Feed me with your… 2.

autor: Mizuki & PeTiŠka

O TÝDEN POZDĚJI 

BILL

Opět sedím v baru. Zatím však sám, protože jsem tu brzo, všichni dorazí až tak do hodiny. Upíjím studenou colu a vnímám pohled toho mladíka, co sedí kus ode mne. K mému nepříjemnému pocitu mám dojem, že už mě sleduje hodnou chvíli.  

TOM

Mrknu na číšnici, dnes je zde někdo jiný. Vidím, že sedí sám, pozoruje mě. Usměju se na ni a nechám mu poslat Mojito na můj účet. Když nechápavě pohlédne na mě, usměji se a pohrávám si s klíči.  

BILL

Kouknu na drink a zpátky na toho kluka. Pousměju se matně a uchopím drink do ruky. Takže další drink, který mi prostě jen tak přišel. Tentokrát ale vím, od koho je. Byl i ten minulý drink od něho? Nevzpomínám si, že bych ho tu tenkrát viděl. Přiložím sklenku k ústům a trošku upiju.  

TOM

Číšnice mi vyřídí, že děkuje a já jí podám malý lísteček se vzkazem, jestli si mohu přisednout.  

BILL

Přečtu si lísteček. Pousměju se a odepíšu mu, že smí. Pošlu zpátky po barmance.  

TOM

Zvednu se od stolu a přes uličku přicházím k jeho stolu. Přisedám si na židli naproti a znovu mou tvář ozdobí úsměv. Nabídnu mu ruku.

„Tom. A ty…? Všiml jsem si, že sedíš tak sám…“ 

BILL

Prohlídnu si ho, než mu stisknu ruku.

„Bill. Ah, všichni mají dorazit později, měl jsem čas, tak jsem sem šel dřív. Ale jinak tu bývám s přáteli, nejsem samotář,“ oplatím mu úsměv. „“Díky za drink…“ 

TOM

„Není zač. Oh, pokud ti přijdou přátelé, nechci být navíc a nebudu obtěžovat,“ upiju z piva, pěna mi vytvoří lehké vousy, které obratně slíznu.  

BILL

„To je v pořádku, přijdou až tak za půl hodiny, tak tu klidně můžeš být, pokud chceš…“ prohlížím si jeho tvář. „Byl jsi to ty, kdo mi asi před týdnem poslal ten rudý drink?“ 

TOM

„Krvavou Marry? Ano, myslel jsem, že ti bude chutnat. Trošku jsem se na tebe díval…“ 

BILL

Zčervenám a usměju se. „Chutnalo mi to, jenj si mohl říct, že je to od tebe, byl jsme zmatený.“ 

TOM

„Já byl také zmatený, a taky jsem se pekelně styděl tě oslovit, a tak jsem radši anonymně poslal drink. Jsem rád, že ti chutnal…“ 

BILL

„Ok, takže… jak dlouho už mě pozoruješ?“ opřu si hlavu o ruku, pozvednu zvědavě obočí a popíjím mojito.  

TOM

„Vlastně asi tak týden… jo, v den, kdy jsem ti poslal drink, jsem tě uviděl poprvé…“ rozhodím lehce rukama v omluvném gestu a také se naoko začervenám.  

BILL

Zachichotám se. „Myslím, že je to… roztomilý…“ 

TOM

Těším se, až z něj bude roztomile stříkat krev…

„Opravdu si to myslíš? Víš… já jsem na tohle fakt pako, když chci někoho oslovit. Většinou řeknu kravinu a ztrapním se…“ 

BILL

„Víš, říkám si, pořád lepší ztrapnit se, než neoslovit vůbec,“ mrknu na něj. Zdá se být sympatický. „A ty tu jsi sám proč? Proč tu nejsi třeba s přáteli, s přítelkyní?“…  

TOM

„Nemám přítelkyni. Nikdy jsem neměl přítelkyni… v jistém slova smyslu. Doma jsem čerstvě maloval, a tak jsem si šel trošku povyrazit, napít se… poznat nové lidi… A na koho tu nenarazím, na toho kluka, který se mi před týdnem tak… zalíbil.“ 

BILL

„Oh,“ no, tak pokud jsem před chvílí červenal, tak teď jsem rudý jak rajče. „Tak se tu třeba budeme scházet častěji, bylo by to fajn, tvoje společnost mi není vůbec nepříjemná,“ usměju se.  

TOM

„To myslíš vážně? Líbíš se mi čím dál víc, zvlášť když máš tyhle… ďolíčky,“ ukážu sám na své vlastní tváři na líčko, a pak na tvé tvářičky. K nakousnutí…  

BILL

„Tome, ještě chvíli pokračuj a já budu horší jak semafor!“ zasměju se, dopiju drink a odložím sklenku na okraj stolu, aby si jí všimla číšnice. Přispěchá okamžitě…  

TOM

„Prosím ještě dvakrát Krvavou Marry,“ usměju se na číšnici, a ta mám za minutku šoupne drinky na stůl. „Nemůžu za to, jsi… roztomilý a líbí se mi, jak se takhle culíš.“ 

BILL

S poděkováním si přitáhnu ten známý červený nápoj a lehce upiju.

„Nikdy jsem neviděl tak tmavé pití. Vypadá to, jako bych pil krev,“ zavrtím pobaveně hlavou a upiju o něco více. Povzdychnu si slastně.  

TOM

„Myslíš, že je pití krve špatné? Je to nejvzácnější tekutina, i blecha ji má ráda, a co teprve takové klíště. Krev není špatná…“ usměju se a mám co dělat, abych nezavzdychal při jeho požitkářském výrazu.  

BILL

„Krev je možná tak nápojem pro nějaký upíry v pohádkách. Myslím, že krev není dobrá, vážně ne…“ protočím pobaveně očima.  

TOM

„Ale červená barva je přece cool, nebo ne? Myslím tedy, že tobě by slušela… třeba takové… nezlob se, červené šaty… luxus!“ 

BILL

„Nemám rád krev! Ani nic při té představě…“ 

TOM

„Nemyslel jsem krev, ale červené oblečení jako tak. Mně krev nevadí… Jsem lékař a občas té krve vidím opravdu hodně. Jsem mikrochirurg…“ 

BILL

„Oh, tak to tě obdivuju. Mně samotnému se z krve dělá těžko,“ pousměju se. Líbí se mu jinak červené oblečení? Myslím, že vím, co si zítra na sebe vezmu do baru. „Budeš tu i zítra?“ kouknu ke dveřím, kde už vchází akorát moje parta.  

TOM

„Budu. V kolik…? „zaculím se a zvedám se ze židle. „Třeba v osm…? Rád jsem tě poznal, Bille.“ 

BILL

„Ok, v osm, budu se těšit,“ taky se zvednu, potřesu mu ještě jednou rukou a s úsměvem se vydám k ostatním.