Obsession 21.

Tom se po nějaké době našeho objímání pomalu odtáhne a podívá se na mě.

„Měl by ses vyspat,“ zašeptá a prstem mi lehce přejede pod okem.

„Jsem OK,“ pousměju se a kouknu se na něj. Je tak sladkej, jak je rozespalej. Přímo k zulíbání.

„Ne, nejsi. To vidím,“ povzdechne a posmutní.

„Půjdu ti udělat něco k jídlu a pití. Zatím si dej sprchu třeba, ať se probereš, ano?“

„Bille, já to zvládnu. Lehni si, prosím tě,“ podívá se na mě prosebně.

„Ale já bych…“ nedořeknu to, protože mi skočí do řeči. „Prostě si lehni a spi. Prosím…“ Provinile mě pozoruje.

„No tak dobře, ale… jsi v pohodě, je ti dobře?“ strachuju se a prohlížím si ho.

„Vyspal jsem se jako ještě nikdy. Až mě z toho bolí záda,“ zasměje se a hrabe se z postele. Když vyleze, zaskuhrá a chytí se za záda jako starý dědek. Zakloní se a hlasitě mu v nich křupne. Se zakvílením se sesune k zemi.

„Tome…“ řeknu jen a dojdu k němu hned a pomůžu mu vstát. „Musíš pomalu, radši ti to jídlo udělám…“

„Ne. Musím to trochu uvolnit. Dám si teplou sprchu a budu v pohodě,“ sykne a promne si kříž.

„Dobře, tak běž…“ řeknu a usměju se. „Jdu zatím dolů…“

„Vážně si můžeš lehnout. Zvládnu to,“ kulhá ke koupelně a pořád skučí.

„Tome, nerozčiluj mě… Svlíknout, šup,“ řeknu. Stáhnu mu v koupelně boxerky a začnu mu napouštět horkou vanu.

„Uhm, Bille… Já to zvládnu sám,“ řekne snad stydlivě.

„To vidím…“ Dám mu tam pěnu do koupele a začnu v tý vodě máchat trochu rukou, aby pěna nabyla. Je mi momentálně jedno, že vedle mě stojí nahý.

„Připomínáš mi mámu,“ povzdechne a konečně přestane odmlouvat. Vleze do vany a vydechne.

„To možná, ale pořád lepší, než kdybych na tebe sral,“ odpovím a podám mu sprchový gel a houbičku, aby se pro to nemusel natahovat.

„…díky,“ posmutní a vezme si to. Kydne si gel na houbu a začne si omývat paži.

„Chceš pomoct?“ Posadím se úsměvem na vanu.

„Zvládnu to,“ řekne potichu.

„OK, zeptám se jinak. Můžu ti pomoct, smím?“

„S čím?“ podívá se na mě.

„S tím… mytím.“

„…vždyť se myju,“ zamumlá a zas skloní hlavu. Pořád si myje tu ruku.

„Ahm, puč mi tu houbičku,“ šeptnu a rovnou si ji od něj vezmu. Nechám ho, aby se mohl opřít a začnu mu omývat hrudník. Podivně vydechne a zavře oči.

„Asi… asi si dojdu na nějakou thajskou masáž.“

„Když ti nebude stačit masáž ode mě, tak to běž,“ řeknu upřímně a pokračuju na bříško.

„Ty mě budeš masírovat?“ zpozorní hned a schválně ještě bříško vystrčí, abych na něj dobře mohl.

„Kdybys chtěl, tak ano,“ řeknu a hezky mu ho omyju, pak boky… Zbytek spodní části nechám na něm.

„Nemyslím, že si to zasloužím,“ pousměje se smutně a pomalu se předkloní, abych mu mohl omýt záda.

„Pomalu, pomalu…“ šeptnu a narovnám ho. Pak mu začnu ta záda omývat. „Ale já bych tě stejně namasíroval, ale to by sis musel umět říct, víš.“ Tiše se zasměje.

„Až vylezu z vany, namasíruješ mě prosím, Billy?“ usměje se nevinně.

„Ano, namasíruju…“ pousměju se sladce. Když mu domyju ty záda, normálně ho zase posadím, opřu. Neberu si žádné servítky, nemusí za tím nic hledat. Jednoduše mu začnu omývat podbřišek a pak i rozkrok.

„Uhm… Bille, to-to…“ začne koktat.

„Nic ti nedělám, jen tě myju, neboj se. Nejsem takovej, abych něco dělal proti tvojí vůli,“ pošeptám a pak přejdu na stehna. Poslušně narovná jednu nohu ven z vody a čeká, až mu ji umyju.

„Tak, šikovnej,“ zasměju se a umyju mu ji, pak i druhou.

„Budeš mi mýt i zadek?“ zakření se.

„No, měl bych, ale když na něm sedíš, tak to asi nepůjde…“

„Když já se sám asi nezvednu,“ zakňourá.

„Pomůžu ti,“ usměju se a pomalu ho podepřu a postavím ho na nohy. Stejně ho musím osprchovat.

„To je sranda. Mladší brácha mi myje zadek. No to jsem to dopracoval,“ směje se, ale nijak se nebrání.

„Mohl jsi dopadnout i hůř, takže si nestěžuj,“ usměju se a umyju mu ho. Ne, nesahej na něj víc, Bille! Nesnaž se ho chytit za boky! Nesmíš!

„Já si nestěžuju. Díky,“ usměje se a vezme sprchu, aby se omyl od pěny. Vezmu mu ji z ruky a osprchuju ho.

„Neděkuj.“

„…nevážím si toho, co mám,“ zašeptá. Připadá mi, že to říká sobě. Nic mu na to ani proto neodpovím a dál ho sprchuju. Jen sem tam mu přejedu dlaní, abych z něj lépe spláchnul veškerou pěnu.

Tom vypne vodu, vezme mi z ruky sprchu a dá ji do držáku.

„Podáš mi prosím osušku?“

„Hned…“ řeknu automaticky a dojdu pro ni na druhý konec koupelny. Hned mu ji donesu. Ale spíš, donesu si ji sám pro sebe. Začnu mu něžně osušovat hruď, krk, ramena, ruce, bříško…

Tom mlčí a jenom mě pozoruje.

„Tady to mám ještě mokrý,“ ukáže si prstem na bok. Tiše se zasměju.

„Najednou ti to vadí? Jindy přijdeš z koupelny skoro neutřený,“ zasměju se a otřu mu to tam pořádně.

„Protože mě nebaví se utírat. Ale od tebe si to nechám líbit,“ řekne s úsměvem. Podívám se na něj, trošku se usměju a pokračuju.

„Budeš mi utírat i…?“ nedořekne to radši.

„Klidně si to utři sám, já se i otočím,“ řeknu.

„Dobře,“ zasměje se a vezme si ode mě osušku. Jakmile mu ji dám, otočím se zády a opláchnu umyvadlo. Tom si zatím utře zbytek a vyleze z vany. Omotá si osušku kolem pasu a pomalu ke mně zezadu přistoupí. Jelikož jsem zrovna přerovnával věci ve skřínce, kde jsme měli kosmetiku, nečekal jsem to.

„Aa…“ usměju se. Omotá mi zezadu paže kolem pasu a přitiskne se ke mně.

„Bille, musíme si promluvit,“ řekne smutně.

„Měli bychom,“ odsouhlasím a přivřu oči. Povzdechne a přivine si mě k sobě ještě víc, po čemž si hlavu položí na mé rameno.

„Promiň mi, jak jsem se choval. Prostě… vždycky jsem byl zvyklý být ten hlavní, holky mi ho kouřily. A najednou se to otočilo a já ho kouřil tobě. Mně to nevadilo, ale musíš, Bille, pochopit, že to je trošku rána pro moje ego. Ale už je to dobrý. Jen některý věci prostě jsou pro mě jiný a to musíš chápat,“ řekne utrápeně.

„Já to chápu,“ šeptnu potichu. „Víš jen… přišel jsem si v tu chvilku jako ty naivní holky… a to nechci.“

„Bille, ty přece nejsi žádná naivní holka. Jsi můj Bill,“ povzdechne a dá mi pusu na rameno.

„No a další věc s tím, že bychom se měli oddělit. Jde o to, že vlastně…“ pustí mě. „Připadá mi, že si zasloužíš někoho lepšího, ne někoho, jako jsem já. Mně je s tebou vážně dobře a nemyslím to z tý bratrský stránky. Ale asi si tě nedokážu dost vážit. Nevážím si toho, co mám a… akorát ti ubližuju,“ skloní hlavu. Otočím se k němu a kouknu se mu do očí.

„Máš skoro ten samý pocit jako já. Heh, jak zajímavé,“ usměju se smutně. „Taky si říkám, že bych toho měl nechat, protože si zasloužíš poznat nějakou super holku, se kterou se usadíš a budeš šťastný. Já jsem jenom tvůj brácha, se kterým tohle… tohle děláš. Ale horší je, že já se od tebe odvrátit nedokážu a snad ani nechci. Neubližuješ mi, jen… si občas uvědom co děláš, co říkáš a jak to říkáš…“ šeptnu a pohladím ho po tvářičce.

„Já nechci žádnou holku,“ zašeptá.

„Ale no tak, přece nebudeš pořád sám,“ pousměju se. I když jen při představě toho, že se ho nějaká prsatá blondýna dotýká a líbá jej, se mi zvedá tlak a nejradši bych tu imaginární dívku uškrtil. Nesnesu zřejmě už na to ani pomyslet.

„Bille, jsem gay. Smiř se s tím. A mám přece tebe.“ Najednou znejistí a chce mě pohladit po tváři. Když to dořekne, zůstanu na něj tupě koukat. On to bere vážně? Já se s tím mám smířit? Bože, co se mu v tom spánku stalo? On se dočista zbláznil.

„Tome, ty a gay? Vždyť jsi měl tolik holek a tohle tě nikdy… nevzrušovalo. Já se s tím nebudu smiřovat, mně to nevadí. Ať jsi gay či nejsi. Ahm… já-já nevím, co ti na to říct, překvapils mě. A tou poslední větou nejvíc, protože nejvíc hřeje,“ pousměju se a chytnu ho za ruku, kterou mě chtěl pohladit, a přiložím si ji k tváři.

„Kdybys nebyl můj brácha, možná bych se za tebe i provdal… No a nebo ne. Raději oženil. Ty bys byl holka,“ začne se smát a obejme mě.

„Já tě zbiju!“ zasměju se a taky ho obejmu.

„Ale, ale,“ zasměje se se mnou, zvedne mě a začne mnou točit. Najednou mě pustí. „Do prdele, moje záda!“

„Já si říkám, že jsi najednou byl nějakej až moc pohyblivej,“ zasměju se.

„Pojď mě namasírovat nebo mě jebne. Prosím… A pak půjdeš spát, jo?“ drží se zas za záda a šourá se z koupelny.

Dojdu s ním k sobě do pokoje a nechám jej, aby si lehnul na postel. Pak už si nad něj jen obkročmo kleknu a začnu ho masírovat. Fascinuje mě, jak drží. Sice jen občasně vykřikne bolestí, ale s tím se dalo počítat. Spáč jeden…

„Ještě trochu tam vlevo nahoře,“ zahýbu lopatkou.

„Ok,“ řekne Bill a hned se dlaní přesune na místo, které jsem mu ukázal. Začne mě tam intenzivněji masírovat.

„Mmmhh. To je úžasný,“ zavrním blaženě a zase zavřu oči. Zaslechnu, jak se tiše uchechtne a pokračuje.

„Snesl bych to, Bille, klidně celý den. Děláš to nádherně, ale už to myslím stačí,“ pousměji se.

„Jo, už bylo na čase. Necítím ruce,“ zasměje se a začne si protahovat ruce, hlavně zápěstí. Jen se pod ním otočím, takže mi teď sedí přímo na rozkroku. Měl jsem si vzít aspoň boxerky, ne zůstat v tom ručníku, ale… no nevadí. On se očividně neštítí ani nebojí. Proč by měl. Opřu se na loktech a s úsměvem ho sleduji.

„Děkuju.“

„No, není zač,“ odpoví se sladkým úsměvem. Prstem mu naznačím, aby šel ke mně, přičemž se svůdně usmívám. Mám děsnou chuť ho líbat a dotýkat se ho. Pousměje se. Rukama se zapře vedle mého těla a nahne se ke mně. Trošku se nadzvednu, čímž spojím naše rty. Dlouze a měkce ho políbím.

„Mmhh,“ oddechne a oplatí mi to. Pomalu se pak s úsměvem odtáhne.

„A… teď půjdeš spát,“ pohladím ho po ruce a pak zlehka propletu naše prsty. On je takový můj malý zázrak.

„No, to ještě nevím.“

„Potřebuješ se vyspinkat,“ posadím se a obejmu ho pažemi kolem pasu, abych si ho k sobě mohl přitisknout. „Máš hrozný kruhy pod očima a jsi bledý a pohublý. Upřímně… vypadáš hrozně. Ale až se vyspinkáš, zase budeš mít krásně růžový tvářičky a budeš krásnej jako vždycky,“ nabádám ho s úsměvem a pak ho jemně líbnu na rtíky.

„Já vím, Tome,“ sklopí hlavičku a obejme mě kolem krku. „Dobře, ale kdyby něco, vzbuď mě, prosím. Mám strach, že ti po těch prášcích nebude dobře. A najez se… a napij, já…“ nedořekne to, jelikož ho utiším dlouhým polibkem. Usměju se a pohladím ho prstem po tváři.

„Bille, nejsem přece malý. Zvládnu se o sebe postarat. Hlavně se teď ty vyspi. A až se vzbudíš, pěkně se najíš. Něco ti udělám. Tak co bys chtěl?“ dám mu pusinku na tvář a dívám se mu s úsměvem do očí.

„Nemám hlad, opravdu ne,“ odvětí. Zamračím se.

„Tak zaprvé, něco jíst musíš. Zadruhé, až se vzbudíš, budeš mít hlad. A pokud ne, tak to do tebe třeba nacpu. Musíš sakra něco jíst. Podívej se na sebe, jak jsi zhubnul. Mám strach, že ti něco zlomím, i když tě jen objímám. Vypadáš tak děsně křehce a zranitelně,“ skloním pohled. Ačkoliv jsem větu začal skoro se zuřivostí, nakonec jsem ji smutně zakončil. Dělám si o něj starosti.

„Neboj se,“ usměje se a pohladí mě po hlavě. „Já se najím, ano? Ale až budu mít chuť.“

Nic neřeknu. Jen ho smutně pozoruji. Lehce mu prstem přejedu po vystouplé lícní kosti a skloním znovu pohled.

„Ztrácíš se mi před očima,“ špitnu.

„To se ti jen zdá,“ pošeptá a skloní se ke mně, jako by mě chtěl políbit.

„Nezdá, Bille,“ řeknu naprosto vážně a zvednu hlavu.

„Zase to bude v pořádku. Nedělej si starosti. Já si teď půjdu teda lehnout.“ Sotva koukal, nemohl udržet oči. Ruce se mu chvěly.

„Dobře. Zůstanu u tebe, dokud neusneš. Můžeš zůstat tady…“ pohladím ho po rameně.

„Půjdu k sobě. Nemusíš u mě přece být. Běž se najíst, prosím.“

„Neodmlouvej.“ Vylezu z postele. V rychlosti si obléknu boxerky, odhodím ručník na křeslo a zvednu ho z postele. Vezmu ho do náruče a vydám se směrem k jeho pokoji.

„Nee, pusť mě,“ zasměje se tiše, ale přitom se mě chytne kolem krku. „Budeš mít jednou kýlu,“ namítne.

„Haha. Z tebe určitě,“ zakroutím hlavou a položím ho do postele.

„Děkuju,“ řekne s úsměvem a zkroutí se hned ke kraji postele, chytne se polštáře, jako když byl malý. Vlezu si k němu, přikryju ho a obejmu ho rukou kolem pasu.

„Mmh,“ chytne mě hned za tu ruku a zavře spokojeně oči. Začnu ho palcem hladit dokolečka po dlani a do ouška mu tiše broukám nějakou melodii, aby se mu hezky spinkalo. Netrvá to dlouho a po chvilce už spinká jako spokojené miminko. Jenom ho pozoruji a jemně hladím po ruce, až nakonec vylezu a tiše za sebou zavřu dveře od jeho pokoje, aby ho něco nevzbudilo. Sejdu dolů do kuchyně a jdu si připravit něco k jídlu.