autor: Lenna W.K.T.
Báli jste se, že jsem se na vás vykašlala a s psaním Stupňů fakt sekla? To víte, že né… mrzí mě to, že jsem se takhle sekla. Jelikož a protože jsem se skamarádila s Vegasem a chrlila videa jak blázen, jistě jste si všimli. Proto jsem Stupně trošku poodložila. Nemusíte se bát, minulá komentářová bomba mě potěšila, i když jsem si jí víceméně vyžádala. Pár lidí jsem ani neznala. Nicméně, moje výhružka stále platí. Budete zachráněni až posledním dílem… Opravdu tohle spoustu autorů štve, hm;). Mějte se krásně a brzo zase u dalšího dílu… slibuju, že to nepotrvá takhle dlouho, jo 😉
Vrazili mi do ruky zbraň. Nevím proč, ale padla mi do ruky jako ušitá. Jako bych najednou věděl, kde se všechny ty zmiňovaný části nachází. Je to zvláštní pocit, držet v ruce zbraň. Hodně zvláštní.
Stál jsem tam jako přimražený a vůbec nevnímal věci okolo. Prostě jsem se soustředil na sebe, na svou ruku, na zbraň stále setrvávající v ní.
„Je mimo, vypadá to dobře.“ Slyšel jsem snad jakoby z dálky.
„Jo, sžívá se se zbraní. Tomy…?“ to už mě vyhrabalo z myšlenek,
„Co? Jo?“ zahučel jsem. Jo, jsem celkem mimo, ale přišlo mi to, jako bych věděl o zbraních všechno.
„Střílej,“ vyzval mě něžně Bill a ukázal na pult a následně na prostor ke střílení. Rozešel jsem se k němu, ale nohy jsem měl jako zalitý v betonu. Jako kdyby byly z olova. Já k tomu zpropadenému pultu šel snad několik hodin.
Vyndal jsem zásobník, byl plný, tak jsem ho vrátil zase zpět. Oběma rukama jsem vzal zbraň a střílel na terč.
***
„Tome! To je neuvěřitelný!“ pískal Bill cestou domů.
„Co je neuvěřitelný?“ nechápu, co je na mém výkonu neuvěřitelného.
„Opravdu jsi držel zbraň poprvé?“
„Jo.“ Zahučím jen znuděně.
„A jak jsi věděl všechny ty věci? Jak vyndat zásobník? Jak ho naplnit a natáhnout bouchačku?“
„Já nevím, hodně jsem koukal na Kriminálku Miami. Horatio je fakt týpek.“ Bill se zahihňal.
„Jo, taky se bojím, že mě jednoho dne najde, ale…“ opět zvážněl. „Ani Horatio tě nenaučí střílet na terč. Tomy, musel jsi už střílet, tohle mi nevymluvíš.“
„Možná na střelnici, když mi bylo třináct, když jsem chtěl mamce vystřelit růži. Oh, sakra! Já nevím proč, a jak to všechno vím. Viděl jsem takovouhle zbraň poprvé. Já to prostě vím a nevím odkud. Přišlo mi to přirozené. Prostě náhoda.“ Bouchnul jsem. Nevím, proč jsem na sebe za to naštvaný, ale jsem. Cítím se jako zrůda.
„Tomy! To, že jsi vystřílel celý zásobník do té červené tečky, uprostřed terče, není náhoda! Tohle se ještě žádnému začátečníkovi nepovedlo!“
„A to znamená co? Že jsem se narodil pro střílení? Pro zabíjení?“
„Tvoje matka je známá svojí střelbou, zdědil jsi to. A nebuď nabručený. Aspoň mám o tebe teď menší strach.“ Zářivě se usmál. Políbil mě na tvář a vystoupil ze svojí dlouhé černé limuzíny. Uvnitř vypadala stejně honosně jako zvenčí. Ze všech stran obložena sedačkami, potažena bílou broušenou kůží, takže člověk na nich neklouzal. Červený koberec a opravdu malinká lednička, na stropě bodová světla. Opravdu luxus.
Vystoupil jsem taky a pozoroval Billův jemně se kroutící zadeček. Svojí střelbou jsem mu pěkně zvedl náladu, ale tu moji to pěkně pokazilo. Ani nevím proč. Prostě mi to všechno připadá jako zlý sen, kromě toho, že jsem s ním.
Vydal jsem se svou houpavou chůzí za ním. Vesta mě trochu škrtila v podpaží a pás, na kterém jsem měl přidělané pouzdro se zajištěnou zbraní, tlačil moje boky. Naštěstí jsem to vše skryl pod dlouhou mikinou.
Bill houpal prdelkou ze strany na stranu, cupitajíc přede mnou, míříc do velkého obchoďáku.
„Musíme ti toho spoustu koupit.“ Zatleskal Bill. Očividně si to užíval.
***
„Nechal jsi tam minimálně tři tisíce euro.“ Zahuhlal jsem už opravdu otráveně. Nesnáším nákupy, a navíc s Billem je to opravdu minimálně na šest hodin. Koupili jsme takové množství oblečení, že jsem tolik pohromadě snad v životě neviděl.
„Ty mi za to stojíš, čumáčku.“ Líbnul mě na nos. Hned na to se odebral k dřevěné skřínce a do šuplíku opatrně vložil svůj colt. Sáhnul jsem na tu svou. Přepadla mě hrozná chuť střílet. Bill to hned poznal.
„Věděl jsem, že se ti to zalíbí.“ Řekl a díval se na mě pohledem plným respektu a potěšení. Vzal mě za ruku a vedl mě kamsi ven na zahradu. Byla tam taková provizorní střelnice. Vrazil mi do rukou krabičku s náboji.
„Chci tě vidět znovu střílet. Uvidíme, zda to bude náhoda i teď.“ Prohlásil. Teď už jsem neváhal a vyndal svou pistoli z pouzdra, zamířil jsem a okamžitě začal pálit. První, druhá, dokonce i šestá a devátá kulka proletěla středem terče.
„Zkus sestřelit ty plechovky.“ Bill ukázal hned vedle. Znovu jsem nabil zásobník. Zaměřil a sestřelil všech pět plechovek. Rány, které se roznášely kolem, byly více než ohlušující, mně to v tu chvíli bylo úplně jedno. Byl jsem jen já, ten kus chladné ocele a pět plechovek.
„Jsi opravdu dobrý, lepší než tvoje matka, a jsem si naprosto jist, že by na tebe byla pyšná.“
Složil jsem zbraň. Cosi mě nutilo, abych je studoval více. Něco mě nutilo, mít je rád.
„Myslím, že se půjdu učit.“ Zahuhlal jsem a držel jsem tu celkem malou, zato těžkou bouchačku. Odkud říkal, že je? Z České republiky? Malá země, malé zbraně a tahle malá Češka mi sedla do ruky, jako by byla vyrobená pro mou dlaň.
„Jo, jasný, jen běž, já si zatím dám saunu.“
„Ehm, Billy?“
„No?“
„Mám ještě otázku.“
„Povídej…“ vyzval mě.
„Jakou zbraň měla moje máma?“
„Ona? Měla jich snad tisíce. Ale nejradši měla tuhle. Přesně tu, co držíš v ruce. Hans ji od ní dostal, když zjistila, že je těhotná s tebou. Dostal ji za dobré a oddané služby, které jí poskytoval. Slíbil jí, že jednou ji dostane její potomek, na obranu, a jak vidíš, slovo dodržel. Proto se tak dlouho hrabal ve skladu. Měl ji tam schovanou. Prohlídni si ji pořádně.“ Vyzval mě láskyplně.
„Ona? Měla jich snad tisíce. Ale nejradši měla tuhle. Přesně tu, co držíš v ruce. Hans ji od ní dostal, když zjistila, že je těhotná s tebou. Dostal ji za dobré a oddané služby, které jí poskytoval. Slíbil jí, že jednou ji dostane její potomek, na obranu, a jak vidíš, slovo dodržel. Proto se tak dlouho hrabal ve skladu. Měl ji tam schovanou. Prohlídni si ji pořádně.“ Vyzval mě láskyplně.
Začal jsem si ji prohlížet. Byla opravdu krásná, to se musí uznat. Když jsem si všimnul, že na hlavni je malá růže a u toho mamčiny iniciály.
„Dostala ji od mého otce jako dar k osmnáctým narozeninám. Ten ji nechal udělat na zakázku od jeho bratrance, který je vyrábí. A vlastně díky této zbrani jsi na světě, protože tvoje matka chtěla zabít tvého otce. Ten jí zbraň vyrazil z ruky, a pak se to nějak semlelo a pár měsíců na to byla svatba. Ten příběh je skoro legenda.“ Pohladil mě po ramenou. Jo, mamka měla růže strašně ráda. Je to hrozně divný, dozvídat se tolik nových věcí.
„Asi se opravdu půjdu učit. Chtěl bych ji zkusit vyčistit.“
„Dobře, dal ti Hans všechny potřebný návody?“
„Dobře, dal ti Hans všechny potřebný návody?“
„Jo, dokonce i v němčině.“ Usmál jsem se, zatímco jsme kráčeli do domu.
Zasedl jsem ke stolu se zbraní, věcmi, co mi Bill dal i s návody. Popravdě, jsem teď hodně nervózní, to, co jsem se právě dozvěděl, mě opět vyvedlo z míry. Ruce se mi chvějí. Sakra! Co se to se mnou děje?
Pistole mi v rukou sklouzne. Bolest na hrudi, doplňuje ohromná rána. Stejná, jako se rozléhá při střelbě. Moje mysl najednou vypnula a poslední, co jsem cítil, bylo, jak moje bezvládné tělo padlo k zemi.
autor: Lenna W.K.T.
betaread: Janule
Musím to napsat i sem. Výborná, nádherná povídka. Hlavně, moc prosím, piš dál. Asi bych nepřežila, kdyby tak úžasný příběh skončil!!! *bojí se*
opravdu jsem se už bála, že další dílek nepřijde 😀
tahle ffka je naprosto dokonalá a jen doufám, že tomí nebude míét nějaké následky nebo něco 😀
aaaaaaaaa rychlo dalej, prosím kRáSNI DIEL, PROSíM NECH tOMOVY NIC NIEJE, Fakt som sa bála že už dalčí diel neude.
Krásná povídka…….mám teď depku ztoho,co se stalo, rychle dál 😀
jaj ty mě děsíš ale jinak jako vždy nádhera
Doufám, že Tomovi nic není, měl na sobě pod mikinou neprůstřelnou vestu, tak to asi schytala ona, když už je Tom takové nemehlo xD A Tomovy pocity ohledně střílení znám, střílela jsem z obyčejné vzduchové pistole a bylo to úžasné =)
[6]: Jančí já tě miluju :-* ty jsi tak dokonale pozorná! Další díl ti věnuju opravdu!
on se zastřelil..?? nebo BIll..?? nebo sakra kdo…?? :-O
Hej a jako zakazuju ti dělat "líbýho" doktora (to by bylo v minulýmu dílu) xD
***
No ku*va si děláš prdel ? on Toma někdo picnul !!! To jako úbec .. vždyť musel mít vestu co ho škrtila pod pažema … Doufám že jen omdlel .. A kdo ho jako střelil ?? Sakra Lenno mě z toho švihne .. už to chcu všechno vědět a zase hltat řádky téhle povídky .. Tak nás nenech zase čekat 100 let. I když já se přiznám – dlouho sem tu povídku nečetla – sekla sem se na nějakým 9 díle, ale on v tom byl taky trochec záměr, protože sem chtěla číst víc dílů najednou. Však víš že nesnáším čekání na nový díly …
[8]: lol :D:D prej "on se zastřelil?" Taky mě to napadlo že tam na něco zmáčknul a PIC a je po Tomovy 😀 hehe, ale když se tu picnul tak pak nevím kdo v minulým díle byl s Billem v nemocnici xDxDD