autor: Emma Kafrum
Vážně se stará…
„A proto jsi na tom teď takhle.“ Skončil Gustav.
…
Gustav se koukal na dvojčata zírající s otevřenými ústy.
Řekl jim pravdu; proč se Bill choval tak, jak se choval.
První věc, které si všiml, bylo, že oba dva zrudli. To bylo divné. Předpokládal, že se bude Bill červenat, ano, ale ne, že Tom taky.
Tom se měl naštvat, nebo se smát nebo… cokoliv! Cokoliv, jenom ne se červenat…!
„Bille, víš, kde je Gustav… oh. Tady jsi.“ Řekl Georg, vešel do místnosti s úsměvem na tváři.
…
Počkat… proč byla dvojčata tak potichu…?
a… Gustav… Gustav byl…
ne…
„Ne, tos neudělal…“
„Udělal.“ Povzdychnul si Gustav. „Tvoje hra skončila. Potřebují to vědět.“
„Ty zrádce!“ zakřičel Georg. „Není s tebou žádná sranda!“
Gustav mu ukázal prostředníček.
Tom se zvedl.
Bill se na něj s obavami podíval, když jeho starší dvojče zaťalo pěsti.
Něco nebylo v pořádku.
V tichosti dredatý kytarista odešel ke Georgovi.
Bill se chtěl postavit a následovat svého bratra, ale Gustav ho chytl za ruku, čímž ho znovu posadil.
Tomovy oči byly skryté čepicí a Georg vykulil ty své, když Tom zvedl hlavu, a podíval se přímo na něj.
*BUM*
Georg spadl na zem.
Bill trochu povyskočil, srdce mu bilo strachy, když Tom uhodil jejich kamaráda.
„Už nikdy, NIKDY tuhle sračku nedělej!!!“ rozkřičel se Tom, vytáhl Georga za límec, čímž ho postavil. „Víš ty vůbec, co tohle může mladým lidem způsobit?! Lidi na tuhle sračku UMÍRAJÍ! Ublížils mému mladšímu bratrovi… A JÁ TĚ ZABIJU!! ZABIJU TĚ!!!! POSLOUCHÁŠ MĚ?!!!! JÁ TĚ KUREVSKY SAKRA ZABIJU!!!!!“
Georg byl jako přimražený, když ho Tom pustil, čímž ho znovu pustil na zem.
„Jdi pryč.“ Řekl Tom hlubokým, nebezpečným hlasem.
„Georgu, jdi.“ Zašeptal Gustav.
„Co-„
„JDI KURVA PRYČ, NEBO TI DO PÍČI UBLÍŽÍM TAK, JAK BYCH TEĎ OPRAVDU CHTĚL!!!“ zakřičel Tom, udělal pár kroků ke Georgovi.
„Tome, tohle není potřeba, prosím…“ chytl Gustav Toma za ruku, zatáhl ho zpátky. „Jdi k sobě do pokoje, Georgu!“
Basák se vyškrábal na nohy a utekl pryč, zavřel za sebou dveře.
„KURVA!!!“ zakřičel Tom, uhodil do zdi.
V místnosti bylo ticho.
Gustav se koukal na podlahu, ruce založené, vypadal zamyšleně.
Bill byl vyděšený. Opravdu vyděšený.
Takhle Toma nikdy neviděl. Byla to pro něj nová věc.
Rozzlobeného ano, viděl Toma rozzlobeného už předtím, ale ne takhle.
Bill se s ním hodněkrát hádal… ale… Tom na něj nikdy doopravdy nekřičel. Ne takhle…
„Udělal to jen pro ‚pomstu‘? Zdrogoval mého bratra jen proto, že se chtěl trochu zasmát?! Bill je mladý! Až moc týhle sračky ho může zabít!!! Zabít ho, proboha!!!“ zaječel Tom, pár náhodných věcí rozbil o zem. „Jen kvůli PODĚLANÝMU VTIPU! Kvůli zasranýmu vtipu.“
Tomovo srdce bušilo jako splašené uvnitř hrudního koše. Měl náladu někoho zabít. Georg neměl právo. Mohl Billa opravdu hodně poranit!
Tom se bál sám sebe.
Připadal si mimo kontrolu.
Ruce se mu třásly a rozbíjel věci, aniž by si to uvědomoval.
Musel se odsud dostat pryč, než udělá něco hloupého.
Billovy oči Toma následovaly, když za sebou třísknul dveřmi.
„Jen doufejme, že nejde za Georgem…“ řekl Gustav.
Bill byl vyděšený. Nechtěl, aby Tom Georgovi ublížil… ale věděl, že má jeho bratr pravdu.
Byla to nebezpečná situace.
Pamatoval si, jak se mu motala hlava, jak mu bylo špatně od žaludku… pamatoval si, jak šíleně se choval, jak jeho zdrogovaná mysl nutila jeho tělo dělat věci, které sám nechtěl.
A pak omdlel…
Co kdyby místo toho, aby omdlel… umřel…?
„Tom je opravdu naštvaný…“ poznamenal Gustav.
„Proč asi…! Mohli jsme být mrtví…!“ řekl Bill, jemně si zatahal za vlasy.
Gustav se na něj podezíravě podíval. „…’My‘? Jak to myslíš, ‚my‘?“
Bill protočil oči. „Ta viagra, co jste nám dali do čajů! Jak jinak bych tak myslel, sakra?!“
„Do… obou…?“ zeptal se zaskočeně bubeník.
Bill byl jediný, který dostal viagru. Tom dostal projímadlo, nebo ho alespoň dostat měl.
„Tom… Našel mě, když už jsem… Byl pod vlivem… a pak jsem si všimnul, že on je taky.“
Gustavovi málem čelist spadla až na zem. „Tom… byl…?“
„Použili jste viagru! Samozřejmě, že mu taky stál! V čem je problém?“ zeptal se zmateně Bill.
„V n-ničem… Půjdu se podívat za Georgem.“ Řek Gustav, zvedl se. Potřeboval přemýšlet. Tomovi se postavil? Ale on nedostal viagru… on… no do prdele… on se vzrušil… vzrušil ho… Bill?
—————————————————————————–
Gustav ani nezaťukal.
Jen vešel, a byl přivítán hlasitým popotáhnutím.
Georg seděl na židli u postele, díval se do země. „Posral jsem to, že jo?“ řekl, obličej v dlaních.
Gustav si povzdychl a posadil se před svého kamaráda na postel. „Posral.
…
Gustav zíral na Georga.
…
Georg se podíval na Gustava, který na něj zíral.
…
Gustav stále zíral na basáka.
…
Stále zíral.
…
A zíral…
…
Georg zaúpěl. „Jen řekni, žes mi to říkal, vím, že to chceš říct.“
Gustav se doširoka a šťastně usmál. „Říkal jsem ti to.“
—————————————————————————–
„…Tomi…?“
Bill vešel do temné ložnice a nezajímalo ho, že by si mohl rozsvítit.
Jestli v pokoji byla tma, pak tam byl jeho bratr. Tom měl ve zvyku schovávat se ve tmě, když měl potíže.
Bill dělal malé krůčky, mával rukama, aby do ničeho nenarazil.
„Tomi…?“ zavolal Bill znovu, hlas se mu trochu třásl. Nesnášel tmu… obzvlášť, když měli takovéhle problémy. Připadal si ve tmě osamělý. Nesnášel být sám. „Tomi… Prosím…“
Pár rukou ho ve tmě uchopil, a než mohl vykřiknout, ruka udělala kontakt s jeho pusou.
Bill už chtěl začít vyšilovat, když mu přes tvář citlivě přejel palcem.
Bill se tou osobou nechal chytit, usmál se, když se mu o obličej otřely dredy.
Trošku popošli a pak Bill cítil, jak se Tom posadil a nechal ho na sebe spadnout. Byla tma, ale Bill si byl jistý, že je to postel. Tom ho zatáhnul doprostřed postele a objal ho.
Bill byl trochu zaražený, když se něco mokrého dotklo jeho brady.
Když Bill uslyšel vzlyk, totálně to ztratil.
„Tomi…? Ty brečíš…?“ zeptal se Bill jemně, přitulil si dvojče blíž, tváří se opřel o tu jeho.
„To n-nic není… nikdo nebrečí…“ řekl uvzlykaně Tom.
„Nelži mi…“ zašeptal Bill, zavřel oči a zajel rukama Tomovi do dredů, masíroval mu hlavu.
„Jen… mě nech…“ zašeptal Tom.
Bill přikývnul a pořádně Toma chytnul jednou rukou za záda a druhou kolem pasu, pod trikem, masíroval ho tam.
Mladší z bratrů mnul Tomova záda, snažil se ho uklidnit.
Občas uslyšel vzlyk uprostřed tmy a pokaždé, když se to stalo, otevřela se v Billově srdci nová rána.
Bill se přitiskl rty na Tomovu tvář a dal mu dlouhý, nekončící polibek. „Všechno už je v pořádku… nedělej si starosti…“
„Já jen nedokážu vystát myšlenku, že by se ti něco stalo… nemůžu…“ slyšel Bill Toma říkat, usmál se, když cítil, jak ho Tom chytl pevněji.
„Ale já nejsem…“
„Slib mi, že se mnou pojedeš do nemocnice… jen pro jistotu.“
„Jsem v pořádku To…“
„Slib mi to.“ Řekl Tom, trošku zvedl hlas.
Bill si povzdychnul, dvojče, dělající si starosti, bylo horší než matka. „…Slibuju…“
Tom se pousmál, spokojený, políbil Billův nos. „Dobře.“
Bill se také usmál, připadal si kouzelně, příjemný hřejivý pocit obehnal jeho srdce.
Tom cítil, jak tlak postupně opouští jeho tělo, zatímco ho Bill hladil. Cítil se dokonce i trochu ospale. Billova teplá tvář položená na jeho, Billovy ruce hladící jeho záda, Billovy rty líbající jeho tváře…
Bill si užíval to ticho a teplo z bratrova těla, uvolňoval se při bratrově vůni.
Ten pocit bezpečí se vrátil, nutil mu potřebu mačkat Toma tak moc, dokud mu nevypadnou oči. „Mám tě rád, Tomi…“
Tom si s Billem propletl nohy a doširoka se usmál. „Taky tě mám rád… bože, nedokážu si představit, co bych dělal, kdybys…“
Bill přiložil na jeho rty prst. „Šššš… to je v pořádku… teď na to nemysli.“
„…Bille?“
„Humm…?“
„Já… chovám se jako dítě?“ zeptal se Tom malým hláskem, schoval si obličej do křivky bratrova krku.
„Proč to říkáš?“
„Já nevím… Já jen… Nikdy mi takhle nebylo… Co kdyby…“
Bill se zasmál. „Tvoje smysly staršího bratra ochranáře jen začaly pracovat, přenes se přes to.“
„Nesměj se.“ Zanaříkal Tom.
„Aww, Tome, ale já myslím, že je to roztomilé!“ zasmál se Bill, otřel se mu o tvář.
„Já nejsem roztomilý!“ stěžoval si Tom, snažil se dostat pryč z bratrova sevření.
Bill se smál a objal ho ještě pevněji. „Jsi ta nejroztomilejší věc, kterou jsem měl kdy čest poznat!“
„Argh…! Neříkej mi, že jsem roztomilý!!!“ zaječel Tom, odstrčil Billa pryč.
Mladší z nich našpulil rty a vzdal to. „No fajn…“
…
„Bille…?“
„Hmm…?“
„Pamatuješ, když nám bylo pět?“
„Jo… trochu. Co se děje?“ zeptal se Bill, hrál si s dlouhým dredem, co našel vedle bratrova ramene.
„Pamatuješ, jak jsem řekl, že ty jsi ten jediný na světě, na kterém mi opravdu záleží?“
„Hmm…“ přikývnul Bill.
„Myslel jsem to vážně.“
…
Bill skočil Tomovi do klína a povalil ho, pusinkoval ho po celém obličeji. „Aaaawwww, Tomi!! To je tak roztomilý!“
„Arrghh…! Bille, tys mě olízl!
„Jako by ti to vadilo!“
„Vadí! Teď jsem pokrytý tvojí DNA!“
„Moje DNA je stejná jako tvoje, blbče!
autor: Emma Kafrum
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
No do pr*ele :-D:-D:-D to jsou volové !:_D
perfektní..:-) nemůžu se dočkat dalšího dílu 🙂
:D:D:D naprostá roztomilost, a ten konec mě položil na zem 😀
Ah sakra, mně tak hrozně rozesmálo, kdy jsem si přečetla :,,Samozřejmě, že mu taky stál! " 😀 A pak už jsem si jen dokázala představit Gustava, jak mu to šrotí v hlavě 🙂
Ach miluju to, a ten konec je nejlepší ♥
nejdřív hádka.. taková že kdybych tam byla, tak bych byla maličká jak tečka za větou a schovaná v rohu… nebo se snažila Toma zklidnit.. 😀 … pak to bylo roztomilý a sladký že by se z toho jeden rozpuzstil a konec.. ten to totálně rozsekl.. mámel sem se válela smíchy pod stolem 😀
dokonalý jen tak dál 😉 🙂
Při čtení třech posledních dílů téhle povídky se mi vždycky vybaví Tomova údajná zkušenost s viagrou v Asii:)
Mám ráda, když je Tom v povídkách tak ochranářský vůči Billovi jako tady.
Proč je to většinou Gustav a ne Georg, kdo přijde na to, co je mezi dvojčaty?
Awww.. T o je taak krásný… a Tomi je taaak roztomilý 😀
No teda, takhle krátkej díl 🙁
Jinak sem čekala, že Georg s Gustavem budou rozebírat Toma, že se vlastně taky vzrušil, i když nedostal viagru… i když chápu, že Georg musel bejt dost v háji… Když se Tom rozčílí, určitě z něj musí jít hrůza…
Těšim se, jak to autorka vyvine dál, protože tohle je fakt skvělej příběh a na každej další díl se těšim jako malá holka na bonbony 🙂
ježiš. miluju to. <3
😀 😀 😀 😀 měla jsem špatnou náladu, ale u tohohle se nejde nesmát. 😀 Ťutííí. 😀
Och oni sú obaja takí roztomilí 😀 och to bolo skvelé :D… ale úplne si viem predstaviť ako bol Tom nasraný 🙂 veď Georg fakt Billa ohrozil vole čo keby sa mu fakt niečo stalo aj ja by som bola k smrti vytočená keby niekto ohrozil moju lásku :D… ale ten koniec bol hustý ach ja to milujem fakt 😀 ďakujem za preklad 😀
Tak to bývá, sranda je sranda, ale čeho je moc, toho je příliš a i u kanadských žertíků se musí myslet. Tom má pravdu, kdyby to Georg přehnal s dávkováním, Bill opravdu mohl umřít…Myslím, že Georgovi je to taky líto a ví, že to přehnal, určitě se klukům omluví, ale Gustav filuta na něco zajímavého přišel, vzrušený Tom a bez Viagry xD Super =)
Je to nepatřící k povídce, ale s tímhle designem a tím písmem se mi to čte skvěle…
A k povídce… je to perfektní! 😀 Já jsem si dokázala živě představit nabroušenýho Toma… O__o Doufám, že Bill zjistí, že Tom měl mít projímadlo ^^
Ale krátkost toho dílu mě štve!!!:-/// Miluju, jak jsou ty díly vždycky skvěle dlouhý! Tak doufám, že v dalším to bude sakra dlouhý!
Jeziiiis, to bylo tak sladke, kdyz Tom Billa tak chranil a pak ho prepadnul ve tme v tom pokoji ^^ a jak Georg brecel, tak mi ho bylo az lito, kdyz on je takovy tula a vubec mu nic nedochazi 😀 proste v tehle povidce jsou vsichni tak roztomili, i praskac Gusta 😀
Zařezává se mi to hluboko pod kůži.. ♥
a zíral…..stále zíral……to už mi nikdy nedělej :DD!! já tu povídku čtu s otevřenou tlamou takže vypadám jak…:)))
ježiši xD ten konec to zabil :DD plus Géčka jak zíraj..a stále zíraj 😀 já tuhle povídku zbožňuju..vždycky se u ní nemálo nasměju..:D
těším se na pokračování ^^
to bylo.. ten konec 😀 ježiši 😀
omg ti jsou tááák ťuťu x) xDD
moc hezký díl 🙂
Z žádné povídky nedokážu být tak nadšená jako z téhle. 😀
Já jsem se musela mega smát tej scéna Georga s Gustavem. Prej tak mi řekni že jsi mi to říkal…..:DDD No lol. Uplně jsem viděla nadšeného Gustava jak mu to milerád předhazuje 😀 Njn když je Georg vůl. Ovšem Bill se kvalitně prokecl. Já bejt na Gustavovo místě tak mě asi šibne na místě. A dvojčátka jsou prostě roztomilý. Slaďučké to bylo 🙂 A samozřejmě…opět zabitý konec s DNA :DDD Nemá chybu toto.
Báječný díl!!! 😀
Úchvatný!
Miluju tuhle povídku taky díky jeho mlčícícm zírajícím pauzám 😀 Vždycky Gustav zírá na Georga, Gustav stále zírá na Georga 😀 Báječné tohleto!! Unikát tahle povídka :*
Miluju tuhle povídku! já věděla že Tom Georgovi nafláká to držky:D
Georg je blbec. Vůbec nepřemýšlí. Ale teď mu to je asi líto. A Gustav musí být dost mimo, jak se Bill prokecnul. Úplně jsem viděla Gustavův obličej, když Georgovi řekl: ,,Já jsem ti to říkal." xD
Dvojčatka byla naprosto roztomilá. Úplně si dokážu představit naštvanýho Toma. Pak jak brečel, to bylo sladký. A Bill s ním ušle taky. Prostě jsou úžasná dvojčatka.
It´s to much. I Smile a lot because Tom and Bill are so cute 😀 And I think it´s so funny when bouth can´t tell that they are in love:P:P
opět geniální díl honem dál 😀
Pár rukou ho ve tmě uchopil, a než mohl vykřiknout, ruka udělala kontakt s jeho pusou.
Bill už chtěl začít vyšilovat, když mu přes tvář citlivě přejel palcem.
Bill se tou osobou nechal chytit, usmál se, když se mu o obličej otřely dredy.
Trošku popošli a pak Bill cítil, jak se Tom posadil a nechal ho na sebe spadnout. Byla tma, ale Bill si byl jistý, že je to postel. Tom ho zatáhnul doprostřed postele a objal ho.
awww <33 bože ja nemôžem to je tak zlatučkéé!!! *úsmev* 🙂
To bylo tak krásne když se Tom bál o Billa.