Feed me with your… 3.

autor: Mizuki & PeTiŠka

TOM

Cestou domů přemýšlím o zítřejším dnu. Chci si jej získat, nechci jej unášet. Vypadá to, že Bill umí určitě hlasitě křičet, když na to přijde, a já doopravdy nechci probudit sousedy, až jej budu kuchat.  

BILL

Sedím v baru dost dlouhou dobu. Ale není chvíle, abych nemyslel na Toma. Je to milý 
kluk, pěkný a očividně i chytrý. Nikdy jsem o sobě netvrdil, že jsem gay. Ne přímo, líbí 
se mi i dívky, ale kluci mají přeci jen víc mé náklonnosti. A musím uznat, že ten kluk, s 
těmi černými rasty, pěkným úsměvem a milou povahou mi nasadil brouka do hlavy.  
Musím se usmívat.  

TOM

Vím, že budu muset jistě ještě nějakou delší dobu počkat, než jej konečně dostanu, a tak ukojím svou touhu na nějaké mladé slečně vracející se nejspíš domů. Nadšeně se směju, když sebou naposledy škubne její nahé tělo a na mou tvář dopadne poslední chlístanec krve. „Oh… jo.“ 

BILL

Pozdější hodinu se konečně rozloučím se všemi a zamířím příjemně naladěn domů. Založím ruce do kapes a s úsměvem kráčím známou cestou, myšlenkami už někde u zítřejšího večera.  

TOM

Z vedlejšího bytu se ozývá hlasité dunění hudby a sousedi nade mnou šukaj. Já si však užívám jinou rozkoš! Požitkářsky si rozpatlávám teplou krev mladé ženy po hrudi a občas si ocucávám rudé prsty.  

BILL

Jakmile dorazím domu, vrhnu se k mému většímu šatníku. Vyberu to nejlepší oblečení do červena, co mám, a odložím na židli. Zítra je naštěstí sobota, takže si trochu přispím a budu mít čas se pořádně upravit. Teď už ale zalezu do postele a upadám do snění.  

TOM

Slastně vydechuji, když zavírám víčka, abych se už uložil ke spánku. Ne, ještě nesmím. Kolem půl třetí ráno, po celkovém úklidu, odvážím pečlivě zabalené tělo dívky do igelitu kamsi za Berlín do lesa, kde je hluboká jáma zatopená vodou. Kdysi to byl důl, ale už dlouho se v něm nic netěží. Svléknu z dívky igelit a k nohám ji přivážu za řetězy betonový kus panelu. A šup s ní do vody.  

BILL

Půl osmé a já samozřejmě nestíhám. Veškerý make-up mám za sebou, vlasy taky zplihlé, upravené dolů. Už jen do oblečení se nasoukat a můžu vyrazit. Oblíknu tmavší džíny, černé tričko, na to kratší červenou koženou bundu, rudě červené kozačky a hotovo. Popadnu tašku, oznámím matce, že odcházím a letím před klub, kde se mám s Tomem setkat.  

TOM

No vida, již běží, div si nohy nezláme. Ta červená mu opravdu sekne, byť by jí doopravdy mohlo být více. Třímám v ruce rudou růži jen s pár lístky a několika trny. Připadá mi tak nejkrásnější, mnohem víc vynikne, než kdyby byla ozdobená pičovinkami a dalšími věcmi.

„Ahoj, Bille… moc ti to sluší.“ 

BILL

Doběhnu k němu, zapřu se rukama o nohy a snažím se vydýchat.

„Ahoj, Tome,“ usměju se, naposledy se zhluboka nadechnu a narovnám se. „Bál jsem se, že tu budu pozdě.“ 

TOM

„Jdeš akorát včas, právě jsem přišel. Mmm… tahle je pro tebe,“ podám mu růžičku a musím se v duchu šíleně smát tomu, jak nádherně rudne rozpaky. Já říkal, že mu červená sluší! 

BILL

„Oh, je krásná!“ přičichnu, ale moc vůně tedy nenasaju. Kouknu na něj a usměju se. „Dneska tě zvu já, dobře?“ 

TOM

„Dobře. Podřídím se ti…“ aspoň na chvíli. Pozoruji jeho prsty na nichž se zří dvě kapičky krve, jak jej trn štípl do bříška prstu. „Krvácíš…“ 

BILL

„Co? Ach, jo… to nic není, jen malé škrábnutí, jsme nešikovný…“ strčím prst do pusy a olíznu krev.  

TOM

„Tobě chutná vlastní krev?“ zasměju se a zavrtím pobaveně hlavou. No, tohle ještě bude hodně zajímavé! 

BILL

„Nechutná, ale přeci to nebudu otírat do kalhot…“ zamířím tedy dovnitř do klubu, kde už je docela dost lidí. Zaberu místo vzadu v rohu a usadím se. „Tak, co si dáš?“ 

TOM

„Krvavou Marry… ta to jistí!“ zazáří mi oči a sedám si k němu. Odložím bundu na židli a z kapsy vytáhnu cigarety. „Kouříš?“