autor: Nephilim
Takže jsem tu zase s dalším dílem a s další kapitolou tahle kapitola je sedmá a má název Homeless – bez domova. Takže doporučuji si tenhle díl přečíst večer při svíčkách a tiše závidět. Tak si to užijte 🙂 Pa Mei
Homeless
Ozvalo se cvaknutí zámku a on se rázem ocitl v prázdné místnosti. Nemohl uvěřit tomu, že sem doopravdy šel. Zatřásl se chladem a rozhlédl se kolem sebe
Chlapče, ty jsi opravdu sebevrah! Město bylo už tiché a klidné. Sáhl do kapsy pro telefon… je skoro půlnoc.
Byl tak zaneprázdněn přemýšlením o tom, co vlastně teď provedl, že si ani nevšiml, že Tom už stojí v otevřených dveřích a čeká, až vstoupí také.
„Jdeš?“
Bill zalapal po dechu a pohledem se vrátil zpátky k Tomovi.
Dveře byly částečně otevřené, uvnitř byla tma.
Najednou mu došlo, co vlastně dělá. Chystá se vstoupit do domu prakticky cizího člověka, který stojí přímo před ním… Znásilní ho? Bude ho bít?
Nechal jsem mozek doma… Pomyslel si smutně a rukou si přejel po obličeji.
„J- jo.“ Váhal, měl strach. Ne, strach ne, byl to přímo děs. Cítil, že začíná panikařit…
Tom za nimi zavřel dveře, tápal a konečně našel vypínač.
Chodbou se rozlinulo světlo. Bill se rozhlédl kolem, byl zvědavý, alespoň mu to na chvíli pomohlo zapomenout na svůj vlastní strach. Byla tam skříň z tmavého dřeva s keramickým povrchem a na něm několik svazků klíčů, na zdi viselo veliké oválné zrcadlo, podlaha byla vyleštěná; koukl se nahoru, viděl velké dveře, těžko říct, jestli to jsou dveře Tomova pokoje…
„Rodiče nejsou doma?“ Váhavě se zeptal a podíval se na zem.
„Ne,“ odpověděl Tom bez okolků, dal klíče na keramickou desku, sundal si boty a bundu pověsil na věšák. „Vaši…“ Bill mu podal i jeho bundu, „nebojíš se, že se vrátí?“ znovu se rozpačitě zeptal a pohled zabodl do země. Tom chvilku zíral a zasmál se.
„Ne, to určitě ne.“
Bill se podíval nahoru, zatímco Tom už si vyšlapoval po schodech nahoru a kynul na něj, aby ho následoval. Něco se mu na jeho odpovědi nezdálo… Kde byli jeho rodiče?
Rozhlédl se kolem sebe a následoval Toma.
Tomův pokoj byl přesně takový, jak s ho představoval, chaotický…
Byl tam stůl se starým počítačem a tiskárnou, která nevypadala, že by ještě snad tiskla, a postel, kupodivu manželská, dřevěná skříň a dva noční stolky a komody, zbytek místnosti byl prázdný, pokoj byl příliš velký jen pro jednu osobu.
„Máš pokoj se svým bratrem?“
Sedl si na matraci. Tom dal telefon na stůl a podíval se na Billa zmateně. „Jsem jedináček.“
„Oh.“ Podíval se Bill dolů a začal houpat nohama sem tam. „Máš opravdu velký pokoj,“ poznamenal. Rasta přikývl a bez varování si sundal XXL košili. Bill zalapal po dechu a zakryl si tvář rukama. „Co, co to děláš? Né!“ křičel a vrtěl hlavou.
„….Sprcha…“ Hodil Tom košili na zem, díval se nerozluštitelným pohledem na Billa a odešel z místnosti. Bill pomalu položil zase ruce, kde byly, zahlédl už jen Tomovu mizející postavu na chodbě. Vydechl, na okamžik si myslel, že by…
Otřásl se…
Vstal z postele, začal putovat po místnosti a snažil se zachránit co nejvíce…
Po pěti minutách už zíval únavou a nudou zároveň, zvedl Tomovu košili, co měl na sobě dnes večer. Rozhlédl se kolem sebe, a když se ujistil, že se nikdo nedívá, přivoněl k jeho košili. Byla to příjemná vůně, typická pro muže, nasál vůni košile a v mysli se mu vytvořil obraz muže. Začervenal se… Opravdu takto smýšlel o Tomovi?
„Co to děláš?“
Polekal ho hluboký hlas. Bill se otočil a schoval košili za záda.
„N-nic, jen jsem zvedl tu košili.“
Tom vstoupil do místnosti jen v ručníku, dredy měl volně spuštěné a mokré.
Vypadal jako mladý Tarzan, pomyslel si Bill a usmál se.
„Potřebovala by vyprat,“ pronesl s pokrčením ramen, šel ke skříni, ze které vytáhl jedny boxerky.
Bill věděl, že Tom nebyl jeden z těch, kterým by dělalo problém se svléknout před kýmkoli do naha. Bill se otočil, šel k židli, přehodil košili přes opěrku, nechtěl se podívat na Toma. Nervózně uhladil košili na židli, jako by byla její součástí… Uslyšel pád mokrého ručníku na zem.
„No, tobě asi nevadí nechávat oblečení pohozené na zemi.“ Řekl a snažil se neposlouchat všechny ty zvuky, protože podněcovaly jeho fantazii.
„Hm,“ potvrdil mu Tom a natáhl si boxerky „Jsem oblečený…“ Nezapomněl upozornit a díval se na Billa.
Černovlásek se otočil a chtěl vydechnout úlevou, ale ne… Tom měl asi jiný pojem pro „oblečen“, alespoň Billovi se nezdálo, že mít na sobě boxerky, je dostatečné oblečení.
„Em, jo…“ Putoval očima všude, jen ne na Toma.
„Mohl bys mi půjčit pyžamo? Nemám v čem spát,“ plaše požádal.
„Pyžamo?“ Slyšel ho zopakovat s překvapením. Podíval se na něj, viděl, že se drbe na tváři. Udělal milé gesto.
„Jo, pyžamo. V čem ty obvykle spíš?“ Vyřkl zmateně otázku.
„No v boxerkách,“ odpověděl Tom, jako by to byla ta nejevidentnější věc na světě. Na to se Bill jen začervenal a násilně zamumlal něco jako „tak už na tom tedy nezáleží.“
„Ne, počkej, něco se tu najde…“ poškrábal se Tom na hlavě a zamířil ke skříni.
Bill seděl na posteli, ruce se mu třásly v klíně a pořád si opakoval, jak je hloupý, že šel k Tomovi… To je teda úžasné…
Podíval se na Toma. Pozoroval jeho holá záda vykukující ze skříně a občas kousek tváře. Měl raději zůstat doma…
Kaskáda dredů se vynořila ze skříně. „Mám jen tohle, je to moje oblečení, co už nenosím, mohlo by to být jako pyžamo?“ Podal mu -kupodivu- neširoké tričko a kalhoty. Bill přikývl a vděčně přijal oblečení.
„Kam se můžu jít převléknout?“ váhavě se zeptal a postavil se.
Tom se na něj vážně podíval, opravdu nečekal, že se zeptá, kam se může jít převléknout.
„Koupelna je na konci chodby,“ jednoduše řekl a kývl ke dveřím.
Když Bill přišel v kalhotách, které byly i jemu hodně velké, Tom už ležel v posteli, opřený o čelo postele, mezi polštářky, a díval se na televizi.
Nesměle přistoupil k posteli a vlezl na ni jako kočka. Sedl si k čelu postele, chytl se za kolena a sledoval televizi, občas koukl na Toma, ale zdálo se, že on se opravdu věnuje jen tomu, co se děje v televizi.
Vzdychl. Fajn, bál se toho, co bude Tom dělat, že na něj bude tlačit… ale nic nedělá. Ale proč nedělá vůbec nic?
Rasta na druhé straně postele byl zaměřen na všechno možné, jen ne na to, co se děje v televizi. Nevěděl, co má dělat, to je pravda. Obvykle, když si někoho přivedl domů, tak to bylo bez jakéhokoliv povídání, mazlení, prostě na to rovnou vlítli. Ale tentokrát to bylo jiné, s Billem to bylo jiné. Zmáčkl první tlačítko na ovladači…
Bill kýchl, zřejmě venku nastydl.
„Wow…“ Zamumlal, škrábalo ho v nose. Podíval se způsobem „Prostě mi to nějak uniklo“.
„Je ti zima?“ Zeptal se náhle Tom, až sebou Bill trhnul leknutím, protože už půl hodiny neslyšel nic jiného než televizi…
„Ne, nemyslím si. Možná jsem trochu prochladl venku…“ Váhavě odpověděl, hrál si s koncem nohavice od kalhot.
Viděl, jak se Tom přisunul blíž, do středu postele naházel polštářky. „Pojď sem.“
Billovo srdce nějak zapomnělo bít… Ale stejně šel… Nesměle se blížil k Tomovi, který k němu natáhl ruce.
Rasta ho objal a nechal jeho hlavu opřenou o svoje rameno.
Bill nevědomky položil ruku na jeho hruď a s překvapením zjistil, že jeho kůže je horká. Tom byl jako kamna… Bez přemýšlení či otázek ho objal a Rasta ho přitáhl ještě víc k sobě, ruku mu obtočil kolem pasu.
Bill si povzdechl na jeho hrudi, nemohl se nabažit tepla, které mu bylo jakoby známé… Nemohl si vzpomenout, kdy se naposled cítil tak dobře… Nikdy by ho nenapadlo, že mu může být někdy s někým tak dobře…
„Jsi ospalý?“ zeptal se Tom, zatímco ho hladil po vlasech. Nikdy se k nikomu takhle nechoval, ale měl z toho dobrý pocit. A zdálo se, že Bill také.
„Hmmm.“ Pomalu přikývl a dlouze vydechl… jeho oči už byly napůl zavřené.
Tom vypnul televizi a odložil ovládání někam mimo. Podložil pod sebe jeden polštář, a to všechno bez toho, aby povolil objetí. Bill se o trochu víc zachumlal pod deku a přitiskl se blíž k Tomově hrudi. Bylo to tak pohodlné.
Pohladil ho po hrudníku a podvědomě povzdechl proti jeho kůži…
Tom si nevšiml, že se pod dotekem chladných prstů zachvěl. Vztáhl se víc do náruče a položil hlavu na tu jeho. Billova víčka už těžkostí padla a spokojeně zasténal, cítil, že je milován… Zvedl hlavu a mokrými rty políbil jeho kůži. „Dobrou.“
Rasta mile překvapen, zavřel spokojeně oči.
„Dobrou…“
Kdo umíte, komentujte anglicky, prosím, díky. :o)
autor: Nephilim
překlad: Mei
betaread: Janule
that was totally romantic! * _ *
gosh, i love this story from first part 🙂
can't wait for next one♥
Ježiš, to byl tak krásnej díl! Obsah mě moc hezky překvapil… nádhera. Konečně to začíná vypadat dobře. 🙂
Já, vzhledem k svému věku si s angličtinou zrovna dvakrát netykám, takže anglický komentář dokážu sesmolit jenom takový ministručný =)
This story is incredible, i love it ♥♥♥
když jsem tohle viděla, skákala jsem pomalu do stropu 😀 Moc jsem se těšila na další díl, a těším se i na ten další… bylo to totálně úžasné… ten posledí odstavec… aah… xD
Aaaaw, I don't know, if I can write something intelligible. This part was perfect! I must read it again. Scene on the bed was simply lovely and cute. Oh, I can't wait to see next part:)
Oh God, I have butterflies in my belly, that was so cute♥
I tought they will kiss or something but these things were better!
Just small steps, but totally incredible!
I love it, really love it.
And Tom is absolutely amazing. From bad boy to romantic nice boy, love him:o)♥
Love this story 🙂
Waw this is vary nice and romantic. no a dalje to po anglicky neviem , tak ze dúfam že Tom Billovy neublíži a budeto už iba lepčier a lepčie. Mala som veľkú radosť ked sa tu objvl dalči diel.
Pardon, ale bude to asi slovensky…angličtina mi naozaj nič nehovorí…
Billova víčka už těžkostí padla a spokojeně zasténal, cítil, že je milován… – mňa to tak dojalo :))) Hlavne, keď sa príbeh volá Loveless…to je také krásne…ja som si myslela, že bude Tom nadržaný…ale toto je o 1000krát lepšie 🙂 milujem romantiku…milujem tento príbeh ♥ a teším sa na ďalšiu časť 🙂
Och to bolo také pekné také roztomilé :)… toto som absolútne nečakala… to že si Tom Billa hneď pozve domov ma naozaj milo prekvapilo :D… bolo to naozaj zlaté :)… ale ja na Billovom mieste by som mala také nervy ako nikdy… viem že aj on sa nervoval ale ja by som bola celá roztrasená a nevedela čo robiť :D… och ale to ako sa tam v tej posteli k sebe túlili nemalo chybu :D… krásne milujem tento príbeh :D… som zvedavá ako sa to bude ďalej vyvíjať :D… strašne ďakujem za preklad 🙂
awesome! it's so cute <3
It looks really good! I am so exited for next part! Just love it <3
I love this story sooooo much <3 every piece is perfeck and avery brings some new changes what makes me enthusiastic
OMG! so sweet :)) oh Bill is soo cute and Tomi…yeah…perfect ♥
To je roztomilé 🙂 Jsem nečekala že hned skončí u Toma doma..jak byl Bill vyděšený xD A jak ho pak Tom hladil po vlasech..=))
Nádhera..moc díky za překlad 🙂
Huráá, jde se oslavovat ^^
♥
I haven't word. This is absolutly amazing!! ♥
Pane bože!! opravdu krásnej díl:-) už chci další dílek, protože tahle povidka je moc uzasna ♥
wow naaadhera 😀 uzastne 😀 krasa:D newem sa dockat pokracka 🙂
I can´t breathe… that´s soooo beautiful! <3¨I have any words <3 :* I love it!