Devil in the detail 5.

„…takže jak už jsme o tom s Tomem včera mluvili, nová deska by se měla začít nahrávat co nejdřív. Taky s vámi jednou za čas přijde na nějakou akci, aby lidi věděli, že starší Kaulitz už není marod. A co se týká nového turné…“ David energicky vysvětlovat svůj nový marketingový plán, zatímco čtyři hudebníci usínali na židlích. Teda aspoň tak vypadali. Doopravdy se ve dvou nejmladších z nich odehrávala neuvěřitelná emoční a smyslová bouře. Černovlásek pokukoval po svém dvojčeti s rasta copánky a nenápadně se mlsně vpíjel do jeho očí, které jej však ani v nejmenším neregistrovaly. Ten naopak na sobě cítil bratrův pohled a děkoval bohu, že neexistuje nic jako rentgenové vidění, protože i když si nemohl být jistý, tušil, kam by pohled jeho bratříčka směřoval. A taky byl vděčný, že myšlenky nejdou slyšet, jinak by si Gustav s Georgem, kteří seděli mezi nimi, museli zacpat uši nad tím randálem. 

„Pomsta bude sladká, bráško…“

„Ehm, Davide? Davide!“ pokoušel se Tom zastavit Davidovu palbu slov. Když se jednou rozjel, měl neuvěřitelnou kadenci.

„Ano, Tome?“ 

„Můžu jít na záchod?“

Můžu jít na záchod? Bože, chlape, nic blbějšího sis vymyslet nemohl? Nadával Tom sám sobě, když chodbou zamířil k toaletám. Potřeboval odtamtud zmizet. Měl pocit, že kdyby tam zůstal o trochu déle, Bill by mu pohledem vypálil do trenek díru. Pár minut tápal, ale nakonec si vzpomněl, kudy se na ten záchod dostane. Rozrazil pokovované dveře a opřel se o umyvadlo. Potřeboval se trochu uklidnit, než se vrátí do Davidovy kanceláře (nebo jak on tomu skladu bordelu vůbec říká). Billovy pohledy ho samozřejmě nenechávaly chladným, ale ne v tom dobrém smyslu. Kdysi mu způsobovaly ruměnec na tvářích, dneska zatínal pěsti. Kdysi chtěl po Billovi skočit a políbit ho, dneska chtěl po Billovi skočit a zakroutit mu tím jeho tenkým krčkem. Pustil vodu a opláchnul si obličej. Jestli ho ještě před koncem nezabije, tak to bude jeho nejlepší herecký výkon. A bude chtít Oskara, je vám to jasné?

Před odchodem si ještě  zanadával na papírové osušky, které se mu rozpustily v rukách, a tak strávil ještě dalších pět minut stíráním toho sajrajtu z prstů, a vydal se dobloudit zpátky k Davidově zašívárně. Snažil se jít po paměti, ale moc mu to nepomáhalo. Bylo to první doprava, pak doleva a doleva, nebo doleva, doprava, doprava? A nejsem ve špatném poschodí? Zuřivě se rozhlížel a hledal nějaké záchytné body nebo aspoň cestičku z drobečků, aby tady nezůstal trčet navěky. Najednou se otevřely dveře s nápisem „Janitor“ (Údržba) a úzká bledá ruka s dlouhými černými nehty Toma chytla za předloktí a násilně vtáhla do temného prostoru za ní. Než se nadál, byl natlačen na regály s čistícími prostředky a leštidly na podlahu, a o něj se opíralo drobné, kostnaté, ale vysoké stvoření. Škvírkou mezi dveřmi do místnůstky dopadal paprsek světla, ale stejně neviděl nic než pár hnědých zářících očí. Už chtěl začít volat o pomoc nebo se naslepo rozmáchnout pěstmi, když ucítil ten parfém. Kolena se mu opět samovolně proměnila v rosol. Ani nepotřeboval vidět, aby poznal, že neznámý útočník je jeho vlastní krev.  

„Ahoj, bráško…“ úzkým prostorem se rozezněl Billův hlásek takovým tónem, že by z něj měl i ten neodolnější diabetik záchvat.

„Bille, myslíš to vážně? To má být jako únos nebo znásilnění? Víš, že bych tě zlomil v jedné ruce jako zápalku…“ řekl Tom shovívavým a klidným hlasem. Bill se přiblížil k jeho rtům svými co nejblíže a přejel mu chladným umělým nehtem po tváři.

„Ale Tomíku, víš, že bych ti neublížil…“ Tom se do tmy posměšně ušklíbnul, „…jen jsem si chtěl ujasnit pár věcí.“ Teď se k Billovým rtům přiblížily Tomovy, až se téměř dotýkaly.

„Co tím myslíš?“ Když Tomův horký dech spočinul na Billových ústech, s úsměvem pokračoval.

„Myslím tím, že jsi na mě moc zlý, bratříčku. Copak tobě se nestýskalo? Nechyběly ti naše chvilky bratrské lásky?“ Bill při těch slovech otřel své rty o jeho. Tomem projelo mírné chvění – nedokázal určit, jestli vzrušením nebo odporem.

„Víš, Billí, ani si nevzpomínám, měl jsem tam o zábavu postaráno.“ Tomova ruka sklouzla k rozkroku těsných, obepnutých kalhot. Nebylo těžké v nich nahmatat Billovo vzrušení. Lehce po něm přejel dlaní. Bill těžce vydechl a snažil se pokračovat.

„A… copak bys nechtěl… začít znovu tam… kde jsme přestali?“ téměř zavzdychal a jemně skousnul Tomův piercing mezi zuby. Tom prudce sevřel v dlani jeho rozkrok, až mu z úst unikl slabý sten.

„Když na mě budeš hodný… možná…“ odpověděl sladce, prošel kolem Billa a zmizel z kumbálku, který vážně ošklivě páchnul ředidlem. Vyšel dál hledat tu proklatou kancelář a na tváři se mu rozlil spokojený úsměv. Perfektní začátek dne.  

Když Tom vyšel ze dveří a do kůlny se prodralo světlo, Bill rezignovaně zatnul zuby a pokýval hlavou. Z jeho bratříčka se stal tvrdý soupeř. Teď ho však trápilo něco jiného, co bylo tvrdé. Nemohl přece jít zpátky za klukama s takovou erekcí, kterou mu Tom způsobil. Vykouknul mezi dveřmi a rozhlédl se, jestli nikdo nejde. Když viděl pusto a prázdno všude kolem, opatrně zavřel dveře a opět jej pohltila tma. Zajel rukou do svých kalhot, vzal své vzrušení do dlaně a zapohyboval. Tos to dopracoval, řekl si pro sebe, když se pár rychlými pohyby zbavoval mohutné erekce mezi smetáky a košťaty v místnosti páchnoucí po savu.