autor: Lesslee
Když se k bezvládnému tělu ohnuly ještě další dívky, Viky se uklidnila, zvedla se a zamířila k Tomovi, který se seděl na lavici a bavil se pohledem na zmrzačeného bratra.
„To jsem mu to nandal, co? Netvař se tak, bude v poho, už si zvykl!“ vysvětlil posměšně krásné brunetce a natahoval se k ní pro pusu.
Ta ale na nic nečekala, vrazila mu pořádnou facku a utíkala zpátky ke hloučku dívek. Byl tak překvapený, že si ani nevšiml, že páni v bílých oblecích jsou ti, kteří si přijeli pro Billa.
Tohle jsem si asi moc nepromyslel. Zpytoval svědomí dredatý chlapec stojící uprostřed třídy, kde do něj vráželi zmateně pobíhající lidé.
Vzpamatoval se, až když k němu znovu přiběhla Viky, a konečně dokázala ze sebe dostat své pocity
„Seš normální?! Zbláznil ses?! Vidíš, co jsi udělal?! Nepoznávám tě!“ křičela na něj a měla se k odchodu, v poslední chvíli se ještě otočila a dodala: „Jo, a abych nezapomněla, dávám ti kopačky! Už tě nechci nikdy vidět!“ hned na to vyběhla ze dveří a snažila se dohonit všechny ostatní, kteří pronásledovali Billa ležícího na sněhobílém lehátku.
„Hm… tohle asi nedopadne moc dobře!“ okomentoval situaci jeden z chlapců a loktem se snažil upoutat Tomovu pozornost.
„Nechmatej na mě! Vypadni! Neotravuj!“ Zařval na něj. Chlapci neváhali a vypluli ze třídy.
Stál tam sám, jeho zrychlený dech se rozléhal v prázdné třídě. Snažil se zrekapitulovat vše, co se před chvílí stalo. Přes pískot v jeho hlavě, jako by ztrácel smysly. Nemohl si vzpomenout na jediné slovo, co mu Viky řekla. Začal se bát. Přepískl to. Tohle se nikdy nemělo stát. Co teď bude? Určitě půjde do vězení, nebo do něčeho podobného. Vyhodí ho ze školy, ztratil svou holku, a co když ztratí i bratra? Vždyť nic neudělal. Co když umře? Co bude?
Skousl rty a chytl se lavice vedle sebe. Měl pocit, že omdlí. Bylo mu strašné horko. Cítil, jak se mu do hlavy nahrnuje krev. Točila se mu hlava.
„Kaulitzi?“ lekl se, ale hlavu otočil za zvukem. Ustrašeně sledoval učitelku, vykřikující ze dveří.
„C… co?“ po chvíli zmateného pohledu ze sebe vydal Tom.
„Do ředitelny…“ vysvětlila mu. Tom se beze slova sebral a neohrabaně kráčel stejnými stopami učitelky následně do ředitelny.
„Pane Kaulitzi, jak si to představujete? Myslíte si, že tu jen tak můžete přizabíjet své spolužáky? Navíc své sourozence? Tohle nemá obdoby! Nevěřila jsem, že si dovolíte něco takového! To je neslýchané!“
„Já… on… prudil!“
„Ano? Jak vás prudil? Vaši spolužáci nám říkali něco jiného!“
„Ale vždyť…“ nestačil dopovědět
„Víte co? Mlčte. Policie už sem jede. Nechce si to pro ně. Doufám, že si uvědomujete, jaké budete nést následky!“
Točila se mu hlava. Cítil, jak ho v očích štípou slzy. Zhroutil se. Sanitka už podruhé houkala před prázdnou školou.
***
„Co? Kde to jsem? Mami? Co tady děláš? Co tady dělám?“ zeptal se vyděšeně a díval se na matku. Nemohl se ani pohnout. V ruce měl kapačku a hlava mu šíleně třeštila. S každým pohybem, který chtěl udělat, ucítil v hlavě silné bodnutí.
„Miláčku máš otřes mozku. Budeš tu muset zůstat pár dní na pozorování.“ Vysvětlila mu Simone a pohladila ho s úsměvem po tváři.
„Co? Proč?“ pokusil se sednout si, ale jakmile ucítil další bodnutí, radši zůstal ležet. Simone se nadechla a chtěla mu vše vysvětlit, ale do pokoje vtrhla sestřička a hnala ji ven.
„Návštěvní hodiny skončily, prosím, paní Kaulitzová, odejděte, váš syn se ještě potřebuje prospat,“ řekla postarší, na pohled sympatická paní. Simone přikývla, políbila Tomovo čelo a odcházela pryč.
„Co nejdřív za tebou přijdu.“ Usmála se mezi dveřmi.
„Děláte si srandu? Vždyť jsem spal celou dobu!“ obhajoval se, už nechtěl dál spát.
„Jinak to nejde, až se potom probudíš, bude ti líp, uvidíš!“ usmála se a injekcí vstříkla do infuze průhlednou tekutinu, která se pomalu začala dostávat do Tomova těla. Cítil se unavený jako nikdy před tím. Nedokázal se tomu bránit. Zavřel oči.
V nemocničním prádle a bosý se probudil v lese. Vedle něj svítila baterka. Popadl ji a začal svítit okolo sebe. Slyšel kvákání žab, šumění listí a zvuky, hodně podivné zvuky. Bál se, začal ho přepadat panický strach. Dal se do běhu. Utíkal do tmy. Do úplného neznáma. Nikdy se tak moc nebál. Otáčel se za zvuky, které slyšel za sebou. Upadl. V noze ucítil mučivou, neskutečnou bolest a nedokázal s ní pohnout. Něco mu káplo na ruku. Popadl rychle baterku, která mu upadla, a bez rozmyslu s ní zamířil nad sebe.
Málem znovu omdlel. Nad sebou viděl visící nohy, a když baterkou putoval výš, uviděl Billův bledý obličej. Byl oběšený. Z konečků jeho prstů kapala krev na jeho holé rameno.
Pokusil se vstát. Všechno jeho úsilí mu však nebylo nic platné. Se zlomenou nohou se nedalo hnout, natož se na ni postavit. Uslyšel kroky. Panikařil čím dál víc. Slyšel hlasy ze všech stran. Když se vše trochu uklidnilo, zadržel dech a baterkou svítil všude kolem sebe. Ucítil silnou ránu do hlavy.
Znovu otevřel oči, až když byl přivázaný ke stromu. Přesně u toho stromu, u kterého zakopl a u kterého visel Bill. Uvědomil si to, až když před sebou na zemi uviděl velkou louži krve.
Už se rozednívalo. V lese byla šedá mlha. Uslyšel, jak někdo zezadu přichází. Zkusil promluvit, zakřičet, ale nešlo to. Zapomněl mluvit. Strachy nedýchal. Zvuky se utišily. Zleva se k jeho hlavě přisunula ruka, ve které se blýskala, již od pohledu ostrá, čepel nože. Zakřičel bolestí, když mu čepel projela tváří.
„Ššš, šššš, Tome!“ třásla s ním sestřička u jeho postele. „Jenom se ti něco zdálo…!“ uklidňovala ho.
Byl durch zpocený. Dýchal jak o závod a cítil, jak v jeho těle rychle proudí krev. Rozhlížel se kolem sebe. Spadl mu kámen ze srdce. Nahlas si oddechl a hlavu znovu zabořil do velkého načechraného bílého polštáře.
„Za chvíli tu už nebudeš sám, na pokoji ti co nevidět přibude spolubydlící. Myslím, že je stejně starý jako ty. Určitě si budete rozumět.“ Snažila se ho uklidnit a připravit ho na to, že v pokoji nebude sám. Tom však nereagoval, vytřeštěnýma rudýma očima koukal před sebe a nevydal ze sebe ani hlásku. Vzpomínal na to, co se odehrávalo v jeho snu. Sestřička k němu přiběhla a začala ho plácat po tváři.
„Co se děje? Posloucháš mě?“ starala se.
„Je mrtvý…“ vydechl.
autor: Lesslee
betaread: Clarrkys
Cože..? Cože..? 😮
Já chci hnedka další díl..:D Bože tohle je napínavý…já doufám, že se Billovi nic nestalo..a kde je sakriš Bill..? Nešel se dooprvdy oběsit, že ne..? Sakriš to jsou nervy…
Jak tam byla ta Simone v té nemocnici, tak jsem si napřed myslela, že je s Billem..a ona byla s Tomem..:( Vsadím se, že k Billovi ani nešla…
Moc hezkej díl..tak šupky dál..! 😉
Ty jo. o_O honem dáál. To je ale svině. ://
Tomovi to patří x((( Ten sen byl teda pěkně hnusný, sama dobře vím, jak to s člověkem dokáže zamávat, když se mu zdá taková hodně reálná noční můra, takže doufám, že se Tomíček vzapamtuje ! x((( Aaa jsem ráda, že jsem objevila další spřízněnou duši, co používá slovo "durch" v češtině 😀 😀 😀 Nejsi odněkud z prajska od Ostravy? Tady se to používá strašně moc 😀 😀 😀 😀
[3]: Tý jo, ani jsem si neuvědomila, že to slovo jaksi není úplně normální 😀 Jsem z moravy.. Takže Olomouc.. ale tatínek je původně Ostravák , možná jsem to pochytila od něj 😛 🙂
Jinak děkuji za komenty 😛 Ale budu muset říct, že jsem ještě ani nezačala psát další díl 🙁 Je toho moc, ale slibuju, že se budu snažit 🙂
No to bude zajímavé, vsadím se, že ten nový kluk k Tomovi do pokoje bude Bill =) Ale Toma teda nelituju, dobře mu tak, doufám, že ho Bill bude ve snech strašit pěkně dlouho.
[3]:[4]: Já jsem kousek od Ostravy a my to používáme běžně xD
Tomovi to patří…Doufám,že Bill bude v pohodě.
Taky mě zarazilo, že jejich matka šla za Tomem,a ne za Billem.jinak dobře je to napsaný-nemám co dodat ,možná jen něco jako"sem s dalším dílem!":D
Ja iba dúfam 6e Bill je v priadku. tú ich matku by som rovna zabila, ked to nie aspoň žalovala na policiu. A dúfam že BIll bude Toma štrašiť pekne dlho, zaslúži si to.
[3]:
[4]:
[5]:
Taky slovo durch používám běžně xD
Není mrtvej že ne?? Ježiši to snad ne!To nesmí! Ale to byl určitě jenom sen..
Tohle Tom fakt přehnal..měl by co nejrychleji pořádně zpytovat svědomí a uvědomit si co způsobil..
ou maj džon…
tohle je terno… já z toho budu mít deprese…:-D ale doufám, že Tomovi konečně došlo, že Bill je pro něj důležitej… kruci, to by bylo, aby mu to nedocvaklo… xDD
fofrem další díl!
…ježiš…tak trochu se v tom ztrácim…teda jako myslim v pocitech, který ve mě tahle povídka vyvolává…chci dál…krásné…=)
Holka, pokud je ti asi tak jedenáct, možná dvanáct let, pak píšeš vcelku úměrně ke svému věku.
Žeby Tima začalo hryst konečně svědomy.