autor: LadyKay
Vyjeveně civím na obálku, na níž jsou zeleným inkoustem napsána jen dvě slova ‚Bill Kaulitz‘. Adresa schází. Musel ten dopis do schránky strčit sám. Trvalo mu to, ale nakonec mě našel. Už jsem se bál, že zapomněl, když mi takovou dobu neposlal ani jedinou růži. Otáčím jí stále dokola, až ji nakonec roztřesenýma rukama otevřu a vyndám lístek, jenž se v ní ukrývá.
„Můj zrak a srdce v smrtelném jsou boji, jak rozdělit plen, jenž tvůj zjev jim dává… Můj zrak chce srdci podobu vzít tvoji, mé srdce zrak můj zbavit toho práva…“ Bože! Jak mi to scházelo! Verše napsané rukou mého ctitele mě opět pohladí po duši a rozbuší mi srdce. Miluji je! Co na tom, že je nevymyslel on sám, ale propůjčil si je od někoho jiného?! Jsou určena mně, cítí ke mně to, co Shakespeare vyjádřil ve svých sonetech. Opřu se o zeď, znovu a znovu si je pročítám a usmívám se. Až Absiho nespokojené zaštěkání, kterým se na sebe snaží upozornit, mě probere.
„Už jdeme,“ sehnu se k němu. Lístek zastrčím do kapsy a podrbu psa za ušima. „Tomovi ani slovo. Bude to naše tajemství, hm? Packu na to.“ Pes položí svou tlapu do mé dlaně a olízne tvář, což beru, že na naši spikleneckou dohodu přistoupil. Tom by vyšiloval, kdyby se dozvěděl, že mi napsal. Žárlil by a dělal by z něj vyšinutého cvoka. Což mi vlastně už jednou předvedl. Co oko nevidí, to srdce nebolí. A čím méně toho člověk ví, tím méně má starostí. Vstanu a společně se štěkajícím Absikem vyběhnu před dům. On je nadšený, protože se ocitnul venku, já z těch několika nádherných slov, jež jsem před chvilkou po tak dlouhé době obdržel…
***
„Pošta!!!“ Zahulákám z předsíně. Než vyrazím za Tomem, co mi nadává, že nechápe, proč musím řvát jak pominutý, a že není hluchý, mrknu na Absiho, abych mu připomněl, na co jsme si dole plácli. Sice nemůže mluvit, ale je to bonzák. Když jsem rozbil skleněné víko od jedné pánve, naprášil mě taky. Dával jsem si záležet, abych všechny střepy uklidil, ale jeden se mi zatoulal. Ten chlupatý zloduch ho nějakým záhadným způsobem našel a štěkal do doby, než přilákal Toma. Absinth stál vítězně nad střepem a bráchovi netrvalo dlouho, aby pochopil, čí je to práce. A následovalo přesně to, čeho jsem se chtěl ušetřit. Utahoval si ze mě, že mám obě ruce levý a že jsem chodící pohroma. Takže by se beztak i lístek od mého ctitele ocitnul v Tomových rukách. On by to jeho mazel nějak vykoumal…
„Něco ti přišlo.“ Oznámím s přehnanou důležitostí. Dopis od banky hodím na stůl, nepovažuji ho za nijak důležitý a strčím mu pod nos dopis, který jsem zvažoval zneškodnit, ale nakonec jsem to neudělal. Aspoň se dozvím, kdo mi to leze do zelí.
„Jo, díky.“ Tom si ode mě sice psaní vezme, ale hodí ho na stůl, u nějž sedí a dál listuje časopisem.
„Ty to neotevřeš?“ Podivím se a sednu si na židli, která je nejblíže k němu. Mně když přijde dopis, tak ho okamžitě otvírám, abych se dozvěděl, kdo po mně co chce, a on si tu dál listuje časopisem.
„To počká, ne?“ Otočí stránku a vyprskne smíchem. Hned na to se podívá na mě a potlačujíc smích se dál věnuje čtení.
„No, třeba je to životně důležitý.“ Namítnu a potlačím nutkání mu časopis zabavit. Umírám zvědavostí, kdo mu napsal a jemu je to naprosto jedno. Nejraději bych sám obálku rozlepil a dopis přečetl.
„To by bylo poslaný doporučeně, ne?“
„Třeba ne. Někdo prosí o pomoc nebo je nemocný.“ Zkouším to dál a vyměním si s Absim zoufalý pohled. Ať ten pes skočí na stůl, sbalí časopis a roztrhá ho na kousíčky. Tom nebude mít co číst a ukojí moji zvědavost.
„Až si to doprohlížím, tak si to přečtu.“
„Ty čteš Bazaar?“ Vyjeknu, když se mi podaří identifikovat, do čeho hledí a u čeho se tak královsky baví. Nějak se mi to nezdá. Že by ze dne na den změnil názor a stal se z něj věrný čtenář Vogue, Elle a jim podobných?
„Ne, lásko, ale zapomněl jsi mi koupit Gecko.“ Našpulí pusu. Až když se začne řehtat mému zamyšlenému pohledu, dojde mi, že je to magazín pro děcka a ne nějaká obdoba Playboye.
„Ty jsi blb, fakt!“ Plácnu ho po ruce za to, že si ze mě zase utahuje. „Měl by sis to přečíst.“
„A dáš mi pak pokoj?“ Kývnu, načež konečně odloží časopis stranou a sáhne po dopise. Na můj vkus se s tím moc páře, normálně bych ho roztrhnul a hotovo. K mojí obrovské úlevě nakonec přece jen vytáhne papír a prolétne jej očima. Jeho úsměv se vteřinu od vteřiny rozšiřuje a já mu visím pohledem na rtech. Škoda, že nečte polohlasem jako náš děda. Člověk pak ani nemusel číst noviny, protože mu je předčítal on. Vím, že mě to rozčilovalo, ale teď bych to v případě Toma uvítal. Aspoň bych z toho záhadného dopisu něco měl…
„A je to.“ Zastrčí list zpět do obálky a natáhne se zpátky po časopisu. Jsem ale rychlejší a seberu mu ho dřív, než se ho dotkne jeho ruka.
„A? Bylo to důležitý?“
„Ne, normálka.“ Odvětí mi a s nataženou rukou čeká, až mu magazín vrátím. Ať to okamžitě vybalí! Přece po mně nechce, abych se snížil k tomu, že bych si to přečetl sám a potají, až se někam vypaří.
„Tak hlavně, že se nikomu nic nestalo.“ Asi to z něj jen tak nevypáčím, budu se muset víc snažit.
„Přesně to jsem teď chtěl říct.“ Stačí mi jediný pohled na něj, aby mi docvaklo, že si ze mě zase dělá srandu. Ví, že jsem zvědavý a že chci, aby mi prozradil, kdo je neznámá odesílatelka. Baba to je, to je jasný. Neusmíval by se, kdyby mu psal kámoš. Co usmíval! On se přiblble culil! Jenže taky je mu známo, že jsem příliš hrdý na to, abych se zeptal přímo. Takže mě schválně pokouší.
„Jak jen jsi vtipný, Tome!“ Odsunu židli a chystám se zapadnout do ložnice, kde hodlám trucovat do doby, než za mnou sám přijde a odříká mi slovo od slova, co bylo na tom zpropadeném papíře. Jenže se zastavím těsně u dveří, ďábelsky se ušklíbnu a pomalu se otočím zpátky k bratrovi. Když provokuje on mě, můžu i já jeho.
„Jen tak mimochodem. Co bude k obědu, čumáčku?“
„Já nejsem žádnej… Neříkej mi tak!“ Tuhle reakci jsem čekal. Přesně takhle se vztekal, když jsem mu říkal ‚Tommy‘. Zvykl si na tamto, zvykne si i na tohle. Vždyť je to vlastně roztomilý. Zrovna jako Tom sám.
„Jak ti nemám říkat? Jo, ty myslíš ‚čumáčku‘?“ Se smíchem oběhnu stůl, k němuž mě nahnal, jak po mně vystartoval odhodlaný mě ztrestat za oslovení. Tom mě upřeně sleduje, asi se snaží odhadnout, kterým směrem se rozběhnu. Nakonec to vezme zleva, což jsem očekával. Byl totiž nakročený napravo, ale znám jeho taktiku, chtěl mě jen zmást. Takže znovu oběhnu stůl, rychle přelezu sedačku a schovám se za ní. Absinth nás nechápavě sleduje, co blbneme. Čekal bych, že se k nám přidá, ale místo toho se převalí na druhý bok a dál nám nevěnuje pozornost.
„Bacha, čumáčku.“ S potlačovaným smíchem ho nabádám k větší opatrnosti, když zakopne a málem sebou pleskne. Ještě aby si znovu něco udělal! Další týden domácích prací by nemusel přežít ani jeden z nás.
„Ty se mi budeš smát?“ Zeptá se, když se zastavíme. Přidržuje se křesla, zatímco já se mu pošklebuju na jeho opačné straně. Oba zrychleně oddechujeme. Je k sežrání, když se vzteká. Asi ho začnu dráždit častěji.
„Nesměji se, že jsi zakopl, ale tomu jak… Ááááááá!“
„Odvolej to.“ Tomovi se podaří povalit mě na zem a obkročmo se na mě posadí. Ruce mi drží za hlavou a upřeně mi hledí do očí.
„Ani mě nehne, čumáčku.“ Vypláznu na něj jazyk a pokouším se zadržet smích, což se mi stejně nepovede a rozřehtám se na celé kolo. A když mě začne lechtat, začnu se pod ním svíjet. Ví, že to nesnáším. Mučil mě takhle už jako malého a nepřestal, dokud jsem se nevzdal a neudělal, co chtěl.
„Co to je?“ Když se uklidím a přestanu se smát, spatřím ho, jak drží v dlani nažloutlou obálku. Krve by se ve mně nedořezal. Co teď? Co mám říct? Lhát nebo jít s pravdou ven? Když řeknu pravdu, bude jančit. Když budu lhát, tak…
„Ukaž.“ Vezmu si ji od něj a prohlédnu si ji. „To je starý. Mám to v kapse už asi hodně dlouho.“ Lež je lepší pro nás oba. Tom se nebude zbytečně strachovat a sebe ušetřím jeho přednášky o tom, jak mohou být takoví ctitelé nebezpeční.
„Vypadá to divně.“ Sleze ze mě a posadí se vedle. Neuvěřil mi. Musím ho nějak zbavit pochybností a přesvědčit ho, že o nic nejde. Jinak začne čmuchat, dohmátne se pravdy a jediného člověka, co mě v době, kdy tu nebyl, dokázal opravdu rozveselit, zamorduje. Peta ušetřil, ale další rival by už to štěstí neměl.
„Obyčejný dopis, prosím tě. A hlavně starý.“
„Vypadá, jako by ho poslal někdo, kdo žije v naprosto jiný době. Zažloutlá pergamenová obálka, zelenej inkoust a řekni mi, kdo takhle píše. Viděl jsi ten styl písma?“
„Tommy, miláčku,“ strčím si dopis do kapsy, „nech to plavat, hm?“ Než stihne protestovat, přitáhnu si jej za týl k sobě a začnu líbat jeho rty. Tomovy dlaně se okamžitě ocitnou na mých zádech a netrvá to dlouho a cítím, jak mě pomalu pokládá zpět na zem, z níž jsem se před chvilkou zvednul. A je to. Nějaká podezřelá obálka okamžitě zmizela z jeho mysli…
Tom
„Ahoj Tome.“ Zamává na mě nějaká holka, když vystoupím z výtahu. Pár vteřin na ni civím a netuším, odkud se my dva můžeme znát. Nakonec v ní ale poznám stylistku Judy. Odpovím ji na pozdrav a usměji se. Judy mi také věnuje úsměv, který ale okamžitě zmrzne.
„Dobrý den, pane Kaulitzi.“ Dodá, když se vedle mě objeví můj bratr ve slunečních brýlích, jenž si ji znovu prohlíží jako hmyz, který je potřeba co nejrychleji rozmáčknout. Judy přidá do kroku a zmizí mi z dohledu.
„Drzounka.“ Procedí skrze zuby Bill a zamíří ke své kanceláři. Co proti ní pořád má? Vždyť je milá. Nic neudělala. Uctivě ho pozdravila a byla by se i usmála, kdyby se na ni tak hnusně nešklebil.
„Pane Kaulitzi.“
„Co je?“ Štěkne i na Marion. Ráno byl jako sluníčko, ale jen co jsme se ocitli tady, vrčí a mračí se. Asi to dělá to prostředí.
„Pan Maciejewski vám tu něco nechal.“ Agentka asi bude na bratříčkovy nálady zvyklá, a nebo je prostě profesionálka, protože mu s úsměvem podá velkou obálku. To by mě zajímalo, od koho to je. Než zalezu k Billovi do kanclu, vyměníme si s jeho asistentkou pohrdavé pohledy. Takový náš uvítací rituál.
„Kdo to je? Ten pan Macík?“ Ani nezavřu dveře a už vyzvídám, od kohopak ta poměrně objemná obálka je. Bill si svlékne kabát, který hodí na stůl vedle své XXL tašky, a začne rozlepovat obálku.
„Maciejewski,“ opraví mě, „to je Pete.“
„Péťa je Rus?“ Podivím se a sednu si na stůl. Tak to je gól. Myslel jsem, že je to Francouz nebo Angličan a on to bude prachobyčejnej Váňa z Moskvy. Škoda, že jsem to nevěděl dřív.
„Polák.“ Znovu mě opraví a vytáhne z obálky dvoje klíče, nějaké papíry a nakonec asi i vzkaz od jeho exmilence. „Jmenuje se Peter Maciejewski.“
„Chudák. Takový debilní jméno a ještě s takovým ksichtem chodit po světě.“ Řeknu s hraným soucitem a zašklebím se. „Co nám píše? Doufám, že mě aspoň pozdravuje!“
„Že jsem vypočítavý hajzl, lidská zrůda, bezcitný parchant, zakomplexovaný idiot,“ začne vypočítávat lichotky na svou adresu, „jo a děvka, na to jsem zapomněl. A nepozdravuje tě. Mrzí mě to.“
„Mě víc.“ Předstírám, že jsem hluboce zasažen Petovým ignorováním mojí osoby a zamáčknu slzu, která neexistuje.
„Počkej, on ti vrátil i to…“ Vezmu do ruky jedny z klíčů a spadne mi čelist. Peťánek bude asi hodně hrdý, což bych do něj nikdy neřekl. Odstěhoval se, a ještě mu vrátil auto.
„Jo, prý si je mám sežrat. Prodám je, pokud ho tedy… Takže je prodám.“ Ani jsem nemusel nic říct, Bill můj pohled pochopil správně. Sice je to fakt super kára, ani by mi nevadilo, že je ojetá. Vadí mi, že ji měl on.
Bill
Skloním se k umyvadlu a napiji se z kohoutku. Zhluboka oddechuji a chrstnu si ledovou vodu do obličeje. Po chvilce zvednu hlavu a zahledím se na svůj odraz v zrcadle. Líčení mám rozmazané, účes taky nevypadá nějak úžasně. Ale to je mi jedno. Třesu se po celém těle a nechápu, co se to děje. Snažím se rozpomenout, co se v uplynulých minutách stalo.
*flashback*
„Ne, ne, ten taky ne,“ obcházím stojany s modely. „Nepřichází v úvahu.“ Co je tohle za lidi? Každý z nich měl skvělé doporučení, všichni do jednoho mají být ti nejlepší z nejlepších, ale mám spíš dojem, že je to banda neschopných povalečů, co ze mě tahají akorát prachy. Nakonec dopadnu tak, že je všechny vyházím a budu dělat všechno sám.
„Děláte si ze mě srandu?!“ Otočím se na Alexe, který o krok couvne a bojácně se na mě dívá. Strhnu sako z figuríny a mrštím je po něm.
„Tohle je co?!“
„Sako na zítřejší focení, prosím. Chtěl jste, aby bylo ušito z těch nově přivezených látek od…“
„Chci vědět, co je to za barvu?“ Zvýším hlas a podívám se po všech přítomných vyčkávajíc, kdo moji otázku zodpoví.
„Červená.“ Pípne Lilly, načež zalapu po dechu a znovu se rozhlédnu, zda neodpoví někdo lépe. Všichni zarytě mlčí. Dokonce i Alex, kterého jsem měl za naprostou špičku ve svém oboru, klopí zrak k zemi a neodvažuje se na mě podívat.
„Nikdo?“ Vyjeknu a nadechnu se. Tohle je snad zlý sen. Přistoupím tedy k jinému stojanu a ukážu na košili na něm. „Jaká je tohle barva? Jess?“ Odpovědi bych se asi od nikoho jen tak nedočkal, proto si sám vyberu osobu, která má odpovědět… Jessica se podívá po svých kolezích, kteří mlčí jako ryby.
„No světle červená, pane Kaulitzi.“ Tak to už je vrchol! Je barvoslepá? Vždyť to nemá s červenou nic společného.
„Víte, co by řekl Tom, můj bratr, kdybych se ho zeptal, jakou barvu má ta košile? Řekl by, že je to růžová. A měl by pravdu. Tohle je totiž odstín antická růžová! Ne, červená, ale antická růžová. Copak to vidím jen já?“ Nechám košili být a postavím se před ty neschopné lemply, co jsem zaměstnal.
„Červená je široký pojem. Laici rozlišují světle a tmavě růžovou a pak mají takovou, kterou nazývají ‚něco mezi‘. Vy jste ale odborníci, máte znát názvy odstínů všech barev, a hlavně je máte umět rozlišovat. Když jsem navrhnul toto sako, jasně jsem tam napsal, že chci, aby bylo ušito z karmínově červené látky. Co mám? Rubínově červené.“
„Pane Kaulitzi, když dovolíte,“ ozve se Mark. „V tom zas tak velký rozdíl není. Když se ta fotografie správně nasvítí, tak to laik vlastně ani nepozná…“
„Ale já to poznám! Chtěl jsem karmínové sako a to taky budu mít. Ušijete je znovu. A je mi naprosto jedno, jak to uděláte. To sako prostě bude ráno připraveno na focení!“
*konec flashbacku*
Ještě si vzpomínám, že jsem neuvěřitelně rozčílený vylétl z místnosti a víc už nevím. Pak už si vybavuji jen to, jak stojím nad umyvadlem a oplachuji si obličej vodou. Neměl bych se tolik rozčilovat a přepínat. Možná se na mě podepisuje všechen stres. Ty nervy s přehlídkou, pak rozchod s Petem, do toho ještě stěhování. Někde se to odrazit muselo.
Sáhnu po papírové utěrce a pokouším se něco provést s tou spouští na tváři. Vypadám jako zombie. Kdybych takhle vylezl na chodbu, tak se mě každý lekne. A hlavně mě nesmí v tomhle stavu vidět…
„Bille!“
autor: LadyKay
betaread: Janule
"…můj zrak má na tvůj vnějšek právo a mému srdci se tvé srdce uvnitř dává."
Zdravím, Ladynko! Hned na úvod musím říct, že jsem naprosto unešená dalším ze sonetů. Jestli to takhle půjde dál, máš mě na svědomí, miluju to!♥♥♥
Obálka bez adresy! Bonzák Absík, jinak spiklenec…
Hm, to jsme se ale hodně dozvěděli a tentokrát musím souhlasit s Billem. Co, když je ten dopis důležitý (myslím v našem pátrání)? Určitě bude!
A máme na scéně Peta, mně už se stýskalo, protože mám k němu svoji teorii a jsem zvědavá, zda mi ji potvrdí nebo bude má stopa chladnout.
Dělám si starosti o Billovo zdraví, zase byl mimo, jen mě nenapadá, zda je nemocný nebo jde o něco psychického.
Tak a já se vrhám, Jani, do pátrání. Když není Romeem Bill, podle mě zbývají jen dvě osoby. Tom a Pete.
Tommy: to by bylo příliš jednoduché, to by asi Ladynka neudělala, ta to zamotá mnohem víc, aby nás popletla. Bohužel nevíme, co Tommy dostal za dopis. Musíme počkat na další díly.
Pete řekl Billovi, že je jeho, Bill řekl to samé Tommymu. Tommy Billovi řekl, že Pete bude jeho potenciálním švagrem a až Billa odprosí, lovestory bude pokračovat… A co mi přijde jako důležité? Romeo miloval Rosalinu (Pete Billa), na plese se zamiluje do Julie: vím, teď nastává naprosto šílená má fantazie, v tomto případě by musel Pete chtít Tommyho. A tady se má teorie zasekává. Pete a Tommy? To nejde. Ti dva by se pozabíjeli, kdyby na sebe jen narazili, natož aby byli zamilovaným párem.
Už jsem šla i do předlohy k Romeovi a Julii. To mi taky nepomohlo – Pyramos a Thisbé mají jen společná počáteční písmena T a P.
Já musím trpělivě čekat na další indícii a dávat si ji do spojitosti s postavami a dějem. Je to opravdu těžké.
Ale Pete začíná být pro mě docela žhavým podezřelým… Jani, na co jsi přišla ty?
Ladynko, díl opět krásný!!!!!♥
No já nevím, ale s Billem se něco děje a to něco s ním teda pořádně zametá…
Ono to vážně vypadá na nějakou duševní poruchu, výpadky paměti, bezdůvodné návaly vzteku, to poslední by sice ukazovalo na tkzv "Diva nemoc" xD, ale asi to bude něco horšího.
Taky mi přijde divné, že z toho tajného ctitele nemá vůbec strach a když si ještě vezmu, že tak najednou z ničeho nic otočil i ve svém vztahu k Tomovi, i Peta přece upřímně miloval a najednou je všechno jinak…já nevím, ale to je schíza jak vyšitá…
Přece jenom si pořád myslím, že ty dopisy píše Bill…
Doteď jsem se u povídky bavila, dneska mě nutí přemýšlet =)
Skvělé, jako vždy ♥
Kopčím 😀
Upřímně řečeno… chudák Tom. Bill se nechá takhle oblbovat nějakým ctitelem od Romea a Jůlie a… počkat! Mě něco napadlo! Aah!
Co když ten celý příběh je vlastně smýšlená kniha někoho a oni to čtou? Nebo něco takovýho. Sakra. Jsem zase zamotaná.
No a prostě mě to štve. Sice to je hezký, ale štve. A Absík je zvláštní. Jen aby ten Romeo nebyl on xD protože on se chová úplně zvláštně. Takový zvěromág 😀 xD
Peťánek je Polák, jo? To je dobrý. Toman to hezky rozsekával. A Bill… co mu je? To je divný. Ne že na něj vymyslíš něco ošklivýho hodně. Protože jako… víš, co jsem ti psala a tys mě vůbec nechápala proč to tak je xD
[2]: Jani, ty na mě vždy vybafneš s nějakými lékařskými věcmi, tady se ztrácím… Ale stalo se to nejen v parku, ale i v těch garážích, kde také Bill slyšel ránu a nikdo tam nebyl. Opravdu to vypadá na rozpolcenou osobnost… Sluchové halucinace má pořádné!
Já mám jako hlavního podezřelého Peta.
[1]: Ondi, čtu celou povídku znovu, ale zatím jsem teprve u osmého dílu.
Bill není Romeo…LadyKay neřekla, že není, ona řekla, že nám to nepotvrdí, ani nevyvrátí, takže nám dala dvojsečnou odpověď.
Že by Pete dostal zálusk na Toma už mě taky napadlo, ale nevím, jak by k tomu mohlo dojít, vždyť Tom mu zničil vztah, s jeho příchodem se mu všechno zkazilo. Ale jak se říká, od lásky k nenávisti bývá jenom krůček, a naopak to platí dvojnásob.
A taky mě napadlo, jestli ty dopisy nejsou pro Toma, ale to by na obálce zase nebylo Bill Kaulitz. A proč by zase Pete psal Billovi milostné sonety, když se s ním rozešel? To zase ukazuje na tvoji teorii, že Pete chce Toma, a že ty dopisy ve skutečnosti byly pro Toma.
Já už jsem z toho jelen, normálně mám zavařené mozkové závity a to jsem stejně nic nevymyslela =)
Myslím, že dneska se při čtení komentů Ladynka fakt pobaví xD
[3]: Já už jsem minule říkala, že když Romeo není Bill ani Tom, tak že už zbývá jedině Absi xD
[6]: Podle mě nás na konci čeká pořádná tragédie – Bill, Tommy i Pete. To bude mela.
[5]: Já jsem myslela na Janulku, ta nám naši teorii o Billovi zamítla a já jsem myslela, že ona ví, kdo je Romeo. Pak jsme tedy zas v háji.
Jestli Pete píše ty dopisy, tak ne pro Toma. Romeo nejdřív miloval jinou dívku než Julii a to by odpovídalo. Nejdříve miloval Billa. Až poté se zamiloval do Julie, takže nastává čas pro Toma. Ale oni dva dohromady, to je fakt šílené! Proto je na obálce Bill a ne Tom Kaulitz. Jediný, kdo ví, kde Bill bydlí, je Pete!
[8]: Zní to docela logicky, ale nechápu, proč by to Pete dělal, vždyť kdyby se s ním Bill nerozešel, byli by spolu doteď a milovali se horoucí láskou nebeskou xD. Já fakt nevím, že by se jenom tak přes noc zamiloval do toho nenáviděného Toma?
U jednohoz minulých dílů jsem řešila to, že Bill pořád myslel na Toma jenom jako na bratra a najednou z ničeho nic ho strašně miloval. Hodím ti to sem, je zajímavé, co mi tenkrát LadyKay odpověděla.
Můj komentík:
"Mám takový dojem, že jsem se v povídce někde asi trochu ztratila…Nějak mi uniklo, kde nastala ta změna v Billově chování, předtím, když se sápal na Toma, tak byl opilý, ale dneska? Že bych nepozorně četla v minulých dílech…? Jsem z toho trošku zmatená, budu si muset pár dílků zpátky přelouskat" =)
Odpověď autorky:
" Jani, klid, neztratila jsi se. Proč Bill otočil, má svůj důvod, ale zatím v povídce vysvětlen nebyl. Takže není nutno číst díly zpětně 😉 Neboj. Ani jedna otázka nezůstane nezodpovězena, nic nezůstane bez vysvětlení. Jen se to objasní, až uznám já za vhodné 🙂 Jen jsem ti chtěla ušetřit čas."
Takže ta Billova změna není jenom tak, taky má svůj důvod…
Já si Billa nechávám aspoň v záloze =)
[9]: Janičko, teď jsi mě dostala na kolena. Ale stejně jsme asi ani jedna nedoufaly, že na to v tomhle díle přijdem. Ale možná máš pravdu. V R+J ale hrály dopisy důležitou roli, ještě najít chůvu.
Pro dnešek to obzvlášť po tvé poslední reakci vzdávám, ale jen do příště. Na tuhle povídku musí mít člověk čistou hlavu a dnes už jsem ty závity teda zavařila. Už mi to ani nějak nechce brát. Ale Ladynka se nasměje, až si přečte, že jsem jí naordinovala pár Tommy + Pete :-DDDDDDD
[10]: Ondi, uvidíme, každopádně Pete bude asi momentálně naše horká stopa xD
No, a ještě mě napadlo Geo, ten na začátku sehrál docela důležitou roli, půjčil Tomovi peníze a vlastně je dal znovu dohromady…
Co ty na to ? xD
Holky, vy jste normálně chytrý, já čumim.. to je tím, že já nemám takovej přehled ve Vildovi Šejkspírovi. 😀 Nemám tucha, kdo je Romeo, už jsem to vzdala, ale ten novej pár, co jste vytvořily, není vůbec tak nereálnej, jak to teď vypadá, za pár dílů uvidíte. Já jsem jen vepředu, nic víc, jinak si s chutí čtu vaše teorie, je to zábava. 🙂 Držte to, třeba na to fakt přijdete. 😀 Lady, konečně někdo chytrej, viď? 😀
[11]: Janičko, tohle vypadá taky dobře. Ale v tom případě by se mu muselo něco stát… Tímto směrem to zkusím promyslet do příště – bude to znamenat, vrátit se zpět, jak jinak. Ale řeknu ti, když bylo řečeno, že jde o ženské písmo na obálce pro Tommyho, netušila jsem, kdo to může být. Maminčeno písmo Bill zná, tak zbývá ta slečna fanynka a taky Sára, Georgova přítelkyně. Napadlo mě, že Tommy chystá pro Billa nějaké překvapení, tím myslím milé, nic, co by ho naštvalo nebo tak. No uvidíme. Dnes už nic nevymyslím.
[12]: Zdravím Vás, vážený pane Holmesi!
Jinak Janulko, jsem ráda, že tě to potěšilo.♥
[12]: Tak Velký šéf se královsky baví… xDDD
Na úkor nás, ubohých Watsonů xD
Jani, nevíš, jestli teda bude to videjko od Lenny na téma Kobra 11? xDDDDD
Jsem myslela, že umřu smíchy xDDDD
[13]: Ondi, mě to přemýšlení tak zmohlo, že už ani nevím, jak se jmenuju xD
Jdu na Göringa na ČT2
[14]: Nemám tucha, o který video jde, nic mi neposlala.
Já se královsky bavím, ale sama vím prdlačku, jste v tomhle daleko nápaditější, dámy, tak přeju úspěchy. Ten Holmes, kdyby byl stejný střevo jako já, by to asi tak daleko nedotáh. 😀
[15]: Já myslím to, jak ti Lenna psala do Guestbooku =)
"Jejich revírem je twincestblog…." xDDDD
[16]: Jo táák, no to asi ještě nemá hotový, zatím z ní nic nevypadlo, tak uvidíme 😀 Ta báseň byla ovšem vtipná 😀 a pravdivá 😀 "ženy z twincestblogu" to bylo dokonalý… já se lekla, kde to sebrala, než mi došlo, že je to vlastní tvorba 😀
[14]: Jani, teď to znovu čtu a jak Janulka píše, že ten pár není tak nereálný: Pete + Tommy, jak se zdá… Já jsem psala, že by se pozabíjeli a na tom má šílená teorie končila a teď mi to dochází, vždyť to je to hlavní… 2 rody, které se nenávidí, co když je to přenesené do moderního světa. V tom případě je pár Tommy + Pete víc než reálný… Ale dnes už nepátrám!
[5]: A ještě se mi to rozleželo v hlavě, Jani…
Nevím, zda tuto reakci ještě budeš číst nebo ne, když tak ti to písnu k příštímu dílu. Tak tedy dopisy a Billův "stav", jeho chování…
Dopisy jsou asi 3 takové důležitější:
1. Dopis, který nesl Kapuletův sluha, kluk, co neuměl číst a poprosil Romea, aby dopis přečetl. Byl to seznam hostů, co měli přijít na ples ke Kapuletovým. Tam měla být právě Rozalina, dívka, do které byl Romeo ale beznadějně zamilovaný. (Pete do Billa? Jistá spojitost by to mohla být.)Proto, že tam Rosalina byla pozvaná (tedy, co si pamatuju, je to už ale doba, co jsem R+J četla, tak se mi spousta věcí vypařila z hlavy… To přiznávám. Raději mám sonety!), tam Romeo šel…
2.Julie poslala chůvu s dopisem za Romeem. (Tady jsem ten děj nechápala nikdy, podle mě ten dopis, co vše zavinil, nesl Baltazar. To byl ale sluha u Monteků. Ale tady mi nevěř, možná, že právě tady dělám chybu. Něco mi říká, že dopis poslala chůva Julie, ale jejím sluhou byl Petr, ne?)
3. Tybalt poslal dopis Romeovi, ve kterém ho vyzývá… A došlo k osudnému boji!
Je to samý dopis, viď, parťáku.
Možná bychom to neměly brát tak do podrobna, spíš povrchově. Jinak se do toho spíš zamotáme víc.
A ještě 2 věci mě pletou a možná vrací zpět k Billovi. Stále totiž nevím, z kterého úhlu pohledu mám vše sledovat, mám na to stále málo informací:
Romeo měl přítele (nasadila jsi mi brouka do hlavy s Georgem…), vlastně 2, Benvolia, ten byl takový mírný a Merkucia a pozor, tady mě to vše vrací zpět na začátek: ten byl VTIPNÝ a cenil si ze všeho nejvíc rozumu a co je ještě důležitější, IRONIZUJE Romeovu zamilovanost. V tom případě by Romeem byl Bill a Merkuciem Tommy. A pak by Tommy musel umřít… A co mě vrací zpět k Billovi jako Romeovi je ještě fakt, že měl Romeo sen a Merkucio mu tehdy odpoví, že to byla královna Mab = stará víla, chceš-li můra, co přináší jen zlé…, zlé proroctví!
Jani, já se do toho zamotávám. Jediné, co si myslím, je, že Romeo NENÍ Tommy. Buď je to Pete nebo sám Bill. A pokud je jím Pete, tak ty dopisy určitě píše, ale nedoručuje je, tím jsem si už teď jistá. Doručovatelem bude buď Georg nebo Jens. Tady nemám jasno. To záleží na úhlu pohledu. To by nás možná dostalo dál. Jediné, co mě může v mých šílenostech tady omluvit, je fakt, že jsem R+J dlouho nečetla a spoustu věcí od velkého Vila jsem už zapomněla, krom sonetů ♥
No Holmesi, styďte se! Sám si sednete do křesla, pokuřujete lulku a na mě a ubohého Romea nasadíte celej Scotland Yard 😀 Asi by bylo na čase začít zametat stopy. Bereme to v potaz a zařídíme se podle toho :))
A teď k vám, drazí Watsonové :)) V první řadě děkuju za to, že nám zachováváte přízeň. Dál ubezpečuji Ondi, že o sonety nouze nebude. Will jich napsal 154, logicky je všechny použít nemůžu, ale vybrala jsem svoje oblíbené a ty, co se mi hodily do děje, takže si jich ještě užiješ 🙂 Já sama je miluju a jsem ráda, když se najde někdo další, kdo je zbožňuje stejně jako já ♥ Co se vašich teorií týče, tak vám samozřejmě neřeknu, jestli jste blízko nebo naprosto mimo. Jen žasnu nad tím, jak jste se do toho položily! Patří vám můj obdiv 🙂 Pokud chápu vaše teorie dobře, je Pete hlavní podezřelý, Bill je v záloze a Tom je pasé. No nic jako tradičně nepotvrzuji, nic nevyvracím. Uvidím, co mi napíšete u dalších dílů a jsem zvědavá, jestli na Romeovu identitu přijdete dřív, než ji sama v povídce odhalím.
Ve čtvrtek nashledanou, dámy :))
[20]: Drahý Watsone, když jsem vám to u vás "v kanceláři" sliboval, netušil jsem, jak schopný seženu tým, aniž bych hnul prstem… komisař Ondi a Janč se přihlásili zcela sami a vrhli se do pátrání sami, sic pod mým bedlivým dohledem, za zvuku houslí a dýmu mé dýmky. 😀 Já už si přeci jen po dlouhé aktivní službě zasloužím trochu odpočinku, tak ať pátrají jiní. 😀
[21]: Janulko, samozřejmě, tvůj tým bere na vědomí… Jen, kdybychom alespoň věděly, kudy cesta vede. Alespoň maličká nápověda… Ale, že jsme se na to vrhly, že?
[20]: Vím , milá Ladynko, sonety miluju, takže tady mám přehled. Jistě mnohem větší,jak u R+J. A chápeš to přesně! Nemáš ani trošičku se mnou a Jančou slitování? Ty jsi pachatel… Alespoň u postavy Billa. Nebo nějak nasměrovat. Nemusíš přece napovídat úplně, jen tak nakopnout…co? Já osobně se pořád motám v kruhu. A ano, Pete je hlavní podezřelý a mám za to, že dopisy doručuje Jens. Vím, šílené, možná hloupé, ale tak nějak se mi to všechno skládá dohromady. Jinak bys tam jeho postavu nedala.
Moc se těším na další díl. Já se snad nedočkám…
[19]: Ondi, ty jsi hotový Wildomaniak xD Já jsem R+J četla někdy na učňáku, takže si toho pamatuju ještě míň než ty xD
Tvůj rozbor jsem si proto musela přečíst hned dvakrát =)
Jinak s tebou souhlasím, že Romeo bude Pete nebo Bill, Tom asi těžko, když ve svých myšlenkách nadával na Wildu a jeho sonety nezná, je to literární ignorant xD. A ještě budu muset prozkoumat Georga, ten je taky nějak podezřelý. Jinak si myslím, že Romeo bude určitě někdo, do koho by to čtenáři na první pohled neřekli, někdo, kdo na to zatím nevypadá…
[20]:[21]: xDDD Tady už chybí jenom Pes Baskervillský, vlastně nechybí, máme přece Absiho xD
My, ubozí Watsonové, už jsme totálně vyčerpaní, protože pátrání je velmi složité xD
Já se jenom chci zeptat, jestli je Romeo vůbec z děje zjistitelný podle nějakých indícií, anebo jde jenom o náhodu, kdo se správně trefí =)
[23]: Jé, Janičko, minuly jsme se… Nejsem žádný maniak. Já propadla z češtiny u maturity, protože mě nějaký učitel Zdeněk David na gymlu nesnášel. Ale i přes jeho snahu jsem se dostala na vysokou školu a teď to jde už vše dobře… Už se jeho snažení jen usmívám. K čemu mi na těláku je čeština, že?
Vildovy sonety ale miluju, jsou mé oblíbené a knížky jako takové taky. A neboj, my Romea vypátráme…
[23]: Kvůli tvojí otázce jsem otevřela Romea a odpověď je: ANO. On si téměř každý myslí, že Romeo je oddechovka, u níž se nemusí myslet. Omyl. Ta povídka sice působí, že je psána, jak mě to právě napadne, ale je to naopak a musí se číst pozorně. V jednotlivých dílech jsou totiž věty, které se na první pohled tváří jako nepodstatné, ale jsou to právě ony, které vám mohou pomoci. Je potřeba všímat si jak dialogů, tak myšlenkových pochodů jednotlivých postav. A věřte tomu, že nejsem z těch, co napíší něco jen tak 🙂
A Jani? Za psa baskervillského byl označen přece Péťův pejsek, se kterým měl Tom tu čest při návštěvě baráku Billa a Pete, ne? 😀 Takže nechybí :))
Nic dámy, dejte si voraz a ve čtvrtek pokračujeme 🙂 Já jdu na Lutte, kde mám parádní skluz… pá :-*
[25]: Já si na ty věty dávám velký pozor a ty mě dovedly k mému názoru, Ladynko!!! Věty jako "Co nám toho blbouna cpe do rodiny, Petův osud je zpečetěn… A jak si Tommy hned vzpomněl na Romea… Tommy to není! Ale jak říkáš, do čtvrtka si dám oddech a určitě se společně zase uvidíme. Pokud mi můj Chico (PC) nevypoví službu. Těším se na další setkání!♥