
Cestou domů přemýšlím o zítřejším dnu. Chci si jej získat, nechci jej unášet. Vypadá to, že Bill umí určitě hlasitě křičet, když na to přijde, a já doopravdy nechci probudit sousedy, až jej budu kuchat.
BILL
Sedím v baru dost dlouhou dobu. Ale není chvíle, abych nemyslel na Toma. Je to milý
kluk, pěkný a očividně i chytrý. Nikdy jsem o sobě netvrdil, že jsem gay. Ne přímo, líbí
se mi i dívky, ale kluci mají přeci jen víc mé náklonnosti. A musím uznat, že ten kluk, s
těmi černými rasty, pěkným úsměvem a milou povahou mi nasadil brouka do hlavy.
Musím se usmívat.
TOM
Vím, že budu muset jistě ještě nějakou delší dobu počkat, než jej konečně dostanu, a tak ukojím svou touhu na nějaké mladé slečně vracející se nejspíš domů. Nadšeně se směju, když sebou naposledy škubne její nahé tělo a na mou tvář dopadne poslední chlístanec krve. „Oh… jo.“
BILL
Pozdější hodinu se konečně rozloučím se všemi a zamířím příjemně naladěn domů. Založím ruce do kapes a s úsměvem kráčím známou cestou, myšlenkami už někde u zítřejšího večera.
Z vedlejšího bytu se ozývá hlasité dunění hudby a sousedi nade mnou šukaj. Já si však užívám jinou rozkoš! Požitkářsky si rozpatlávám teplou krev mladé ženy po hrudi a občas si ocucávám rudé prsty.
BILL
Jakmile dorazím domu, vrhnu se k mému většímu šatníku. Vyberu to nejlepší oblečení do červena, co mám, a odložím na židli. Zítra je naštěstí sobota, takže si trochu přispím a budu mít čas se pořádně upravit. Teď už ale zalezu do postele a upadám do snění.
TOM
Slastně vydechuji, když zavírám víčka, abych se už uložil ke spánku. Ne, ještě nesmím. Kolem půl třetí ráno, po celkovém úklidu, odvážím pečlivě zabalené tělo dívky do igelitu kamsi za Berlín do lesa, kde je hluboká jáma zatopená vodou. Kdysi to byl důl, ale už dlouho se v něm nic netěží. Svléknu z dívky igelit a k nohám ji přivážu za řetězy betonový kus panelu. A šup s ní do vody.
BILL
Půl osmé a já samozřejmě nestíhám. Veškerý make-up mám za sebou, vlasy taky zplihlé, upravené dolů. Už jen do oblečení se nasoukat a můžu vyrazit. Oblíknu tmavší džíny, černé tričko, na to kratší červenou koženou bundu, rudě červené kozačky a hotovo. Popadnu tašku, oznámím matce, že odcházím a letím před klub, kde se mám s Tomem setkat.
TOM
No vida, již běží, div si nohy nezláme. Ta červená mu opravdu sekne, byť by jí doopravdy mohlo být více. Třímám v ruce rudou růži jen s pár lístky a několika trny. Připadá mi tak nejkrásnější, mnohem víc vynikne, než kdyby byla ozdobená pičovinkami a dalšími věcmi.
BILL
Doběhnu k němu, zapřu se rukama o nohy a snažím se vydýchat.
TOM
„Jdeš akorát včas, právě jsem přišel. Mmm… tahle je pro tebe,“ podám mu růžičku a musím se v duchu šíleně smát tomu, jak nádherně rudne rozpaky. Já říkal, že mu červená sluší!
BILL
„Oh, je krásná!“ přičichnu, ale moc vůně tedy nenasaju. Kouknu na něj a usměju se. „Dneska tě zvu já, dobře?“
TOM
„Dobře. Podřídím se ti…“ aspoň na chvíli. Pozoruji jeho prsty na nichž se zří dvě kapičky krve, jak jej trn štípl do bříška prstu. „Krvácíš…“
BILL
„Co? Ach, jo… to nic není, jen malé škrábnutí, jsme nešikovný…“ strčím prst do pusy a olíznu krev.
TOM
„Tobě chutná vlastní krev?“ zasměju se a zavrtím pobaveně hlavou. No, tohle ještě bude hodně zajímavé!
BILL
„Nechutná, ale přeci to nebudu otírat do kalhot…“ zamířím tedy dovnitř do klubu, kde už je docela dost lidí. Zaberu místo vzadu v rohu a usadím se. „Tak, co si dáš?“
TOM
„Krvavou Marry… ta to jistí!“ zazáří mi oči a sedám si k němu. Odložím bundu na židli a z kapsy vytáhnu cigarety. „Kouříš?“
No, tak ta Tommyho poslední otázka docela láká k jisté odpovědi…, co Bille? Copak odpovíš? xD
Skvěle popsaný ten kontrast obou, co se jim honí v hlavičkách. Billí je z Tommyho úplně okouzlený a Tommy myslí jen na to, jak Billa rozpárat a ukojit svou touhu po krvi. Nápad s růží s trny – to bylo skvělé, jen jsem čekala, až se Bill píchne.
Tohle je výborný nápad, jedna z povídek, co má originální nápad. Mooc se mi líbí a baví mě ji číst!♥
…nee já nechci aby Tom snědl Billiho…:(
Tak to je dobrá úchylárna 😀 ale naprosto super!!Krev?? tu já ráááda:-D.. ovšem..je mi lito Billa…pardoon:-) 😉
Vypadá to na skvělý horor – to tu asi ještě nebylo… Jsem úplně nadšená!
já tu povídku miluju díl od dílu víc a víc… děkuju autorkám, že ji vymyslely!!! :-*
[5]: *povýšený čumáček* díky 😀 i za Peti
[6]: já umim poděkovat za sebe! :D:P
jinak nápad to byl Mizuki, já jsem jen oběť! 😀 🙂
Smím mít jednu otázku, prosím? Možná jste to zmínily, ale přeci, pro mě, bleska… kdo píše Tommyho? A ať už je to kterákoliv z vás, nestuduje medicínu? 🙂
Toma hraje Mizula…:D netušim, jestli studuje medicínu, ale asi se vyzná 😀