autor: Neilinka & Cerike
Nový začátek
Bill
Nastal poslední den našeho společného víkendu. Probudili jsme se téměř ve stejnou dobu, Tom dřív. Okamžitě jsem dostal svůj ranní příděl. Byla to taková moje první snídaně, jak jsem tomu s oblibou říkal. Pak jsme se najedli doopravdy, i když do Tomova žaludku přistálo podstatně více jídla, než do toho mého.
Dopoledne jsme jen tak polehávali a balili. Přišel oběd. A další dávka. Bylo to jako nekončící kolotoč, ze kterého chcete co nejdříve vystoupit. Ale nešlo to tak rychle, jak by si člověk přál.
Po obědě jsme odpočívali, ale Tom vypadal neklidně. Poté, co mi odvyprávěl všechno, včetně svého snu, jsem byl poněkud zaražený. Chudák Tom.
To nejdůležitější jsem se ale dozvěděl až ve vlaku. A to jsem se na to ještě musel zeptat. Stejně mi všechno nebylo úplně jasné, ale byl jsem umlčen. Krásně umlčen. Zbytek cesty vlakem byl romantickou projížďkou. Užíval jsem si Tomovu blízkost a využil jeho mikiny.
Blížil se náš výstup a Tom mi uštědřil ještě jeden proslov. Chtěl se mnou bydlet. Myslel to vážně. Chtěl být se mnou pořád. Vzhledem k tomu, že by stejně musel přespávat u mě, to byl docela dobrý nápad. Měli bychom tak svoje soukromí a on by se mohl starat o finance, abych neměl žádné peníze na drogy, všechno potřebné by kupoval on, nebo my společně.
Než jsem se ale stačil vyjádřit, už jsme museli sbírat zavazadla a odnést je před vlakovou halu. Tam už čekal Georg ze školy. Nikdy jsem se s ním nebavil, jeho přítomnost teď pro mě byla trochu stresující, a tak jsem jen zarytě mlčel.
Tom nás oficiálně představil, ale ani Georgovi, jak vidno, nebylo do zpěvu. Evidentně nebyl moc nadšený, jakou společnost si jeho bratránek našel. A kdo by taky byl. Nedivil jsem se mu. V mojí společnosti mohl do drog spadnout stejně rychle jako já, tedy pokud by to nebyl právě Tom.
Nicméně, chtě nechtě nás Georg odvezl ke mně domů. Chtěl jsem se pustit do vybalování, ale Tom mě zarazil. Čekal na odpověď. Ten byl tedy nedočkavý. Vlastně jsem neviděl důvod, proč tu zůstávat. Nic mě tu nedrželo. Peníze by mi rodiče poskytovali dál, nestarali by se o mě stejně jako doteď, možná by ani nepoznali, že tu nejsem. Nic mi nestálo v cestě. Nevěděl jsem, jestli je to dobré nebo špatné znamení, bylo to prostě znamení. A tak jsem to udělal.
„Změnil jsi mi život za pouhých pár dní. Myslím, že si trochu mojí důvěry zasloužíš. Jsem ale dost vybíravý, nebudu bydlet jen tak někde, jasné?“ Usmál jsem se a objali jsme se. Tom byl nadšený. Dělalo mi radost pozorovat jeho rozzářenou tvář. Našel jsem někoho, pro koho jsem chtěl žít. A kdo si to zasloužil.
Rodičům jsem to oznámil ještě ten večer. Ani nebyli moc překvapení, mysleli si, že Tom je můj kluk, a že chceme být prostě ve svém. Podle mého očekávání nic nenamítali a nabídli se, že budou platit nájem a jídlo. Kapesné mi mělo zůstat jako bonus. Tom sice protestoval, ale řekl jsem mu, že kdyby chodil do práce, mohla by celá naše snaha o to, abych si odvykl od drog, přijít vniveč. To byl dostatečně účinný argument, který ho přesvědčil, aby přijal.
Asi po týdnu jsme si našli krásný byteček blízko školy. Byl zrenovovaný, prostorný, světlý a plný naděje. V něčem mi trochu připomínal Toma. Nadšeně jsem to oznámil rodičům a táta dal na svůj účet nový trvalý příkaz na placení našeho nájemného. Byl jsem unesený.
Nábytek jsme si vybírali vlastní a mě to neskutečně bavilo. Slaďování nejmenších detailů a přemalovávání naší ložnice na rudou barvu, jsem si neskutečně užíval. Ohánění se kolem zařízení bytu mi zabíralo volný čas, který jsem dřív proflákal, nudil se, nebo si píchal víc, než bylo zdrávo.
Při výběru postele jsem se obzvlášť bavil. To ovšem nemůžu tvrdit o prodavačce, která s námi chudák strávila málem tři hodiny. Tom měl zkrátka jinou představu o vhodné posteli a poprvé nechal promluvit svůj typicky chlapský temperament a ješitnost. Nakonec jsme koupili úplně jinou, než kterou každý z nás původně chtěl. Byl to kompromis. Netušil jsem proč, ale líbilo se mi to.
Zdálo se, že život nemůže být lepší. Dávky se pro mě staly jakousi nutností, jako když si berete prášky na srdce nebo tak. Duševně jsem na tom byl mnohem líp. Projevilo se to i na chuti k jídlu. Zkoušel jsem nové věci a přesvědčil jsem Toma, že se do půl roku naučím perfektně vařit. Hodlal jsem to splnit, když už tak jen proto, aby musel uznat, že něco dokážu.
Náš „vztah“ mezitím získával na důvěře a stavěl si pevné základy. Uléhali jsme každý večer do stejné postele, většinou nalepení k sobě, ale v podstatě se nic nedělo. To orální uspokojení před odjezdem do Berlína bylo stále to nejintimnější, co jsem s Tomem měl.
Dávali jsme si pusy, při výjimečné příležitosti jsme se políbili. Cítil jsem se zamilovaný a měl jsem pocit, že Tom je na tom stejně. Alespoň jsem v to doufal. Každopádně jsem mohl říct, že také vypadá mnohem líp, než když do Magdeburgu přijel. Čišela z něj radost a síla.
Po týdnu společného bydlení jsme si udělali malou oslavu. Ani nevím proč, byl to můj nápad, prostě jsem nakoupil různé věci k večeři, svíčky, nejúžasnější pěnu do koupele a hodlal to všechno použít.
Jelikož Tom pořídil do našeho bytečku trezor, kam dával moje prášky a vše ostatní, a kombinaci znal jen on, mohl si občas také někam odejít. Zrovna když byl u Georga, jsem toho využil a pustil se do příprav na tu dnešní akci.
Věděl jsem, že se zdrží, a tak jsem nespěchal. Dal jsem si záležet. Vyzdobil jsem stůl, na který jsem výjimečně i hodil krásný sametový ubrus. Měl se vrátit kolem sedmé, to znamenalo, že jsem měl ještě půl hodiny. Jídlo už bylo v podstatě hotové, stačilo jen nandat na talíře.
Připravil jsem svíčky a vanu a převlékl se. U vaření jsem měl totiž strach, že si to nové oblečení zamažu. Teď už zbývalo jen pár minut. Nandal jsem jídlo, trochu srovnal nádobí a zapálil svíčky. Zrovna, když jsem odložil zapalovač, jsem uslyšel klíče v zámku. Tom.
Vešel, zul si boty a houknul na pozdrav. Jakmile prošel chodbičkou, ze které bylo vidět do kuchyně, zarazil se. Doufal jsem, že úžasem.
„Všechno nejlepší k našemu malému týdennímu výročí společného bydlení, Tomi.“
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
Krasny doufaaam ze jim ta vana vyjdee:X mnoo joo:D:D:D
Krásná idylka, trošku nereálná, ale co, trochu toho štěstí a klidu si kluci přece zaslouží =)♥
Těším se na ten romantický večer =D♥
Víc, než Bill xD
to bylo krásný, co pro Toma Bill připravil… taková romantika 🙂 moc hezký dílek, těším se dál 🙂