autor: boyyouadrank
Tom kýchnul a vydal ze sebe otrávené zabručení, když ruce otřel o sebe. Tady byl, zpátky u toho mrazícího, mizerného, proklatého sněhu. Jeho posledních pár dní na tom překrásném, teplém, tropickém ostrově uběhlo až příliš rychle.
Nicméně, Gordon klukům chytře navrhnul, aby jeli na lyžařský zájezd; nebyl si jistý, kolik by toho jeho žena ještě zvládla. Několik nocí zpátky se Tom a Bill ukázali u dveří s policií za zády. Očividně si na pláži pod houpací sítí užívali sex, a to za bílého dne. Simone tuhle novinku nepřijala zrovna nejlíp – zamkla se v ložnici, zahrabala se pod deky a celý den sledovala westernové filmy.
Bylo jen otázkou času, kdy se z toho zblázní. A tak, pro její dobro, se Tom a Bill po jednom dlouhém letu letadlem ocitli zpátky v Německu.
„Tomi, přestaň kňourat,“ Bill dredáče šťouchnul loktem. „Užijeme si to.“
„Ne, neužijeme,“ zabrblal Tom. Všech těch několik dnů a nocí, co jim zbývalo do odletu, strávil hraním na kytaru na pláži – vydělal si pořádný balík peněz, a nemohl si pomoct, ale cítil se, jako by ty peníze měl jen tak promrhat.
„Podívej, myslím, že vidím Bushida,“ Bill ukázal někam do dálky. Tom tam zašilhal a opravdu, poblíž skupinky kluků u chaty postával i známý naštvaně vyhlížející statný muž.
Chlupy na Bushidově krku se postavily, Bushido se pomalu otočil, a jakmile spatřil Toma a Billa, poklesla mu čelist.
„No, kurva,“ zasyčel a zastrčil si ruce do kapes. Jeho práce mu nařizovala strávit následující týden na tomhle zpropadeném, sněhem pokrytém skladišti sledováním bandy otravných hyperaktivních pubertálních kluků, a navrch k tomu se teď bude muset ještě vypořádat i s dvěma nadrženýma rozpustilýma klukama.
„Není potřeba užívat takovýchto slov!“ Gülcan se vynořila vedle něj se svými obarvenými blond vlasy zastrčenými pod Santovskou čepicí. „No ták, netvař se jak kakabus!“
Bushido zavrčel v odpověď a zamířil rychle do chaty, aby se mohl vyhnout Billovu a Tomovu příchodu.
„Dobrý den,“ řekl Bill se zářivým úsměvem hned, jak se on a Tom dostavili přímo před jejich blonďatou učitelku. „Jsme tu! Takže, kde je náš pokoj?“
„Váš pokoj?“ Gülcanino příliš tenké obočí vystřelilo vzhůru. „Oh, zlatíčko, copak ti nikdo neřekl, že technicky je tady pouze jeden pokoj!?“
„Huh?“ Bill rozevřel rty.
„Přesně tak! Všichni kluci na tomhle zájezdu spí v suterénu chaty, na podlaze. Máme nějaké spacáky navíc, pokud nemáte vlastní.“
„Ale, musí tu být pokoje! Ta chata je obrovská!“ skoro zaječel Bill a začal mávat svými rukavicemi.
„Je mi líto, ale všechny pokoje jsou pro dozor a učitele,“ Gülcan se usmála, vůbec však nevypadala, že by jí to bylo líto. „Jsem si jistá, že bude zábava spát se všemi těmi kluky okolo!“
„S kolika dalšími?“ Zeptal se Bill podezřívavě a překřížil si ruce na hrudi.
„Asi dvanáct.“
„A jak kurva chcete narvat dvanáct kluků na jednu podlahu?“ Zařval Bill.
Gülcan rozeznala jeden z Billových pověstných hysteráků a nervózně se zasmála. „Půjdu zkontrolovat ostatní studenty. Udělejte si pohodlí, ano?“ A s tím se otočila na podpatku a vběhla do chaty za Bushidem.
Bill se za ní naštvaně díval, načež se otočil na Toma, který vypadal stejně mizerně, jako se cítil.
„Tohle je přesně chvíle pro to, abych ti připomněl, že já jsem chtěl zůstat v St. Bart. Kde jsme měli náš vlastní pokoj, pokojovou službu a velkou televizi a žádné otravné učitele,“ řekl Tom. Byl naštvaný, ale nemohl si pomoct a cítil se také trochu samolibě – přece jen, měl úplnou pravdu.
Bill však ne. „Sklapni,“ povzdechl si. Vytrhl svoji tašku z Tomových rukou a táhnul ji do chaty za ním, mumlajíc nadávky.
Tom po něm střelil zlým pohledem a nato se vydal za ním, povzdechl si, jak ho celého jímala hrůza. Bill vešel do ošuntělé chaty, ramena mu poklesla z toho, jak se neúspěšně snažil na tomhle zájezdu vidět něco pozitivního. Ačkoliv, rozhodně se nechystal uznat, že se mýlil, tiše šel a Tom mu dýchal za krk.
Suterén chaty byl o trochu hezčí – podlaha byla prostorná a pokryta načechraným kobercem. Byl tu obrovský krb, právě hořící, stejně jako zapnutá plochá televize na zdi, a celkem slušně velká koupelna.
„Jedna koupelna? Pro více, než tucet kluků?“ Billovi se chtělo zvracet. „To by mělo být nelegální!“ Naježil se a hodil tašku do rohu místnosti. Doufal, že když si s Tomem zaberou ten nejtemnější roh, mohli by si alespoň užít pár ‚rychlovek‘ bez povšimnutí ostatních.
„Kde jsou sakra všichni ostatní?“ Tom odhodil tašku vedle Billovy, stále ve špatné náladě. Cítil se, jako by se potřeboval od Billa na chvilku dostat pryč, jenom na vteřinku. Ten černovlasý chlapec mu byl připoutaný k boku celý minulý týden a Tom prostě potřeboval pauzu. Přece jenom, vypořádávání se s Billem a jeho náladami bylo extrémně vyčerpávající.
Jako na zavolanou, hlasy dalších lidí zaplnily sklep, jak zbytek zájezdníků scházel po schodech dolů.
„Hej, vy jste přijeli!“ Georg je spatřil na druhé straně místnosti a nakráčel přímo k nim, poklepávajíc Tomovi na rameno.
„Jo,“ řekl Tom, a konečně odstoupil od Billa.
Brzo se k jejich skupině připojili i Gustav s Andreasem. K Billově hrůze si všichni tři kluci odložili tašky blízko k jeho a Tomově rohu, čímž jim zadupali veškeré šance na nějaké soukromí.
„Myslím, že už jsou všichni tu,“ řekl Gustav tiše a mrkavě se rozhlížel po pokoji. Byl tu sotva nějaký prostor k pohybu, hlavně teď, když někteří kluci začali rozbalovat své spacáky a označovat své teritorium.
„Hej!“ Bushidův štěkavý hlas se rozlehl schody dolů. „Všichni nahoru, hned!“
Všichni kluci se podřídili a vyšourali se nahoru, zpátky do hlavní vstupní haly chaty. Bushido a Gülcan stáli u dveří a drželi složku papírů.
„Vítejte na každoročním lyžařském zájezdu Heisenbergské Akademie,“ začal Bushido monotónně. „Pravidla zájezdu jsou stejná jako pravidla na naší úžasné škole. Každé ráno, slečna Karahanci a já vezmeme skupinu na základní kurz na svah. Jestli se nebudete chtít zúčastnit každodenních skupinových výletů, můžete si zvolit jiný směr, ale pouze jestli s sebou budete mít parťáka.“
Bill zašilhal po Tomovi a zakřenil se jeho směrem. Jemně se otřel prsty o Tomovy a zamračil se – vážně se Tom právě mírně odtáhl?
„Oběd se bude vydávat každý den v lyžařské boudě v poledne. Večeře bude na tom samém místě v šest hodin. Jestli zmeškáte jídlo, váš problém,“ pokračoval Bushido suše. „Pokud půjdete na vlastní pěst s parťákem, musíte se vrátit přesně v osm hodin do chaty. Každý, kdo poruší pravidla… bude mít co dočinění se mnou,“ zabručel Bushido, jeho hlas náhle zněl mrtvě. Očima spočinul na Billovi a Tomovi a počastoval je přísným pohledem, načež se obrátil ke zbytku skupiny. „Nějaké otázky? Dobře. Teď jděte a dělejte si, cokoliv sakra chcete.“
Litoval svých slov, když v místnost propukl chaos. Polovina kluků se rozběhla dolů po schodech, aby popadla své lyžařské vybavení, zatímco druhá půlka vyběhla ven do sněhu, jako by byli blázni.
„Buďte zpátky v osm!“ Zařval Bushido. Zakroutil hlavou, odfrknul si a opustil místnosti s hlasitým prásknutím dveřmi.
„Tak! Co chceš dělat?“ Billova tvář se rozjasnila jasným úsměvem, jak se otočil přímo k Tomovi. Rozhodl se, že si bude během zájezdu udržovat pozitivní přístup k ostatním, dával si opravdu záležet na tom, aby se alespoň pokusil a byl milý.
„Nevím,“ zamumlal Tom.
Bill povadl. Jak se kruci má on chovat hezky, když Tom odmítá spolupracovat?
„Co kdybychom se šli projít?“ Navrhl Bill, nevzdávajíc se.
„Ve sněhu?“ Zabručel Tom. „Víš, to zní dost na hovno, když to srovnáš s procházkou v písku.“
„Přestaň si stěžovat. Máš bundu, ne?“ Převrátil Bill oči a položil si ruku na bok. „Copak nechceš dostat do plic trochu čerstvého vzduchu? No ták, pojďme se projít.“
„Bille, mohl bys mě prosím kurva nechat na pokoji, aspoň na pět minut?“ Vybuchl Tom. Hned jak mu tato slova vyletěla z pusy, přál si, aby je mohl vzít zpět. Mluvil bez přemýšlení a cítil se kvůli tomu hrozně. Billova tvář potemněla a jeho výraz nebyl ani naštvaný ani smutný – bylo nemožné ho identifikovat.
„Fajn,“ řekl Bill nakonec. „Nechám tě o samotě.“ Otočil se a zamířil přímo ke schodům.
Tom nic neřekl. Jen tiše přikývl a sledoval Billovu odcházející postavu. Sžírala ho vina a věděl, že to celé zavinila pouze frustrace ze změny plánu jeho prázdnin, a na Billovi si pouze vybíjel vztek. Ale způsob, jakým se Billova obvyklá sebevědomá chůze zhroutila, Toma chytl za srdce.
„Hej, Tome. Jdeme ven na kafe,“ Georg si obmotával okolo krku šálu. „Jdeš s náma?“
„Um…“ Tom se otočil zády k místu, kde Bill zmizel. Horký šálek kávy by přišel docela vhod, zvlášť když právě tak mrznul. Nicméně, ignoroval své sobecké instinkty a zakřenil se zpět na Georga. „Dneska to vynechám.“
Bez čekání na odpověď se rozešel do sklepa. Tam, sedící na prázdné podlaze, byl Bill. Jeho vychrtlá postava byla schoulená do klubíčka, jak seděl s nohama překříženýma před krbem, s tváří bez jakéhokoli výrazu. Rukama si objímal kolena, vlasy mu jemně spadaly přes ramena, čímž mu dodávaly ducha nevinnosti.
Červené stíny z plamenů vypadaly, jako by se odrážely na Billově mírně opálené pokožce – stíny tančily po jeho křivkách, a dokonce i jeho ebenové vlasy vypadaly, jako by žhnuly. Vypadal překrásně.
„Ahoj,“ ozval se Tom tiše a přisedl si k Billovi na zem. Usmál se na něj, jeho pohyby však byly ignorovány, Bill pokračoval v nepřítomném zírání do ohně. Tom mohl vidět odraz plamenů v chlapcových uhlových očích.
„Můžeš jít s ostatníma klukama, jestli chceš,“ zašeptal po pár minutách ticha Bill. „Nevadí mi to.“
„Ale jo, vadí,“ povzdechl si Tom a položil ruku na Billovo koleno. „Neměl jsem to říkat… Prostě jsem nemyslel.“
„Mně je to jedno,“ povzdechl si Bill. Jeho slova však byla zrazena očima, které se začaly až příliš lesknout. „Jestli se necítíš na to, aby ses se mnou vypořádával, tak fajn. Stejně, se mnou se nechce vypořádávat nikdo.“
„To není pravda,“ Tom stiskl Billovu ruku. „Navíc, já se cítím na to, abych se s tebou vypořádal.“
„Nelži. Dokonce i mí vlastní rodiče byli šťastní, že jedu pryč.“
„To je blbost a ty to víš,“ zamumlal Tom, zvedl ruku vzhůru, aby mohl odstrčit pramen černých vlasů z bledé tváře. Ponechal ji na Billově spánku, palcem pomalu přejížděl po chlapcově čele. Hravě zatahal za piercing a koutky Billových úst se zkroutily.
„Hele… podívej,“ kývnul Bill směrem ke zdi přilehlé ke krbu. Tom vzhlédl a zakřenil se, když na ni spatřil zavěšenou kytaru. Očividně tam byla za dekorativním účelem, ale Tom se postavil na nohy, popadl ji za krk a sednul si s ní zpátky k Billovi.
„Proč mi něco nezazpíváš?“ Zamumlal Tom, když začal brkat na struny.
Bill nakrčil nos. „Zpívat? Já?“
„Slyšel jsem tě zpívat už před tím, obzvláště když jsi ve sprše a myslíš si, že tě nikdo nevidí,“ Tom mrknul a štípl Billa do stehna.
„Ty úchyle!“ Bill předstíral hněv a odplesknul Tomovu ruku pryč. „Stejně, nejsem ve zpívání tak moc dobrý.“
„Co to slyším? Vážně se vždy arogantní Bill ostýchá a stydí?“ Tom převrátil oči. „Vážně Bille, tvé změny nálad jsou dost děsivé. Nedostal jsi se zrovna do své periody, že ne?“
„Naser si,“ Bill vystrčil jazyk, kovová kulička se třpytila pod světlem ohně.
„Možná později,“ Tom pozvedl obočí. „Prosím. Zazpíváš pro mě?“
„No, když jsi řekl ‚prosím‘,“ povzdechl si Bill. Položil si hlavu na Tomovo rameno, rty se mu pomalu rozevíraly, jak začal zpívat. Tom zavřel oči, jeho prsty vypadaly, jako by vyvinuly svou vlastní mysl, jak začaly hrát rytmus, který pasoval k Billovu tichému hučení.
Když Bill náhle přestal, vypadalo to, že svět se ponořil do ječivé přítrže. Všechno se zdálo být tak jemné a harmonické, když Billův sametový hlas naplňoval pokoj.
„Co se stalo?“ Zeptal se Tom tiše a položil kytaru do klína.
„Nic,“ začervenal se Bill, prsty položil přímo na nadýchaný koberec. „Jen jsi vypadal… opravdu moc pěkně.“ Zdál se být zneklidněný, když se rychle naklonil dopředu a vtisknul Tomovi polibek na rty. „Myslím, že si dám horkou koupel, jo?“ Zachytil Toma svádivým pohledem a lehce projel svými štíhlými prsty skrz jeho dredy, zatímco se stavěl na nohy. Podíval se přes rameno, jeho plné rty se zkroutily v úsměvu, a pomalu strčil do dveří koupelny, aby se otevřely, načež je za sebou zavřel. Ujistil se, že je nezamknul, vyklouzl ze svého oblečení a nechal téct horkou vodu.
Tomova tvář zrudla, Tom si pročistil hrdlo a odstrčil kytaru na bok. Dost dobře si uvědomoval, že tohle by mohla být jedna z mála příležitostí, které by on a Bill mohli mít za celý tenhle zájezd. Dokonce i Bill by se styděl ukazovat svou touhu po sexu, když byli obklopeni tuctem dalších kluků.
Tak tedy, Tom na několik minut jen tak seděl a čekal, aby Billa trochu pozlobil. Když uběhlo dostatek času, zvedl se na nohy a udělal krok ke koupelně.
„Kdo je tam dole?“
Tom ztuhl. Rozpoznal ten hluboký hlas. Snažil se nezasténat, když Bushido prudce sešel schody. Bushido vypadal ještě víc nabručeně než normálně – pravděpodobně proto, že jeho krátké tmavé vlasy byly pokryté sněhem, a jeho prsty vypadaly modře a napuchle.
„Trümpere. Mám pro tebe práci.“
„Cože?“ Tomova ústa poklesla v hrůze. „Je mi líto, pane, právě se chystám ke koupeli.“ Zoufale mávnul přímo ke koupelně.
„Vana ti nikam neuteče,“ zavrčel Bushido. „Nicméně, tady za chatou je velká hromada dřeva, která se musí dostat dovnitř, abychom mohli dnes večer zůstat všichni v teple. Tohle zasrané místo totiž nemá jiný ohřívání než krby.“
„Doneste si to dřevo sám,“ utrhl se na něj Tom zamračeně. Nezajímalo ho, že právě mluví s autoritativní osobou. V žádném případě si nechtěl nechat ujít tuhle důvěrnou chvilku s Billem. Navíc, mnohem radši by si vrznul, než aby strávil celé odpoledne nošením dřeva.
„Jak si vedeš se svými prospěšnými pracemi?“ Zeptal se Bushidově posměšně.
Tom po těchto slovech okamžitě zblednul. Úplně zapomněl na ty veřejně prospěšné práce, které si s Billem musí odpracovat.
„Nemůžete mi dát… dvacet, ne patnáct minut?“ Tom zíral na dveře koupelny a pohupoval se nervózně na podrážkách.
„Ne.“ Řekl Bushido temně. Naposledy na Toma pohlédl, aby si upevnil autoritu a otočil se, natáčejíc svou hlavu tak, že Tomovi jasně naznačil, ať jej následuje.
Tom zasténal, ale věděl, že nemá jinou možnost. Střelil omluvným pohledem na dveře koupelny a modlil se k Bohu, aby až se vrátí, na něj Bill nebyl příliš naštvaný.
–
„Bille?“ Zašeptal Tom do tmy.
Žádná odpověď. To bylo frustrující, protože nějak, Tom prostě věděl, že je Bill vzhůru.
„Bille, přestaň se chovat jako spratek,“ povzdechl si Tom. Pomalu se posadil, ujistil se, že jeho oblečení příliš nešustí. Byl si vědom toho, že v této místnosti spalo více než tucet dalších lidí a Tom se s nimi nechtěl vypořádávat, kdyby se probudili. „Už jsem ti přece řekl, že to nebyla moje vina.“
„A já zase už řekl tobě, že jsem v té zkurvené vaně čekal tři zkurvené hodiny, dokud se voda neochladila,“ zasyčel konečně Bill nazpátek. Ležel na boku, zády natočený k Tomovi.
Tom vsál do pusy svůj pierc ve rtu. Ještě jednou se rozhlédl po pokoji, ujišťujíc se, že on a Bill byli jediní vzhůru. Poté se pomalu vykroutil ze svého spacáku a šťouchal do Billa tak dlouho, dokud mu druhý kluk neudělal místo.
„Vynahradím ti to,“ zamumlal Tom s pusou přitisknutou na Billově uchu. Spacák byl velký sotva pro jednu osobu, a skoro praskal ve švech, když se druhé tělo vmáčklo dovnitř. Těsná látka nutila Toma zůstat natisknutého proti Billovým zádům, výměna tělesného tepla byla snad až příliš vysoká. Ale ani jednomu to nevadilo.
„Jak mi to chceš vynahradit?“ Zeptal se Bill tiše. Ze slabého zajíkání v jeho hlase, mohl Tom jasně říct, že si Bill procházel menším emocionálním vypětím. Přece jen, při důvěrné činnosti byl Tomem odkopnut, a nyní byl pravděpodobně trochu nakřáplý.
Tom položil bradu na Billovo rameno a zíral do pomalu uhasínajících plamenů. Ústa se mu zkřivila do jeho nevalně známého úsměvu, pomalu zatlačil Billa dolů, čímž druhého chlapce donutil lehnout si na záda, a sám se vyhoupl na něj.
„Vůbec na to nemysli,“ držkoval Bill. Tomovy ruce ležely vedle Billova těla a nesly trochu Tomovy váhy, stejně však Billovy nohy začaly být poněkud znecitlivělé. Ta pozice byla příšerně podivná.
„Zůstaň tak tiše, jak jen dokážeš,“ řekl Tom tiše a otřel se rty o Billovu lícní kost. Menší chlapec se zachvěl, ale přikývl, snažil se v nové pozici uvolnit. Tom, velmi pomalu, sjížděl rukou dolů po Billově trupu, dokud prsty nenarazil na lem Billových pyžamových kalhot. Zajel rukou dovnitř, příjemně překvapen, když nenahmatal žádné spodní prádlo.
„Myslel jsem si, že…“ Bill pokrčil rameny na vysvětlenou, uličnický odlesk se mu vrátil do očí.
„Dobře,“ zamumlal Tom, líbajíc Billovo hrdlo, zatímco rukama zajel pod jeho penis, aby mu lehce zmáčkl koule. Bill vypustil z úst tichý sten, cítil známé škubání v rozkroku. Polkl, nakláněl hlavu, ve snaze vidět, co Tom dělá. Nicméně, byla příliš tma a většina Tomova těla byla narvaná ve spacáku.
„Ah, Tome,“ zavzdychal Bill potichu, prohnul se v zádech a naklonil boky, takže Tomovy doteky přidaly na tlaku. Teplo se mu velmi rychle shlukovalo v žaludku a jeho penis začínal tvrdnout a probouzet se k životu stále víc a víc s každým Tomovým zkušeným pohybem prstů.
„Tiše,“ upozornil ho Tom jemně. Bloudil nehty nahoru a dolů po celé délce Billova penisu, palcem přejel po špičce. Nemohl si pomoct, cítil se spokojeně, když cítil Billův vlhký pre-ejakulát. Přitáhnul si vlhký prst ke své puse a olízl jej, celou dobu se díval do Billových černých očí, aby se ujistil, že je sledován.
Ten pohled ho jen udělal více tvrdým, Bill zoufale pozvedl pánev, němě prosící o víc. Touhle dobou už by normálně byl mnohem více hlasitý a skoro jej bolelo to, jak musel být zticha.
Bill si nemohl pomoct – když Tomovy nehty přejely po citlivé spodní straně penisu, hodil hlavou dozadu a vyjekl, přirážejíc boky.
„Kurva!“ Zasyčel Tom a přitiskl svou volnou ruku na chlapcovu pusu. Zamračil se a rozhlédl se kolem, ujišťujíc se, že nikoho nevzbudili. Několik kluků se pohnulo a Georg hlasitě zachrápal, jak se převalil, čímž se odvrátil od zaneprázdněné dvojice.
Tom nechal ruku na Billově puse a stále se ho dotýkal, omotal prsty okolo jeho tvrdé části masa a začal pumpovat. Bill zakňoural, jeho zvuky byly tlumené, a zavřel oči, čelo měl zvrásněné, jak mu po něm stékal pot.
Tom jej sledoval. Bill vypadal tak bezmocně, jeho vrnění a kňourání se ztrácelo v Tomově dlani, svíjel se pod ním a přirážel boky, jak se snažil o osvobození. Bylo to na něj až příliš. Tomovy veškeré záměry byly přivést potěšení Billovi a vidět jeho odpuštění, ale nyní cítil, jak jeho vlastní penis brní z toho, jak se do něj valí krev.
„Sakra. Pojď,“ zasténal Tom, rozepnul zip na straně spacáku a netrpělivě se postavil na nohy. Bill chvíli ležel, oddechoval, spánek se mu leskl potem, a poté se ztěžka postavil. On a Tom přešli přes všechny ty spící postavy ve spacácích až ke koupelně. Tom strčil do dveří, aby se zavřely, ujišťujíc se, že nenadělal moc hluku a zamknul je.
Se zavrčením popadl Billa a otočil ho, natiskl ho tváří na první nejbližší zeď. Se škubnutím stáhnul Billovy kalhoty, načež si sundal i své vlastní kalhoty a boxerky, a postavil se za druhého chlapce. Netrpělivě se rozhlížel kolem, dokud nespatřil malou lahvičku tělového mléka. Trochu si vymáčknul do ruky a rozetřel si ho.
„Opři se rukama o zeď,“ zamumlal a Bill se podvolil, přiložil dlaně přímo proti zdi. Vypustil z úst tichý sten, jak ho Tomovy prsty začaly roztahovat. Rychle byly nahrazeny mnohem tlustším kouskem masa, jak ho Tom začal pomalu šukat.
Tom zajížděl penisem dovnitř a ven do toho pružného těla. Chtěl zrychlit, chtěl Billa slyšet křičet, ale věděl, že jakýkoliv hluk by v téhle malé místnůstce udělal ozvěnu, a to by vyvolalo pár trapných otázek od ostatních. Takže shromáždil svou veškerou sebekontrolu a pokryl Billův krk mokrými polibky, čímž si zabraňoval hlasitě sténat.
„Tak blízko,“ zašeptal Bill a zaklonil hlavu, takže s ní spočinul na Tomově rameni. Tom se zavrtal hlavou do křivky Billova krku a cítil, jak se jeho vlastní uvolnění rychle blíží.
Billovo sperma vystříklo přímo na zeď koupelny a Bill zasténal, stále pohyboval boky v rytmu Tomových přírazů. Tom popadl pevně Billovy boky a ponořil se zuby do jeho krku – kdyby to neudělal, zakřičel by tak hlasitě, že by to probudilo celou chatu. Bill zasyčel bolestí, popadl Tomovu ruku a brzy již mohl cítit Tomovo teplé sperma téct dolů po jeho stehnech. Oddychl si a opřel se čelem o zeď, snažil se chytit dech.
Tom polkl a přejel rukama dolů a nahoru po Billových bocích. Vtiskl jemný polibek na místo, kam ho kousl a celý se k němu přitiskl.
„Odpouštíš mi, že?“
Bill se opřel dozadu, ukončil svůj kontakt se zdí a otočil se v Tomových rukách, ušklíbal se.
„Kdo řekl, že ti odpouštím?“
Tom nakrčil obočí, rty pomalu rozevíral, jak ho Bill cvrnknul do nosu.
„Ačkoliv, možná ti odpustím, jestli mě v noci udržíš v teple,“ dodal Bill a položil si ruku v bok.
„Platí.“
–
Zpět ve svých spacácích byl Tom nalepený na Billa, rukama menšího chlapce objímal v pase a tvář měl přitisknutou na jeho krku. Nasál Billovu sladkou vůni a postrčil boky dopředu, aby je mohl zkroutit přesně do křivky těch Billových. Bill zavrněl a pohladil jeho ruku umístěnou proti němu.
„Hej, Georgu?“
Tom se napjal, když se ozval Andreasův jemný šepot.
„Mmm?“ Zabručel Georg zpátky k blonďákovi.
„Neslyšel jsi něco?“
„Ne.“
„Jseš si jistý? Přísahal bych, že byl někdo v koupelně… znělo to, jakoby si ho honil.“
„Slyšíš věci, blbe.“
„Naser si.“
„Ne, dík.“
Andreas si odfrknul v odpověď a převalil se, jednou rukou praštil do polštáře, načež si na něj znovu lehl. Georg znovu zachrápal, okamžitě totiž zase usnul.
Tom se ušklíbl Billovi do krku.
autor: boyyouadrank
překlad: Keytik
betaread: Janule
No to je dost, měla jsem nervy, když to tu nebylo v úterý! Jdu číst. 🙂 ♥
Tak začátek s Billovou pološílenou mámou byl fakt dobrej, sem se řehtala jako praštěná 😀 😀
Taky by se mi nechtělo z tepla do takový zimy, ale je fakt, že kluci už se tam nějak zahřejou, viz tenhle díl 😀 😀
Úžasné, naprosto skvělé..
♥__♥
tenhle dílek byl krásnej :))) pochvala
Joooj kks to bolo dobré ako vždy 😀 a neviem prečo ale strašne sa mi páčilo ako mal Bushido ten príhovor 😀 och ja si viem úplne živo predstaviť ako to hovorí 😀 xD normálne z toho nemôžem :D… a páči sa mi že Bill sa snažil byť milý och to bolo pekné 😀 dúfam že v tom bude pokračovať 😀 a myslím že si to Bill s Tomom na tom lyžiarskom ešte pekne užijú 😀 ďakujem za preklad 😀
😀 No teda, tolik kluků v jednom pokoji, to musel bejt pořádnej šok pro ty dva nadržený králíky! Tenhle díl byl úplně super, hlavně ta část kdy přišel Tom za Billem s prosíkem… 🙂 a v tý koupelně taky moc dobrý 🙂
…mno…úžasný dílek, jako vždycky…=) ten jejich "tichý" sex v koupelně byl vážně suprovej…xD těším se dál…=)
To je tak krasnýý.. 🙂 .. Oni sou vždycky tak trašně moc ťuťu když se snaží usmířít a jak hrál na tu kytaru a BIll spívalto bylo hrozně ňuňu já tu ovidku prostě miluju 🙂
a já od úterka čekuju, kdy to bude…hurá. Hoši jsou chytří a vyřešili to koupelnou, paráda:D
jo koupelna 4ever, co? 😀 chytří ti dva 😀 ta máma nemá chybu 😀
Už od úterý jsem byla netrpělivá, ale čekání stálo za to. Naprosto úžasný dílek, jako vždycky 🙂
Ježíší, to bylo dokonalé!!! Nádherná scéna, jak Bill seděl sám před krbem, úžasné ♥♥♥ A to jejich usmiřování, se vsadím, že jim Bushido na konci lyžáku nechá vymalovat celou koupelnu xD
Ještě že se Andy nešel podívat 😀 Ale tak vlastně…no stress. Oni jsou tam zvyklý, že se tohle mezi nimi děje ne 😀 Ale bylo by to asi psychozní no. Jinak jsem z tho zase nemálo na větvy. Já prostě nemůžu z toho. A Bill jak seděl sám u krbu, to mě až dojímalo. On je tak rozkošně sladký. Jo arogantní ale zároven sladký a zranitelný. Miluju to.
já to čekala, že se to stane xD už jenom jak se zmínili o tom, že na lyžák pojedou xD ted to bude sex každou noc xD protože Bill musí mit všechno co chce že jo xD no nic je to dobrý díl ^^
Bylo mi hned jasné, že to bez sexu nevydrží 😀
Yeah, tohle nemá chybu.
Neviem či sa dožijem konca, či sa neudusím. Zabudla som dýchať 🙂 nádhera. Ja ich milujem 😀