Feed me with your… 1.

autor: Mizuki & PeTiŠka

TOM

Nadešel čas. Nadešel čas na další osvobození mé mysli od tohohle světa. Potřebuji úlevu, vydechnout a odpočinout si v horké vaně plné něčí krve. Musím ukojit svou potřebu. Musím. Už je to více než dva týdny a já si vyhlížím další oběť. Mam chuť na něco… mužského.  

BILL

Pozdní hodina, rozloučím se s přáteli a vydám se do černé tmy domů. Jsem příjemně naladěn, už jen díky tomu, že mi nějaký ten alkohol koluje v krvi. Nejsem žádný alkoholik, ale občas pár skleniček neuškodí. S tichým broukáním zahnu do prázdné uličky, na jejímž konci bydlím. Je to maximálně čtvrt hodiny pěší chůze.  

TOM

Do nosu mě udeří jemný parfém kořeněné vůně míšený s něčím ovocným. Ach, žena… pod svitem lampy ale uvidím tvář mladého chlapce, lehce pod vlivem alkoholu, jak úzkou uličkou kráčí dál. Prochází kolem mě, podpatky hlasitě klapají, ozvěna se odráží od cihlových zdí přilehlých domů. Vystoupím zpoza stínu a jsem na cestě za ním, naoko píšu textovku.  

BILL

Zabalím se více do bundy a kráčím rovně dál. Můj pohled lpí na zemi. Jakmile projdu kolem lampy, zahlídnu stín. Lehce pootočím hlavu a uvidím osobu, kráčející za mnou a něco píšící na mobilu. Trochu se vyděsím, přeci jen, nemám, čím bych se případně bránil. Přidám tedy do kroku.  

TOM

Jdu dál, pomalu; chci jen zjistit, kde ten krásný chlapec bydlí. Napůl zaklopím véčko a dělám si fotky.  

BILL

Po mém klusání se konečně ocitnu před naším domem. Bleskově nahmatám klíče z kapsy a odemknu. Ohlídnu se ještě za sebe, ale nikoho už nevidím. Oddychnu si a zamknu za sebou branku. Odeberu se tedy dovnitř.  

TOM

Na posledních fotografiích, pečlivě skryt za širokým sloupem, jsem zachytil i jeho tvář. Překrásné rty. Tvářičky pěkně zrůžovělé, prokrvené. Oh… už se nemůžu dočkat! Podívám se ještě jednou na vývěsní štít s názvem a číslem ulice na vchodu a odeberu se domů.  

BILL

Doma se jen rychle osprchuju, vysvléknu se a lehnu do postele. Nějak nepřemýšlím nad tou osobou, která měla zřejmě jen cestu stejnou jako já. Usnu během několika minut…  

TOM

Hodím kartu do čtečky a prohlížím si fotografie. Je opravdu pěkný. Sbíhají se mi sliny nad myšlenkou, že mu svážu ruce za zády a pod krk přistavím kbelík na krev. Oh…  

BILL

Ráno se připravuju do školy. Včera zábava, dnes povinnosti. Naštěstí už chodím do posledního ročníku vysoké školy, tak to nějak musím přežít. Jemně se namaluju, dneska to nechci přehánět. Vlasy nechám dole, popadnu tašku přes rameno a vydám se časně ráno na autobusovou zastávku.  

TOM

Na dlouhých šňůrách v bytě mám vyvěšené vytištěné fotografie toho mladého chlapce. Díky Facebooku nebylo zas tak těžké zjistit jeho telefonní číslo, školu, oblíbený bar, a dokonce i bývalého přítele. Někteří lidé jsou opravdu, ale opravdu neopatrní! Z bezpečně skrytého místa pozoruji vchod univerzity, z nějž občas někdo vyjde, nebo naopak někdo přijde dovnitř.  

BILL

Konečně dojdu před školu, kde už na mě čeká Mia, moje spolužačka. Usměju se, pozdravím ji kývnutím hlavy a společně se odebereme do budovy školy. Ohlídnu se kolem. Zdálo se mi, jako bych cítil v zádech něčí pohled. Zavrtím hlavou a zajdu dovnitř.  

TOM

Prohlížím si nové fotografie, vypadá opravdu dobře. Však neboj, maličký, nejdéle týden a setkáme se.  

BILL

Dvouhodinová přednáška o jakýchsi dějinách mě opravdu uspává. Opřu si hlavu o ruku a koukám s nezájmem ven z okna.  

TOM

Mezitím se vracím domů, mám čas až do večera, kdy mladý pán půjde s kamarády ven do klubu. Prohlížím si skobu zabitou ve stropě. Už vidím, jak nahý stojí nahnutý nad kbelíkem, z krku mu stříká krev a ruce má svázané a přivázané ke skobě.  

BILL

Den uteče kupodivu rychle. Už stojím v koupelně před zrcadlem a soustředěně zkrášluji obličej. Na večer zvolím odvážnější vzhled. Vlasy zlakuju do rozcuchu a spokojeně se na sebe usměji do zrcadla. Houknu na matku, kam jdu a v kolik se cca vrátím. Popadnu kabelku a už rychlým krokem mířím do onoho klubu.  

TOM

Posedávám v Marlonu, klub, do nějž máš přijít. Myslím, že už jsou tu i jeho přátelé, rozhodně jsou to oni, tu slečnu od školy poznávám. Mám opravdu skvělou paměť na tváře. Sedím u baru a popíjím pivko.  

BILL

Dorazím tedy po dvaceti minutách a ihned zamířím na naše obvyklé místo v rohu. Nadšeně se se všemi přivítám, odložím si věci a jdu si k baru objednat něco sladšího.  

TOM

Požádám barmana, aby mu poslal jednu Krvavou Marry hned, co přijde k baru, a skutečně. Jen co se nahne k číšníkovi, podává mu rudý drink v štíhlé skleničce ozdobený dvěma třešněmi. Má ale zakázáno říci, kdo jej posílá.  

BILL

Překvapeně se kouknu na drink, který mi přistál v ruce, a rozhlídnu se kolem. Nikdo mi nevěnuje pozornost. Těžko určím, od koho by to mohlo být. „Ehm, objednal jsem si vodku s džusem,“ upozorním barmana, který mě ale vzápětí ujistí o tom, že tohle mi bylo adresováno od kohosi.  

TOM

Malou škvírou mezi prsty natáčím jeho překvapený výraz, a jak poté bere drink do ruky a upíjí. Červená tekutina na jeho rtech… drobná kapka, která mu sklouzne po bradě a rozprskne se na chladném mramoru baru…  

BILL

Upíjím tu rudou břečku. Musím ale uznat, že mi to chutná. Přivřu oči a olíznu rty. Podívám se na prázdnou skleničku, na barmana a znova se rozhlídnu kolem sebe. Nic. Nechám tedy sklenku na baru a nejistě se odeberu zpět za ostatníma.  

TOM

Zaplatím pivo a odcházím. Vypadal tak luxusně… tak chtivě, byl lačný! Přímo se olizoval… Tenhle koloušek bude můj, a jsem opravdu nedočkavý, až se znovu setkáme.