autor: Sch-Rei
Ciao, 🙂
Tak, tahle povídka už má nějakej ten měsíc, myslím, že jsem ji začala psát chvíli po Huren, ale nejsem si jistá. Ale co je jasný, je to jedna z mých starších povídek. Začala jsem psát dokonce druhou řadu, ale tu budu muset ještě dopsat. ^^ Tak, to bude pro začátek myslím všecko, hm? 🙂
Pá(É)čko. Sch.*
Já jsem jeden z těch populárnějších kluků školy. Co kecám? Já jsem nejpopulárnější kluk školy! Jsem i celkem hezký, každá holka o mně sní ty sladký sny o tom, že jsem se zamiloval právě do ní! Ne, ne… Takhle to nikdy nebylo a nebude! Já a láska? Nikdy! Já mám raději takové ty rychlé akce. Každý den si s nějakou kočkou na pár minut lehnu do postele a je to vyřešené. No je pravda, že postel není jediné místo, kde si užívám. Bylo to na hodně místech, mezi které patří i na příklad záchodová kabinka na dívčích toaletách. To bylo něco!
Nevěřím na pravou lásku, a láska na první pohled? Ještě větší blbost! Omlouvám se, ještě jsem se vám nepředstavil, že? Tak, jmenuji se Bill Kaulitz, je mi šestnáct let, a bydlím v městě jménem Magdeburg. Nechci se chválit, ale na pohled jsem sympatický, pěkný a taky sexy kluk. No co bych vám o sobě ještě měl říct? No asi jen to, že se zrovna chytám ve svém pokoji na další akcičku. Je to taková párty, kde bude hodně nových lidí, které snad ani neznám, ale to neznamená, že oni neznají mě! Vím přesně, co si obléct. Na módu jsem expert! Dokonce jsem i pro jednu módní firmu navrhoval hadříčky! Jsem prostě hvězda.
Nevím, jak je to možné, ale ve škole dokonce, když si jen tak kráčím po chodbě, za mnou přifičí řvoucí holky, abych se jim podepsal, nebo se s nimi vyfotil, a přitom nejsem žádný zpěvák, herec nebo model! Ale, co to plácám!? Já jsem model! Model školy! Model Magdeburgu! No, a do modelu Německa nemám daleko. Však mám pěknou postavu, krásné vlasy, zářivý úsměv, smysl pro humor a skvělý styl pro módu. A navíc nejsem namyšlený jako většina modelů!
Konečně jsem to našel! Moje oblíbené „Party Shirt“, které nosím na ty Cool akcičky, jako je tato. Svléknu svoje modré, uplé triko, a hodím ho na zem. No co? Nikol to uklidí. Kdo je Nikol? Nikol, je naše… no jak to říct, služka! Je tady od té doby, co jsem byl ještě v kolébce. Je to taková tlustá blbka, co by mě pořád jenom kárala za to, že někde po nocích lítám, a že si nedokážu udržet pořádek, který každý den tak pracně v mém pokoji udělá, a já si jenom na pět minut dojdu, převleču se, a pořádek zmizí. Já nejsem žádný stroj! Vstávám o půl sedmé, abych byl na osm ve škole. No, chtěl bych vidět ji, kdyby se měla každé ráno líčit, aby vypadala tak extrémně přitažlivě jako já! Natáhnu na sebe červený triko se třpytkami stejné barvy. Na tričku je fialovomodrý nápis „Ich bin Sterne“, a vedle toho nápisu je hvězda se zlatými třpytkami. Tak úžasné tričko. Pod stříbrnou disko koulí zářím, a jako vždy jsem král tanečního parketu. Otevřely se dveře.
„Ahoj, Billí, došla jsem ti zase dnes uklidit.“ Do dveří nacouval ten velkej zadek Nikol, a já tady stojím jen v boxerkách a tričku.
„Nikol! To tě nikdo, kurva, nenaučil klepat? A nejsem žádný malý fracek, abys mi říkala Billí! Jsem Bill a konec!“ Začal jsem na ni křičet, pěkně mě nasrala, babka jedna hnusná!
„Promiň, Bille, ale není nic, co bych na tobě už neviděla. Půjdu tvé mamince na nákup, chceš něco koupit, zlato?“ Haha, tak jsme se zasmáli! Pche…
„Tebe asi baví mě ztrapňovat, viď? Jo, chtěl bych, novou tužku na oči, dva černé a bílé laky na nehty. Dávej ale bacha, ať je jeden s tenkým a druhý s tlustým štětečkem, okay?“ Ha, hodil jsem na ni ten svůj vážný pohled.
„Jako vždy, pane…“ zasmála se a zvedla moje modré tričko, které jsem před chvílí hodil na zem.
Neříkal jsem, že to uklidí? Usměji se nad tím. Vytáhnu ze skříně černé roury. Jsou sem tam pěkně lesklé. Moje nejoblíbenější kalhoty! Nasoukám je na sebe, a okolo pasu si natáhnu černý pásek s červenými pyramidkami. Vypadám tak cool! Jdu k zrcadlu a prohlížím se.
„Fešák!“ mrknu na sebe do zrcadla. Nikol se jenom uchechtne. Nechápu, co je na tom tak vtipný. Je to pravda! Konečně beru svou černou tašku, a naházím do ní potřebné věci: mobil, klíče, kondomy, kapesníky, peněženku a kosmetickou taštičku. Nalíčený jsem, ale ještě si musím jít poopravit vlasy. Vezmu do ruky lak na vlasy a lakuju si na vlasech místa, které se mi zdají, že málo drží.
„Moment, ještě něco!“ řeknu si potichu pro sebe. Ze skříňky vytáhnu ještě jeden sprej s nápisem „SILBER-SPRAY“ Neboli stříbrný sprej. Není to žádný stříbrný hnus, ale jen třpytky. Na párty nosím vždy všechno třpytivé. Pod těmi všemi světly se pak lesknu jako hvězda (proč jako, když jsem, že?) a upoutám veškerou pozornost všech lidí! Letmo si nasprejuju vlasy třpytkami, a jak sprej tak lak házím do tašky. Vyběhnu ven z pokoje a letím do kuchyně. Beru si z linky kousek medovníku, co máma upekla, a už valím ven.
Zabouchnu za sebou dveře, zamykat nemusím, je tam Nikol. Běžím ze schodů před domem až k bráně, která se sama otevře. Otočím se na náš dům. Je takový, no, hodně velký, zelenobílý s obrovskou zahradou a za plotem se dvěma malými, štěkajícími smetáky. Otočím se a kousek cesty běžím, mám zpoždění, ale o to mi jde. Musím dojít později, abych byl středem pozornosti, ale už mám zpoždění moc dlouho.
„Kurva, dávej pozor, kreténe!“ zakřičím na nějakého idiota, co do mě vrazí.
„P-promiň, to jsem nechtěl…“ nějak se pokouší omluvit. Zvednu se a přede mnou stojí nějaký dredatý kluk.
„Hm, to nic… Ale příště si dávej bacha, to je moje nejlepší oblečení!“ Usměju se na něj. Sakra! Já nikdy nejsem tak milej! Měl jsem mu nakopat prdel! No, to by asi nešlo, nevím, jestli bych ji pod těma XXL hadrama našel.
„T-to je mi moc líto. Já jsem vážně nechtěl!“ kouká na mě provinile svýma čokoládovýma očima. Má opravdu krásné oči. Nevím, jak mě to napadlo, ale… On je krásný!
„To je v pořádku, už se neomlouvej! A kam máš namířeno?“ usměji se na něj. Nevím proč, ale ten kluk ve mně vyvolává něco… něco zvláštního!
„No, zrovna jdu na nějakou párty. Já jsem tam nechtěl, ale kámoši mě tam vytáhli… Co ty?“ Jůů , tak sladce se na mě usmál, že jsem mu to musel oplatit. Sakra! Nejraději bych si pěkně nafackoval!!
„No, já taky mířím na nějakou tu párty. A nechceš jít se mnou? Třeba máme stejnou cestu?!“ Kývne, a kráčíme dál. Po cestě se dobře bavíme, je celkem vtipný, milý ale podle mě moc uzavřený… To je škoda! Otevřu dveře jednoho klubu, kde se koná ten super večírek. Co? Vždyť tady je mrtvo! Je tady sotva deset lidí…
„Bille! Konečně!“ křiknou na mě kluci.
„To jsou moji kámoši, půjdeš za náma?“ Usměju se na něj. Jak se vlastně jmenuje?
„N-ne, nebudu vám tam překážet…“ Usměje se, otočí a kráčí si to k jednomu prázdnému stolu, kde se posadí. Ne, ne… Takhle se mi to teda nelíbí! Zrychlím krok a jdu si za ním sednout.
„Jak se jmenuješ?“
„Tom… A ty budeš Bill, jak jsem slyšel.“ Hmm… Pěkné jméno. Měl jsem kdysi bratra, dvojče, se stejným jménem. Ale je divný, že mě nezná. Mě zná přece každej, ne?
„Ty jsi mě doteď neznal?“
„No, vlastně ne… Jsem tady nový, přistěhoval jsem se z jedné vesnice. Loitsche.“ Něco mi to říká…
„A jak dál? Tom…?“
„Tom Kaulitz.“
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
Aaa Zaby sa hned aj spozanali? to by bolo celkom fajn. A Tež sa mi páči Bill v netypickej úlohe sukničkára a namyslenej barbíny. ( nič v zlom) a ta poznámka o to že ne je namylený ako ostatný modely mi prišla dosť smiešna . Rychlo ďalej
Hvězda Bill Kaulitz… :-DDDDDDDDDDD Já se normálně směju hned od první věty. A ne, vůůůbec není namyšlený. Nad významem slova "potřebný" (z Billova pohledu, samozřejmě) už jsem se kácela pod stůl. Jejda, konečně jedna povídka, kde Billovi roli věřím, jo, myslím si, že je větší sukničkář a frajer jak jeho brácha (ano, Jani, čekám, že nebudeš souhlasit 😀 ♥)
"Měl jsem kdysi bratra, dvojče…" a poslední věta… Bille, to je šok, co? Ale asi to nejdřív sekne s chudákem Tommym…
Já vím, že je blbé si komentovat svoji povídku, ale já na to musím upozornit, protože jak si to zase po sobě čtu… x) Já na to sice už upozorňovala nahoře, ale stejně to k tomu dodádm! 😀 Ta povídka je stará, tudíž je to takové makové a celkem urychlené, ale doufám, že i přes tyhle nedostatky, se to někomu byde líbit, a bude to i dál číst. :DDD
Toď ode mě vše… xD [bože já si fakt komentuju vlastní povídku :'D]
Náhodou ta povídka je výborná, konečně nám někdo Billa ukázal v pravém světle 😀
[2]: Ondi, to si piš, že s tebou souhlasím, ale jenom v téhle povídce xD
Ve skutečnosti takový Bill určitě není a myslím, že ani Tomi ne =)
Povídka vypadá docela dobře, i když přiznávám, že já Billa v téhle roli vidím nerada, to je jasné. Ale nakonec, proč ne, nemusí roli namyšleného mistra světa hrát vždycky Tom =)
A už se těším, jak ho Tomi bude napravovat xD
[1]: Namyšlená barbína xDDD
"A navíc nejsem namyšlený jako většina modelů!" tak to mě dostalo! XD
Jejku Bill je ,ale náfuka.