autor: Majestrix
Vařila myšička kašičku
„Ahoj, pane Bille.“
„Ahoj, Rhiannon, je tvoje maminka doma?“ zeptal se Bill, zatímco se snažil obout si kozačku. V pozadí slyšel štěkání, a najednou se mu začalo stýskat po domově. „Jak se má Puppy?“
„Pane Bille, rád se mnou spí v posteli. Někdy se spletu a kopnu ho, ale on mě vzbudí a pak vedle mě spinká.“
„To zní rozkošně. Máš doma maminku?“
„Ano, mám. Přebaluje Joelovu smradlavou plínku. Opravdu moc smrdí, když jí, a nechce, aby po něm někdo uklízel. Utíká k mamince a tatínkovi a pak po něm smrdí celý dům.“
Bill si to představil a zavrtěl hlavou. „Můžeš jí říct, že jsem volal? Jen jsem jí chtěl pozdravit.“
„Ano, pane Bille. Pane Bille?“
„Ano Rhiannon?“ Bill se nad tím oslovením musel zasmát.
„Vím, že maminka říkala, že si Puppyho nemůžeme nechat, až se vrátíte domů, tak jsem vám jen chtěla říct, že můžete zůstat pryč, jak dlouho chcete, ano? Já se o Puppyho starám, a když ho má tatínek na vodítku, když s ním jdeme na procházku, tak už mě neshazuje, a když někdo drží tašku, tak už nevysypávám jeho jídlo. Ne tolik jako předtím. Je těžký sesbírat všechny ty malý kousky jídla, víte, že nevím, jestli to štěňátkům chutná, protože když jsem nějaké snědla, tak to nechutnalo dobře, tak jsem to zkusila znovu, protože taťka říká, že jídlo musíš ochutnat víckrát než jednou, abys mohl říkat, že ti nechutná, a stejně mi nechutnalo. Ale Joelovi chutná, ale maminka mi říkala, že jestli mu to dám ještě jednou sníst, tak budu mít průšvih.“
Bill vypnul zvuk u telefonu a hlasitě se zasmál. Rychle se uklidnil a odkašlal si. „Páni, Rhiannon, to zní jako velké dobrodružství. Řekni mamince, že jsem volal, a že jí zítra zavolám.“
„Nashledanou, pane Bille!“
„Ahoj, Rhiannon.“ Zavrtěl Bill hlavou a položil to.
„Molly byla nedostupná?“ zeptala se Melinda, zatímco nandávala Zoe boty. Zoe se natáhla pro Melindiny vlasy, zabručela.
„Jo. Nejsem překvapený; s Joelem a Rhiannon, jsem překvapený, že má vůbec čas dojít si na záchod, ještě aby mohla telefonovat.“ Otočil se a jemně si Zoe přitulil. „Jak se má můj Koláček Zoe po ránu?“
Zoe vypískla a zatahala za jeden z Billových těžkých řetízků.
„Je oblečená. Že ano, Zoe?“ usmála se Melinda a trochu s ní zahopsala. „Melinda půjde nakrmit Koláček Zoe, Melinda půjde nakrmit Koláček Zoe,“ zpívala si hlasitě.
Zoe zavýskala a kopala nožkami. „Minda!“ vypískla a narvala si pěst do pusy, zatímco slintala.
Oba, Bill i Melinda se zasekli. „Ona řekla…“
Melinda si odkašlala a znovu se Zoe zadrncala. „Melinda půjde nakrmit Koláček Zoe-„
„Minda!“ zahlásala Zoe znovu.
***
„To neudělala,“ vydechl Tom a utřel Zoe pusu už asi po tisící. Dal jí další kousek jablíčka a ta spokojeně papala, žvatlala, zatímco měla jídlo v puse. „Opravdu?“ řekl nepřítomně, jak pokračovala v brebtání.
„Začíná se učit další slova, Tomi; to znamená, že musíme být opatrní, co u ní říkáme.“ Podíval se Bill ustaraně na své dvojče. Všechny věci, které si mezi sebou povídali, mohly být vyzrazeny človíčkem, který nevěděl, oč jde.
Oba se podívali na Zoe, která na ně s očekáváním koukala, jako by věděla, o čem se baví.
„Vah,“ rozhodla se říct, čímž vyprskla kousek jablka na Tomovo triko.
„Tvoje dcera nedokáže udržet jídlo v puse.“
„Mamka říkala, že tys byl úplně stejný, díky pěkně.“ Šťouchl Bill Toma do ramene a povzdychl si. „Včera večer jsem s mamkou mluvil.“
„Ugh, kazíš mi chuť k jídlu, proč ne.“ Tom neplánoval jíst nic z toho, než co mu Zoe strkala do pusy, ale zmínka o jejich matce mu dočista zkazila náladu.
„Blíží se narozeniny, a mamka a Mara chtějí přijet.“
„Neřekl jsem, že nemůžou.“
Bill si promnul ruku a snažil se nesmutnit, ale když jedno dvojče bylo ve špatné náladě, netrvalo dlouho a druhé tomu propadlo také. Podíval se na Zoe, která vypadala, že také špulí rty, koukala se na Toma, protože si s ní už nehrál.
„Nemůžeme nechat zmínku o mamce zkazit nám celý den. Můžeme snad, Koláčku Zoe?“ zvedl ji Bill a utřel jí pusinku.
Zoe vypadala, že souhlasí, ať už Bill řekl cokoliv, a doširoka se usmála jablečným úsměvem. „Co s tebou?“ nakrčil nos, když vidět rozmačkané jídlo uvnitř jejích úst.
Zoe vyprskla a postříkala Billův obličej rozkousanými jablky.
***
„Bylo by skvělé, kdybychom to natáčeli.“
Tom si promnul mezi rty svůj piercing. Nemuseli by to stejně točit sami, a bylo by to něco, o co by se mohli podělit s fanoušky, obzvlášť když jsou s nimi tak trpěliví. „To zní dobře, tak dlouho, dokud kameraman bude vědět, že to jsou narozeniny Zoe. Ne hodně řečí o Tokio Hotel, jen Zoe, jak jí dort, což by mělo být zábavné až až, ne?“ zažertoval Tom a dal ruku do kapsy, aby vytáhl…
Cože to chtěl vytáhnout?
Uvědomil si, že je to zvyk; chtěl si vyndat cigarety. Jak dlouho to už je od doby, co jednu měl, a ani teď neměl moc potřebu si jednu dát, tak o co mu sakra šlo? Tom se zasmál, aby zakryl svou nepohodlnost a předstíral, že dál hledá. „Hledám telefon,“ zamumlal k Davidovi.
Ten se na něj podíval od své blackberry a nepřítomně přikývl. „Společnost je nadšená a já si jsem jistý, že fanoušci budou také. Myslíš, že bych si o tom měl promluvit s Billem, nebo to uděláš ty?“
„Bill s tím bude souhlasit. Co by to bylo, kdybychom neměli fanoušky, kteří by si nedělali o Zoe starosti. Mimo to, je to herečka, miluje kameru.“
„To má po svém otci, tím jsem si jistý,“ řek David a vyšel z výtahu hned, jak se otevřel.
Tomovi bušilo srdce jako právě vzlétající rakety. Samozřejmě, že slovo otec znamenalo Bill, ale ta fráze byla až moc blízko.
Mimo to, myslel si, že on není zrovna teatrální člověk. Jen rád dával publiku to, co chtělo, což samozřejmě bylo víc Tomových hlášek, tím si byl jistý.
Dveře se otevřely na jejich podlaží, bylo vylidněné, takže bodyguard mohl v klidu vystoupit. S krátkým kývnutím Tom došel až k Billovu pokoji. Vešel dovnitř v naprosté tichosti. Tom šel dál, mračil se, dokud neuviděl Billa a Zoe, jak spí na velké posteli a tulí se k sobě.
Podíval se na hodinky, za chvíli bude čas oběda, a až se probudí, tak budou mít oba hlad. Tom zvedl menu pokojové služby z nočního stolku a šel do koupelny objednat rozmačkané ovoce pro Zoe a nějaké další věci. Po tom, co byl hotový a jeho dvojče a dítě stále spali, zul si boty a vlezl si na druhou stranu vedle Zoe, kde Bill dal polštáře, aby se nemohla odvalit pryč.
Oba, Bill i Zoe, se přikouleli směrem k teplu, usmál se, když se Bill dotkl prsty jejich hlav a sám také usnul.
***
„To bylo dobrý, kluci,“ řekl David, nadšený, že kluci zvládli skvělé vystoupení před publikem.
Bill se zazubil do kamery a zamával, a když jim byly podány fixy, nestihl ani zamrkat, ale i tak se s lidmi objímal a podepisoval se a pózoval pro fotky, zatímco mu byly podávány věci na podepsání. Po nějaké době tužka vyschla a oni byli konečně schopni zalézt do dodávky, kde si všichni oddychli.
„Oh můj Bože, vyšli jsme ze cviku. Mám dojem, že bych měl začít chodit cvičit nebo něco,“ postěžoval si Georg a promnul si krk. „Jestli mě ještě jedna fanynka zatahá za vlasy, tak přísahám, že někomu dám do držky.“
„Jo, a to je to poslední, co potřebujeme, aby náš basák byl zatčen za ublížení na zdraví.“ Protočil Tom oči a zamával davu okýnkem. Jelikož všichni fotili, byl si jistý, že ho ještě vidí.
Bill se jen v tichosti podíval na mobil. Melinda mu ani jednou nevolala, tak předpokládal, že je Zoe v pořádku.
„Je v pohodě,“ řekl Tom tiše. Bill se na něj podíval a snažil se relaxovat. Když ráno odjeli, tak Zoe ještě spala, a i když chtěl být sobecký a probudit ji, možná ji vzít dneska s nimi, Melinda ho přesvědčila, aby toho nechal.
S masou šílených fanynek to zřejmě bylo dobré rozhodnutí. Ale stále mu chyběla, všiml si, že ji dokáže cítit ze svého oblečení, i když ji u sebe celý den neměl.
Divné.
Tom se po něm natáhl a stiskl mu ruku, pak na Gustava nakrčil obočí. Bubeník se otočil, malinko se usmál, ale nic neřekl, a tak dojeli na hotel bez jediného dalšího slova.
***
Melinda otevřela dveře a smála se, když Zoe najednou začala výskat. „Tatínek je doma,“ řekla nadšeně, pomalu jí natřásala. „Chyběl ti?“ zeptala se jí.
„Chyběl jsem ti?“ našpulil Bill komicky rty a natáhl ruce pro svou dceru. Zoe znovu vypískla a šťastně se mu vrhla do náruče, zatahala za tu spoustu řetízků, které si nesundal ve spěchu, aby mohl vidět svůj malý Koláček. „Chyběl tatínek někomu?“ švitořil.
Zoe na něj koukala velkýma očima a kýchla si, pak se snažila dát si ještě víc stříbra do pusy.
„Tak pojď, taťka má hlad.“ Podíval se Bill na Melindu. „Ona už jedla?“
„Měla banánek. Nejspíš by ale ještě mohla jíst. Udrží jí to od toho, aby ponocovala. Už spala, ale brzo se probudila, a tak by měla jít brzo spát. Dneska v noci bude s tebou nebo u mě?“
Bill se podíval na Zoe uslintaný úsměv a zasmál se.
„Nemyslím si, že máme na ráno nějaké plány, takže si ji vezmu. Na zbytek večera si vezmi volno, ano?“
Melinda vypadala potěšeně.
„Super. Chtěla jsem jít nakupovat,“ řekla a nakrčila obočí.
Bill si povzdychl a políbil Zoe na tvář.
„Jak si přeju, abych mohl jít taky nakupovat, ale máme přísnou ochranku a museli by tak uzavřít celý obchod nebo dva jen pro nás. Moc problémů, že ano, Zoe?“
Zoe udělala pár bublinek a zanaříkala, protože dospělí nebyli dostatečně zábavní.
„Dobře, dobře. Lehká večeře a pak postel pro nás oba, možná. Po filmu. Můžeme se znovu podívat na Americkou kletbu,“ zamumlal.
Zoe nadšeně zaskákala, jako by přesně věděla, o čem Bill mluví.
„Oh bože, snaž se najít něco, co nemá tolik krve a násilí. Je teprve miminko,“ pokárala ho Melinda, vzala Zoeninu dětskou tašku od Gucciho a dala ji Billovi na rameno.
„Dobrou noc, Bille. Dobrou noc, Zoe!“
Zoe si položila hlavu na Billův hrudník a usmála se na ni, její malá baculatá ručička stále svírala Billovy řetízky. Bill zavrtěl hlavou a opustil Melindin hotelový pokoj, který byl jen kousek od jeho vlastního. Prošel okolo Gustavových otevřených dveří, kývnul na blonďáka, který mu to oplatil a dveře zavřel.
Na patře bylo ticho; měli tu pronajaté všechny pokoje pro sebe, takže mohl klidně na chodbě tančit se Zoe a smát se, jak ona výskala. Nikdo ho tu nefotil, nebo se ho nesnažil donutit něco podepsat, byl to jen on a jeho dcera.
Prošel okolo osvíceného pokoje a nakoukl dovnitř. „Tomi?“
„Tady. Jdu se sprchovat a pak za tebou přijdu. Koláčku Zoe,“ vysvětlil Tom, a pak se ukázal zpoza rohu koupelny. Už byl bez trika a Bill cítil, jak se červená. On a Tom pro sebe neměli čas už nějakou dobu, a ta přitažlivost mu připadala až nesnesitelně velká. Tom zachytil Billův nepřehlédnutelně vášní nabitý pohled a povzdychl si. „Budeme ji mít celou noc, že ano?“
„Jo,“ zachvěl se. Zoe se na něj podívala a zakřenila se. „Nemůžu ji Melindě zas jen tak vrátit. Moc času jsem s ní nebyl a ani ty ne, a to se nezmiňuju o tom, že jsem Melindě dal na zbytek večera volno. Proč tvůj tatínek musí být tak sexy?“ zeptal se zasmušile Bill Zoe.
Zoe zamrkala.
„Neposkvrňuj naše dítě svými rozpustilými řečmi,“ zasmál se tiše Tom, zakryl Zoe uši.
Bill se zasmál a hluboce Toma políbil, pak se odvážil odtáhnout se.
„Nemůžeme tohle dělat před Zoe.“ Zaváhal. „A taky bych ti před ní měl přestat říkat tatínek…“
Nastala chvilka ticha, Tom zbledl.
„Půjdu spát brzo po večeři, že jo?“ řekl nakonec, bez potvrzení.
„Tome, nebuď takový,“ přemlouval ho Bill. „Víš-„
„Jdu se osprchovat,“ přerušil ho, jako by chtěl zastavit hádku, o které oba věděli, že se blíží. „A alespoň si ho vyhonit, abych se s vámi mohl navečeřet, aniž bych ti obskakoval nohu.“ Políbil ho Tom znovu a pustil kalhoty na zem ještě před tím, než došel do koupelny.
Bill tam stál, pusu dokořán. „Ty…“ zavrčel a zakryl Zoe oči. Nevadilo to, protože ta byla dostatečně zaměstnaná tím, že mu slintala na rameno, ale už jen princip se počítal. „Tak pojď, Koláčku Zoe,“ zamumlal.
Zoe vypískla a zažvatlala. „Tata,“ řekla vážně, když Bill zavřel Tomovy dveře od pokoje.
„Doufám, že myslíš mě,“ řekl Bill a pokýval na ni. Zoe pokračovala v jednostranné konverzaci, zatímco on vytáhl z kapsy klíč a vešel s ní do pokoje. „Trochu to tu ohřejeme, co ty na to?“ zeptal se jí, když rozsvítil a zahnul za roh.
Na posteli byl velký koš ozdobený třpytkami a velkou stříbrnou mašlí. Jeho jméno bylo napsáno velkými písmeny na cedulce, která byla připevněná navrchu. „Páni,“ řekl nahlas. „Co to je, Zoe?“ zeptal se, jako by s tím snad měla mít něco společného.
Muselo to být do jeho pokoje přineseno ochrankou, a tak za sebou zavřel dveře a uvolnil se. „Položím tě,“ varoval ji Bill, a položil Zoe do ohrádky, která byla u zdi. Nahlas si postěžovala, ale uklidnila se hned, jak si všimla, že tam má svého oblíbeného čmeláčka.
Bill sundal cedulku a mašli dolů. Mašle povolila a rozdělala se, najednou měl v ruce spoustu stříbrné látky. „Myslím, že to budu nosit jako šálu,“ řekl Zoe a otočil se, aby si v tom zapózoval před zrcadlem. Vypadalo to dobře, a tak si to nechal, rozdělal krytí koše. Uvnitř byla bonboniéra, a něco, co vypadalo jako tři sety roztomilého dětského oblečení, byl k tomu přiložený i dopis. „Ooh, sladkosti,“ zamumlal a vyndal bonboniéru a dopis.
Otevřel to a nadechl se té bohaté vůně, cítil, jak mu kručí v břiše. Bill se podíval na Zoe, která mu pohled zvědavě oplatila. „Opravdu bychom si měli objednat večeři, jelikož jsem od rána nejedl. To by možná šlo.“ Podíval se dolů na krásně ozdobené čokoládky a zamlaskal. „Ale jen jeden. Troška je v pořádku, že ano?“
Zoe vypadala, jako by přikývla, a tak si Bill dal do pusy hned dva čokoládové bonbóny, protože byly opravdu malé. Okamžitě se mu v puse roztály a on málem padl na postel blažeností, kterou cítil z jeho oblíbeného čokoládového zázraku. „Oh bože, ať už jsou odkudkoliv, tak se tam musíme přestěhovat, a po zbytek života nebudu jíst už nic jiného; sním v čokoládě přesně tolik, kolik vážím.“ Zhluboka se nadechl a snědl další dva, pak se přinutil krabici zavřít.
Zoe vypadala, že souhlasí.
„Podíváme se, co hezkého nám ten člověk napsal, měli bychom, poslal ti spoustu oblečení. A krásného! Spousta černé,“ poznamenal a otevřel dopis.
Ty a Zoe jste ta nejkrásnější rodina, kterou by kdo kdy mohl chtít mít. Těším se, že se někdy brzo potkáme!
Lisabeth
„Aww, to je krásné. Myslí si, že jsi roztomilá.“ Ukázal Bill Zoe dopis a přešel k ohrádce, aby ji zvedl. „Teď mi budeš muset pomoct vybrat něco k jídlu, nebo tatínek sní všechny moje čokolády, a já nemám v plánu se s ním o ně dělit.“
Zoe ho pohladila po tváři a usmála se s rukou plnou stříbrné látky.
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Nezapomeňte na komentář, díky J. :o)
Já se tak těšila na nějakou tu akci! .. a ono houby TT___TT Věřte mi, že jsem ještě nadrženější než oni dva dohromady, aby konečně mohli.. spolu… to no 😀
Zoa mi príde štrasne zkatá, ale nkidy sa nevie ubránť úsmevu keď sav poviedke objaví Rhiannon. A ako sa blýži oslava a návšteva Billovej a andyho mami mám tušenie že to bude malá katastrofa.
Moc hezký 🙂
super
Rhiannon je živelná pohroma, chudák Joel, ta mu dává xDDD
A náš milovaný Koláček Zoe je čím dál roztomilejší, miluju, když říká tata =)♥
Ale je mi hrozně líto Toma, čím je Zoe starší, tím více se mu vzdaluje otcovská role a on to ví…ještě chvíli a bude pro ni jenom strejda, je to deprimující, myslím, že se s tím bude jenom těžce vyrovnávat…
A Mara se Simone? To bude katastrofa…
Moc hezký díl ♥
A opět díky za překlad, co by jsme bez našich úžasných překladatelek dělali =)♥
Jsem z toho dílu nadšená a zároveň nějaká přešlá. Je mi hrozně líto Toma, že prostě Zoe "nemůže být jeho", nebo tak něco… 🙁 ale ten prcek je kouzelnej ♥
Těším se na další díl ^^
Rhiannon je úžasný dítě, takový to krásně upřímný, bezprostřední… jen si tam zůstaň dlouho, ať můžu mít Puppyho 😀
Zoe a její "jablečný úsměv" 😀 Je to úžasnej prcek. Ale Bill je docela odvážnej, že se klidně pustí do bonbónů, aniž by věděl, od koho jsou… ani ho nenapadlo, že by mohly být třeba otrávený? Jak by to taková ochranka zjistila? Asi jsem paranoidní za něj, ale to bylo první, co mě napadlo, když tu krabici otevřel. 🙂
Skvělej díl, ostatně jako všechny, těším se na další. 🙂 J. :o)