Eternity 21.

autor: Neilinka & Cerike

Zlost

Tom  

„Selhal… já selhal? Kruci, jak tě mam hlídat a zabránit ti v tom, když zdrhneš a pošleš na mě 6 kluků?! Sám jsi odešel a nechtěl mě mít u sebe, a když nejsi schopen ani z procenta spolupracovat a důvěřovat, tak to nepůjde, máš pravdu! To, že jsi byl ráno vzteklej, mi vadí míň než ten tvůj dnešní podraz! Možná bych nebyl unavenej, kdyby na mě nevyjelo 6 kluků, víš! Ty jseš mimo realitu! Ani pořádně nejíš! Pokud ty sám alespoň trochu nechceš, tak to opravdu nemá cenu. Nabídl jsem ti všechno, co jsem mohl, ale byl jsi to ty, kdo to odmítl.“  

Stál jsem asi metr od něj a díval se mu do očí. Měl jsem slzy na krajíčku.

Byl pátek, doufám, že mě  Georg omluví ve škole. Musel jsem se zabývat kravinama, jinak bych to nezvládl.  

Bill se k tomu nijak nevyjádřil. Mlčel. Dohánělo mě to k šílenství. Natočil jsem si vodu do skleničky a vypil ji. Přiložil jsem si studenou skleničku na ret.

Bill se raději omluvil, že se jde osprchovat a odešel. Sedl jsem si na židli a koukal do stropu.

Asi začnu fetovat, bude mi líp. Usmál jsem se nad vlastním šíleným nápadem.

Sedl jsem si na židli a shodil tak Billovu bundu. Zvedl jsem ji a z kapes se vysypal její obsah. Klekl jsem si k tomu a vzal to do rukou. Já se z toho zblázním. Přepadlo mě zoufalství.

Proč já vlastně  nezačal fetovat, prachy jsem na to vždycky měl. 

Lehnul jsem si na studenou zem. S pohledem na strop jsem si vyprazdňoval hlavu. Potřebuji co nejdřív radu, musím do Berlína už zítra, bez rady to nezvládnu, ale vzdát se nechci.  

Vzal jsem si do rukou mobil a vytočil dost známé číslo.

„Ahoj, mami, jo mám se dobře, já jen, víš, zítra přijedu. Ne nebudu spát doma, budu u kamaráda. Ale já nechci peníze, ne, mami. Promluvíme si zítra, ale nevrátím se domů. Okej, pa.“ Tohle by bylo vyřízený. Nechci od nich peníze, ach jo, to je fakt to jediný, čeho jsem od nich měl vždycky dostatek, vlastně je i docela rád uvidím.

Musím si sehnat číslo na Markuse, nechci ho doma přepadnout. Někde doma bych ho měl mít. On má s odvykáním zkušenosti, a to hodně velký.  

Kde je ten Bill, jediné  pozitivní bylo, že u sebe nic nemá. Všechno leželo vedle mě  na podlaze.  

Dal jsem si to do kapsy a odešel na WC. Opláchl jsem si obličej a ubrouskem si otřel ty rány.

Ach jo, to bude zase něco, až mě máma uvidí a Georg to samý. Co se ti stalo? A jak? Jsi v pořádku? Nemáš nějakej problém?

Došel jsem zpátky do kuchyně. Docela se mi zalíbila načatá láhev vodky vedle lednice. Nalil jsem si do skleničky a kopnul to do sebe, zrovna když přicházel Bill.

Zase mlčel. Jen se na mě podíval a sklonil pohled.

„Pojedu zítra do Berlína. Je to jen na tobě, jestli chceš jet se mnou, můžeš. Budu rád, ale pokud ne, nemůžu ti poroučet.“ Odmlčel jsem se a čekal na jeho odpověď.

betaread: Janule