autor: Emilia
První koncert v Asii se oproti předsudku kluků vydařil. Nebylo to nijak extra oslnivé, protože se málem nervozitou zhroutili, a potom tady visela ve vzduchu napjatá atmosféra mezi Tomem a Billem, přesto by se dal tento koncert považovat za uspokojivě dobrý. Nyní se schylovalo k prvnímu interwiev. Tak nějak očekávali otázky, na které již mnohokrát předtím odpověděli, avšak byli tu poprvé, takže s tím počítali. Pořád je ale udivovalo, jak nekreativní jsou v jejich vymýšlení všechny ty magazíny atd. Určitě by se dalo zeptat na něco mnohem zajímavějšího, než proč se jmenují Tokio Hotel a otázky podobného typu. Moderátor je však mile překvapil. Na tuhle otázku se bohudík nezeptal a rozhovor se soustředil spíše na věci okolo nového alba.
„Bylo těžší nahrávat v angličtině?“ Zeptal se moderátor kluků a Bill se jako po většinu rozhovorů ujal slova.
„První nahrávka byla velmi těžká. Chtěl jsem, aby vše znělo přirozeně a ne jako když se němec pokouší zpívat anglicky. Druhé album bylo o moc lepší, jelikož jsme strávili nějaký čas v Americe, a to bylo skutečně užitečné, zvyknout si na ten jazyk a tak…“ Zakončil Bill svoji dlouhosáhlejší odpověď. Padlo ještě pár otázek a rozhovor byl u konce. Během něj, neseděl Bill tradičně vedle Toma. Tom si sedl až na úplně opačný konec sedačky. Chtěl získat trochu času na rozmyšlenou.
Potřeboval s Billem mluvit a během rozhovoru se na to snažil zhruba psychicky připravit. Ale nedařilo se mu to tak, jak si představoval. Byl stále víc a víc nervóznější. ‚Možná bych to měl odložit na jindy.‘ Pomyslel si. Georg dloubl do Toma. Chystali se odejít a Tom stále seděl s nepřítomným výrazem ve tváři. Zatřásl hlavou, následoval vzoru ostatních a zvedl se ze sedačky.
„Jsi v pohodě?“ Prohodil tiše Geo.
„Jo, jen jsem unavený.“ Ujišťoval Tom basáka s povadlým úsměvem. Ten ho sjel zkoumavým pohledem. Tom jej nepřesvědčil… Všichni nastoupili do auta, které je odvezlo k hotelu. Na dnešní den neměli nic jiného naplánováno. Tom za to byl vděčný, nedokázal se na nic soustředit. Během rozhovoru sotva prohodil pár slov. Musel se nutně uklidnit. Kolena se mu třásla a zpocené dlaně si otíral o drsnou džínovinu svých XXL kalhot. Nechtěl za Billem vůbec jít, ale takhle to dále nešlo. Musí si vyjasnit, jak na tom vůbec jsou, a ať to dopadne tak či onak, chtěl, aby spolu byli schopni komunikovat alespoň na té úrovni jako dřív. Takhle rozrušený tam však nechtěl jít. ‚Dám si horkou koupel, to bude fajn.‘ Zvedl se z postele, na níž posedával a zamířil do koupelny.
U Billa na pokoji
Bill seděl u okna na zemi s flaškou v ruce, do uší mu hrála tvrdá rocková muzika. Koukal na tekutinu v láhvi, jako by v její hloubce měl snad naleznout řešení ke svým problémům. U rozhovoru se na chvíli odreagoval, musel se soustředit na odpovědi a ne na Toma. Tolik ho zamrzelo, když si od něj co nejdál odsedl. Byl jím snad znechucený? Proč by jej potom líbal? Nemohl si vyhnat včerejší hádku ani polibek z hlavy. Přejel si bříšky prstů po rtech a ucítil lehké brnění při vzpomínce na chuť Tomových rtů… tak sladké a jemné. Pouhý okamžik byl mimo dimenzi a poté jej krutá realita vrátila zpátky na pevnou tvrdou zem. Tomova slova jej zasáhla. ‚Smýšlí o mně jako o kusu citu neschopného ledu.‘ Přivřel bolestně víčka a pořádně upil z láhve. Hořce se zašklebil. Seděl takhle ještě zhruba hodinu a chystal se načít druhou flašku, když v tom uslyšel na dveře tiché zaklepání, sotva jej zaregistroval, avšak přece. Vrávoravě, s teď už otevřenou lahví, se vydal ke dveřím. Jaký to údiv, spatřivše za nimi Toma.
„Oh, co se stalo, drahocenný bratře, žes mě poctil svou vzácnou přítomností?“ Ušklíbnul se Bill. V tónu jeho hlasu byla jasně slyšet opilost. Nechal dveře otevřené a motal se zpět k oknu. Neplánovaně cestou žuchnul do křesla, jelikož se mu zamotaly nohy. Pocintal si tričko. Neměl sílu na to se zvedat, a tak zůstal sedět. Tom na něj nevěřícně zíral.
„Proč ses proboha svatýho takhle zřídil?“ Zavřel za sebou dveře, došel před křeslo a vrhal na Billa udivené pohledy.
„Můžu si dělat, co se mi zlíbí. Navíc ti do toho nic není. Kdy s-ses začal starat o to, co dělám? Ignoroval si mě po celou tu dobu, tak si můžeš to divadýlko starostlivého bratra odpustit.“ Syknul Bill a nalil do sebe pořádný hlt.
„Co to tady sakra plácáš? Na nic si nehraju.“ Zamračil se Tom. Takhle si teda rozhovor mezi nimi nepředstavoval.
„Já plácám?!“ Vyhrknul Bill a snažil se postavit, ale spíš si rozlil další dávku alkoholu na ruku. „Je to pravda a ty to víš! Choval ses ke mně poslední dobou jako k prašivému psovi! Nechtěl si se mnou mluvit, tak víš co? Pro změnu zase já nechci poslouchat tebe!“ Máchal kolem sebe Bill rozohněně rukama. Alkohol proudící v jeho krvi jej dostal do ráže. Ve střízlivém stavu by zřejmě takhle nevybouchl.
„Dej mi tu flašku.“ Nahnul se nad něj Tom a pokoušel se mu ji vzít. Bill ho od sebe odstrkoval.
„Vypadni ode mě, je to moje flaška!“ Řval. Muselo to jít slyšet snad na celý hotel.
„Můžeš se kurva zklidnit a přestat křičet?! Všichni nemusí vědět v jakém si stavu.“ Řekl Tom vyčítavým tónem.
„No skvěle, teď jsem pro tebe ještě vyšinutý ožralec!“ Odfrknul si Bill a protestně se napil.
„Naval tu zatracenou láhev nebo něco zažiješ.“ Tom byl bezradný. Nevěděl, co si počít.
„Tak si ji sežer, ty jeden hajzle!“ Hodil ji Bill po Tomovi, který naštěstí stačil uhnout. Láhev se roztříštila o roh dřevěného stolku a zlatavá tekutina se v mžiku vsakovala do vláken rudého koberce.
„Zbláznil ses? Mohl si mě tím zabít, kdybych neuhnul!“ Koukal Tom stále zaraženě na střepy rozbité flašky.
„Ty jeden chudáčku.“ Utrousil ironicky Bill. „Radši si táhni za tou svojí děvkou a mě nech být!“ Zakřičel na Toma, přičemž se mu konečně podařilo postavit na nohy. Mířil k minibaru. Tom jej urychleně přirazil ke zdi a jeho ruce uvěznil ve svých pevným stiskem.
„O čem to tady mluvíš, k jaké děvce?“ Podíval se Tom Billovi zpříma do očí.
„No přece k té, do níž si tolik zaláskovaný.“ Chtěl Bill vyslovit zcela chladně. Jeho hlas se však zlomil a on hlasitě vzlyknul.
„Totálně nevím, o kom to tady mluvíš. Myslím, že ti ten alkohol zatemnil mozek.“ Kroutil Tom nechápavě hlavou. Neměl nejmenší ponětí, co to tady Bill plácal za nesmysly.
„Nedě-dě-lej nevě-domého. Sly… slyšel jsem mámu a Si-mo-n-ne, jak se o tom bavily. Prej s-si to říkal má-mámě.“ Vzlykal Bill již naplno a černé stíny stékaly po tvářích až na bradu, kde vytvářely rozpité skvrny. Tomovi svitlo v hlavě. ‚Ten rozhovor s Anet.‘ Slíbila přeci svou mlčenlivost. Jenže ženský jsou odjakživa drbny, neměl jí věřit.
„V tom případě jsi ta šťastná ty, idiote.“ Protočil Tom oči. Billovy vzlyky rázem jako by je někdo utnul ostrou šavlí, utichly. Překvapeně pohlédl na Toma.
„A-ale máma říkala, že jsi mluvil o dívce a…“ Koktal zmateně Bill, těkajíc po Tomově tváři. Nemohl pořádně zaostřit, čímž bylo vinno množství alkoholu v jeho krevním oběhu.
„Neříkal jsem jí nic takového. Vydedukovala si to sama. Copak jsem jí mohl říct, jo, Anet, mluvím tady celou dobu o Billovi, to je, viď?“ Řekl ostře Tom.
„Oh, já… takže…opravdu si mluvil o mně?“ Pípl Bill, v krku obrovský knedlík.
„Yeah.“ Kývnul Tom, dívajíc se do Billových čokoládou vylitých očí. Billovi se rozbušilo srdce a zapomněl dýchat. To by znamenalo, že Tom… ‚Ó můj bože!‘ Prolétlo Billovou myslí a urychleně se přisál na Tomovy rty. Tom zavrávoral, málem přepadnouc do zadu. Nečekal tuhle reakci. Odsunul se od Billa, jak jen mu to jeho pevný stisk dovoloval.
„Bille, počkej chvilku.“
„Čekal jsem dost dlouho.“ Přitiskne se Bill znovu na Tomova ústa.
„A-ale.“ Snažil se protestovat Tom.
„Pšššš.“ Přiloží mu Bill ukazováček na rty. „Nic neříkej, jen mě líbej.“ Zašeptal svou prosbu.
Tom smyslně vydechl, a přestože se mu tahle situace zdála malinko uspěchaná, vypnul mozek a milerád splnil Billovo přání. Něžně se přitiskl na ty měkké polštářky, co volaly po spojení s těmi jeho. Pomalu, ale naléhavě je třeli o sebe, jako by nastal konec světa a neexistovalo kolem nic jiného. Sdíleli jeden dech a nedovolili proklouznout ani kousíčku vzduchu ven. Bill přejel jazykem hradbu Tomových dokonale bílých zubů a ptal se tak, zda za ni smí vstoupit. Tom odpověděl mírným pootevřením svých úst a Bill na nic nečekal, hned pozvánku přijal. Natěsnal se na Toma víc, trochu zavrávoral, Tom jej však pohotově chytil za boky a pevně stiskl. Bill se cítil v teple a bezpečí. Zoufale toužil po Tomově blízkosti tak dlouho, a teď ten nápor emocí byl prostě příliš velký.
„Chci tě.“ Zadíval se na Toma touhou ztmavlýma očima.
„Bille…“ Nestihl doříct Tom, Bill mu jako obvykle skočil do řeči.
„Myslím tím, opravdu tě chci… být s tebou propojen…ve mně.“ Mumlal Bill a pokládal drobné polibky na Tomovu čelist.
„Bille, j-jsi opilý a nevíš, c-co říkáš.“ Zakoktal Tom. Při té představě jím projela obrovská vlna horka, zakotvujíc v jeho rozkroku.
„Právě proto, dokud jsem dost opilý k tomu, udělat to.“ Přejel Bill palcem Tomovi po bradě a nenápadně ho směroval k posteli. Tom se nepatrně pousmál. Tohle byl celý Bill. Když žuchli oba na postel, Bill v cuku letu vyšplhal na Toma. Stále si od něj připadal daleko a tiskl se k němu, až skoro nemohl dýchat.
„Woah, Bille, uber trochu.“ Zasmál se Tom.
„Mám strach, že tohle se mi jenom zdá, a ty můžeš kdykoli zmizet.“ Fňuknul Bill a pevně v rukou svíral kus Tomova trička.
„Nikam neodejdu. Navíc by se ti určitě nezdálo o tom, jak si opilý. Tohle by nikdo nedokázal vymyslet, i kdyby měl sebebujnější fantazii.“ Ušklíbnul se Tom a Bill ho plácl po předloktí.
„Tome…“ Zabublal.
„No co, já nebyl ten, kdo se bál únosu ufony z reklamy na pastu a nikdy jsem neviděl žádnou hotelovou kartu ode dveří utíkat.“ Kousnul Tom škádlivě Billa do nosu.
„Hm, tvoje mínus.“ Vypláznul Bill jazyk a dravě Toma políbil, načež se vrhl na okusování Tomova krku. Kmital jazykem po krční tepně a pak na ni fouknul. Tom se zachvěl a po těle mu naskočila husí kůže. Převalil Billa pod sebe.
„Zlobivý, zlobivý kluk.“ Zamrkal Bill laškovně, rty v pokřiveném úsměvu.
„To teprve uvidíš, jak moc zlobivý dokážu být.“ Řekl Tom provokativně a prsty vjel pod lem Billova trička. Jemně přejížděl v různých obrazcích po alabastrové kůži. Bill tiše zavrněl.
„Ukaž mi to.“ Olíznul si rty. Tom se zašklebil a pár zručnými tahy sundal Billovi tričko. Pootevřenými rty přejížděl od prostřed hrudníku dolů směrem k bříšku, sotva se dotýkal Billovy pokožky. Dlaněmi hladil Billa po stranách žeber.
Billův dech se prohloubil. Tom s ním zacházel tak něžně. Tohle se nepodobalo ničemu z toho, co spolu prožili. Bill stisknul Tomovo předloktí a líně ho hladil. Miloval Tomovy ruce, jeho dlouhé štíhlé, talentované prsty… sexy předloktí a mužné pevné paže. Kolik dívek by obětovalo všechno pro to, aby se mohly Toma takhle dotýkat? A Bill mohl… Tom byl celý jeho. Patřila mu každičká sebemenší část Tomova těla, srdce, duše, a on doufal, že to tak navždycky zůstane.
„Tome…“ Vydechl Bill Tomovi do ucha. „Sundej si to zatracený tričko, chci se tě dotýkat.“ Zavrčí chtivě.
„Nedočkavý.“ Zasměje se Tom, uchopí Billa za zápěstí a přišpendlí mu je svými dlaněmi nad hlavou. „Kdo si počká, ten se dočká.“ Ušklíbne se Tom a přejede Billovi jazykem po čelisti.
„Tome…“ Zakňučí Bill. „Ty mě zničíš.“
„To teprve přijde.“ Zablýskne se Tomovi rošťácky v očích a přesune své ruce na Billovu vnitřní stranu stehen, kde jej přes džíny začne třít.
„Oh, uhm kurva…“ Zasténá Bill. Cítil na těle tisíce malých plamínků ohně, jež se pohybovaly v divokém rytmu jeho dechu. Tom se sklonil, jazykem hladil kůži okolo Billova pupíku a po chvíli s ním vklouznul dovnitř. Billova ústa opustil vzdech. Tom se pohledem zavrtal do Billových slastí přivřených očí a pomalu se sunul k zapínání Billových kalhot. Zuby to jedním tahem rozepnul. Vypadal u toho jako hladová, nebezpečná šelma.
Billova hlava padla bezmocně na polštář. Nemohl vydržet Tomův spalující pohled, přinášel do jeho tváří jasnou červeň, přestože nikdy nebyl stydlivý. Tom uchopil Billovy nohavice a prudce z něj kalhoty stáhnul. Bill leknutím vyjeknul a prudký tah posunul jeho tělo o něco níž. Nyní měl roztažené nohy okolo Tomova pasu. Tom chytil Billa za boky a posunul jej zpět, zároveň však přirazil svým klínem k Billovu. Setkání Billova nahého tvrdého vzrušení s drsnou džínovinou donutilo jeho hrdlo opustit hlasitý výkřik. Cítil Tomovu tvrdost. Nemohl dál čekat, uchopil kousek látky Tomova trička a roztrhnul jej napůl. Tom udiveně zamrkal. Bill měl očividně v oblibě trhání Tomových drahocenných triček. Před očima se mu zjevila bratrova opálená, vypracovaná hruď. Okamžitě se po ní začal plazit svými dlaněmi. Uchopil Toma za krkem a tvrdě se přisál na jeho rty. Tenhle polibek byl časovanou bombou. V obou podnítil ještě více spalující vášně.
Bill si na Toma obkročmo sednul a Tom mohl vidět záblesk kovové kuličky v Billově jazyku, když se skláněl k jeho bradavkám. Hravě jednu skousnul a Tom se zachvěl, v podbřišku se mu rozlilo příjemné teplo. Následně vcucnul do úst tu druhou a kroužil okolo ní jazykem, dokud neztvrdla. Postupoval výš a přisál se k Tomovu krku. Drtil pokožku mezi zuby tak silně, až Tom bolestně zaskučel. Nemohl si pomoct, chtěl si Toma označit na jakémkoli viditelném místě, aby všichni viděli, komu patří. Hbitě zajel rukou do Tomových kalhot a ten nečekaně zasténal.
„Jedeš, ty nestydo.“ Plácnul lehce Tom Billa po ruce a převalil jej pod sebe. Bill vypláznul na Toma provokativně jazyk.
„Mmmm za takové drzé chování bych tě měl potrestat.“ Pozvedne Tom obočí a přejede si jazykem po piercingu v koutku úst.
„To už jsem jednou slyšel.“ Zašklebil se Bill. Tom se k němu naklonil a líně jej políbil.
„Ještě mockrát uslyšíš.“ Vydechnul mu na rty.
„To doufám.“ Věnoval Bill Tomovi sladký úsměv. Tom chytil mezi prsty lem Billových boxerek a zpomaleně je stahoval, přitom se díval Billovi upřeně do očí. Poté co, byly dole, se sklonil k Billovu probuzenému klínu a zkusmo přejel po celé délce jazykem. Bill zalapal po dechu. Tom se zatvářil spokojeně a obtočil ukazováček s palcem těsně u kořeně Billova vzrušení. Dýchnul na lesklou špičku a jazykem kolem ní kroužil ve spirálovitých kruzích, u toho si vypomáhal rukou. Bill sebou zaškubal a otevřel ústa v tlumeném zakňourání. Tom ponořil jeho penis do úst celý.
„Oh Tomi, sakra to je…“ Objevily se Billovi na čele malé perličky potu. Tom Billa pohladil konejšivě po boku a silně nasál.
„Kurva…“ Vykřiknul Bill a zaryl nehty do prostěradla. Tom ho kouřil opravdu kurevsky dobře. V podbřišku mu začalo zuřivě vířit a cítil přes jeho pokožku přecházet vlny horka. Skoro, skoro se mohl dostat až na vrchol, kdyby Tom nepřestal a nevytrhnul tak Billa z toho nádherného tepla a vlhka.
„Tomeee.“ Zakňučel frustrovaně.
„Pššš.“ Políbil Tom Billa na čelo a prsty projel záplavu černých vlasů. Bill se snažil třít o Tomovu nohu.
„Sundej si sakra ty podělaný džíny… všechno dolů.“ Zavrčel Bill a škubal za Tomovo zapínání. Tom lehce odsunul Billovy ruce a vysvlékl se sám. Nechtěl další sadu roztrhaného oblečení, stačilo to tričko. Nahý se vrátil k Billovi. Oba vypustili vzdech, když Tomovo tvrdé mužství narazilo do Billova štíhlého stehna.
„Tomi, neprodlužuj to, potřebuju tě.“ Vyhrkl Bill, zatímco hýbal boky proti těm Tomovým.
„Otoč se.“ Pokynul jemně Billovi Tom a jen nerad přerušil stávající činnost. Jakmile Bill ležel na břiše, Tom přejel prstem po křivce jeho páteře, sotva se jí dotýkal. Billovi se zježily všechny chloupky na těle. Tom se sklonil k Billovu zadku a nosem přejížděl po sametově hladké pokožce. Po chvíli rozdělil obě půlky od sebe a projel mezi nimi jazykem.
„Ngh.“ Vydechl Bill těžce. Tomův jazyk byl tak horký a spalující. Tom s ním zajel do malé dírky. Bill se prudce převalil na záda.
„Tomi to je… já nemůžu… nevydržím to.“ Dýchal zrychleně Bill a srdce mu málem prorazilo hrudník, jak bilo silně.
„Bille, uklidni se, relaxuj.“ Řekne Tom.
„Jak po mně můžeš chtít, abych při tomhle relaxoval?! Šílím z tebe, Tome.“ Vyprskne Bill zamračeně. Tak zoufale potřeboval uvolnění a Tom ho dráždí k nevydržení.
„Říkal jsem ti, že tě potrestám.“ Ušklíbnul se Tom a strčil Billovi prst do pusy.
„Saj.“ Poručil a Bill poslechl. Hned, co byl jeho prst dokonale navlhčený, sklouznul k Billovu vchodu a bez varování strčil prst dovnitř. Bill zaryl nehty do Tomova boku a ten bolestně usyknul. Byl to divný pocit, mít něco v sobě, trochu nepříjemný.
„V pohodě?“ Zeptal se Tom.
„Yeah… je to jen nezvyklý pocit, po-pokračuj.“ Ujišťoval Toma Bill a lehce stisknul jeho zápěstí. Tom strčil do Billa další prst. Opatrně s nimi pohyboval. Pro Billa bylo obtížnější se uvolnit, neměli nic na usnadnění, protože nečekali takový obrat této situace. Leželi na boku, Tom chytil Billa za bradu a obrátil k sobě jeho hlavu tak, aby mu viděl do očí.
„Opravdu tohle chceš udělat?“ Zeptal se Tom nervózně.
„Ano.“ Neřekl Bill nic jiného a Tomovu nejistotu rozbil sladkým polibkem.
„Bude to zřejmě bolet, nemáme nic na…“ Tom nestihl domluvit, Bill mu překryl ústa svou dlaní.
„Jsem připravený.“ Zašeptal jistým hlasem. Tom nic dalšího nepotřeboval vědět. Políbil Billa na rameno, přisunul se k němu o něco blíž a pomalu špičkou penisu pronikl do Billova těla. Bill se trhaně nadechl. Všechno, co cítil, byl velký tlak. Propletl s Tomem prsty a stiskl na znamení, že může pokračovat. Tom tedy zatlačil a ponořil se do toho horka a neuvěřitelného těsna úplně.
„Aaach.“ Vyjekl Bill. Drtil Tomovu dlaň a s vykulenýma očima se snažil rozdýchávat tu příšernou bolest. Tomovi se dělaly před očima mžitky. Bill byl tak těsný, a on se musel hodně přemáhat, aby se neudělal právě v tomto okamžiku.
„Po-pohni se.“ Vyrazil ze sebe ztěžka Bill. „Prosím.“
„Dobře.“ Tom se tedy pohnul. Nejdřív to šlo hůř, ale později našli oba společný rytmus. Místností se šířily nekontrolovatelné steny, jejich zpocená těla se o sebe otírala. Bill zatínal zuby. Nepředstavitelná bolest procházela jeho tělem a mísila se s nesnesitelným vzrušením. Byli propojeni… duší i tělem. Ve svém vesmíru, kolem nich neexistovalo nic. Jejich dech se setkal v hlasitém výkřiku, když oba dosáhli společného vrcholu.
„Tomi?“ Zachraptěl Bill, jen co se trochu uklidnil.
„Hmm?“ Brouknul Tom spokojeně vyčerpaně, pořád uvnitř Billa.
„Je tohle navždy?“ Podíval se na Toma roztřeseně.
„Navždy.“ Řekl pevně Tom a svá slova ztvrdil láskyplným polibkem.
KONEC
autor: Emilia
betaread: Janule
Tak hříšná exploze nám explodovala a je tady konec. Tenhle díl mi trvalo trochu déle napsat, protože jsem si na něm chtěla nechat záležet. Doufám, že jste s ním byli spokojeni stejně jako já. Psal se mi opravdu těžko, stále jsem psaní přerušovala, tak nějak se mi nechtělo napsat to slovíčko konec. Během psaní mě napadlo ještě spoustu věcí a zápletek, kterými by se příběh prodloužil, ale jelikož to původně plánované nebylo a chtěla bych se pustit do psaní další povídky, ukončila jsem to. Příběh v podstatě vyjádřil to, co jsem vyjádřit chtěla.
Vznikl vlastně na záblesku scény v mé mysli. Byla to scéna, kdy se Tom sebral a odjel k tomu útesu. Jenom tak mi tenhle obrázek prolétnul hlavou a začala jsem na něm stavět celou tuhle povídku. Dala jsem do ní kus sebe… určitý pohled na to, jak vyjádřit lásku i bez toho, aby si museli říkat: „miluju tě.“ Proto jsem tam tyhle dvě slovíčka nechtěla. Nebyla to klasická povídka o tom, že se bratři nejprve nenávidí a z čista jasna si na konci skočí kolem krku. Oba chlapci nevyrůstali vždycky v úplné rodině, a přestože milovali svoje rodiče, oni nemohli pochopit pořádně jejich pocity. Sami měli co dělat, aby se vypořádali se svými problémy a útrapami. Takže na své rozporuplné pocity a úzkosti byli jakoby sami.
A najednou byl v jejich životě někdo nový, ve stejné situaci, ale byl tady strach. Připustit si někoho k tělu natolik blízko, když by mu mohl ten druhý ublížit. Už nechtěli být osamělí a měli potřebu dostat se k sobě blíž, ale pořád si zachovávali odstup, a jakmile spolu založili kapelu, byli si blízko neustále. Takhle jim to vyhovovalo. Na povrch udržovali chladnost a odměřenost, ale zároveň mohli být v blízkosti toho druhého, mluvit spolu… i když se to mluvením po většinu času nedalo nazývat×D ale pár světlých chvilek tam bylo×D
Takže tenhle příběh nebyl o tom, jak se do sebe zamilovali, oni už jeden druhého milovali, jenom si plně neuvědomovali rozsah té lásky a neuměli ji tomu druhému sdělit. No, vidím, že jsem se zase ‚mírně‘ rozepsala, ale tohle jsem tu musela napsat, protože jsem si nebyla jistá, jestli všichni plně pochopili, jak byla povídka myšlena a co jsem chtěla jejím napsáním vyjádřit.
Chtěla bych poděkovat všem, kteří se ji rozhodli číst a i po některých hodně dlouhých pauzách na ni nezapomněli a stále mě obdarovávali svými povzbuzujícími komentáři. Také Januli, která se trpělivě babrala s opravou všech mých chyb a dala mi pár užitečných typů ohledně odstavců a dalších věcí:) Takže ještě jednou děkuju všem a byla bych ráda, kdybyste mi na závěr napsali, jak na vás celý tenhle příběh působil. Pa Vaše Em:)
PS: Vzpomínáte si na Tomovu nekoupenou kytaru? Úplně jsem na ni zapomněla, ale zeptala jsem se Toma dodatečně, a ten mi řekl, že se v duchu zapřísáhl, že si ji nekoupí do té doby, než se to mezi ním a Billem nějak urovná. No a teď už je to mezi nimi vlastně v pořádku, takže na druhý den si ji hned chvátal koupit. První písničku, co na ni zahrál, byla Für immer jetzt, samozřejmě jen pro Billovy uši:)
Lepší konec jsem si nemohla ani představit ♥ Další povídka, která patří k mým NEJOBLÍBENĚJŠÍM !!♥♥♥
"POTLESK"
Mě osobně se povídka líbila a je mi docela líto, že je konec =)♥
Poslední díl se hodně povedl, já si potrpím na šťastné konce, takže jsem nadšená ♥
Myslim, že je vidět, jak sis dala záležet, ty poslední odstavce sou dokonalý… A celkově se mi to povídka strašně dobře četla, fakt paráda 🙂
krááása 🙂
och, tak tohle je… tohle je dokonalost-sama! *tleská ve stoje* já to teď četla celé najednou a naprosto jsem to zhltla! je to prostě… naprosto úchvatné, nádherné, je to požitek, přečíst si to celé najednou… takže… chválim! 🙂
Vážně zajímavé počtení =) Líbil se mi vývoj jejich vztahu, i nápad s Jörgenovou vrtkavou láskou, pokud se to tak vůbec dá nazvat 😀 Do konce jsem čekala, jestli se to mezi nimi nakonec urovná nebo to skončí tak, jak jsem posledních několik dílů čekala – Billovou a následně i Tomovou smrtí 😀 Nevím, proč přemýšlím tak negativně, ale když Bill slyšel jejich mámy, jak se baví o Tomově zamilovanosti k nějaké dívce, myslela jsem, že to Bill naprosto psychicky nezvládne a skoncuje to. Jsem ráda, že jsem se spletla, protože takové závěry většinou zrovna dvakrát nemusím 😀 Pěkné počtení =))
uzasne! radim mezi moje nej a urcite si ji prectu znovu 🙂