autor: Rachel
Bill:
Strnule zůstanu stát na místě, zatímco se mé oči dále jen němě upírají na pohled před sebou. Tohle jsem neočekával ani v nejmenším. Naivně jsem doufal, že Toma dnes neuvidím po tom, co jsem se mu ráno tak úporně vyhýbal, moje přesvědčení se však s jediným pohledem před sebe proměnilo v prach. Vůbec mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. Neočekával jsem, že se za tu krátkou dobu, co tu nejsem, vrátí a skamarádí se s Vicky. A kde se tady vůbec vzal? Když jsem ho viděl odcházet se slečnou dokonalou, doufal jsem, že bude v tahu celej den a ne že se za hodinu vrátí domů.
Tiše přešlápnu na svém místě a znova se zadívám na ten pohled před sebou. Vicky si hoví v Tomově náruči, dětsky si něco brumlá pod nosem a maličkými prstíky zkoumá jeho rozesmátý obličej a copánky, které ji tolik zaujaly. Tom ji ochranitelsky drží v náruči, lehce s ní pohupuje, hladí ji po vláscích a usmívá se jejímu jemnému tahání za copánky. Oba vypadají tak šťastně, až mě to překvapuje.
A nejen to. Ten pohled, který se mi rýsuje před očima ve mně vyvolává něco zvláštního, příjemný hřejivý pocit, pod jehož sílou a teplem ustupuje všechna má zloba, která se mi v prvním okamžiku nalila do žil. Najednou pomaloučku ustupuje, s každým dalším pohledem na ty dva slábne víc a víc. Ten pohled je neobvyklý, a přesto mi připadá stále krásnější. Nikdy jsem Toma neviděl s dítětem v náruči, možná proto na mě tolik působí. Uklidňuje můj prvotní vztek a zlobu, se kterou jsem se k Tomovi rozhodl chovat, nutí mě se usmívat a já cítím, jak pozvolna začíná roztávat ta ledová, neproniknutelná zeď, kterou jsem si kolem sebe ráno postavil. Najednou slábne, je tak malá s každým dalším pohledem na usmívajícího se Toma a maličkou, jejíž zvonivý smích se line k mým uším a kouzlí na mé tváři úsměv, který už nedokážu déle potlačovat. Líbí se mi to, začínám se vědomě usmívat… ale jen do té doby, než si uvědomím jediné…
Prudce zavrtím hlavou a rychle z ní vyženu všechny ty infantilní a mírumilovné myšlenky, kterými jsem se jen na chvíli nechal unést. Kam se poděla moje hrdost, všechna ta předsevzetí, která jsem si ještě dnes ráno vtloukal do hlavy? Stačilo by jen tak málo… a já jsem mohl být zase na začátku toho všeho. A to všechno jen kvůli tomu, že jsem ho opět viděl, že jsem viděl jeho úsměv, jeho rozzářené oči, jeho tělo, které mě tolik přitahuje a rajcuje zároveň, že jsem jen na okamžik uslyšel jeho smích, ten smích, který jsem vždycky tolik miloval.
Kvůli tomuhle bych mu měl odpustit? Kvůli tomuhle bych měl zapomenout na včerejšek a na tu jeho uječenou barbínu? Ani nápad! Ne, nesmím se tomu poddat. Musím si od něj udržet nějaký odstup. A rozhodnu se proti tomu zakročit hned teď.
„Co to s ní děláš? Dej mi ji, neumíš to s ní,“ vyběhnu z kuchyně jako blesk a natahuju ruce po malé, která se otočí po mém hlasu. Stejně jako Tom.
„Ty jsi doma, Bille? Myslel jsem, že jsi pryč, dneska jsem tě ještě neviděl,“ s překvapením v hlase, že mě vidí, se vyhne mé žádosti a dál si pohupuje s malou, jako bych byl snad vzduch.
„Dej mi ji, jsem to já, kdo se o ni má starat a nebude to jinak,“ ignoruju jeho vyhýbavá slova a znova zopakuji svoji žádost, nespouštějíc oči z malé Vicky. Stačí jen okamžik a já cítím, jak se mi Tom až teď zadívá do očí a otočí se i s malou ke mně. Pohladí ji po vláscích a znova se na ni usměje, nevypadá to však, že by moje slova bral vážně.
„Ale proč? U strejdy Toma je jí dobře, viď maličká?“ zářivě se usměje na Vicky a poupraví jí shrnuté punčocháčky, takže nemůže vidět zlobivý pohled, který k němu vyšlu.
Připadám si tu jako idiot, když tu jenom tak stojím a zírám na ně. Vlastně proč jako? On ze mě idiota udělal tím, že mi vzal Vicky, o kterou jsem se měl starat já! A nic nenasvědčuje tomu, že mi ji v nejbližší době vrátí. Ok, ať si s ní dělá blbiny a nechá si vyškubat všechny svoje trapné copánky, ať si ale nemyslí, že teď, když mě slušnými slovy poslal do prdele, vyklidím pole a půjdu si po svých. Za Vicky mám zodpovědnost já, proto tu na ně budu dohlížet, takže má smůlu, chlapeček. Má dělat poskoka svojí slečince a ne se mi tu motat do práce, která se mi jednou za čas naskytla.
„Mimochodem, co jsi dělal včera večer? Odcházel jsem v pět a ty jsi ještě nebyl doma,“ nevědomky mě přeruší právě v okamžiku, kdy se ho chystám zpražit snůškou nadávek, nadále se však věnuje malé.
„Byl jsem u Georga na párty,“ odpovím popravdě a stejně jako on, nespouštím oči z malé. Tahle situace mi přijde čím dál víc trapnější. Odkdy se ptá a kontroluje mě, kde jsem byl a dokdy? Aha, zapomněl jsem, aby řeč nestála. Rozhodně je to ale lepší téma než Caroline.
„Vážně? Jak to, že jsem tě tam potom neviděl? Byl jsem tam taky, skoro do půlnoci,“ optá se mě s úžasem v hlase, který mě však ani trochu nepřekvapí. Pro odpověď nemusím chodit daleko.
„Myslím, žes tam měl na práci mnohem důležitější věci, než se koukat na lidi kolem,“ odfrknu si a v hlavě si jen nechtěně vybavím tu trapnou líbací scénku. I ti špunti ve školce to umí líp než oni dva. Bože, takovou hrůzu už nikdy nechci vidět, nejsem si jistý, jestli bych to live podruhé dal.
„Bůhví, co je s mámou v tom Hamburku,“ Tom záměrně stočí řeč jiným směrem a mně nad jeho slovy jen zacukají koutky. Průhlednější už být nemůže. Čekal jsem, že něco takového řekne, přeci jen je to moje dvojče. Nevěděl, co na to říct, proto hodil nejbližší výhybku a stočil řeč na mámu. Založím si ruce v bok a začnu se procházet po obýváku, z toho stání na jednom místě mě začínají bolet nohy.
„Volala mi, je ok a zítra dopoledne se vrátí,“ odvětím klidně a cítím, jak ke mně Tomův pohled na okamžik vystřelí. Mrkne na mě, nato jej však opět sklopí dolů k Vicky.
„To je zvláštní, ještě včera mi slíbila, že zavolá mně,“ sám pro sebe si něco zamumlá pod nosem, moc dobře však můžu slyšet zklamání v jeho hlase. Máma beztak tušila, že bude celej víkend, jen co vytáhne paty z domu, zaneprázdněný svou přítelkyní, proto zavolala mně.
Zhluboka se nadechnu, jeho hlas mě však přeruší hned v dalším okamžiku, zrovna, když v duchu smolím uštěpačnou poznámku, kterou mu chci vmést do tváře.
„Podívej, jak krásně cupká,“ zářivě se usměje a pomalu dělá s Vicky první krůčky, držíc ji za ruku. Zaostřím pohled na malou a rychle začnu v duchu přemýšlet… než mi dojde jedna důležitá skutečnost.
„Dej mi ji, potřebuju ji nakrmit, už měla před chvílí jíst,“ odvětím a vyzvu tak Toma, aby mi malou vrátil. Výsledkem však jen je, že si Vicky opět vezme do své náruče a po několika sekundách přemýšlení na mě zamrká.
„Tak ji nakrmím já, bez toho na tom nic není a spolu to zvládneme, viď maličká,“ s úsměvem cvrnkne Vicky do nosíku, takže nemůže vidět můj pohled, kterým ho hněvivě propálím. Nechci a nebudu se tu s ním hádat a poslouchat jeho řeči, už tak jich mám plnou hlavu a začíná mi s nimi docházet trpělivost. Beze slova odejdu do kuchyně a po chvilce jen naštvaně třísknu s přesnídávkou o kuchyňský stůl.
Opřu se zády o kuchyňskou linku, protestně založím ruce na hrudi a s úkosem pozoruji Toma, který pečlivě nabírá na malou lžíci ovocnou přesnídávku, kterou mi pro Vicky dala Sára. Půjčila mi taky její sedačku, potrpí si na tom, aby malá při jídle seděla.
Protřu si víčka a znova se zadívám směrem ke stolu. Vicky sedí poslušně v sedačce bez jediného hnutí, pozorně upírá své velké modré oči na Toma a otevírá pusu tak krásně, až mi z toho přechází zrak. Být já Vicky, hodím mu celou přesnídávku do obličeje, že nestačí mrknout. Vicky však vůbec nevypadá na to, že by měla něco takového za lubem. A všímá si toho i Tom.
„Otevři pusinku… a ham. Ty jsi ale šikovná,“ pochválí ji s úsměvem a lžičkou zašmátrá na dně skleničky. Živě si ho doká*u představit s jeho vlastním dítětem. To by určitě nebyla normální rodina. Dokonalá maminka, dokonalý tatínek, dokonalé dítě, které má oba své dokonalé rodiče za dokonalý vzor dokonalosti.
„…tahle je za maminku… a poslední za strejdu Toma. Teď už jsme všechno spapali,“ Tomova slova přeruší mou pracující fantazii a přinutí mě tak k oběma vzhlédnout. Tom si malou vezme ze sedačky do své náruče a pohladí ji po vláscích.
„Tak, a teď si budeme hrát, co ty na to, princezno?“ zářivě se usměje, já mám však s malou jiné plány. Tomův nápad zavrhnu ihned, dřív, než se jen pokusí ho zrealizovat.
„To asi těžko, já a Vicky teď půjdeme na procházku. Chci ji vzít na chvilku na vzduch,“ odvětím a využiju chvilky Tomovy nepozornosti. Šikovně si malou vezmu do své náruče a zamířím s ní na chodbu… moje kroky však přeruší slova za mnou.
„Tak to bych mohl jít na procházku s vámi, bez toho nemám nic na práci,“ Tomovo dotěrné namítání ve mně jen nevědomky vyvolá další zlost, vím však dobře, jak se ho zbavit. Otočím se i s Vicky v náruči a pohledem ho sjedu od hlavy až k patě. To by mi tak ještě scházelo, aby se k nám vetřel.
„Ty nemáš co na práci? A kdo bude uklízet ten svinčík v koupelně, který tam dneska ráno udělala tvoje lady? Já se toho rozhodně ani prstem netknu. Můžeš to tam vrátit do normálního stavu, když se tak strašně moc nudíš,“ odfrknu a zpražím ho tak, že si to za rámeček nedá.
Otočím se a zamířím na chodbu spolu s malou Vicky, která jako by poznala, že odcházíme pryč od Toma. Nevrle se ošije v mé náruči, smutně potáhne první vzlyk a natáhne ruce zpět k Tomovi, který za námi stojí jako přimrazený. Pohladím ji po vláscích a políbím na čelo.
„Ššš, maličká, půjdeme pá a podíváme se do parku na zvířátka, ano?“ zašeptám konejšivě a na Vickyn malý úsměv s ní zamířím k jejímu kočárku.
autor: Rachel
betaread: Janule
Teda, ten Bill je protivný, bych mu fakt dala deset korun…chudák Tom =) Řekla bych, že jestli ho chce Bill té barbíně přebrat, tak takhle se mu to rozhodně nepodaří, to je fakt taktika za všechny prachy..=)
[1]: Že deset korun xD
Doufám, že se tady objeví vaše reakce, jsem zvědavá, co na odtažitého Billa budou říkat "milovnice" Caroline 😉
nejdřív mi pije krev téměř v každém díle ta Tomova kráska,nicméně dnes ji vystřídal Bill:D. Taťka Tom se tak snaží,div člověk netaje a co udělá bráška? chová se jak pako.nicméně,na jeho místě bych nejednala nejspíš jinak:D…
oh ano, všichni máte pravdu…Bill sice byl dost protivný, ale snaží se prostě…já nevim, vyhýbat Tomovi aby to pro něj bylo lehčí, nebo co já vim, takoví situace jsem ještě neřešila xD…prostě, Tom…já nevim, dejme tomu, Tom má všechno a Bill nemá nic. I tu malou si "přivlastnil". Musim se přiznat, že mě kolikrát žerou všichni čerti když vidim, že můj mladší bráška vychází s malíma dětma líp než já xDMoc pěknej dílek a s tim polibkem v minulim díle v komentech si mě dost zarazila jako xD Prej někde v 30-40 díle. No já padnu xD
Teda Bille, tak teď si mě šíleně nasral! Nejdříve si fnukáš na Caroline a když mužeš nějak zabodovat tak se chováš jak debil! Nebuď blbej … raději oblbni Toma! xD