autor: Neilinka
Došli jsme až k sobě. Ani jsem se nebránil, když mně objal a čtyřikrát mně políbil na tváře. Aiwa kupodivu způsobně seděla. Nejspíš vycítila, kdo to je. Ano, vždyť byl moje krev. A krev není voda.
„Tolik se mi stýskalo. Víš, jak moc jsem si přál tě vždycky vidět. Ale tvoje matka mi to nedovolila. Ale na tom teď už nezáleží, teď jsi tady a zůstaneš s námi. Se svojí rodinou. Vítám tě doma, Bille.“
Jeho němčina byla lámaná, ale přeci jen o něco lepší než ta, kterou používali mí „obránci“. Bylo vidět, že ji před lety hojně používal. Aby ne. Moje mamka neuměla arabsky ani slovo. Tedy, jedno prý ano – miláčku. Sarkasticky jsem se usmál. Nejdřív mu říká miláčku a pak ho nechce ani vidět.
Flashback
„Jsem doma!“ Houkl jsem do domu už ode dveří. Došel jsem podle krásné vůně do kuchyně. Mamka seděla u stolu a něco si četla.
„Ahoj, mami.“
Jako by mě vůbec doteď nevnímala, trhla sebou a papír odložila.
„Ahoj, zlatíčko.“ Vypadala nervózně.
„Co je to? Velký účet za telefon?“ Ušklíbl jsem se.
„Ne. Píše mi tvůj otec, Bille. Už zase. Tak hrozně tě chce vidět, až mi vyhrožuje, víš?“ Polkla.
„Mami, nic si z toho nedělej. Já ho vidět nechci, to přece ví. Mně neublíží a vám taky ne, protože bych ho nenáviděl. Ví to. Nic nezkusí, neboj se.“ Tyhle dopisy byly opravdu čím dál tím častější. Chápal jsem, že se máma bojí. Můj otec byl přeci jen dost vlivný člověk. Naštěstí respektoval, že ho nechci vidět já, takže se držel zpátky. To bylo jediné štěstí. Arabové respektovali slovo muže.
Konec flashbacku
„Ahoj.“ Na nic jiného jsem se nezmohl. Ano, byla pravda, že jsem se mu ozval já, ale jen proto, že v Německu mi nikdo nezbyl a já nějak nebyl v psychickém stavu na to, abych se o všechno postaral sám. Abych žil sám. Nejspíš bych se zbláznil, nebo zabil, nebo, já ani nevím.
Nechal mě být, prozatím. Chápal, že smrt celé mojí dosavadní rodiny je přeci jen dost velká rána. Nasedl jsem do auta. Projížděli jsme krásným městem, taky bylo hlavní. Rijád. Království Saúdská Arábie. Čtvrť Al – dira, směr Královský palác.
Ano, můj otec byl králem této země. A vlastně teď kraloval víceméně i mému životu. Sledoval jsem, jak se lidé dívají, mávají. Tak oddaně. Bylo to kompletně odlišné od Německa, nevěděl jsem, jestli je špatné nebo dobré být princem toho všeho.
„Oslavují tvůj příjezd, synku.“
„Eh, co?“ Nějak jsem si nebyl jistý, jestli jsem slyšel správně. Takže všichni ti lidé byli na ulicích jen kvůli mně? V tomhle příšerném horku? Děkoval jsem Bohu, že auto je klimatizované, jinak bych už dávno omdlel. Venku bylo nejméně 50 stupňů.
Koukl jsem se na slunce. Bylo vysoko nad námi. Shlédl jsem mobil. Za minutu dvanáct. Zakručelo mi v žaludku. Přesně po minutě auto zastavilo. Slyšel jsem zdálky jakési volání. Najednou všichni začali vystupovat. Vytlačili mě také a přede mě na zem dali jakýsi krásně vyšívaný kobereček. Zíral jsem na ně, co se to děje, co to dělají. Když se na mě otec přísně zatvářil, začal jsem i opakovat.
Pak mi to došlo. Byla to modlitba. No to potěš. Věděl jsem, že tady je Islám svaté slovo, ale netušil, že budu muset přestoupit na tuhle víru. Ale jako členovi královské rodiny mi asi nic jiného nezbývalo. Museli jsme jít příkladem. Po nějaké době to skončilo a všichni jsme zase posedali do auta.
„Když muezzin zavolá, musíš se modlit. Jasné? Co vás to v té Evropě učí.“
Otec zněl přísně. Neodvážil jsem se nic namítnout. Jeho hrdý výraz na tmavé tváři vypadal vznešeně. Opravdový král. Já jsem byl bledý, po matce. Netušil jsem, jak tohle slunečné počasí přežiju. Asi si budu muset koupit nejvyšší faktor, nebo vůbec nevylézat ze stínu.
Přemýšlel jsem, kdo je to ten muezzin. Nejspíš ten, kdo hulákal z té věže. Alláhu akbar. Tohle budu slýchat velmi často.
„Em, co to znamená? Myslím to, co volal.“
Trochu se nadechl a vydechl, asi aby rozdýchal, že to ještě nevím.
„Dobře, že se ptáš. Volal Alláh je veliký.“
Přikývl jsem. Cesta netrvala tak dlouho. Vjeli jsme na nádvoří paláce Saada bin Sauda. Musel jsem uznat, že to tu vypadalo nádherně. Vystoupil jsem a rozhlédl se pořádně. Opravdu se zdálo, že jsem v nějaké pohádce. Třeba o Aladinovi.
Na chvíli jsem nevnímal okolí. Až pak mě probral ten pronikavý, zvučný hlas.
„Salém.“ Objal se s otcem. Byl o něco vyšší než já, typické černé vlasy, ovšem zapletené do copánků, snědá, ale ne úplně tmavá pleť. A nádherné, čokoládové oči, přesně, jako ty moje.
autor: Neilinka
betaread: Janule
A já si od minulího dílu myslela, že u toho letadla byl Tom xD A on je až tady xDJak tam byla věta "Oslavují tvůj příjezd, synku.", tak jsem si říkala jako proč by mu měl Tom říkat synku že? Mno a pak mě napadlo otec, ale kde by se tam jako najednou vzal? Mno a on tam byl celou dobu xD
Vypadá to velice zajímavě…rozhodně si povídku budu číst až do konce 🙂
Tak vidím, že jsem se asi ve všem trefila =) Ale z Billova otce moc velkou radost nemám, islámský fanatik ve mě moc symtatií nevyvolává, chudák Bill, ještě rád uteče zpátky do Evropy…Zato Tom se mi líbí, tak doufám, že nebude po tátovi =)
I já jsem si myslela že to u toho letadla byl Tom 😀 Ještě předchvílí jsem si řikala "kruci co tam jeho otec dělá, vždyť u toho letadla byl Tom" 😀
Tom zatim celkem líbí snad to bude i takhle dál ^^ 🙂
Hm, neviem, čo si mám o tom prostredí myslieť…pripadám si ako v stredoveku 😀 ale hádam si zvyknem 😀 totiž, hádam si Bill zvykne 😀 júúúj, a tam na konci bol už Tom? 😀 Inak aj ja som si prvýkrát myslela, že to je Tom a nie jeho otec, no potom na tom flashbacku mi to došlo :D..hm, no som zvedavá na pokračovanie 🙂
Ju… konečně se potkají 🙂 Bill a Tom… Docela se těším 🙂
NO tak já Billa už teď lituju jako nikoho na světě. Saudi…tvrdší podmínky už jsi mu opravdu dát nemohla. V první moment jsem se zalekla, že to bude jen zasazené do Arabského prostředí, ale vidím, že autorka myslela na všechno a z Billa nám opravdu udělá muslima. Bože lituju ho. Ono modlit se 5x denně (ještě kvůli tomu vstávat ve 3 ráno) a ani nerozumět textu musí bejt fakt příšerný. A jsem opravdu moc zvědavá, jak se naučí číst Koran. Na druhou stranu má výhodu že je vegetarian. Alespoň nemusí řešit maso 😀 Asi tuhle povídku začnu milovat. Už jen díky tomu, že to je prostředí který je mi za poslední dva roky hodně blízký vzhledem k tomu, že jsem v muslimský rodině a pani Farah pochází přímo ze Saudi 🙂 No princi….lituju tě. Tak šup dál 🙂
Tato povídka mně zujala a fakt dobrá. Jen tak dál