bill…dúfam, že to nebude zlé..už sa teším na ďalľí diel…rýchlo ďalej..:D..
no uuuf, ještě, že nejel sám, úplně vidim, jak by ho ten hnusák přepadl někde na parkovišti.
Tohle se mi líbí, tak honem, dalšííí 😀
nejlepší bylo hlavně ten květináč =D ale prostě se mi tahle povídka šíleně líbí =)
Och.. Ty narážky xDD ♥ Dokonalý. Jo.. Kdyby Bill to něco málo ustřelil, neměl by si chudáček v budoucnu s čím hrát :DDD Byl by sám proti sobě xDD Ranní scéna v koupelně, úžasná xDD
A ten chlápek mě pomalu ale jistě zase štve xDD Pche. Takhle jim tam rušit :DDD
Tak nádherná idylka a takýto koniec. Nešlo by toho chlapa vymazať?
Takze Tom by chtel Billecka vohnout, jo? o.O 😀 Uz zacinaji mit i perverzni narazky 😀 krasnej dil, kluci se zacinaji rozjizdet, jen Tom byl po te sprse trosku neprijemnej :/ Zasejc. Mel by si Billecka jeste tak trosicku vicr vazit a bylo by to dokonale ALE!! Co ten chlap na konci? :O :O Doufam, ze si na nic netroufne, kdyz je s Billym rambo Tom. Doufam, ze si Billa ani nevsimne! Ale proc by tam asi byl, nez kvuli Billousovi, ze? :/ psychopati nechodi nakupovat do Supermarketu!!! 😀 Napsala bych supky dalsi dil, ale mam jich tu jeste 70 v rezeve! 😀 Like a Boss! Muzu cist a cist a cist a na nic necekat 😛 nejlepsi :3