autor: LadyKay
Ani nevím, jak dlouho tu stojím, chlípně si prohlížím nahé tělo mého bratra a v duchu jej nabádám, aby se pootočil. Byl mi však dopřán pohled pouze na jeho záda a zadek a musím uznat, že i to mi stačilo. Jestli takhle vypadá zezadu, tak zepředu… Ježiš!
„Bille!!!“ V tu samou chvíli, jako sám sebe v duchu okřiknu, i můj bratr šíleně zaječí. Zvedl totiž právě hlavu a spatřil můj odraz v zrcadle. V mžiku kolem sebe omotá ručník a s vytřeštěnýma očima na mě zírá. „Co tady, do prdele… Jak dlouho tam jsi?“
„Teď jsem přišel…“ Zalžu. Přece mu nebudu líčit, že jsem ho tu očumoval. To by mě raz dva vypakoval. Sdílet byt s perverzním sourozencem by rozhodně nechtěl, obzvlášť kdyby věděl, co se mi honilo hlavou, když můj zrak spočinul na jeho vypracovaném zadečku.
„Chtěl jsi něco?“ Zeptá se mě Tom, přidržujíc si ručník jednou rukou, zatímco druhou si mne hruď.
„Já?“
„Tak tenhle tvůj vpád asi bude mít nějakej důvod, ne? Bille, čeho sis šlehnul, když jsem tam nebyl?“ Začne se mi smát do obličeje. Jen se směj, posměváčku. Nevím, jestli by ti tvůj humor vydržel, kdybych…
„Blbečku!“ Vypláznu na něj jazyk a radši se vrátím do obýváku. Tomův spolubydlící si mě zvědavě prohlíží. Ještěže neumí mluvit, nechtěl bych vědět, co se mu honí v té jeho chlupaté palici. Nic dobrého vůči mojí osobě to asi nebude. Nevděčník jeden! Dík komu se k Tomovi dostal? Nebýt mě, tak by se teď neválel po téhle sedačce.
„Tak dozvím se, proč jsi mi vpadl do koupelny?“ Tom kolem mě propluje v županu a usadí se vedle psa. Taky si ten župan mohl zavázat! Drbe štěně za ušima a vyčkává, zda mu prozradím důvod té přepadovky. To zrovna! Stačí, že jsem sám zjistil, že jsem úchyl, Tom to vědět nemusí.
„Už ani nevím.“ Odvrátím zrak od bráchy a zadívám se na televizi. Já jsem ale prase! Takový chlípný myšlenky ve spojitosti s Tomem mě nikdy nenapadaly. Kdo by to byl řekl, co se mnou provede pohled na nahé dvojče.
„Hele, tys říkal, že jste se rafli kvůli mně. Bille, nerad bych byl důvodem vašeho rozchodu…“
„Nech to plavat.“ Mávnu nad tím rukou. „Nenechám si od něj nic zakazovat, a už vůbec ne to, abych s tebou byl. Pokud není ochotnej akceptovat tebe, tak adios.“ Co z Peta mám? Žádný člověk není nahraditelný a Tom už vůbec ne. Je mi nejbližším člověkem, třebaže to mezi námi jeden čas nestálo za nic. Ani mamka mi není tak blízká jako on. Mám Peta sice hodně rád, ale asi to nebude taková láska, jak jsem si myslel. Tvrdil mi, že mě miluje takového, jaký jsem, se vším všudy, a najednou mi bude vyčítat, že mám rád svého vlastního bratra a bude na něj žárlit? To teda ne! Když nemá rád Toma, který je mou součástí, nemá rád ani mě.
„Já jen, abys mi to pak nevyčetl anebo abych nedostal od Kena… sorry, Peta přes hubu.“ Začátek možná myslel upřímně, ale u druhé části mu už cukaly koutky. Zřejmě ho pobavila představa, jak mu dává pěstí. Sám si to taky nedovedu představit. Když je dva srovnám. Pete má sice nádherný tělo, ale Tom… Bille, dost!
„Kdybych měl volit mezi vámi, vybral bych si bez přemýšlení tebe. Už o tebe nechci znovu přijít, Tommy. Jednou jsi mi slíbil, že…“
„Že spolu budeme pořád a že společně i umřeme. Pamatuji si to.“ Podívá se na mě skleněnýma očima. Nezapomněl na to a očividně si je vědom i toho, že svůj slib porušil. Nevyčítám mu to, ale jednou bych se rád dozvěděl, co bylo příčinou té náhlé změny našeho vztahu. Možná mi to jednou sám poví…
„Tak co, Absi?“ Strčí do psa, který po něm šlehne pohledem. Je m jasné, proč změnil téma. Vždycky se nerad bavil o svých pocitech. Tom má smůlu, že neumí mluvit o svých radostech a ani smutku. K tomu je typem člověka, co všechno raději žere v sobě, než aby se svěřil. Já byl kdysi výjimkou, mně se svěřoval, ale od tamté doby už neříkal nic ani mně. „Jak se těšíš na další společnou noc na sedačce?“
„Můžu tu spát já.“ Sice se mi ta sedačka nelíbí, ale přece jen je tu Tom doma, a přestože jsem jeho bratr, pořád jsem tu na návštěvě. Kdyby mi řekl, že budu spát tady, co bych nadělal?
„Jasný a ráno pak budu poslouchat to tvoje skučení, ne?“ Tom se směje. Vzpomínám si, že v té době, kdy se začal chovat divně, se skoro vůbec nesmál a na mě už vůbec ne. Vrčel, kudy chodil. Teď se na jeho rty vrátil úsměv a zase můžu slýchat jeho smích.
„Neskučím.“ Ohradím se. Má mě za nějakou rozmazlenou slečinku nebo co?
„Ne? Bille, znám tě. Ráno bys brečel, že tě bolí tady a tady.“ S výrazem největšího trpitele v dějinách lidstva mi začne demonstrovat, jak by asi přibližně mohlo zítřejší ráno probíhat.
„No, tak bych možná trošku naříkal, ale nebrečel bych.“ Copak jsem nějakej malej spratek, abych bulel? Ať mě moc neštve, jinak… Bille?!?!
„Dost, ty půjdeš do ložnice a tvůj milující bratr…“
„Tam půjde taky, aby mi pak nevyčítal, jak se kvůli mně musí pořád uskromňovat.“ Uzavřu debatu nad tím, kdo kde složí hlavu a s vítězným úsměvem se pohodlně opřu.
***
„Stůj, ty koule chlupatá!“ Zařvu, ale je to, jako bych házel hrách na zeď. Místo aby zpomalil, cukne znovu, div sebou neplesknu o zem. To mi Tom udělal schválně! Ví, že mě ten pes nemá rád, že má na mě od začátku spadeno a dělá mi samý naschvály, a přesto mě donutil, abych vynesl odpadky a vzal ho ven. Podle bráchových slov se Absi rád proběhne. No, v tom měl pravdu, ale že já sotva lapám po dechu, to je mu jedno. Ale pořád lepší, než kdyby mě nutil uklízet. Tom je fakt blázen, uklízí snad každej den! Jen co jsme dorazili domů, vytasil vysavač a luxuje celej byt. Nás dva tedy vyhnal do ulic, abychom se mu nepletli pod nohama.
„Hej, zastav se! Na…“ Bože, díky. Absi se skutečně zastaví a vrtíc ocasem si mě nedůvěřivě prohlíží. Když zjistí, že nic nemám a že jsem ho podvedl, uraženě otočí hlavu. Za to ještě draze zaplatím. „Když mě necháš vykouřit tohle cigáro, tak… Tak ti koupím tu největší kost na světě.“ Pes zvedne uši, asi ho moje nabídka zaujala. Zmetek jeden prospěchářskej! Hodnej bude, ale jen když z toho něco kápne. Aspoň je ale v klidu, prozatím…
Posadím se na lavičku a zapálím si. Nevděčník si sedne k mým nohám, přece jen ho má bráška vycvičenýho. Sakra! Jen, co si potáhnu z cigára, vynoří se mi v hlavě postava Toma v koupelně. I když se snažím tuhle vzpomínku vypudit z mojí mysli, nedaří se mi to a pořád se k ní musím vracet. Doteď mám před očima ten jeho zadek! Bože, krásnější jsem snad neviděl! Tři dny, co sdílím s bráchou společný byt, přemýšlím, jaké by to s ním bylo. Jsem si vědom, že bych nad něčím takovým neměl ani uvažovat, ale moje fantazie je jen moje, a pokud zůstane jen u představ, není důvod k žádným velkým obavám. Třeba to samo vyprchá… Petovi, jak se zdá, chybím. Volal mi hned ten večer, co jsem odešel. Volá mi pořád, dokonce mi i kytku poslal, což je u něj dost neobvyklé. Nemám však v úmyslu se nechat jen tak snadno ukecat. Hezky ho nechám vycukat, ať si propříště, pokud nějaké bude, pamatuje, že o brášku se mi otírat nemá.
„Slyšel jsi to?“ Poplašeně se rozhlídnu kolem sebe, a nakonec spočinu pohledem na Absim. Přímo za mými zády něco zašramotilo. Když se tam ale podívám, nic nevidím. Pes je rovněž podezřele v klidu, určitě by štěkal, má lepší sluch než já, takže se mi to možná jen… Zase, už zase ten zvuk! To přece není normální. Znovu se otočím do míst, odkud vyšel a zase nic nenajdu.
„Pojď, radši půjdeme…“ Pomalinku s pohledem upřeným do onoho místa, se zvednu a vybídnu Absiho, aby udělal to samé. Určitě se mi to nezdálo! Ale zase mi přijde divný, že chlupáč nijak nereagoval. Vždyť to musel slyšet taky. To má teda Tom hlídače! Na mě vrčí a nic nedělám, a když už se něco děje, je v klidu. Teprve nesouhlasné zaštěkání mě upozorní na to, že skoro běžím. Vůbec jsem si to neuvědomil. Pohledem se omluvím bráchovu miláčkovi, aby na mě nežaloval, a zpomalím.
Tom
Ten Ken je nějakej divnej. Jak je možný, že bráchovi ani jednou nezavolal, a ani za ním nepřišel? Ptal jsem se Billa už asi padesátkrát a řekl mi, že se mu vůbec neozval. Řekl to ale tónem, jako by mu to bylo naprosto jedno. Bůh ví, co si toho večera všechno vpálili do obličeje! Znám Billa, ten jak se vytočí, tak si nevidí do pusy a umí být dost jedovatej. Ale i tak… Ta věrná kopie přítele panenky Barbie na bráchovi visela. Ten by se ho nevzdal, alespoň ne tak snadno. Jak říkám, je to hodně zvláštní!
„Vy jste nějak brzo zpátky?“ Zasměji se, když Absi vběhne do bytu a hned po něm vkráčí můj urozený bratr.
„Copak nelíbila se vám procházka?“ Bill nic neřekne, ani se na mě nezašklebí. Jen se s nepřítomným výrazem posadí na židli a civí před sebe. Co mu je? Že by ho až natolik to moje chlupatý zlato rozhodilo. Vždyť není zas tak neposlušnej! Pár pokynů chápe, něco se mi přece jen podařilo do té jeho palice nacpat. ‚Přines’, ‚lehni‘ a ‚sedni‘ zvládá. ‚K noze‘ už mu dělá problémy a ‚nesmíš‘ nerespektuje vůbec. Podle něj může všechno a moje zákazy jsou mu ukradený.
„Něco tam bylo…“ Zamumlá si brácha spíše pro sebe a kývne hlavou. Hned na to vstane, projde kolem mě a zamíří do ledničky. „Mám hlad. Tys nevařil?!“ Bill vyjekne, až i Absi nadskočí. Dělá si ze mě srandu? Co by ještě chtěl? Střechu nad hlavou jsem mu poskytnul, peru jeho hadry, uklízím po něm bordel a nic za to nechci. Dělám to jen z lásky k němu a jemu je to snad málo! To se mám kromě uklízečky a pradleny stát i jeho osobní kuchařkou? Jediné, co dělá on, je, že se kolem promenáduje, kroutí se, čumí do zrcadla, a když ho donutím, vynese koš a vyvenčí psa. Tím jeho povinnosti končí.
„Jsem tvůj brácha, ne manželka.“ Poznamenám. Jako jeho žena bych z toho aspoň něco měl, Bill by plnil manželské povinnosti. Takhle za veškerou péči můžu čekat maximálně úsměv.
„Fajn, objednám pizzu.“ Bill zaklapne lednici a z kapsy vyloví ten svůj cool krám, co každých pět minut vyřvává na celej byt. Čekal jsem, že se třeba nabídne, že by něco uvařil, ale lepší bude jeho návrh. Nerad bych si dneska hrál na hasiče. Jsem totálně grogy, Bill si totiž vydupal, že nutně potřebuje jít nakupovat. Takže jsme z firmy zamířili do obchoďáku, kterej jsme prolezli asi šestkrát, aby Bill nakonec kňučel, že nikde nic nemají a s hlasitým nadáváním, a hlavně s prázdnou odešel.
„Hele, co jsi to říkal?“ Posadím se kousek od něj. „Kde co bylo?“
„Cože?“ Zvedne ke mně pohled. Dívá se na mě, jako bych spadl z višně.
„Řekl jsi, že tam něco bylo. Tak se ptám kde co…“
„Ale, měl jsem pocit, jako by mě někdo špehoval nebo co. Ale Absi nic nezaregistroval, asi se mi to zdálo.“ Mávne nad tím rukou. Jenže mě tím vyděsí. Co když se mu to nezdálo? Co když ten jeho ctitel za ním leze a potají ho sleduje? Co když mu brzy přestane stačit jen Billa pozorovat?
„Už se ti to někdy stalo?“
„Ne. Až dneska. Ale asi si něco nalhávám. Nic tam nebylo, pes by štěkal, ne?“ Mrknu se na usínajícího Absintha. Je fakt, že kdykoli někdo zazvoní, zaštěká. Když se mu někdo nelíbí, vrčí. Tak budu doufat, že by i bráchu na případné nebezpečí nějakým způsobem upozornil…
„Bille, co když to byl ten…“
„Tome, nezačínej zase!“ Zaúpí. Jistě, ten jeho slavnej opisovatel Shakespeara by přece nebyl něčeho podobnýho schopen!
„Mám jen strach. Nechci, aby se ti něco stalo.“
„Nestane. Ty bys to totiž nedovolil.“ Usměje se na mě. To má recht, radši bych nasadil svůj vlastní život, než abych připustil, aby se stalo něco s ním.
„Hele, jak to, že jsi nespal v ložnici? V noci jsem se probudil a ty nikde.“ A sakra! Zjistil to. Doufal jsem, že bude chrnět do rána jako předešlé noci a nevšimne si, že jsem se zdejchnul. Teď si rychle vymyslet nějakou uvěřitelnou lež, proč jsem se sebral a šel spát do obýváku. To, že spát vedle něj a nesmět se jej dotýkat, jsou pro mě Tantalova muka, mu přece říkat nebudu.
„Vedle tebe se spát nedá. Člověk má až strach o svůj život, kopeš kolem sebe jak šílenec.“
„Nepřeháněj! Možná sem tam jsem se o tebe trochu otřel nohou…“ Kdyby jen nohou! Bill se na mě mačkal celej. Lísal se ke mně, jeho ruku jsem měl chvilku na hrudi, chvilku na břichu. Šílený utrpení!!
„Ale dneska tam zůstaneš, že jo? S ním,“ ukáže prstem na Absiho, který se na něj hned otočí. „S ním sám spát nebudu.“ Nejen Bill, ale i pes na mě upře výhružný pohled, jako by mi rovněž chtěl říct, že další noc sám s tím vetřelcem v ložnici opravdu strávit nehodlá.
„Fajn.“ Zpečetím svůj osud. Absiho asi budu muset strčit mezi nás, aby se ke mně Bill nedostal a zrovna tak já k němu.
***
Tohle se nedá! Už asi po tisící se zavrtím a nepřestávám civět do tmy. Jak můžu klidně spát, když vedle mě leží objekt mojí dlouholeté touhy, a já se ho nemůžu ani prstem dotknout? No, mohl bych, ale z prstu by se stala celá dlaň, a nakonec by to dopadlo tak, že bych ho nacpal pod sebe a ojel ho. Tím bych mu způsobil celoživotní šok, skončil by na nějakých oblbovácích a sebe bych poslal na pár let do chládku.
Ti dva se mají, jak jen jim závidím! Absi se válí v mých nohách, vedle bráchy prostě spát nechtěl a nebude, a Bill si taky chrní. A že já, kterej je má tolik rád a dělá pro ně první poslední, nemůžu zabrat, je vůbec nezajímá. Zničehonic se na mě brácha zezadu zase namáčkne a přehodí si přese mě ruku. No, to si už dělá srandu, ne? Jestli jsem neusnul do teď, tak do rána oka nezamhouřím! Asi je zvyklej k někomu se večer tulit, ale já nejsem zrovna nejlepší volbou. A co je zase tohle? Nejenže svou paži ovinul kolem mě, ale on mě hladí. Ježiš! Bille, prosím, nech toho…
„Bille?“ Zašeptám a v tu ránu se ode mě odsune. On nespal? Pomalu se k němu otočím. Oknem sem proniká měsíční záře, v níž mohu vidět jeho siluetu. Leží na boku a podpírá se rukou.
„Ty jsi nespal.“ Spíše než jako otázka to vyzní jako konstatování. Je vidět, že je mírně zaskočen tímto zjištěním, ale nezdá se, že by se mi chtěl omlouvat. Ono vlastně není za co. Už dříve se ke mně v noci přitulil a nechával se hladit. A na tom, že hladil pro změnu on mě, není nic moc neobvyklého. To spíš já to po té jeho noční návštěvě na sedačce zveličuji a hledám za tím něco jiného. No jo no, podle sebe soudím tebe…
„Ne,“ potvrdím mu jeho myšlenku. „Nějak se mi nechce.“
„Mně taky ne…“ Billův hlas je takový divný, nějak zvláštně zastřený, nebo mi prostě už hráblo.
autor: LadyKay
betaread: Janule
Tak mám pocit, že se nám to nějak zvrhává xD Dneska mě šíleně pobavily Tomovy myšlenky typu "Jako jeho žena bych z toho aspoň něco měl, Bill by plnil manželské povinnosti" xDDD Co se týká vývoje povídky, myslím, že Tom znovu zjišťuje, že Bil není takový Pan Dokonalý, jak si myslel, že má svoje chyby jako každý jiný, a že mu taky dokáže lézt na nervy =) A Absi prostě nemá chybu, on a Tom jsou opravdu dvojka k pohledání xD♥
Billovi se konečně rozvítilo po tom co uviděl Tomův zadeček! Užasný díl! Mohlo by se už něco mezi nima stát, nevinej sexík? xD Jop! Jinak myslím že ten Billuv fanoušek bude nějakej psichouš… vubec se mi to s tím nelíbí, měl by dát na Toma.
Humanoidíčku, však jsem ti už psala, potřebuju další díl xD
Nevím, kdo mohl otravovat ve křoví, možná ten fanoušek. Asi si něco myslím, ale napíšu ti to soukromě. Další moje dedukce xD a mám dvě. Ta druhá k Romeovi. No, Bille, jen se nech od brášky a chválím tě, jak ti to perverzně myslí xD
Šľahne ma z nich. Teraz budú tajiť obaja svoje city 🙂 Ale je to nádherné a zbožňujem takéto chvíľky pohody.