autor: PoorMedea
Čtyři
Tom zaklonil hlavu, jak se vítr prohnal jeho dredy a rozhodil je za ním ve zlatém závoji. Zasmál se nad bodáním větru v jeho tváři, které mu připomnělo, jakou rychlostí se pohybují.
Bill se pod ním propínal, horko jeho těla udržovalo Toma v teple i přes to, jak kolem nich vířil ledový vzduch, a jeho silná kožená křídla udržovala Toma na místě, zatímco se proháněli po obloze.
Tom se nikdy předtím necítil tak rozdováděně, nevěděl ani, že takový pocit je možný, prohánět se vzduchem, vznášet se vysoko nad školou, nad městem, nad jeho životem. Bill je mohl vzít kamkoliv, pronášet Toma skrze mraky, do míst, o kterých si doposud troufal jen snít.
Tenhle druh dobrodružství byl přesně ten, po kterém Tom vždy toužil a zjistil, že po Billově boku je to ještě lepší.
Od objevení důvodu úbytku kouzla měl Tom na Akademii novou funkci. Tom a Bill cestovali z města do města, kde si rozvážně promluvili s místními Trenéry. Bylo to jen na nich, jak naloží s novými informacemi, ale Tom předpokládal, že jeho město nebylo jediné, které mělo problémy s úbytkem kouzel, když se jejich draci stali nespokojenými. A také věděl, že není jediný Trenér, který se v pářící sezóně ocitnul v blízkosti draků; stejně jako nebyl jediný, kdo myslel na to, že draci zůstávají i dlouho poté, co je po pářící sezóně.
Bylo to neuvěřitelné, jak Trenéři vzali novinky, skoro vypadali až potěšeně.
Tom se usmíval, když se sklonil níž a přitiskl své tělo k Billovi. Za pár krátkých let to bude znamenat něco ÚPLNĚ jiného, být Trenérem.
Akademie už teď měnila přijímací řízení, posílali chlapce do jeskyň velmi brzo, aby si našli svého vybraného partnera. Tomova stará kniha byla zapomenuta a přišly nové, více přímé zkušenosti, jak pářili chlapce s draky od samého začátku.
Drak, společnost, partner pro život – to bylo to, co teď Akademie nabízela svým nováčkům.
Samozřejmě ne každý se chtěl pářit s drakem na celý život, nebo nenašli toho pravého, a počet odpadlíků Akademie byl tak vysoký jako ještě nikdy. Ale už to nebyl jen strach, který hnal chlapce zpět do bezpečí domovů. Tak, jak to bylo, životy Trenérů už nadále nebyly naplněny nebezpečím. Tom se usmíval, když přejížděl dlaní po Billových hladkých šupinách. Věděl, že jeho drak by nikdy nedovolil, aby se mu něco stalo, stejně tak, jako by on do samého konce bránil Billa. Udržovali v bezpečí jeden druhého skrze všechna jejich dobrodružství, a Tom byl vždycky šťastný, když se otočili zpět a Bill je vzrušeně nesl zpátky domů, do jeskyní k jejich potomkům.
Přesně tam teď mířili, po několika dnech mimo domov, a Tom se nemohl dočkat, až tam budou.
Sklopil hlavu, když se dostali ke vchodu, přitiskl se na drakova záda, jak se proplétali dovnitř, hlouběji do jeskyní krkolomnou rychlostí. Tom se bez dechu rozesmál, když se piruetou otočili, věděl, že Bill by ho nikdy nevystavil nebezpečí. Pocit bezpečí spojeného s dobrodružstvím byl daleko lepší, než jaký očekával během svého studia. Nemohl uvěřit tomu, že se málem k tomu všemu otočil zády; ke všemu, co mu Bill nabízel.
Jeho partner zpomalil, když se přiblížili k jejich jeskyni, oddělenému místu jen pro jejich vlastní malou rodinu, stranou od hlavního hnízda. Tom se usmál nad šťastnými skřeky, které slyšel už několik metrů před sebou, a když se dostali k jejich domovu, šťastně seskočil z Billových zad, aby se přivítal se svými dětmi.
Musel rozhodit paže, aby chytil nejmenší ze tří potomků, která se k němu točivě řítila a omotávala se ve svém vzrušení kolem něj.
Tatí, tatí, tatí, pokřikovala nadšeně v jeho hlavě. Kam jsi šel? Co jsi dělal? Co jsi mi přinesl?
Tom se zasmál, když se hlavy jejích dvou sourozenců při té otázce zvedly směrem k němu, zanechávaje Billa za sebou, když se omotali kolem jeho kotníků a s prosebným pohledem hleděli směrem k němu.
„S vámi je to vždycky o dárcích,“ zamumlal, ale úsměv si našel cestu na jeho tvář, když prohledával kapsy pro exotické sladké ovoce, které jim přivezl.
To proto, že je rozmazluješ, řekl Bill, který s pobavením sledoval scénu před sebou.
Tom pokrčil rameny, věděl, že je to pravda; byl moc sladký na svoje děti, aby jim něco odpíral.
Hluboce je miloval a bylo mu líto, že zmeškal prvních pár let jejich života, jejich narození, neviděl jejich první krůčky a později, jak se učili létat. Mohl si jen představovat jejich houpavé krůčky, a zkušební mávání jejich křídel, které je zvedlo od země vůbec poprvé.
S těmito myšlenkami v hlavě se Tomova pozornost přesunula zpět k nadcházející pářící sezóně. Jeho oči střelily po Billovi, který líně ležel vedle Tomovy matrace, a světlo z ohně si hrálo na jeho šupinách.
Jen pár dalších měsíců, pomyslel Tom se záchvěvem nedočkavosti.
~
Pochodeň blikotavě ozářila zeď chabě osvětlené místnosti, a Tomovu pochodující postavu. Nervózní zamračení zdobilo jeho obličej, zatímco čekal. Věděl, že právě teď slunce zapadá za obzor, rozprostíraje růžové světlo po obloze před tím, než nastoupí noc. Jen ještě chviličku, říkal sám sobě, ale přesto nemohl zastavit neklidné pohyby nohou, které ho přenášely sem a tam po prostoru malé jeskyně.
Dnes v noci…
Za jeho zády se ozvalo zašustění, a Tom se prudce otočil se srdcem v krku, když se očima snažil najít obrys, který by prostupoval tmavými stíny.
A najednou byl tam, nejistě postupoval kupředu a pokukoval po Tomovi zpod svých hustých řas.
Tomovi se zadrhl dech a instinktivně rozpřáhl paže. „Bille,“ vydechl, jak se chlapec blížil proti němu.
Chlapec přistoupil až k němu, přes měkké rty se mu rozprostíral úsměv, a přesně zapadnul do Tomova objetí.
„Ahoj,“ zašeptal, a poprvé od Tomových šestnácti let Billův hlas zasáhnul jeho uši, ne jen jeho mysl.
„Ahoj,“ odpověděl chraplavě, a přitáhl si dračího chlapce blíž, užaslý nad horkem, které vycházelo z toho bledého těla.
„Je tohle… v pořádku?“ zeptal se Bill plaše a nejistě. Na okamžik se Tom nezmohl na nic jiného, než na mrkání, zachycen exotickou krásou jeho tváře.
„Jsi překrásný,“ odpověděl Tom a jednu jeho tvář uchopil do dlaně, pousmál se, když se kůže pod jeho dotekem zbarvila do ruda.
„Jak si pamatuješ?“
„Lepší,“ ujistil ho Tom upřímně. Bill byl překrásný, když ho Tom v této podobě viděl naposledy, ale láska, kterou nyní pro draka cítil, působila, že v Tomových očích doslova zářil; nejkrásnější bytost, jakou kdy viděl.
Billovy rty se zvlnily do zářivého úsměvu, a vyzývavě naklonil svou tvář k Tomovi. Tom zasténal a sklonil se, aby poprvé po téměř čtyřech letech polaskal Billovy rty. Ten dotek byl stejně spalující, jako si to pamatoval, celé jeho tělo hořelo, když se Billovy rty pootevřely, zvaly ho dál.
Tom zasténal, když se rozdvojený, hladký jazyk protlačil do jeho úst, klikatě se ovíjel kolem jeho vlastního, méně aktivního. Bill se v jeho objetí otřásl, přitiskl se dokonce ještě blíž, zatímco beze studu dýchal do Tomových úst.
Oblečení. Přemýšlel Tom vzdáleně. Je až příliš moc oblečený.
Bill byl nahý, a Tom nechtěl nic víc, než cítit, jak proti sobě hladce kloužou jejich těla, nic mezi nimi. S touhle myšlenkou se pomalu odtáhl a jemně, hladce pohladil Billa po zádech, když drak vydal protestný sten. Byl to tak známý pohyb, a přesto pocit Billovy kůže pod jeho prsty byl tak jiný – kůže místo šupin.
Rozhodl se, že má rád oboje, a jak nejrychleji mohl, ze sebe stáhnul oblečení. Bill se uchechtl, když se ve svém rychlém tempu zamotal do kalhot a balancoval na jedné noze, aby se z nich zase vypletl.
„Nesměj se,“ napomenul jej, ale jeho tón byl jemný, když se usmíval na svého dračího chlapce.
Bill se v odpověď nepatrně zašklebil a ruku zakončenou černými nehty natáhnul směrem k Tomovi, aby mu pomohl dostat se z oblečení.
A najednou byl nahý, stejně tak nahý jako Bill, a drak se tiskl zpět do jeho náruče, prohýbal se proti němu, když se jejich kůže dotýkaly.
„Tome,“ vydechl Bill, jeho dech rozehříval Tomovu tvář, spaloval ji. Byl to druh ohně, kterým se Tom ochotně nechal spalovat, a přitiskl se ještě blíž, když polapil Billovy hladké rty mezi svými, zatímco rukou se protáhnul pod jeho mrskající se ocas, aby našel to nejžhavější místo na jeho těle.
Billův sten byl pohlcen Tomovými ústy, když Tom vnikl jedním prstem dovnitř, užaslý nad kluzkostí, která mu to usnadnila. Pamatoval si horko, vlhkost, když pronikal dovnitř draka, ale ta skutečnost mu ještě stále brala dech.
Nechtěl čekat o nic déle – už čekal roky – a Bill vypadal, že souhlasí, když ho povalil na záda na matraci, která ležela na zemi.
Bill před Tomem roztáhnul nohy, nestydatě odhaloval vše, co bylo mezi jeho ohebnými boky. Tomovi se zadrhl dech, když očima bloudil po Billově těle, zachvěl se náhlým přívalem přivlastnění – můj. Představa, že by kdokoliv jiný viděl tohle, byla nemyslitelná, a samolibý úšklebek se mu rozprostřel na rtech, když si uvědomil, že už nikdy nikdo tu možnost mít nebude. Nádherný dračí chlapec je jeho, ne jen na uspokojení na jednu noc, ale napořád.
Ta myšlenka rozehřála jeho srdce, i když žár spaloval zbytek jeho těla, poháněl ho kupředu.
Dopadl před Billem na kolena, rukama hladil tělo, které se rozprostíralo před ním. Ale nemohl ho dlouho laskat, obdivovat ho; Bill si ho chtivýma ruka přitahoval nahoru, roztahoval nohy, aby se Tom mohl vtěsnat mezi ně.
Byla to ta nejsnazší věc na světě, padnout tam, kam se chtěl dostat ze všeho nejvíc, přirazit do Billova spalujícího horka, uplatnit svůj nárok, kterého nebyl schopen po tři roky. Drak se prohnul a zasténal, jak se Tom pohnul vpřed, přijímal ho snadno do svého těla.
S uchopením Billovy bledé tváře se Tom začal pohybovat, pevné pohyby, kterými rozevíral Billa pod sebou.
„Tome,“ vykřikl Bill, jeho oči zářily pokaždé, když se jejich těla setkala, znovu a znovu. Tom polapil jeho rty, aby zastavil slzy, které se tvořily v jeho vlastních očích, přemožen pocitem správnosti toho, být s Billem, pocitem, že teď je konečně kompletní.
Jejich rozechvělý vrchol přišel náhle, jejich těla se společně po dlouhou chvíli chvěla, trhavě lapali po dechu, užívali si ten pocit.
„Miluju tě,“ vydechl Tom, ta slova z něj vystřelila stejně nekontrolovatelně jako jeho vyvrcholení.
Bill se na něj šťastně zaculil, jeho tvář zářila i v chabě osvětlené jeskyni.
Tom zvědavě projížděl prsty Billovy dlouhé vlasy, jak se společně těsně tulili na matraci.
„Takže tři měsíce?“ zeptal se i přesto, že věděl na hodinu přesně délku jejich společného času.
Bill přikývnul s nejistým výrazem ve tváři, když se podíval na Toma. „Stačí to?“ zeptal se nejistě.
„Bille,“ řekl Tom vážně, do dlaní uchopil obě dráčkovy tváře, a zadíval se mu do očí. Rozuměl nejistotě v pozadí Billovy otázky. Bude mít Billa v téhle podobě, v tomhle lidském těle, každou noc po dobu pářící sezóny, ale i tak zbývá dalších devět měsíců, kdy bude po jeho boku v posteli ležet plaz. Většina mužů, dokonce i ti Trenéři, pro které draci znamenali všechno, se k tomuto nemohli zavázat, nebyli ochotni držet po většinu roku celibát.
„Mám tě celý rok. Nezáleží na tom, v jaké podobě,“ řekl Tom upřímně. Myslel to vážně; láska s Billem byla mnohem hlubší než jen fyzické uspokojení, a on byl ochotný vzít všechno, co s drakem může získat.
A kromě toho, Akademické výzkumné oddělení (vedené
Nebude lhát; byl by rád, kdyby měl lidského Billa vedle sebe v posteli každou noc. Ale jeho slova byla upřímná; vzal by tři měsíce s někým, do koho je zamilovaný, než všechna povyražení na světě.
Bill při jeho slovech zazářil, jeho oči vypadaly, jako by praskaly ohněm, který jej uvnitř spaloval. Přetočil se navrch Toma, zaplavil jeho tělo spalujícím horkem, a Tom se ochotně nechal spalovat.
Konec konců, byla to pářící sezóna.
autor: PoorMedea
překlad: Deni
betaread: Janule
Tohle… tohle mi prostě vzalo dech. Dokonalá povídka, kterou jsem hltala, a přestože spojení draka s člověkem může vyznít poněkud… rozpačitě, tohle bylo naprosto krásně ztvárněné. Tak… já nevím, prostě strašně krásně, procítěně a v mezích fantasy snad mohu říct i "realisticky".
Děkuju ne jen autorce, že něco tak jedinečného tak skvěle napsala, ale také tobě, Deni, za to, že jsem si tu dokonalost mohla naprosto vychutnat, přestože nejsem schopná číst cokoliv v jiném jazyku než je ten náš 🙂
Och, vážně už je to konec?
Nemohla by být třeba.. druhá řada? 😀 ♥
na tuto poviedku som sa vzdy tesila a upútala ma, pricla mi úžačná, je mi aj lúto že je trošku krátka a nemá viac dielov. krása som uchvátená.
Nejdříve ze všeho chci poděkovat Deni za skvělý výběr povídky a za její překlad, Deni, moc ti děkuju za tvoji práci a za všechno, co pro nás, analfabety, děláš =)♥
A teď k povídce…povídka je naprosto fantastická, ale musím přiznat, že dnešní díl mě malinečko zklamal…po minulém díle jsem se tak strašně těšila na to, jak Tom přijde za Billem do jeskyně a řekne mu, že si ho vyvolil na celý život, na Billovu reakci a právě to, nač jsem se tak těšila, bylo v ději přeskočeno, podle mě hrozná škoda…ale to je jenom taková drobnost =) Malí dráčci, jejich děti, mi to krásně vynahradili, jak jim Tom donesl ovoce jako dárek a Bill se mu smál, že je rozmazluje, to byla krásná scéna =)♥
Celý příběh je naprosto úžasný, lidé a draci, dvě bytosti, tak odlišné a přece tak stejné, to je prostě skvělý nápad, navíc takhle nádherně převedený na papír =)♥
Tahle povídka se zařadila mezi moje nejmilovanější, zajímalo by mě, jestli má autorka pro nás ještě nějaké další skvosty…♥
TWC a draci = 2 moje největší úchylky a v téhle povídce bylo obojí. Milovala jsem ji od samého začátku, netrpělivě jsem čekala na další díl…je vážně dokonalá! pro mě je to nejlepší povídka vůbec…..jenom mě mrzí že tak rychle skončila..:(
To bylo skvělé zakončení. Tahle povídka byla jedna z nejzajímavějších a nejlepších, co jsem kdy četla i když byla jen takhle kraťoučká. Akorát jsem přemýšlela nad tím, že když se během každé pářící sezóny budou pářit×DD no bez ochrany nebo tak něco, tak to přece zase musí Bill porodit další draky ne? A kdyby se to takhle pořád stupňovalo, tak by měli těch malých dráčků velmi početné hejno×DD to by mě fakt zajímalo, jak to je. Jinak Deni, děkuju za to, že ses rozhodla tuhle úžasnou povídku přeložit, překlad byl fenomenální♥
tahke povídka byla úžasná… jsem strašně ráda, že jsem si jí mohla přečíst, za což samozřejmě všichni vděčíme překladatelce Deni, která povídku přeložila absolutně dokonale… takže především moc děkuji za úžasný překlad… povídka byla nádherně napsaná a vždycky ve mně dokázala vyvolat silné pocity, ať už smutek nebo radost… opravdu jsem moc ráda, že jsem se k ní mohla dostat, protože se okamžitě zařadila mezi mé nejoblíbenější, ty, ke kterým se budu ještě dlouho vracet… 🙂
To bylo moc krásné, jsem moc ráda, že jsme tu měli tuhle povídku 🙂
neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee to snad není možný, že už je tady konec, sakra, nějak mi uniklo, že to má mít jenom 4 díly. Co teď budu číst :o( Tahle povídka byla naprosto skvělá a autorka geniální, že něco takovýho dala do kupy a vůbec bych se na ní nezlobila, kdyby v tom chtěla pokračovat :o)
tahle povídka je naprosto úžasná a sem moc ráda že byla tak dokonale přeložená.Tím chci moc poděkovat překladatelce za opravdu úžasný překlad.Sem ráda že sem povídku mohla číst a komentovat je vážně dokonalá
Jsem tak smutná, že to mělou pouhý čtyři díly :((( Ale bylo to perfektní ♥ Když jsem si jen představila ty malý dráčky? <3 Musím si to brzy přečíst znovu…
A Dádí? Jsem ráda, že jsi nám to takhle krásně přeložila ^^
OMG!!! ♥♥♥ NÁDHERNÉ, PŽEKRÁSNÉ, PLLNĚ LÁSKY! Tak se mi to líbí! =D ♥!♥ fakt krááááááásááááááááááááá =D tahle krátka vícedílka(krátká ae dokonalá) byla opravdu nádherná…prostě, jak v něm autorka využila název kapeli v název drak-skvělé opravdu jo. Tohle by mě ani za boha nenapadla, opravdu ne =)…Moc krásná povídka =) ♥
Bože můj…já..já ..já…já nemám slov tohle absolutně bombastická povídka…Ještě teď se mi chvějou kolena…to jak se setkali poprvé a pak po těch letech…L U X U S !!!
Díky moc za tuhle povídku
Skvelá poviedka .. tiež som ju začala prekladať ale bolo to naozaj na dlho . Som rada , že ju Deni preložila . Tom ako vyštudovaný tréner drakov sa mi viac ko pozdáva 😛 a to nehovorím o Billove ako drakovi . Úžasný nápad 🙂 škoda len , že je táto poviekda tak krátka . Hodím komentár aj na THF 😉 .
Tuhle povídku jsem už četla je moc hezká.
Nádherné. Bill ako drak bol úplne dokonalý a dráčiky na zjedenie. Som rada, že som si túto poviedku prečítala. Je krásna.
Já nemám slov!♥♥♥♥
Tohle je naprostý skvost, jsem ráda, že jsem se aspoň chvíli mohla ocitnout v dračím světě, kde je téměř všechno možné! Vážně se mi tahle povídka neskutečně moc líbila a určitě se k ní ještě vrátím 🙂 Tomova láska mě naprosto odzbrojila, to jak řekl, že bere všechno ohledně draků, hlavně že může být s Billem♥ Nádhera!!
Mockrát děkuji překladatelce i autorce za tuhle dokonalou povídku!♥
Myslím, že k tejto poviedke bolo už všetko povedané. Je to proste dokonalý skvost, tak nádherne romantické 🙂
Dokonalé. Jedním slovem dokonalé. Miluju tu povídku, přestože je tak krátká, je jednou z prvních, které jsem tady na blogu před lety četla, a nic na světě nemůže otřást mým přesvědčením, že je také jednou z nejlepších.
Vždycky jsem milovala fantasy a spojení člověka s drakem nejvíc. A když do toho zasadíte ještě i naše dvojčata, dostanete recept na absolutní nádheru. Ta povídka je o to krásnější, že Bill nemůže být člověkem pořád. Celé tři čtvrtiny roku bude po boku svého partnera Toma uléhat coby plaz.
A přesto je Tom ochotný vzdát se jakýchkoli jiných vztahů a aférek, jen aby mohl být s ním. Sebeobětování pro někoho, na kom vám záleží – to je pro mě jeden z nejdůležitějších akpektů pravé lásky 🙂 A vztah člověka a draka je pro mě jen důkazem, že pravá láska existuje a stojí za to ji hledat. 🙂
Nádhera. Krátke, ale dokonalé. Mracila som sa aj usmievala ako mesiačik na hnoji a nemohla som sa od toho odtrhnúť. Úžasná poviedka. Nechápem, ako som na ňu mohla zabudnúť, ale na druhej strane som rada, aspoň som si ju mohla opäť vychutnať.
Prostě úžasné ❤️ Škoda jen, že tak krátké…
to bylosuper odlehcena povidka. 🙂