autor: Lenna W.K.T. & Adella Kaulitz
Tom
„Nic krásnějšího jsem nezažil,“ pošeptám. A doufám, že ještě zažiju. Zvednu hlavu a pohladím ho po tváři. Pak jej začnu mýt. Pečlivě a jemně. Umyjeme si navzájem i vlasy. Pak vylezu, omotám se ručníkem a Billa zabalím do osušky. Položím ho až u sebe na postel. Otřeme se a rozčesávám jeho dlouhé divoké vlasy.
„Jaké to je, mít přátele, Billy?“
Bill
Pokrčím rameny a dál oždibuji semínka z rohlíku. „Nevím. Neměl jsem je.“
Tom
„Já myslel, že si měl přátele na ulici, že sis s nimi hrál a tak.“
Bill
„Přátelé nejsou ti, kteří vám kradou věci a jídlo od pusy.“
Tom
„Vám?“ to jsem maličko nepochopil. Obejmu ho kolem ramen a líbnu na tvář.
„Zajdeme se podívat za Gabrielem? Jak mu je a tak?“
Bill
Protočím očima. „Prostě ti, co kradou jídlo od pusy, no.“
Zavrtím se.
„Nevím, jestli mě Gabriel rád uvidí.“
Tom
Začnu se s ním slabě kolíbat.
„Myslím, že by si měl zvyknout na to, že s tím, že miluju tebe, nic neudělá. Snad to pochopí.“
Bill
„Stejně bych tam ale neměl chodit.“ Zakroutím hlavou. Možná mám i trochu strach. Nevím, jestli by mi mohl v tom stavu něco udělat. Ale jak se mu budu moci dívat do očí, když jsem mu vzal jeho lásku?
Tom
„Dobře, půjdu sám. Mám ti rovnou přinést něco k jídlu?“
Druhý den
Polibkem jsem budil malé rozespalé ptáče. Včera jsem absolvoval dlouhý rozhovor s Gabrielem. Vypadalo to, že se snaží s celou situací poprat tak, aby z ní vyšel se vztyčenou hlavou. Chudák. Poznali jsme se, ale na druhou stranu z hodně důvěrné stránky. Důvěrnější než předtím.
Pak jsem došel pro něco k jídlu pro mě i pro Billa. A strávili jsme spolu další naprosto dokonalou noc. K ránu jsem ale spát už nemohl. Sžíralo mě svědomí, že jsem zavolal zrovna jemu. Tolik se bojím, že mi ho vezme. Že mu ublíží. Jak slovně tak fyzicky.
„No tak, broučku, probuď se,“ pohladil jsem malý červený flíček na jeho krku od mých úst. Stejný zdobí i můj krk.
Bill
Otevřu oči. Usměju se na svého milence a začnu se protahovat.
„Dobré ráno, Tome,“ zazívám, obejmu ho kolem krku a nasaji vůni jeho těla.
Tom
„Dobré ráno… mmh sluší ti ten flíček. Je vidět, že patříš ke mně,“ usměju se, vstanu a začnu připravovat věci pro něj i pro sebe. Připravím mu svůj starý oblek, na dýlku by mu měl být, ale na šířku vážně nevím. I když jsem byl vážně vyzáblé dítě. Zatvářím se maličko nervózně, když si vzpomenu, co nás čeká.
Bill
Nasoukám se docela lehce do celkem staromódního obleku. Jde vidět, že je skutečně starší, ale co by taky na moje tělo mohl sehnat. Nakonec mi padne docela dobře. „Bojím se, Tome.“
Tom
„Nevíš, čeho se bát.“ Usměju se.
„Bojíš se svobody?“
Bill
Zakroutím hlavou. Ani nevím, čeho se bojím. Prostě… „Cítím strach. Nevím, proč se bojím.“
Tom
Sklopím oči a dojdu k němu.
„Ať se dneska stane cokoliv, mě ti to nevezme, slibuju. Jen jsem maličko nejistý, víš.“ Pošeptám. Popravdě mám nervy až do prdele…
„Miluju tě a chci, abys byl šťastný. Jen mi slib, že když něco řeknu, tak to uděláš. To mi slib. Jen dneska… pak už budeš mít volnosti, kolik budeš chtít.“
Bill
„Tome, já se bojím.“ Z jeho slov mnou prostoupí ještě větší strach. Co se vůbec děje? A co se bude dít?
Tom
Ochranitelsky ho obejmu. Zavřu oči. Snažím se uklidnit. Už kvůli němu.
„Miluješ mě?“
Bill
Přikývnu. „Miluji tě,“ zašeptám a přitisknu se k němu. „Že všechno bude dobrý?“
Tom
„Bude. Pokud budeme držet spolu, všechno bude skvělý.“ Pousměju se.
„Obléknu se a půjdeme se nasnídat, jo?“
Bill
„Tak dobře.“ Sednu si na postel a počkám, až se Tom obleče. Mezitím přemýšlím nad tím, z čeho by mohl být Tom tak nervózní. Jistě, soudy nejsou nic příjemného, moc dobře to vím. Ale někdo jako Tom se přece nemůže bát soudů.
Tom
Obléknu se do obleku, patřičně se upravím a natáhnu k Billovi obě ruce. Doufám, že si to nebudu vyčítat. Vejdeme z mého pokoje a míříme ke kuchyním. Tam se napapkáme, pak u mě v pracovně vezmu ještě nějaké papíry a vydáme se kočárem směrem k domovu mého otce. Bydlí daleko. V půlce cesty se mi rozklepou ruce. Rychle a pevně vezmu Billovu ruku. Potřebuji cítit, že je u mě. Musím ho chránit.
Bill
Kouknu na Toma. Je celý bledý. „Tome, copak je?“ položím mu obě dlaně na tvář a starostlivě si ho prohlížím.
Tom
Přivřu očka, přitáhnu si jeho dlaně ke rtům a líbám je.
„Miluješ mě, broučku?“ pošeptám sotva slyšitelně.
Bill
„Miluju. Ty víš, že jo.“ Pohladím ho. Proč se mě pořád na tohle ptá?
Tom
Pousměju se. „To je to hlavní, co potřebujeme oba vědět.“ Šeptnu. „Taky tě moc miluju,“ líbnu jej opatrně na spánek, jako bych se bál, že se rozbije, když budu hrubý. Koňská kopyta najednou přestanou klapat. Kočár se zastaví a já zbělám úplně.
„Pane, jsme tady!“ ozve se kočí a dveře se otevřou. Polknu.
„Tak pojď, broučku.“
Bill
Ještě hodím po Tomovi starostlivý pohled. Pak vyjdeme z kočáru. Stojíme před starším domem. Nikde nic, jen pár začouzených oken a rozbitých dveří, držících zavřené snad jen tak tak. „Co tady děláme, Tomy?“
Tom
Opatrně jej vezmu za ruku. Naposledy se zhluboka nadechnu. Zaklepu na rozbité dveře. Otevře starší pán. Se světlými vlasy a hnědýma očima. Naneštěstí jsem svému otci dosti podobný. Polknu. V mém obličeji se mísí strach s nechutí.
„Pustíš nás dál, otče?“
autor: Lenna W.K.T. & Adella Kaulitz
betaread: Clarrkys
o maj gož… tohleto to je teda síla… xDD
fofrem další díl, nebo to nepřežiju xDD
Vůbec netuším, co má Tom v plánu. A jelikož předpokládám, že Bill je Tomův ztracený bráška, jsem zvědavá, jestli ho Tomův táta pozná. Z příštího dílu mám trochu obavy…uvidíme =)
Omg,rychlo ďalej to somteda veľmi zvedavá čo sa tam bude diať len sa bojím že Tomov otec Billa spozná a chití rapla a Tomovy ublíži, a Billovy tiež , teda svojím sposobom.
zdá se mi to, nebo se to jeví na blížící se drama? wau, ted kdyby je ten otec napadl a zachránil je Gabriel!!!
akci akci akci! 😀
[4]: áďo, jak ho může zachránit, když je ve vězení? :D:D:D:D
[6]: Taky nevim, ale bylo by to super, ne? 😀
Taky si předstvujete Gabriela jako Andrease???