autor: Doris
Epilog
„Tome… volala ti Susane. Zavolej jí, až se vrátíš se Scottym.“ Zastavil Jorgen svého syna, který se chystal jít ven se svým psem.
„Jo, jasně. Nevíš, co chtěla?“ Popadl Tom klíče a u zrcadla si upravoval dredy a čepici.
„Asi jako všichni dneska. Popřát ti k narozeninám.“ Usmál se Jorgen a mávnul za odcházejícím synem.
Tom chodil se Scottym každý den na dlouhé procházky. Dokonale ho uklidňovaly. Před třemi lety to potřeboval. I když při každém pohledu na Scottyho viděl jeho. Zlepšovalo se to a dnes už byl dávno v pohodě, co se otázky Bill týče. Pravda ale je, že se ho nikdy úplně nezbavil. Občas se přistihl, jak na něj myslí. Zajímalo ho, co dělá, kde vůbec je. Ale už dávno pro něj neplakal.
„Scotty, dej mi to…“ Smál se a přetahoval se se psem o jednu větev, kterou si čtyřnohý tvor našel. Strávil s ním venku asi dvě hodiny, během kterých se opět stihl pohádat s bývalým přítelem, než se rozhodl vrátit se domů. Tom měl přítele necelý rok, ale cítil se s ním až moc svázaný. David byl schopný ho bombardovat zprávami co hodinu a Toma to vytáčelo. Rozešel se s ním nedávno, ale David byl stále neodbytný. Neustále se snažil, přitáhnout Toma zpět.
„Asi si budu muset změnit číslo.“ Zkonstatoval Tom sám sobě a zastrčil vibrující telefon do kapsy. Připnul Scottyho na vodítko, když vcházeli do sídliště a na tu poslední část cesty si ještě zapálil. Scotty trhnul vodítkem, když došli k domu a Tom lovil klíče po kapsách.
„Čekej…“ Zavrávoral Tom a chystal se došlápnout na rohožku před dveřmi, aby odemkl, ale cosi mu v tom zabránilo. Jeho výraz naprosto strnul, když ze země zvedal bílou lilii s cedulkou. Srdce mu na pár chvil přestalo tlouct. Miluju tě… sjížděl pohledem ta dvě slova pořád a pořád dokola a pevněji sevřel stonek květiny. Před očima se mu vybavila situace před třemi lety. Když slavil 15. narozeniny. Do dnešního dne to byly ty zlomové v jeho životě. Dostal k nim ten nejkrásnější dárek. Milování s Billem. A dneska… dneska slaví 18 a před dveřmi leží to, co tenkrát? Tom začal splašeně dýchat a nemohl se ani trefit do zámku, jak se mu třásly ruce. Nedoufal, že by se ještě někdy mohla minulost zopakovat. Možná to teď byla jen shoda náhod, ale tak moc si najednou přál, aby to tak nebylo. Aby to nebyla jen náhoda, která mu připomněla minulost.
„Tati… tati…“ Volal Jorgena, hned co vpadl dovnitř. Dokonce se ani neobtěžoval odepnout Scottymu vodítko a nechal ho chodit po kuchyni s ním.
„No tady jsem. Co je?“ Ohlásil se Jorg z obýváku, kde přepínal sportovní kanály. Tom dovnitř doslova vpadl a rozhlížel se po místnosti, jako by tam měl Billa zahlédnout.
„Tati, někdo tu byl? Kdo tu byl?“ Chrlil ze sebe a nervózně přešlapoval, jak moc chtěl slyšet okamžitou odpověď. Jorgen k němu otočil hlavu a hned svůj pohled zastavil na lilii, kterou Tom svíral v ruce.
„Kdo hledá, najde.“ Usmál se a Tom vystřelil z obýváku rychlostí světla. Neslyšel nic, než tlukot vlastního srdce, když vybíhal schody ke svému pokoji. Proč vlastně to tak prožíval? Bylo to tak dávno. Srdce mu pokleslo mírným zklamáním, když jeho pokoj byl prázdný. Povzdychnul si a přemýšlel, kde by mohl být. Z přemýšlení ho vytrhlo Scottyho štěkání. Tom zavřel oči a usmál se. Otočil se k oknu, aby mohl vidět černovlasého anděla, klečícího v trávě a hladícího Scottyho. Chvíli jen stál za oknem a díval se na něj. Jako by sám sebe přesvědčoval, že tam opravdu je. Po chvíli se otočil a vyběhl z pokoje. Čím víc se blížil ke dveřím na zahradu, tím pomalejší jeho kroky byly. Připadal si jako tenkrát, když ho poprvé viděl. Když se k němu poprvé blížil.
„Nenech ho čekat.“ Žďuchl do Toma Jorgen. Tom se po něm podíval a pousmál se.
„Díky.“ Kývnul hlavou. Jorgen nedělal žádné cavyky s Tomovou orientací, a dokonce ani s tím vztahem, co s Billem kdysi měl. Možná proto, že viděl, jak se několik měsíců pro něj trápí a bylo mu jasné, že Simone udělala chybu.
Tom vešel na zahradu a blížil se k Billovi. Ten ho zavětřil, když Scotty poodběhl a hopsal od jednoho k druhému.
„Všechno nejlepší, Tome.“ Usmál se Bill a prohlížel si ho s notnou dávkou něhy. Změnil se. Už to nebyl malý kluk. Byl dospělý a mužný, ale pořád neodolatelný. Tom měl pocit, že musí omdlít. Vystřelil rychlostí světla a pověsil se Billovi kolem krku. Tiskl se k němu a už nikdy ho nechtěl pouštět.
„Bille…“ Vydechl zaskočeně a naléhavě zároveň. Na nic jiného se nezmohl. Bill se usmál a něžně odtáhl jeho tvář od svého krku. Až příliš dlouho se skrýval před světem. Berlín byl jeho domov a Tom byl jeho život. Musel se vrátit pro obojí.
„Miluju tě.“ Zašeptal a zřetelně zaznamenal jiskry v Tomových očích, než ho stáhl do víru vášnivého polibku.
KONEC
autor: Doris
betaread: Janule
tak tohle mě dostalo….ale jako fakt…..nádhera…..dokonalé…..užasné….díky za to!!!
tak ten epilog je nádherný… tušila sem že to bude po třech letech a Tomovi bude 18 🙂
A co Heisenberg academy? 🙁
No hey, já se málem rozbrečela, když Tom našel tu kytku. Prostě jak nejdřív bylo, že mánějakýho kluka a už se netrápí kvůli Billovi, i když na něj občas myslí, tak… přišlo mi to strašně líto. Že Bill určitě na něj myslí pořád a je mu smutno po Tomovi a Tom zapomněl docela… je to dobře, že se pak tak netrápil, nemohl vědět, že za ním pan Ukrytý ♥ přijde a dá mu kytku, takovou… jemně vzněšenou, krásnou kytku. Já si připadala úplně… zvlášstně. Byl to nejhezčí moment z tohodle dílu. Spolu s tím, jak ho Toman viděl s pesanem a potom mu sskočil do náruče a pan Ukrytý s už nemalým Tomanem se políbili.
Doris, zlato, já vím, že jsme do tebe na fb hučeli xD ale ne, tohle stačilo, i když se mi bude po Ukrytým stýskat. Opravdu jo. Byla to moje srdcová povídka. Byla o pocitech, starostech… o mezilidksých vztazích a ten na fb již zmiňovaný sex tam byl akorát. Prostě ta třešnička na dortu. Nebyla to povídka o sexuálním chtíči. Proto ti vůbec neříkám a neprahnu po sexuální scéně. Mě se naopak líbilo, že to bylo hodně pocitový, romantický… mám ráda takovýhle povídky ♥ Děkuju ti, že jsem si mohla onu nádhernou povídku přečíst ♥
Tuhle povídku mám strašně moc ráda. A jsem ráda že jsi ten epilog napsala Doris. Fakt nádhera. <3
Nádhernééé.. Asi bych nepřežila kdyby to skončilo jinak.. JE fakt že se mi po tíhle povídce bude nemálo stýskat, protože pro mě byla jednou z nejlepších ♥
Šťastný konec – ty mám ráda, takže jsem rozhodně spokojená. 🙂
Vůbec celou tuhle povídku jsem si užívala. Získala si mě hned první kapitolou a to se mi nestává zase až tak často.
Jen tedy musím říct, že přeci jen mi tady na konci něco malinko chybělo. A to vysvětlení, kde byl Bill celé ty tři roky, bez vysvětlení toho, co se s ním dělo, mi to přijde nepochopitelné, že se neviděli tak dlouho. Vždyť on k soudu odjel do Berlína a Tom ho za pár týdnů náledoval do toho stejného města, tak proč se nesetkali hned? Oni snad Billa odsoudili a strávil ten čas za mřížemi? Tomu se mi nechce věřit, ale z mého pohledu je to ten jediný důvod k tomu, proč se neukázal už dřív.
To ale neber jako nějakou závažnou kritiku, já jsem v podstatě spokojená. Setkali se a to je hlavní. 🙂
Tvůj sloh se mi taky moc líbí, píšeš dobře, takže se budu těšit na nějaké tvoje další dílko. 🙂
[3]: taky mi chybí…
krasny a hlavne stastný konec, an by som si iný nevedela predstavit. Som rada že to takto skončilo.
[8]:Nevíš co s ní je?
OMG, já umírám blahem ♥ Naprosto úžasný konec, který mi snad zachránil život =) Tahle povídka je pro mě určitým způsobem zvláštní, po první kapitole jsem byla rozhodnutá, že ji číst nebudu, protože se mi vůbec nelíbilo, jak je pojatá. A jelikož jsem tvor zvědavý, neodolala jsem a přečetla si další díl, a další a další…a z původně pro mě nepřijatelné povídky se stala jedna z nejmilovanějších, opravdu hodně mě zaujala a ještě dlouho mi tahle úžasná věc bude chybět =) Konec, který jsi tady napsala je podle mě dokonalý, a to od prvního až do posledního písmenka ♥♥♥
A co dělal Bill celé ty tři roky? Z předchozího dílu jsem měla pocit, že ten vztah s Tomem prostě vzdal, už neměl sílu znovu bojovat proti všem, proto mu dal Scottyho, na památku…ty tři roky nežil, jenom tak přežíval a snažil se zapomenout. To ale nedokázal a nakonec se rozhodl vsadit všechno na jednu kartu a Toma najít, a protože ta karta byla eso, byla to výhra pro oba dva =) Tak takhle to podle mě bylo s Billem…xD
Úžasná povídka ♥
Ha, už to mám snad po čtvrté přečtené a stále nemám dost 😀
Ty vražedkyně večerního make-upu .. bulím tady jak želva a tečou mi černý potoky po tvářích ale nelituju bylo to užasný děkuju moc nečetla sem celý ukryztý jen to vyvrchlení asi posledních 8 dílu a asi si to přečt celé je to .. jedním slovem – DOKONALÉ 🙂
Doris, víš, že tohle je něco, co jsem naprosto nejvíc obrečela… a děkuju. 🙂
Jsem ráda, že jste to četli a líbilo se vám to. 🙂 Mám z toho radost. U některých dvojnásobnou, když vím, že z prvních dílů nebyli nadšení a přesto se to přehouplo a začali mít povídku rádi 🙂
Jinak jak tu byl dotaz co bylo s Billem. Zda byl v base. Ne nebyl. V minulém díle jsem naznačovala, že odsoudit ho nemají za co, takže ve vězení nebyl, ale odstěhoval se. Prostě nemohl v tom městě zůstat. Myslím že o tom, že se vrací do Berlína jsem tam nic nezmiňovala, ale to je jedno 🙂 Našel Toma až teď, protože teď už je Tomovi 18 a tím pádem, už je nemusí nikdo další zajímat 🙂 Heh taky jsem mohla napsat, že po těch třech letech Bill narazil, ale vy máte rádi HE :DD Takže ještě jednou děkuju a naviděnou u další povídky 🙂
víííííííííííííííí to bylo supr! Alespoň že tak, hned jsem tastnější že je pěkný konec 🙂 moc moc moc úžasný! Takže ahojky povídko, ještě se hodněkrát uvidíme 🙂 Moc krásný Doris. S tebou se ještě loučit nebudu, páč mám od tebe rozečtenou další povídku, mno, od tebe a tvé spolupachatelky xD
krásný… konec sem obrečela 🙂 celá povídka byla úžasná!!!
krátke ale úplne úžasne 🙂
Přečetla jsem si pár vět z tohohle dílku a hned jsem si dala první dílek…kdybych odpoledne nešla do práce, tak bych jí zhlta se zatajeným a jedním dechem a v práci jsem se nemohla dočkat, až to celé dočtu…uplně úžasná povídka…jedna z mála povídek, která mě dokázala rozbrečet, hlavně v minulém díle, kde se spolu loučili
Páni, nad touhle povídkou jsem strávila doslova celou noc; spát jsem šla až v půl 7 ráno a to jen proto, že už jsem na to přes slzy v očích ze zívání neviděla. Po jejich narozeninovém sexu se mi spinkalo vážně krásně! :))
Ale k povídce… už dlouho se mi nestalo, abych kvůli povídky obětovala svůj spánek – naposledy někdy během loňského školního roku – a jsem nadšená, že mě k tomu tahle povídka přiměla, protože to vypovídá o tom, že je opravdu dobrá! Místy mi vyrazila dech, někdy se mi naopak chtělo brečet, jindy jsem se zase smála. Tahle povídka měla všechno, co podle mně dobrý příběh potřebuje – dobrou zápletku, drama, štěstí, lásku… opravdu, tohle se moc povedlo a jsem ráda, že jsem poslechla Januli, která mi právě tohle doporučila jako českou povídku, kterou bych si přečíst měla! Dokonalost a myslím, že se k tomu ještě někdy vrátím!! :))
Nemohla jsem odolat a přečetla jsem si to znovu, ten konec, prostě… *bulí jak želva* T____T
Miluju to! ♥♥♥
Táto poviedka je moja droga,milujem ju a už teraz viem,že onedlho budem potrebovať dávku znova♥
když mě dneska (vlastně už včera) popadla chuť na pořádnou povídku, šla jsem do sekce ukončených na jistotu. rozhodovala jsem se mezi pořádnými happy endy od Rachel a nebo pěknou depresí od Doris. 😀 a jelikož Rachel (tentokrát ke své smůle) nepíše povídky pod 40 dílů a já to chtěla stihnout za jeden večer, vybrala jsem si nakonec tenhle úžasný klenot. 🙂
dokonce bych byla i smířená s koncem bez epilogu, ale tímhle dílem…jsi to prostě vyšperkovala! surprááájs! 😀
chtěla jsem napsat do komentáře kvanta věcí, ale během čtení nebyl na průběžné komentování čas, potřebovala jsem prostě další a další díl a ten konec mě tak dostal, že jsem prostě snad všechno zapomněla. 🙂
co jsem ale nezapomněla, byl ten úžasný pocit. pocit, který díky tvému živému a opravdu sympatickému psaní, ve mě vydržel po celou dobu čtení. bylo to jak na horské dráze. na té dráze, kdy jedeš v nervózním očekávání pomalu nahorů a pak tě čeká dlouhý sešup do vody. ta voda se u mě projevila samozřejmě slzičkami. 🙂
děkuju Doris za zrealizování tohoto skvělého nápadu. i když si moje pomatená hlava moc 14letého Toma a 27letého Billa nedokázala představit a z jejich chování (kromě Tomovi nezkušenosti) se to taky moc vybavit nedalo, přesto se mi jejich role (většina by to u nich spíš čekala naopak) neuvěřitelně líbily. 🙂
ještě jednou velké díky, rozhodně teď budu mít příjemné spaní. ♥
Tuhle povídku jsem od jejího zveřejnění četla nejméně stokrát, a pokaždé mám u ní ty stejné pocity. Neskutečně obdivuju tvůj styl psaní, to, jak kouzelně dokážeš popsat všechny okamžiky, myšlenky a prožitky. Po celou dobu čtení jsem si připadala, jako bych přihlížela všemu, co se dělo, jako bych ty scény viděla před sebou a mohla být alespoň na chvíli jejich nedílnou součástí. Jsem ráda, že jsi mi umožnila na chvíli utéct z reality a vcítit se do příběhu, který i přes napínavé zápletky a momenty, kdy jsem skoro ani nedýchala, šťastně skončil a já můžu jít spát s klidnou duší. Moc bych ti chtěla poděkovat za nápad, za čas, který jsi nad touhle nádhernou povídkou strávila, a především za to, co ve mě dokázala vyvolat. Nedávno jsem si četla své staré povídky, o kterých jsem si naivně myslela, že jsou skvělé, ale čím jsem starší, tím více si uvědomuju celkovou pointu twincestu a lásky kolem dvojčat. A tahle povídka mě posunula o kousek dál, i přesto, že její řádky znám téměř nazpaměť.
Děkuju ti za úžasný zážitek.
fuuuu koukam ze opravdu nezaskodi se obcas podivat pod stare povidky 🙂
Holky…strasne jste me potesily a musim uprimne rict ze i dojaly. Vazne se mi z vasich komentaru zamlzily bryle 🙂 Jsem opravdu strasne rada, ze se vam povidka libila. <3 Dekuju moc
Woow. Toto byla snad prvni povidka co sem cetla o TWC. Potom sem si od tebe precetla vsechny cos napsala. A miluju tvuj zpusob psani. A tuto povidku uz ctu po seste a vzdycky u ni brecim. Fakt nadhera 🙂
Tak to byla naprostá nádhera ^^ 😀 šťastné konce by se měly nařídit jako pravidlo :D:D:D Když jsem začínala číst, byla jsem, přiznám se, dost rozpačitá z toho velkého věkového rozdílu a docela mi chvílemi dělalo problémy si to i představit, ale zase bez toho by to nebylo ono =)) Vážně naprosto skvělá povídka, poutavá a naprosto nenechavá (čímž chci říct, že ještě zítra rupnu z písemky, když jsem na učení ani nesáhla, budeš mě mít na svědomí :D:D:D). Krásná práce =))
Oh bože, tak tohle je nádhera! ♥
Ale už od minulého dílu tady brečím jak malá, doslova tady vzlykám. Když Tom uviděl lilii, tak jsem spustila tak, že jsem musela čtení přerušit, protože jsem přes slzy neviděla na obrazovku. A to nemluvím o posledním odstavci. To jsem tady už hystericky řvala 😀 Vlastně ani nevím proč, když to tak nádherně skončilo. jenom to na mě asi celé padlo. To, jak je svět nespravedlivý, jak byli oba dva 3roky bez své lásky a jak mco se natrápili. Billův život nebyl ani trošku jednoduchý a já jsem ráda, že se rozhodl se pro Toma vrátit! ♥
Opravdu, tahle povídka je nádherná! Jenom se přiznávám, že mě skoro po celou dobu psychicky deptala. Obdivuji Billa, jak to všechno skvěle přežil. Já bych na jeho místě asi skončila v blázinci. Moc se mi líbil ten jejich věkový rozdíl. Sice mi chvilinku trvalo, než jsem si na začátku zvykla, že je Tomovi jen 14roků, když je Bill už ´starý´, ale za chvilku to přešlo. Je málo povídek, kde je Bill právě ten starší a zkušenější a o to víc se mi to líbilo. Ta představa nevinného Toma, je prostě krásná 🙂
Šťastné konce opravdu miluju a kdyby měla povídka skončit tím minulým dílem, tak to by mě asi kleplo. Teď je mi už krásně, když vím, že láska nad vším zvítězila, ale i tak mě za Billa užírá ta nespravedlnost. Díky téhle povídce jsem se fakt zamyslela a ještě dlouho o tomhle budu uvažovat. Jen tak tuhle povídku z paměti nevymažu 🙂
Moc děkuji za povídku a především za tenhle nádherný konec! ♥
Páni, tak tahle povídka byla opravdu dobrá! Ještě že jsem se podívala náhodou do Guestbooku a uviděla tam o ní zmínku, jinak bych si ji asi nikdy nepřečetla 🙂 Přiznam se, že jsem byla trochu skeptická ohledně toho věkového rozdílu (těžko se mi to totiž představuje, když to má být "vážně" a ne v odlehčeném duchu jako třeba Star Search), ale pak jsem si řekla, že to zkusím a mrknu na to… A dobře jsem udělala 🙂
Je to jedna z těch povídek, které odteď budu mít spojené s jednou písničkou, s určitou situací, s určitým rozpoložením a hlavně s jedním večerem, během kterého jsem jí zhltla 🙂 Příběh mě vtáhl a zanechal hluboký dojem. Tahle situace rozhodně není černobílá a já budu ještě dlouho uvažovat nad tím, jak bych se zachovala já – jako ten starší, mladší, jako máma, jako otec…
Fakt se mi to moc líbilo a k některým dílům se rozhodně vrátím 🙂
Čtu to už po třetí a myslím že ne na posledy.
Tak som poviedku znova dočítala a znova so slzami v očiach…Doris vďaka za tento krásny príbeh:-)
Po čtvrté ale ne na posledy.
Wow vazne hodne krasny pribeh.uzivala jsem si cteni
Po pate nevím proč ale tahle povídka mě učarovala.
[34]: to me moc tesi. A jsem rada e jsem si po letech rekla, ze se pod svoje dilko zase jednou podivam. Je uzasne videt, ze jeste stale pro nekoho neupadla v zapomneni 🙂
Úchvatná povídka 🖤. Víc takových!!!
Opravdu nádherná povídka ❤️ Hodně mě citově zasáhla a moc se mi ulevilo, že nakonec skončila happy endem. Celou dobu jsem takový pocit neměla a už vím proč, když původně dobře skončit neměla. Ale díky bohu za epilog 🥰🙏