Jinak kdo si to ještě nezjistil, tak název znamená „Ničeho nelituju“ 🙂
Iwča <3
Stál u stromu a koukal. Jen se koukal, jak poslední taška mizí v autě Billových rodičů a jak jde jeho malý kluk s uslzenýma očima k němu.
„Tolik tě miluju, tak moc,“ vzlykl černovlásek a pevně se k Tomovi přitiskl. „Tome… nikdy nepřestanu. Sakra, tolik…“
„Já vim, koťátko. Ani já ne. Jen co budou prázdniny, pojedu za tebou, dobře? Budeme spolu, přísahám. Jen vydrž, počkej na mě,“ zašeptal mu blonďák nazpět a pevně tiskl jeho malé tělíčko na svoje. Tolik ho miloval a tohle ho tolik bolelo…
„Nechci, aby si šukal jiný. Nechci, abys zapomněl, jaký je to se mnou… Tomi, slib, že mi budeš věrnej, prosím, slib to,“ zakňoural Bill zoufale a začal laskat rty Tomův horký krk.
„Nevím, jestli můžu… ale nezapomenu na tebe, ani na milování s tebou, přísahám. Nikdo není takový jako můj malý Billy.“
Bill se rozvzlykal ještě víc. „Miluju tě, Tome, miluju,“ opakoval tiše pořád dokola a jeho slzy padaly na Tomovo triko.
„Miluju tě víc. Přijedu za tebou, slibuju. Hlavně na mě počkej…“
„Počkám,“ přikývl Bill horlivě a přitiskl svoje rty na Tomovy. Ještě jednou potřeboval cítit jejich hebkost, ještě jednou je potřeboval zmapovat a navždy si je zapamatovat. Potřeboval…
„Naser si, kurva, naser si!“ zakřičel na něj černovlásek přes slzy a znovu se vrhnul na přítelovy rty.
„Nechci, Tomi. Chci být s tebou,“ vzlykl Bill a znovu začal Tomovy rty laskat a pusinkovat.
„Bolí mě to,“ pípl dredáč a na Billovy rty nijak nereagoval.
„Miluješ mě? JEN mě?“
„Jenom tebe, vždycky budu. Slibuju,“ ještě jednou ho dlouze a hluboce políbil, „až dojedete, zavolej mi.“
„Zavolám. Pořád budu volat,“ Bill si utřel slzy, a podíval se na matku, která ho volala do auta. Naposledy se podíval na Toma a dnes snad posté zopakoval: „Miluju tě.“
„Já tebe,“ odpověděl Tom a konečně ho pustil ze svého sevření. „Budeš mi… chybět,“ vydechl a radši se podíval na zem.
Bill rychle utíkal a nasedl do auta. Obličej schoval do dlaní a znovu a znovu brečel. Raději se ani nedíval, když auto nastartovalo a odjíždělo pryč od toho jediného, kterého kdy doopravdy miloval…
*O dva měsíce později*
Bylo to dva měsíce, kdy se loučili, kdy se naposledy viděli. Ale byli v kontaktu, každý den, každou minutu. Volali si, psali, dělali všechno, aby byli pořád spolu aspoň tímhle způsobem, i když to bylo těžké, tolik těžké, vydržet bez sebe.
„Prosím?“ ozvalo se z telefonu u branky. Tom změnil lehce hlas a odpověděl.
„Dobrý den, je tam Bill?“
„Em… kdo jste? Potřebujete něco?“
„Potřeboval bych, abys přišel před dům.“
„S cizíma se ale nebavím…“
„Tak pojď už,“ zopakoval Tom, a když se nic neozvalo, čekal. Nemusel čekat dlouho a dveře se otevřely. Stál v nich vysoký, vybledlý a totálně hubený černovlasý mladík. Tom se až lekl, když si uvědomil, proč… proč tak Bill vypadal, i když doufal, že se mýlí, a že je třeba jen nemocný.
„T-Tomi?“ špitnul Bill nevěřícně a pořád stál na místě.
„Pojď už ke mně, sakra!“ usmál se dredáč a koukal na Billa milujícím pohledem. I přesto, jak vypadal… pořád to byl jeho malý Bill, po kterém se mu tak stýskalo.
„Tomi, Tomi… přijel sis pro mě, ty sis pro mě přijel, vzlykl a pevně se na Toma tiskl.
„Slíbil jsem to, nebo ne? Tolik si mi chyběl.“
„Tomi,“ vzlykl znovu, „myslel jsem, že si pro mě nepřijedeš. Sem tolik špatnej, Tomi, tak moc.“
„Cože? Proč bys byl špatnej? Nejsi, miláčku, nejsi vůbec špatnej.“
„Sem, sem. Já… nedodržel jsem to, co jsi po mně chtěl. Sem tolik špatnej,“ zopakoval.
Tom už se potřeboval přesvědčit, jestli to tak doopravdy je. Tak, jak si myslel. Billa ze sebe sundal a vytáhl mu jeho dlouhé rukávy. Povzdechl si. Několik vpichů zdobilo Billovu loketní jamku. Nic neřekl a pevně ho k sobě znovu přitiskl. Nechtěl nic říkat, neměl co říct.
„Jo. Bože, ano. Odvez mě odsud, Tomi. Je to tady tak zlý. Chci, aby sis mě odvezl. Zachraň mě odtud,“ šeptnul a políbil Toma jemně na krk.
„Co rodiče?“
„Seru na rodiče. Jen mě odvez a už mě nikdy nenechávej bez tebe.“
„Tak si zabal, lásko. Už budeme jen spolu. Slibuju.“
Ještě ten den spolu kluci odjeli zpět do Německa. Bill zůstal bez ukončené střední školy. Zůstával doma každé dopoledne v jejich bytě sám jen s jejich malým psíkem Scottym a přídělem drog na to, aby to vydržel. Netrvalo ani tři roky, co spolu kluci žili a Bill musel jít do léčebny pro drogově závislé. Byl tam celkem třikrát a potom, co odešel naposledy, vydržel čistý pouze dva měsíce. Ač Toma miloval, v lednu roku 2011 si dal na záchodcích tak zvanou zlatou ránu. Zanechal jen dopis pro Toma.
„Promiň. Miluju tě. PS: ničeho nelituju!“
Brečím. Normálně tady sedím a brečím a ani nevím, co napsat. Je mi to tak líto, že to takhle skončilo..:( I když určitě mohl být i daleko horší konec…jsem ráda aspoň za to, že ti dva byli spolu, že spolu žili a byli spolu šťastní…
Byla to nádherná povídka, vážně jsem ji měla moc ráda a je mi líto, že už skončila..Teď budu jenom doufat, že budeš psát nějakou další povídku, protože miluju tvůj styl psaní…
A moc děkuju za tuhle povídku..že si ji pro nás psala! :-*
Proč? Bože proč to muselo tak blbě skončit? Brečím tu jak malí dítě x(( Ale drogy jsou svině..a nějaká léčebna už v mnoha případech nepomůže..
Povídku jsem ale milovala :-* Byla skvělá, těším se na další povídky od tebe x)
no do háje..:'(..ted sem se namalovala a musim znovu..:'(..brečim jak malé děcko,i když sem s tím počítala….ale mohla si trochu rozepsat billovu závislost….miluu ty scény když jde do tuhého.:'(….a miluju drogy v povídkách…jinak krásné!!
nie nie nie prečo to muselo skončit takto. Krasna poviedka, mala som ju štrasne rada skoda ze uz skončila. 🙁
Tak hned na začátek musím říct, že tyhle konce nesnáším, já chápu, že všechno nemůže skončit happy endem, ale přesto…podobný konec jsem tak trošku čekala, i když ne přímo, že Bill umře. V tuhle chvíli v mých pocitech převažuje vztek nad smutkem, vztek na Toma, protože tohle je jenom a jenom jeho vina, doufám, že vzpomínky na Billa ho budou mučit i v pekle, kam patří… =(((
Jinak, krásná povídka ♥, jenom mě ten konec tak nějak rozhodil…
Takovej konec se přiznám jsem čekala 🙁 🙁
Ach ne :'( Proč to zkončilo tak špatně? Myslela jsem že to dopadne dobře. Ale tanhle konec sem vážně nečekala. :'(
Iwča, doufám, že nejsi TA iwča, kterou znám, protože jestli jo, tak tě asi zabiju, až se uvidíme! Ty jsi mě normálně rozbrečela! T-T Vůbec jsem nečekala tenhle konec, že ho Tom nechá tři roky s fetem, že se Bill zabije…. T_________T Každopádně, když nebudu koukat na ten konec, tuhle povídku jsem vždycky měla ráda, už od začátku 🙂
Asi nebude druhá řada alá Billovo vstání z mrtvých, co? 😀
fajn….takze…takze predem se omlouvam pokud tu bude mraky preklepu ale pres slzy na to proste nevidim, takze spoleham jen na svuj prstoklad. Ivco tohle mi nemuzes delatl. tohle fakt ne. Prvni dily jsem byla nadsena nad jejich roztomilym vztahem. ze Tom je tak "trochu" pruserar. Pak jsem zacala mit pocit ze je hajzl a Billa se vykasle. Ze mu jde jen o ten sex co mi Bill dal a pak…pak jsem mela totalni vztek za to co mu udelal. Je to Tomova vina. Bylo mi ho i lito jeliioz toho litoval a vedel ze to je kvuli nemu. Ale ten konec…pane boze. Proc musel umrit? Ty jsi ho nemohla nechat projit lecebnou a zuili stastne az do smrti?? Takhle jsem snad jesete nebrecela. Normalne tu hlasite vzlykam a videt me ted nekd na webce tak asi nevim. Co musim prochalit je celkovy pojeti. Bylo to tak logicky a realisticky, ze i ten samotnej zaver odpovidal realite. presto ze mi je z nej nanic. Sem masochista. Porad ten posledni odstavec ctu dokola a brecim vic a vic. &on umrel…pane vboze. zabil se. A ja asi zabiju tebe. Kazdopadne si tuhle povidku vezmu asi jako odstarusujici priklad. zadam po tobe dalsi povidku a tentokrat s &hE. *jde si pro dalsi kapesniky a asi panaka vodky* berusko moje zabila jsi me. Alev i presto …. love ya
Krása no ja nemám slov 🙁 veľmi sa mi páčil ten štýl písania a proste príbeh celkovo. Len ťažko som prekusla tú smrť 🙁 ale naozaj krásne to je.
Ten konec byl šokujici.Moc pěkně píšeš.